Pozorujeme svět

Vhodná, či nevhodná pomoc?

Některé snahy ochránit japonskou karetu obecnou před vyhynutím vyvolávají pochybnosti, píše list The Daily Yomiuri. Japonci vyhrabávají želví vajíčka z písku, nechávají je uměle vylíhnout a želvy vypouštějí do moře, čímž ve skutečnosti možná poškozují jejich vrozené orientační schopnosti. Želvy, které se vylíhnou přirozeně, „při pohybu po písku sledují zemský magnetismus a tím si rozvíjejí orientační instinkt,“ sděluje tento list. „Malé želvičky, které přijdou na svět v umělých líhních, jsou nejprve chovány v omezeném prostoru a teprve potom umístěny do svého přirozeného prostředí. Tento postup jim brání rozvinout si vrozený orientační smysl a schopnost neztratit se v oceánu.“

 Ze všeho nejdůležitější je úsměv

„Nejlepší způsob, jak získat přátele a zapůsobit na lidi, je obyčejný úsměv,“ píše londýnský list The Times. Při celostátním průzkumu, který provedla britská královská pošta, se zjistilo, že většina lidí si na druhých nejdříve všimne jejich úsměvu. Téměř polovina dotazovaných řekla, že by nepodnikala s nikým, kdo se tváří nepřátelsky. Zejména u podnikových manažerek je velmi pravděpodobné, že doporučí k povýšení zaměstnance, kteří se usmívají. Brian Bates, spoluautor knihy The Human Face, říká: „Z tohoto průzkumu vyplývá, jak je důležité se ve společnosti usmívat. Mnohdy bychom byli raději, kdybychom své tajnosti, naděje i peníze mohli svěřit těm, kdo se usmívají.“ Dodává, že úsměv podporuje v těle tvorbu endorfinů tišících bolest a že lidé, kteří se spontánně usmívají, „jsou v osobním životě úspěšnější a mají lepší vztahy v zaměstnání“.

Nejpřesnější chronometr

Skupina amerických vědců vyvinula rtuťové hodiny, které jdou „přesně na femtosekundu — nejmenší jednotku času běžně používanou ve vědě,“ píše londýnský list The Times. Údajně jsou „přibližně tisíckrát přesnější než atomové hodiny používané ke stanovení světového koordinovaného času (UTC) — celosvětové normy pro měření času“. Fyzik Scott Diddams vysvětluje: „Okamžitě se začnou používat v teoretické a experimentální fyzice, aby se získalo mnohem detailnější pochopení vesmíru.“ Časem z nich budou mít užitek také telefonní sítě a navigační satelity. Ačkoli Scott Diddams o tomto přístroji pro měření času prohlašuje, že jsou to „nejpřesnější hodiny na světě“, říká, že existuje možnost vytvořit ještě lepší.

„Nejpřesnější sčítání lidu?“

Statistický průzkum amerického obyvatelstva prováděný v roce 2000 dostal název „nejpřesnější sčítání lidu, které bylo zaznamenáno v dějinách“, uvádí The Wall Street Journal. Ovšem „v celkovém součtu z roku 2000 je zahrnuto 5,77 milionu lidí, o nichž statistický úřad předpokládá, že existují, ale při sčítání nebyli ve skutečnosti zastiženi“. List dále vysvětluje: „Když pracovníci statistického úřadu nedostali žádné údaje z adres, o nichž předpokládali, že tam bydlí nějací lidé, své počítače zkrátka naprogramovali tak, aby údaje o těchto lidech ‚odhadly‘ na základě různých záchytných bodů, k nimž mimo jiné patřily odpovědi sousedů.“ Tak se to dělalo i v případech, kdy si sčítací komisaři nebyli jisti, zda na uvedené adrese někdo bydlí. Odhadnuté údaje mohly zahrnovat informace o tom, kolik lidí tam bydlí, a dále věk, pohlaví, rasu a rodinný stav těchto lidí. Jeden úředník řekl, že odhady jsou považovány za přesné, „protože lidé stejného původu mají tendenci bydlet blízko sebe“. V některých státech tvořili hypoteticky existující Američané více než tři procenta z celkového součtu a nepodložený údaj o rase byl uveden u více než 11 milionů lidí.

Smrtící stromy?

Ve Francii probíhá boj, v němž se má rozhodnout o osudu přibližně 400 000 platanů rostoucích podél silnic. Na stromy u okraje silnic se stále častěji svaluje vina za ztráty na životech při dopravních nehodách. Jak uvádí francouzský časopis L’Express, ze 7 643 lidí, kteří zemřeli na silnicích v roce 2000, se jich 799 zabilo nárazem do stromu. Někteří lidé však poukazují na to, že skutečnou příčinou těchto ztrát na životech nejsou stromy, ale alkohol a nepřiměřená rychlost. Nicméně bylo stanoveno, že je nutné porazit 10 000 až 20 000 stromů, které stojí méně než dva metry od okraje silnice. Článek v tomto francouzském časopise, který se odvolával na úvodník v listu The Wall Street Journal, k této záležitosti poznamenal, že se stromy zřejmě dopustily „závažného zločinu, protože neuhnuly z cesty opilým řidičům“.

