Bible mění život lidí

Díky čemu se muž, který už od mládí kouřil marihuanu a tabák, dokázal zbavit své závislosti? Co pomohlo násilnému členovi gangu, aby se naučil ovládat svůj hněv a překonal rasovou nenávist? Přečtěte si jejich vyprávění.

JMÉNO: HEINRICH MAAR

VĚK: 38

ZEMĚ: KAZACHSTÁN

DŘÍVE: ZÁVISLÝ NA MARIHUANĚ A TABÁKU

MOJE MINULOST: Narodil jsem se na jihu Kazachstánu asi 120 kilometrů od Taškentu. V létě tam bylo sucho a horko s teplotami až 45 stupňů Celsia a v zimě teplota klesala na minus 10 stupňů Celsia. Byly to ideální podmínky pro pěstování révy a marihuany.

Rodiče pocházeli z Německa. Patřili k evangelíkům, ale svému náboženství se aktivně nevěnovali. Naučili mě však zpaměti odříkávat Otčenáš. Když mi bylo 14 let, maminka a starší sestra krátce studovaly Bibli se svědky Jehovovými. Jednou jsem zaslechl, jak svědkyně mluví s maminkou o Božím jménu Jehova a ukazuje jí ho v její vlastní staré Bibli. Silně to na mě zapůsobilo. Maminka pak ale studovat přestala, takže můj zájem o duchovní věci neměl kdo rozvíjet. O něco později naše učitelka ve třídě vyprávěla různé nepravdivé historky o takzvané sektě svědků Jehovových. Jelikož jsem byl se svou sestrou na několika jejich shromážděních, řekl jsem učitelce, že to, co povídá, není pravda.

Když mi bylo 15 let, odjel jsem na učiliště do Leningradu, nynějšího Sankt Petěrburgu. O to málo, co jsem se dozvěděl o Jehovovi, jsem se dělil se svými spolubydlícími. Začal jsem však kouřit. Když jsem byl na návštěvě doma v Kazachstánu, kupoval jsem si marihuanu. Bylo to sice nelegální, ale snadné. Také jsem hodně pil vodku a podomácku vyráběné víno.

Po dokončení školy mě na dva roky odvedli do sovětské armády. Stále jsem si však pamatoval něco z toho, co jsem se jako malý dozvěděl z Bible. Při každé vhodné příležitosti jsem s ostatními vojáky mluvil  o Jehovovi a zastával se svědků, když o nich někdo říkal lži.

Po vojně jsem odjel do Německa. V uprchlickém táboře jsem dostal knihu, kterou svědkové používali, když druhým pomáhali poznat Bibli. S nadšením jsem si ji přečetl a došel jsem k závěru, že to, co je tam napsáno, je pravda. Nedokázal jsem se však zbavit závislosti na tabáku a marihuaně. Po nějaké době jsem se přestěhoval do blízkosti města Karlsruhe. Tam jsem se setkal s jedním svědkem Jehovovým, který se mnou Bibli začal studovat.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: To, že Bible je Boží Slovo, jsem si myslel už dříve. Po přečtení knihy od svědků jsem navíc zjistil, že Bible odpovídá na všechny důležité životní otázky. Přesto mi nějakou dobu trvalo, než jsem dokázal změnit své návyky. Nakonec jsem si vzal k srdci biblickou radu, která je zapsaná v 2. Korinťanům 7:1, a rozhodl jsem se, že se očistím od „každé poskvrny těla a ducha“. To znamenalo, že přestanu kouřit marihuanu a tabák.

S marihuanou jsem dokázal skončit téměř okamžitě. Zbavit se závislosti na tabáku mi však trvalo šest dlouhých měsíců. Svědek, který se mnou studoval, se mě jednoho dne zeptal: „Pro co vlastně žiješ?“ Tato otázka mě podnítila, abych se nad svou závislostí na tabáku vážně zamyslel. Přestat kouřit jsem se pokoušel už několikrát. Teď jsem se ale rozhodl, že se budu modlit předtím, než sáhnu po cigaretě, místo abych Boha prosil o odpuštění potom, co jsem si zapálil. V roce 1993 jsem si stanovil den, kdy s kouřením přestanu. S Jehovovou pomocí jsem se od té doby cigarety nedotkl.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Jelikož už nejsem otrokem nákladné a zničující závislosti, zlepšilo se mi zdraví. V současnosti jsem dobrovolným pracovníkem v německé odbočce svědků Jehovových. Mám radost z toho, že jsem se naučil uplatňovat biblické rady. To, co Bible říká, dalo mému životu skutečný smysl.

