Když loutky vystupují v opeře

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V RAKOUSKU

„HUDBA byla krásná, ale loutkářská technika byla opravdu obdivuhodná. Loutky dovedou napodobit i nepatrná gesta, což jsem nikdy v žádném jiném představení s loutkami či marionetami neviděla.“

Co myslíte, popisuje vypravěčka loutkové divadlo pro malé děti? Kdepak. Věřte tomu nebo ne, ale tato nadšená slova říká dospělá návštěvnice opery. Ale kde byste takovou vynikající operu mohli vidět? V jednom velmi pozoruhodném operním divadle, které najdete v rakouském městě Salcburku, odkud pocházel známý hudební skladatel Mozart.

Slyšeli jste však už někdy o loutkách, které měří půl metru až metr a vystupují v operách? V salcburském Loutkovém divadle takové loutky opravdu účinkují. Když začnou na scéně tančit, jejich půvab diváky okamžitě okouzlí a přenese je do úplně jiného světa — do světa fantazie a úchvatné hudby.

Splynutí skutečnosti s fantazií

Když zaznívá předehra a zvedá se opona k prvnímu dějství, návštěvníkům se naskýtá podívaná, která je možná překvapí. Přišli se opravdu dívat jen na dřevěné loutky, které se procházejí po jevišti a gestikulují, jako  by zpívaly árie? A co znamenají všechny ty tenké nitě nad hlavami loutek? Někteří návštěvníci možná nedovedou potlačit zklamání a myslí si: „Ty nitě jsou tak nápadné — všechno je vidět!“ A navíc tu není žádné orchestřiště ani hudebníci. Zdá se, že nápad používat reprodukovanou operní hudbu hraničí se špatným vkusem. Ti, kdo často navštěvují operu, si možná pobouřeně říkají: „To je přece nevkusné!“ Ale počkejte chvilku! Zvolna, aniž by si to uvědomili, diváci mění svůj postoj.

Jakmile překonají počáteční nedůvěru, začíná na ně působit přitažlivé kouzlo loutek. Skutečnost splývá s okouzlujícím světem fantazie. Nikdo si už nevšímá hedvábných vláken, která ovládají pohyby loutek. Diváci jsou nadšeni nejen působivým představením, ale také neobvyklým nápadem udělat z loutek umělce v malém operním divadle. Brzy jim ta myšlenka už nepřipadá absurdní a rychle zapomínají, že se dívají na neživé postavy. Loutky mají skutečně obdivuhodnou schopnost nadchnout i skeptické diváky a vtáhnout je do svého malého světa.

Na scéně a v zákulisí

To, co se děje v zákulisí, je téměř stejně úchvatné jako to, co se děje na scéně. Skutečnými umělci v tomto představení jsou loutkáři. Stojí za scénou, či lépe řečeno na můstku nad scénou, a odtud loutky ovládají. Zatímco loutkáři kroutí nebo otáčejí rukama, jako by se vyjadřovali jakýmsi znakovým jazykem, loutky zpívají, křičí, svádějí souboje nebo se uklánějí — podobně jako skuteční operní pěvci.

List The New York Times kdysi vysvětloval, proč je toto umění tak okouzlující. Bylo v něm uvedeno: „Lidé za scénou mohou přijmout roli jakékoli osoby, bez ohledu na věk a pohlaví. Sami však musí mít pouze jednu schopnost, a to ve značné míře. Touto schopností je  zručnost.“ A zručnost, s jakou salcburští loutkáři oživují své loutkové postavy, je opravdu neuvěřitelná.

Loutky vytlačují nehybné postavy

Salcburské Loutkové divadlo má úspěchy již více než 90 let — od roku 1913, kdy tato společnost poprvé předvedla jednu z Mozartových oper. Zakladatelem tohoto divadla byl sochař Anton Aicher. Svá studijní léta strávil v Mnichově a později vyráběl loutky, které mohly dělat tak obdivuhodné pohyby, jako kdyby byly živé. Brzy zjistil, že práce s loutkami je mnohem příjemnější než vyřezávání nehybných oltářních postav.

Netrvalo dlouho a práce s loutkami upoutala také ostatní členy Aicherovy rodiny. Celá rodina mu nadšeně pomáhala šít na loutky oblečení, vytvářela hudební doprovod a hrála pěvecké i mluvené role. Měli tak velké úspěchy, že svůj repertoár museli brzy rozšířit. A od roku 1927 byli zváni, aby hostovali i v jiných zemích. V dnešní době tento divadelní soubor pravidelně vystupuje v několika zemích, například v Japonsku a ve Spojených státech. Loutkové divadlo dnes oceňují mnozí lidé ve všech kulturách.

Je to zábava pro vás?

Opera byla definována jako „zhudebněné drama, ve kterém obvykle zpívají za doprovodu orchestru zpěváci v kostýmech“. (The Concise Oxford Dictionary of Music) Operní libreta neboli texty vycházely z mytologie, historie, biblických příběhů a pohádek. Opery mohou být tragické, romantické nebo komické. Ty, které se hrají v salcburském Loutkovém divadle, bývají obvykle v němčině nebo italštině. Proto je rozumné, když si před návštěvou opery ověříte přeložený obsah, abyste zjistili, chcete-li to dílo opravdu vidět.

Jak může křesťan posoudit, zda si určitá opera zasluhuje jeho pozornost? Podle toho, jak slavní jsou zpěváci nebo jak krásná je hudba? Nebo snad podle zápletky, která je základem pro libreto?

Stejně jako u jakékoli jiné zábavy je jistě nejlepší, když křesťan při rozhodování, zda si nějakou operu poslechne nebo se na ni půjde podívat, porovná její obsah s měřítky, které vyjádřil apoštol Pavel: „Konečně, bratři, o všem, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, o jakékoli ctnosti a o čemkoli chvályhodném, o tom dále uvažujte.“ (Filipanům 4:8)

[Mapa na straně 8]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

RAKOUSKO

VÍDEŇ

Salcburk

[Obrázek na straně 8]

Soubor loutek připravený k vystoupení v různých operách

[Obrázek na straně 9]

Salcburské Loutkové divadlo

[Obrázek na straně 10]

Anton Aicher, zakladatel

[Podpisek]

S laskavým svolením salcburského Loutkového divadla

[Podpisek obrázku na straně 8]

Všechny fotografie na stranách 8 a 9: S laskavým svolením salcburského Loutkového divadla