Je umění psát čínským písmem před zánikem?

„Čínským znakům, které se generace čínských dětí namáhavě učily zpaměti, hrozí dosud největší nebezpečí — jsou jím počítače,“ píše londýnský list The Daily Telegraph. „Vzdělaní příslušníci čínské privilegované vrstvy, kteří se vždy vychloubali, že znají zpaměti 6 000 znaků, zapomínají, jak se tyto znaky píšou. Mnozí je ještě dokážou přečíst, ale uznávají, že se jim vytrácejí z paměti.“ Tomuto syndromu se říká „‚tchi pi wang c’‘, neboli — když zvedneš pero od papíru, zapomeneš znak“. Do 80. let minulého století se téměř všechno psalo ručně, ale od té doby bylo zdokonaleno programové vybavení, a tak je možné vkládat čínské znaky pomocí obyčejné klávesnice. Proto umění ručně psát nádherné znaky — což je velmi ceněná dovednost, o které se říká, že odhaluje nitro člověka — zaniká, a „mezi lingvisty, psychology a rodiči to působí rozruch“.

Dospívající dívky drží dietu

Při nedávném průzkumu mezi 1 739 kanadskými dívkami ve věku od 12 do 18 let se zjistilo, že u 27 procent z nich se projevují příznaky poruch příjmu potravy, píše list Globe and Mail. Účastnice tohoto průzkumu, které pocházely z městského, předměstského a venkovského prostředí, dostaly dotazník, jímž se zjišťovalo, jaký postoj mají k jídlu a do jaké míry jsou nespokojeny se svou postavou. Z údajů vyplynulo, že kvůli tomu, aby zhubly, se už dvanáctileté dívky přejídaly a následně svůj žaludek vyprazdňovaly (vynuceným zvracením) nebo užívaly tablety na zhubnutí, projímadla a diuretika. Podle vyjádření psychiatričky dr. Jennifer Jonesové, vědecké pracovnice ze skupiny zdravotního výzkumu při Torontské univerzitě, si zejména dívky „potřebují vypěstovat zdravé postoje k jídlu a cvičení. Potřebují poznat své tělo a pochopit, že postavy, které jsou k vidění na billboardech, v časopisech a v rockových videoklipech, nejsou normální.“ „Mnoho dospívajících dívek neví, že hromadění tuku je během puberty obvyklé a že je to velmi důležité pro normální vývoj,“ dodává list Globe.

Tablety ve škole

Stále více dětí užívá tablety, aby zvládly vzrůstající tlak ve škole, píše německý list Südwest Presse. Údajně každé páté dítě ze základní školy bere léky na uklidnění nebo léky zvyšující výkon. Na středních školách tyto léky užívá každý třetí student. Albin Dannhäuser, předseda Bavorského sdružení učitelů, ovšem tvrdí, že děti, které berou léky, aby překonaly stres nebo si zlepšily známky, se vydávají špatnou cestou, protože jim to nepomůže vyřešit problémy. Pan Dannhäuser rodičům radí, aby od svého dítěte nevyžadovali příliš mnoho, ale „aby dbali na jeho tělesné a duševní zdraví a také na to, jak se rozvíjí ve vyrovnanou osobnost“.

Plevel se dá využívat

„Různé druhy plevele, například vodní hyacint, lantána a Parthenium hysterophorus, jsou tak houževnaté, že dohánějí výzkumníky k zoufalství,“ píše list India Today. Plevel Lantana camara, který do Indie dovezli Britové v roce 1941, aby ho vysazovali do živého plotu, zabral už téměř 100 000 hektarů půdy. Ukazuje se, že je téměř nemožné ho vyhubit — ať ručně nebo chemicky či biologicky. Svými toxickými účinky tento plevel brání v růstu jiným rostlinám, a po jeho invazi již bylo nutné přestěhovat celé vesnice. Pro obyvatele obce Lačívala je však tento plevel hospodářsky velmi cenný. Z lantány smíchané s blátem se dají postavit domy a kurníky. Když se z tohoto plevele, který je odolný proti škůdcům a hmyzu, sloupe kůra, dá se z něj vyrobit vynikající nábytek a košíky. Z listů lantány lze získat repelent proti komárům a vonné tyčinky. Rozemleté kořeny této rostliny se dají použít proti zubním infekcím.

Vliv beznaděje

„Proč někteří lidé umírají, kdežto jiní, možná stejně nemocní, zůstávají naživu?“ Tak se ptá dr. Stephen L. Stern z psychiatrického oddělení výzkumného lékařského centra při Texaské univerzitě v San Antoniu. „Je možné, že jednou z odpovědí na tuto otázku je to, zda lidé mají nebo nemají naději.“ Studie prováděná u 800 Američanů pokročilého věku svědčí o tom, že z beznaděje často dochází k předčasné smrti. Výzkumní pracovníci však upozorňují, že účinky beznaděje se u jednotlivých lidí liší, mnohdy například podle toho, co zažili v dětství, zda trpí či netrpí depresí, z jakého kulturního prostředí pocházejí a jak jsou ekonomicky zabezpečeni.