Je filantropie řešením?

AČKOLI ve zpravodajství dominují taková témata jako přírodní katastrofy, chudoba, hlad, nemoci a vážné ekologické hrozby, stále častěji slýcháme také o něčem radostnějším — o štědrém dávání. Tu a tam se objeví zpráva, že nějaký bohatý člověk věnoval stovky milionů, nebo dokonce miliardy dolarů na nějaký vznešený účel. Běžně je vidět slavné osobnosti, jak využívají své popularity k tomu, aby obrátily pozornost veřejnosti na závažné problémy. I mnozí lidé, jejichž příjem je skromný, přispívají na nejrůznější charitativní činnosti. Jak účinné jsou však takové projevy štědrosti, a to zejména z dlouhodobého hlediska?

Zlatý věk dárcovství?

Zdá se, že v některých zemích se dárcovství rozmáhá. „Ještě nikdy nebylo tolik [filantropických] nadací, které by spravovaly tolik majetku a působily v tolika zemích, jako je tomu na začátku jednadvacátého století,“ uvádí publikace Global Civil Society 2004/5. Řady bohatých se rozrůstají, a tak lze očekávat, že tento trend bude pokračovat. Nejenže budou někteří mít více na rozdávání, ale pravděpodobně porostou i částky, které putují na charitativní účely, když bohatí lidé umírají a odkazují svůj majetek. Je pochopitelné, proč britský zpravodajský časopis The Economist napsal, že se před námi možná otevírá „zlatý věk filantropie“.

K tomuto trendu svým způsobem přispívá skutečnost, že vládní organizace nedokáží řešit naléhavé globální problémy. Zvláštní vyslanec OSN pro boj proti AIDS/HIV v Africe vysvětlil, proč se v globálních zdravotních otázkách stále více angažují celebrity. Podle něj je to mimo jiné  proto, že „chybí politické vedení“. Ať se problémy týkají chudoby, zdravotní péče, životního prostředí, vzdělání nebo sociální spravedlnosti, zejména bohatým lidem „dochází trpělivost, když vidí, jak neúčinné jsou vládní a mezinárodní snahy o řešení nebo zmírnění těchto problémů,“ říká Joel Fleishman ve své knize The Foundation: A Great American Secret—How Private Wealth Is Changing the World (Nadace: Velké americké tajemství — Jak soukromé bohatství mění svět). Bohatí filantropové chtějí, aby se věci hnuly kupředu, a proto se někteří z nich pokoušejí uplatnit tytéž metody, které jim přinesly úspěch v obchodním světě.

Co dokáže filantropie

Takzvaný zlatý věk filantropie není ničím novým. Podobný rozmach nastal na počátku dvacátého století. Tehdy se průmysloví magnáti jako Andrew Carnegie a John D. Rockefeller st. rozhodli použít své jmění na pomoc potřebným. Tito dobrodinci viděli, že zavedené dobročinné společnosti sice plní žaludky hladovějících či ošetřují nemocné děti, ale nejdou ke kořenu věcí. Uvědomili si, že dárcovství je třeba pojmout strategičtěji, a proto zakládali instituce a nadace, které by se zasazovaly o sociální změny a financovaly výzkum zaměřený na odstranění samotných příčin problémů. Od té doby byly na celém světě založeny doslova desetitisíce takových organizací a více než 50 z nich disponuje majetkem v hodnotě přesahující miliardu dolarů.

Není pochyb o tom, že se díky filantropii podařilo udělat mnoho dobrého. Svědčí o tom bezpočet škol, knihoven, nemocnic, parků a muzeí. Nesporné je i to, že zásluhou programů pro zvýšení zemědělské produkce bylo možné v chudých zemích světa vyrobit více potravin. Prostředky věnované na lékařský výzkum přispěly ke zkvalitnění zdravotní péče, a dokonce k vymýcení některých nemocí, například žluté zimnice.

Na boj proti globálním problémům se dnes soustřeďuje více zájmu a více prostředků než kdy dříve, a tak se mnozí domnívají, že filantropické snahy mají větší šance na úspěch. Jeden bývalý prezident Spojených států v roce 2006 před skupinou filantropů prohlásil: „Bez sebemenší nadsázky lze říci, že dary od jednotlivců budou mít zásadní vliv na prosperitu společnosti.“

Mnozí jsou však v prognózách opatrnější. Laurie Garrettová, odbornice na otázky globální zdravotní péče, napsala: „Mohlo by se zdát, že když je k dispozici tolik peněz, musí být řešení mnoha globálních zdravotních problémů přinejmenším v dohledu. Ale není to tak.“ Proč ne? Podle paní Garettové tomu brání nákladný byrokratický aparát, korupce, skutečnost, že se postupuje nekoordinovaně, a také to, že dárci často vyhrazují prostředky pouze na určité zdravotní problémy, například jen na AIDS.

Jelikož činnost bývá nekoordinovaná a peníze bývají „nejčastěji zaměřeny na ty nemoci, o kterých se nejvíc mluví, a ne na veřejné zdraví obecně“, je zde podle paní Garettové „vážné nebezpečí, že velká štědrost, kterou dnes pozorujeme, se nejen mine účinkem, ale že situaci ve skutečnosti ještě zhorší“.