JMÉNO: TITUS SHANGADI

VĚK: 43

ZEMĚ: NAMIBIE

DŘÍVE: NÁSILNÝ ČLEN GANGU

MOJE MINULOST: Vyrůstal jsem v jedné vesnici v oblasti Ohangwena na severu Namibie. Během války, která na tomto území probíhala v 80. letech, byli obyvatelé naší vesnice biti a zabíjeni. U nás byl chlapec považován za muže pouze tehdy, když se uměl rvát a dokázal zbít jiné chlapce. A tak jsem se to naučil.

Když jsem dodělal školu, odstěhoval jsem se ke svému strýci, který bydlel v přímořském  městě Swakopmund. Krátce nato jsem se připojil ke gangu mladých rebelů. Navštěvovali jsme místa, kde černoši nebyli vítáni, například hotely a bary, a schválně jsme tam vyvolávali rvačky. Několikrát jsme bojovali s ochrankou a policií. Každou noc jsem chodil ven s ostrou mačetou zvanou panga a byl jsem připravený zaútočit na kohokoli, kdo by se mi postavil do cesty.

Jednou v noci, když jsme se střetli se znepřáteleným gangem, jsem málem přišel o život. Jeden z členů druhého gangu se ke mně přiblížil zezadu a chtěl mi useknout hlavu. Můj kamarád ho však na poslední chvíli omráčil. Přestože mě tehdy od smrti dělil jen krůček, se svým násilným způsobem života jsem nepřestal. Kdykoli jsem se s někým začal hádat, ať už to byl muž nebo žena, vždy jsem zaútočil jako první.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: První svědek Jehovův, s nímž jsem mluvil, byla jedna žena, která mi přečetla několik veršů z 37. žalmu. Pak dodala, že další nádherné sliby týkající se budoucnosti jsou v biblické knize Zjevení. Neřekla mi však, kde přesně v té knize jsou. Opatřil jsem si proto Bibli a přes noc jsem celou knihu Zjevení přečetl. Moc se mi líbil slib zapsaný ve Zjevení 21:3 a 4, že „smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. Když za mnou svědkyně přišly znovu, přijal jsem nabídku biblického studia.

Bylo však pro mě těžké změnit svůj způsob uvažování a své chování. Ze Skutků 10:34 a 35 jsem se dozvěděl, že „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost“. Také jsem se ze všech sil snažil uplatňovat to, co je napsáno v Římanům 12:18: „Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem.“

Musel jsem se naučit ovládat hněv a zbavit se silné závislosti na tabáku. Často jsem se slzami v očích prosil Jehovu o pomoc. Zpočátku jsem to ale dělal špatně — vždycky jsem si řekl, že kouřím svou „poslední“ cigaretu, a modlil jsem se až potom. Svědkyně, která se mnou vedla biblické studium, mi však pomohla pochopit, že se musím modlit předtím, než po cigaretě sáhnu. Také bylo potřeba, abych netrávil čas s kuřáky. Kromě toho jsem uplatnil radu, abych se svými spolupracovníky mluvil o tom, jak je kouření špatné. To mi pomohlo, protože mi pak přestali cigarety nabízet.

Nakonec se mi podařilo s kouřením přestat a změnit svůj způsob života. Po šesti měsících, kdy jsem studoval a uplatňoval biblické zásady, jsem se mohl dát pokřtít a stal jsem se svědkem Jehovovým.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Když jsem viděl, jakou lásku mezi sebou svědkové Jehovovi mají, bez ohledu na národnost a barvu pleti, přesvědčilo mě to, že jsou pravým náboženstvím. Ještě než jsem byl pokřtěný, mě jeden člen sboru, který byl běloch, pozval k sobě domů na jídlo. Bylo to jako sen. Nikdy předtím jsem si s bělochem nešel někam posedět, natož abych s ním jedl u něj doma. Teď jsem ale patřil k opravdu mezinárodnímu společenství bratrů.

V minulosti se členové ochranky a policisté snažili donutit mě, abych uvažoval a jednal jinak, ale neuspěli. Jedině Bible na mě zapůsobila do té míry, že jsem změnil svou osobnost a stal se šťastným člověkem.

[Praporek na straně 29]

„Často jsem se slzami v očích prosil Jehovu o pomoc“