Útěcha pro sklíčené

„Všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud.“ (Římanům 8:22) Když byla před více než 1 900 lety napsána tato slova, lidské utrpení bylo velké. Mnozí lidé byli sklíčeni. Proto byli křesťané nabádáni: „Mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším.“ (1. Tesaloničanům 5:14)

Dnes je lidská tíseň ještě větší a sklíčených lidí je více než kdy dříve. Mělo by nás to však překvapovat? Vlastně ne, protože Bible označuje tyto dny jako „poslední dny“ a říká jim „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“. (2. Timoteovi 3:1–5) Ježíš Kristus předpověděl, že během posledních dnů nastanou „strašlivé úkazy“. (Lukáš 21:7–11; Matouš 24:3–14)

Když lidé zakoušejí vleklou úzkost, strach, zármutek nebo jiné takové záporné pocity, často propadají sklíčenosti. Příčinou sklíčenosti nebo velikého smutku může být smrt někoho milovaného, rozvod, ztráta zaměstnání nebo nepolevující nemoc. Lidé také podléhají sklíčenosti, když získají pocit méněcennosti, když se domnívají, že selhali a všechny zklamali. Každý může být zdeptán stresovou situací, ale když se u člověka vyvine pocit beznaděje a on nevidí východisko ze špatné situace, může to vést k těžké depresi.

Podobné pocity zakoušeli lidé i ve starověku. Joba postihla nemoc a osobní neštěstí. Měl pocit, že ho Bůh opustil, a proto  vyjadřoval hluboký odpor k životu. (Job 10:1; 29:2, 4, 5) Jákob byl sklíčen kvůli zdánlivé smrti svého syna, odmítal se dát utěšit a chtěl zemřít. (1. Mojžíšova 37:33–35) Král David pociťoval vinu kvůli vážnému provinění a naříkal: „Celý den chodím smutný. Strnul jsem.“ (Žalm 38:6, 8; 2. Korinťanům 7:5, 6)

Dnes mnozí podléhají sklíčenosti, protože na sebe kladou příliš velké nároky ve snaze dodržovat denní režim, který přesahuje jejich duševní, emocionální i tělesné síly. Když se stres spojí se zápornými myšlenkami a pocity, může zřejmě ovlivnit tělo a přispět k chemické nerovnováze v mozku, a tím vyvolá depresi. (Srovnej Přísloví 14:30.)

Pomoc, kterou potřebují

Epafroditos, křesťan z Filip v prvním století, byl „sklíčený, protože [jeho přátelé] slyšeli, že onemocněl“. Možná, že Epafroditos, kterého přátelé poslali do Říma s potravinami pro apoštola Pavla, cítil, že své přátele zklamal a že ho považují za neúspěšného. (Filipanům 2:25–27; 4:18) Jak mu pomohl apoštol Pavel?

Poslal Epafrodita domů s dopisem přátelům do Filip, kde stálo: „Přivítejte [Epafrodita] . . . podle zvyklosti v Pánu se vší radostí; a stále pokládejte takové muže za drahé.“ (Filipanům 2:28–30) To, že ho Pavel tak chválil a že ho Filipané vřele a s náklonností uvítali, Epafrodita jistě utěšilo a pomohlo mu ke zmírnění sklíčenosti.

Biblická rada „mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším“ je nepochybně ta nejlepší. „Člověk potřebuje vědět, že na něm druhým záleží jako na osobě,“ řekla žena trpící sklíčeností. „Potřebuje od někoho slyšet: ‚Chápu tě; to přejde.‘“

Často je třeba, aby se sklíčený člověk chopil iniciativy, vyhledal někoho, kdo se umí vcítit, a svěřil se mu. Měl by to  být dobrý posluchač a měl by být velmi trpělivý. Neměl by sklíčenému dávat lekce ani pronášet soudy jako ‚Takhle by ses cítit neměl‘ nebo ‚To je nesprávný postoj‘. City sklíčeného jsou křehké, a takové kritické poznámky jedině způsobí, že se bude cítit ještě hůř.