Proč nestačí jen peníze

Ať jsou filantropické snahy zaměřeny na cokoli, jejich úspěch bude vždy jen omezený. Proč? Jednak proto, že penězi ani dobrým vzděláním nelze ze světa vymýtit takové věci, jako jsou chamtivost, nenávist, předsudky, nacionalismus, kmenová nesnášenlivost a falešné náboženské představy. Všechny tyto věci sice mohou mít svůj podíl na tom, že lidstvo sužují těžkosti, ale nejsou základními příčinami utrpení. Bible odhaluje činitele, které jsou ještě podstatnější.

Jedním z těchto činitelů je lidská nedokonalost, která pramení z hříchu. (Římanům 3:23; 5:12) Jako nedokonalí máme sklon uvažovat a jednat nesprávně. V 1. Mojžíšově 8:21 je řečeno, že „sklon lidského srdce je špatný od jeho mládí“. Tomuto nesprávnému sklonu se  poddávají například miliony lidí, kteří se dopouštějí sexuální nemravnosti nebo zneužívají drogy. Takové chování vede k šíření různých nemocí včetně AIDS. (Římanům 1:26, 27)

Druhou základní příčinou utrpení je neschopnost lidí úspěšně si vládnout. „Muži . . . ani nepatří, aby řídil svůj krok,“ je napsáno u Jeremjáše 10:23. Jedním z důvodů, proč mnohé filantropické organizace jednají nezávisle na vládě, je skutečnost, že — jak bylo uvedeno dříve — „chybí politické vedení“. Bible vysvětluje, že člověk neměl hledat vedení u lidí, ale měl jako svého Vládce uznávat Stvořitele. (Izajáš 33:22)

Bible také slibuje, že Stvořitel, Jehova Bůh, hodlá vyřešit všechny problémy, které lidstvo sužují. Dokonce již k tomu podnikl důležité kroky.

Největší Filantrop

Pojem „filantropie“ pochází z řeckého slova, které znamená „láska k lidem“. Nikdo nemá větší lásku k lidem než náš Stvořitel. U Jana 3:16 je napsáno: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ Ano, Jehova dal mnohem víc než jen peníze. K tomu, aby lidi vysvobodil z nemilosrdných okovů hříchu a smrti, dal „jako výkupné výměnou za mnohé“ drahocenný život svého Syna. (Matouš 20:28) Apoštol Petr o Ježíšovi napsal: „Sám vynesl naše hříchy ve svém vlastním těle na kůl, abychom skoncovali s hříchy a žili pro spravedlnost. A ‚jeho podlitinami jste byli uzdraveni‘.“ (1. Petra 2:24)

Jehova také podnikl kroky k tomu, aby vyřešil problém týkající se vládnutí. Zřídil totiž celosvětovou vládu, která bude panovat z nebe a která je v Bibli označena jako Boží Království. Toto Království odstraní všechny ničemné lidi a nastolí na planetě Zemi mír a soulad. (Žalm 37:10, 11; Daniel 2:44; 7:13, 14)

To, že Bůh zcela odstraní základní příčiny lidského utrpení, přinese takové výsledky, jakých by lidé — jednotlivě ani kolektivně — nikdy nemohli dosáhnout. Svědkové Jehovovi proto nezakládají filantropické organizace, ale podobně jako Ježíš Kristus věnují svůj čas a peněžní prostředky tomu, že oznamují „dobrou zprávu o Božím království“. (Lukáš 4:43; Matouš 24:14)

[Rámeček a obrázek na straně 21]

„Bůh miluje radostného dárce“

Na tomto výroku, který je obsažen v Bibli ve 2. Korinťanům 9:7, zakládají svědkové Jehovovi svůj postoj k dávání. Ve prospěch druhých poskytují svůj čas, energii a hmotné prostředky a tak se snaží jednat podle vybídky: „Nemilujme slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou.“ (1. Jana 3:18)

Když někde nastane krizová situace, třeba v důsledku přírodní katastrofy, svědkové Jehovovi to považují za zvláštní příležitost pomoci postiženým. Například poté, co jih USA zasáhly hurikány Katrina, Rita a Wilma, do postižených oblastí přicestovaly tisíce dobrovolníků z řad svědků Jehovových, aby se podíleli na humanitární pomoci a na rekonstrukcích. Tito dobrovolníci pod dohledem místních výborů pro humanitární pomoc opravili a zrekonstruovali více než 5 600 domů svědků Jehovových a 90 sálů Království — v podstatě všechno, co bylo zničeno.

Svědkové Jehovovi neplatí desátky a nekonají žádné peněžní sbírky. Jejich činnost je podporována výhradně dobrovolnými dary. (Matouš 6:3, 4; 2. Korinťanům 8:12)

[Obrázky na straně 19]

Penězi nelze odstranit základní příčiny nemocí a lidského utrpení

[Podpisek]

© Chris de Bode/Panos Pictures