Narodil jsem se v Dominikánské republice ve městě Santo Domingo jako poslední ze čtyř dětí. Rodiče byli vzdělaní a chtěli, aby jejich děti vyrůstaly mezi slušnými lidmi. Čtyři roky před mým narozením se setkali s mormonskými misionáři a zapůsobil na ně jejich upravený zevnějšek a hezké chování. A tak se rozhodli, že naše rodina se jako jedna z prvních na ostrově připojí k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů neboli k mormonům.

Během doby, kdy jsem vyrůstal, jsem se rád zapojoval do společenských činností církve a respektoval jsem její morální hodnoty a zaměření na rodinný život. Byl jsem hrdý na to, že jsem mormon, a rozhodl jsem se stát misionářem.

Když mi bylo osmnáct, naše rodina se přestěhovala do Spojených států, abych mohl získat dobré univerzitní vzdělání. Asi rok nato nás na Floridě navštívili strýc s tetou, kteří jsou svědky Jehovovými. Pozvali nás na sjezd, kde se rozebírala Bible. Zapůsobilo na mě, že si tam každý vyhledával biblické verše a dělal poznámky. A tak jsem poprosil o tužku a papír a psal si je taky.

Po sjezdu mi teta se strýcem řekli, že když se chci stát misionářem, mohli by mi pomoct dozvědět se něco o Bibli. Připadalo mi to jako dobrý nápad, protože v té době jsem mnohem lépe než Bibli znal Knihu Mormonovu.

Se strýcem a tetou jsme o Bibli diskutovali po telefonu a oni mě vždycky povzbuzovali, abych to, čemu věřím, srovnával s tím, co říká Bible. Chtěli, abych si sám ověřil, co je pravda.

Spolu s mormonskou vírou jsem přijal spoustu názorů, u kterých jsem si nebyl úplně jistý, zda jsou v souladu s Biblí. Teta mi poslala Probuďte se! z 8. listopadu 1995, časopis, který vydávají svědkové Jehovovi, protože v něm byly nějaké články o mormonské víře. Překvapilo mě, že mnoho mormonských nauk jsem neznal. Podíval jsem se proto na oficiální webové stránky naší církve, abych zjistil, jestli to, co se psalo v Probuďte se!, byla pravda. Pravda to byla. Později jsem si to ověřil, když jsem navštívil mormonská muzea v Utahu.

Vždycky jsem si myslel, že Kniha Mormonova a Bible se vzájemně doplňují. Když jsem ale začal číst Bibli pečlivěji, všiml jsem si rozporů mezi mormonskými naukami a biblickými výroky. Například u Ezekiela 18:4 Bible říká, že duše umírá. V Knize Mormonově se však v Almě 42:9 píše: „Duše nikdy nemohla zemříti.“

Kromě naukových rozporů mě znepokojovaly i nacionalistické myšlenky v učení mormonů. Mormoni jsou například přesvědčeni, že zahrada Eden byla v Jackson County v americkém státě Missouri. A církevní proroci prohlašují, že až se „Boží Království ujme vlády, bude neposkvrněná vlajka Spojených států hrdě vlát na stožáru svobody a rovnoprávnosti“.

Říkal jsem si, co se pak asi stane se zemí, ve které jsem se narodil, nebo s jakýmkoli jiným státem. Toto téma jsem otevřel, když mi jednoho večera zavolal mladý mormon, který se školil na misionáře. Narovinu jsem se ho zeptal, jestli by ve válce bojoval proti mormonům ze znepřátelené země. Zaskočilo mě, když řekl, že ano. Ještě důkladněji jsem prozkoumal nauky své církve a také diskutoval s odpovědnými představiteli mormonů. Bylo mi řečeno, že odpovědi na mé otázky jsou zatím zahaleny tajemstvím a že jednoho dne se vše dozvíme, až světlo zazáří jasněji.

Jejich vysvětlení mě zklamalo, a tak jsem se hlouběji zamyslel sám nad sebou a nad tím, proč se vlastně chci stát mormonským misionářem. Uvědomil jsem si, že misionářská služba mě neláká o nic víc než jakákoli jiná dobročinná aktivita. Přitahoval mě také fakt, že by s tím byla spojena i určitá prestiž. Pokud jde ale o Boha, o něm jsem mnoho nevěděl. Přestože jsem si v minulosti Bibli mnohokrát prolistoval, ve skutečnosti jsem si jí nijak zvlášť necenil. Neměl jsem žádnou představu o tom, jaký má Bůh záměr se zemí a s lidstvem.

Díky studiu Bible se svědky Jehovovými jsem se kromě jiného dozvěděl, jaké má Bůh jméno, co se děje při smrti a jaká je Ježíšova úloha ve splnění Božího záměru. Konečně jsem tuto úžasnou knihu lépe poznával a nadšeně jsem se o nové poznatky dělil s druhými. Vždycky jsem věděl, že Bůh existuje, ale nyní jsem s ním mohl mluvit v modlitbě jako s nejlepším přítelem. Dne 12. července 2004 jsem byl pokřtěn jako svědek Jehovův a o šest měsíců později jsem začal s celodobou službou.

Pět let jsem pracoval ve světovém ústředí svědků Jehovových v Brooklynu. Podílet se na výrobě Biblí a publikací, které jsou na ní založeny a z kterých mají užitek miliony lidí po celém světě, mi přinášelo obrovskou radost. A i nadále horlivě pomáhám druhým, aby poznali Boha.