Křtem se myslí ponoření člověka do vody a jeho následné vynoření. a Z toho důvodu byl Ježíš pokřtěn ve velké řece. (Matouš 3:13, 16) Také muž z Etiopie požádal o křest, když přijel k místu, kde bylo hodně vody. (Skutky 8:36–40)

Význam křtu

 V Bibli je křest přirovnaný k pohřbení. (Římanům 6:4; Kolosanům 2:12) Symbolizuje to, že člověk pohřbívá svůj dřívější způsob života a začíná nový život jako křesťan zasvěcený Bohu. Bůh lidem umožňuje, aby díky křtu a krokům, které k němu vedou, mohli na základě víry ve výkupní oběť Ježíše Krista získat čisté svědomí. (1. Petra 3:21) Proto Ježíš učil, že se jeho učedníci musí dát pokřtít. (Matouš 28:19, 20)

Smývá křest naše hříchy?

 Ne. Bible říká, že od hříchů můžeme být očištěni jedině díky Ježíšově prolité krvi. (Římanům 5:8, 9; 1. Jana 1:7) Je ale potřeba mít v Ježíše víru, začít žít podle toho, co učil, a dát se pokřtít. (Skutky 2:38; 3:19)

Co jsou křtiny?

 Pojem „křtiny“ se v Bibli nevyskytuje. Je to obřad, který se vykonává v některých církvích a při kterém je novorozenec „pokřtěn“ (tak, že se mu hlava pokropí nebo poleje vodou) a dostane jméno.

Učí Bible, že se mají křtít novorozenci?

 Ne, neučí. Křtít se mají jenom ti, kdo jsou dost staří na to, aby chápali „dobrou zprávu o Božím království“ a věřili jí. (Skutky 8:12) Souvisí to s tím, že člověk poznává Boží Slovo, přijímá ho jako pravdivé a kaje se. To všechno jsou věci, které novorozenec nemůže dělat. (Skutky 2:22, 38, 41)

 Bible nás navíc ujišťuje, že když jsou křesťanští rodiče věrní Bohu, on se na jejich malé děti dívá jako na svaté neboli čisté. (1. Korinťanům 7:14) Kdyby křty novorozenců měly hlubší význam, nebylo by takové ujištění vůbec potřeba. b

Rozšířené mýty o křtu

 Mýtus: Pokropení nebo polití vodou je přijatelnou alternativou k úplnému ponoření.

 Fakt: Všechny křty, o kterých je v Bibli zmínka, probíhaly tak, že byl člověk ponořen do vody. Když například učedník Filip křtil jednoho muže z Etiopie, oba kvůli tomu „sestoupili do vody“ a potom „vystoupili z vody“. (Skutky 8:36–39) c

 Mýtus: Bible říká, že někdy byly pokřtěny celé domácnosti, takže v tom musely být zahrnuté i malé děti. Třeba o žalářníkovi z Filip je napsáno, že „se dal s celou svou domácností pokřtít“. (Skutky 16:31–34, Bible21)

 Fakt: Ze zprávy o žalářníkovi vyplývá, že ti, kdo byli pokřtěni, pochopili, co jim učedníci říkali o Bohu, a měli z toho velikou radost. (Skutky 16:32, 34) Malé děti ale nemohly rozumět tomu, co slyšely. Je tedy logické, že pokřtěny nebyly.

 Mýtus: Ježíš řekl, že malým dětem patří Boží království, takže křty novorozenců schvaloval. (Matouš 19:13–15; Marek 10:13–16)

 Fakt: Když to Ježíš řekl, vůbec nemluvil o křtu. Vysvětloval, že ti, kdo se chtějí dostat do Božího království, musí být jako děti – pokorní a ochotní se učit. (Matouš 18:4; Lukáš 18:16, 17)