Ten, kdo je sklíčený, si snad připadá bezcenný. (Jonáš 4:3) Člověk by si však měl uvědomovat, že skutečně záleží právě na tom, jak si ho cení Bůh. Ježíše Krista pokládali lidé za „bezvýznamného“, ale to nezměnilo skutečnou cenu, kterou měl pro Boha. (Izajáš 53:3) Buď si jist, že tak, jako Bůh miluje svého drahého Syna, miluje i tebe. (Jan 3:16)

Ježíš litoval lidi v tísni a snažil se jim pomoci, aby viděli, že každý má cenu jako jednotlivec. (Matouš 9:36; 11:28–30; 14:14) Vysvětloval, že Bůh si cení i malých, nepatrných vrabců. „Ani jeden z nich není zapomenut před Bohem,“ řekl. Oč více si Bůh cení lidí, kteří se snaží konat jeho vůli! O nich řekl Ježíš: „I vlasy na vaší hlavě jsou všechny spočteny.“ (Lukáš 12:6, 7)

Pravda, pro člověka, který je těžce sklíčen, který je přemožen svými slabostmi a nedostatky, může být těžké, aby uvěřil, že si ho Bůh tak vysoce cení. Možná je přesvědčen, že není Boží lásky a péče hoden. Boží slovo připouští, že „nás snad naše srdce odsuzuje“. Je to však rozhodující činitel? Není. Bůh chápe, že hříšní lidé mohou uvažovat negativně, a dokonce se odsuzovat. Proto je jeho Slovo utěšuje: „Bůh je větší než naše srdce a zná všechno.“ (1. Jana 3:19, 20)

Ano, náš milující nebeský Otec vidí víc než jen naše hříchy a chyby. Zná polehčující okolnosti, celý běh našeho života, naše pohnutky a záměry. Ví, že jsme zdědili hřích, nemoc a smrt, a proto máme velká omezení. To, že jsme zarmouceni a zlobíme se na sebe, je samo o sobě důkazem, že hřešit nechceme a že jsme nezašli příliš daleko. Bible říká, že jsme  byli ‚podrobeni nicotnosti‘ proti své vůli. Proto má Bůh porozumění pro náš bídný stav a soucitně bere v úvahu naše slabosti. (Římanům 5:12; 8:20)

„Jehova je milosrdný a milostivý,“ jsme ujišťováni. „Jak daleko je východ slunce od západu slunce, tak daleko od nás vzdálil naše přestupky. Vždyť sám dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach.“ (Žalm 103:8, 12, 14) Jehova je opravdu „Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení“. (2. Korinťanům 1:3, 4)

Pomoc, kterou sklíčení nejvíce potřebují, vyplývá z toho, že se přiblíží ke svému milosrdnému Bohu a přijmou jeho pozvání, aby ‚na něho uvrhli své břemeno‘. Skutečně dovede ‚oživit srdce zdrcených‘. (Žalm 55:22; Izajáš 57:15) Boží slovo tedy povzbuzuje k modlitbě a říká: „Uvrhnete [na Jehovu] všechnu svou úzkost, protože o vás pečuje.“ (1. Petra 5:7) Ano, lidé se mohou přiblížit k Bohu prostřednictvím modlitby a úpěnlivé prosby a těšit se z „Božího pokoje, který převyšuje všechno myšlení“. (Filipanům 4:6, 7; Žalm 16:8, 9)

Sklíčená nálada se dá překonat také praktickým přizpůsobením životního stylu. Tělesné cvičení, zdravá strava, čerstvý vzduch a dostatečný odpočinek, a také to, že omezíme sledování televize, to všechno je důležité. Jedna žena pomáhá sklíčeným tím, že je přiměje k pořádné procházce. Když jedna sklíčená paní řekla: „Mně se na procházku nechce,“ žena jí mírně, ale pevně odpověděla: „Ale ano, půjdete.“ Pak vyprávěla: ‚Ušly jsme šest kilometrů. Když jsme se vrátily, byla unavená, ale cítila se lépe. Nebudete věřit, jak pomáhá pořádná tělesná námaha, dokud to nezkusíte.‘

Někdy však není možné sklíčenost úplně překonat, ani když se vyzkouší všechno včetně léčebných kúr. „Vyzkoušela jsem všechno,“ řekla jedna žena středního věku, „ale deprese trvá.“ Podobně je dnes často nemožné uzdravit  slepé, hluché nebo chromé. Přesto mohou sklíčení najít útěchu a naději tím, že pravidelně čtou Boží slovo, které poskytuje spolehlivou naději na trvalou úlevu od všech lidských neduhů. (Římanům 12:12; 15:4)

Až nikdo již nebude sklíčený

Když Ježíš popisoval strašné věci přicházející na zemi v posledních dnech, dodal: „Až se to však začne dít, napřimte se a pozvedněte hlavu, protože se přibližuje vaše osvobození.“ (Lukáš 21:28) Ježíš mluvil o osvobození do Božího spravedlivého nového světa, kde „i tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí“. (Římanům 8:21)

Jaká to bude pro lidi úleva, až budou osvobozeni od břemen minulosti a každý den se budou probouzet s křišťálově jasnou myslí, dychtiví zdolávat své denní úkoly. Nikoho již nebude omezovat mrak sklíčenosti. Spolehlivý slib lidem říká, že jim Bůh setře „každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:3, 4)

Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citáty převzaty z Překladu nového světa Svatých písem