Rajské jablíčko dobývá svět

Od našeho dopisovatele ve Španělsku

PŘED mnoha staletími bylo rajské jablíčko rostlinou, která se řídce vyskytovala v jihoamerických Andách. Měla poměrně chutné bobule, ale místní Indiáni ji zjevně nepěstovali. Tato neobyčejná rostlina se jakýmsi záhadným způsobem dostala do Mexika, kde ji Aztékové pojmenovali xitomatl. Výrazem tomatl se označovalo několik podobných, většinou šťavnatých plodů. Zakrátko se omáčka z rajčat neboli salsa stala nedílnou součástí aztécké kuchyně a rajče se vydalo na dlouhou cestu za světovým uznáním.

Také španělským dobyvatelům tato omáčka docela zachutnala. V roce 1590 se jezuitský kněz, který prožil většinu života v Mexiku, vyjádřil, že rajčata jsou velmi zdravá, dobrá k jídlu a mají spoustu šťávy, která salse dodává příjemnou chuť. Z Mexika Španělé poslali semena rajčat do své vlasti a do svých kolonií v karibské oblasti a na Filipínách. Navzdory tomuto slibnému začátku to však trvalo tři staletí, než se rajčeti podařilo získat v kulinářském světě místo, které mu právem patří.

Překonává svou nechutnou reputaci

Kulinářské předsudky — podobně jako každé jiné — je těžké překonat. Ačkoli v Mexiku mělo rajče dobrou pověst, v Evropě si brzy získalo špatné jméno. Problém začal tím, že evropští botanikové zařadili rajče do čeledi lilkovitých, kam patří i jedovatý rulík zlomocný. Rajčatové listy navíc vydávají ostrý pach a ukázalo se, že jsou jedovaté. A jako by to nestačilo, někteří botanikové prohlásili, že rajče je afrodiziakum. A tak mezi některými lidmi panuje názor, že kvůli tomu Francouzi rajče pojmenovali pomme d’amour neboli „jablko lásky“.

Tato nechutná reputace, kterou si rajče vysloužilo, se rozšířila také do Severní Ameriky. Koncem dvacátých let 19. století jeden americký zahradník z Massachusetts prohlásil: „[Rajčata] se mi jevila býti tak odpornými, až jsem si pomyslel, že bych musel býti velice hladov, abych se donutil jich pozříti.“ A nebyl sám. Jistý muž z Pensylvánie je nazval „kyselým sajrajtem“ a jeden tehdejší britský zahradník označil tuto rostlinu za „páchnoucí zlaté jablko“.

Italové, kteří v 16. století dali rajčeti název pomodoro (zlaté jablko), naštěstí zvolili praktičtější přístup. * Díky příznivému klimatu se zde rajčata dala  dobře pěstovat a počátkem 17. století se stala populární potravinou. Zahradníci v severní Evropě však zůstali po další dvě století neoblomní a pěstovali rajčata pouze jako okrasnou nebo léčivou bylinu.

Popularita vítězí nad předsudky

Jakmile lidé rajčata ochutnali, dřívější výhrady zmizely a rajčata se začala pěstovat ve velkém. V sedmdesátých letech 19. století se v New Yorku díky nové transkontinentální železnici prodávala čerstvá rajčata z Kalifornie. Několik desítek let předtím byla v italské Neapoli otevřena první pizzerie, a poptávka po rajčatech tak začala růst. A během 20. století se zásluhou poptávky po rajské polévce, šťávě, omáčce a kečupu — a samozřejmě po oblíbené pizze — tolik zatracované rajče stalo nejpopulárnějším plodem na světě. (Viz průvodní rámeček.) Ano, rajče získalo takovou oblibu, že začalo být pěstováno nejen ve velkém, ale našlo své místo i na zahrádkách drobných pěstitelů. Díky tomu můžete rajčata najít jak na pouštích Středního východu, tak u větrem bičovaného Severního moře.

Od Sinaje až po vrtné plošiny

Vrtná plošina uprostřed Severního moře se nemusí jevit jako ideální místo pro pěstování ovoce a zeleniny, ale rajče není náročná rostlina. Pokud rajčata mají dostatek vody a igelitový vak se všemi potřebnými živinami, dokážou úspěšně růst i bez půdy. Proto jsou tak oblíbená mezi těžaři, kteří rádi vidí kousek zeleně mezi fádními rourami a stroji své vrtné plošiny. Vypěstované plody jsou navíc příjemným zpestřením jejich jídelníčku.

Při troše péče je možné vypěstovat rajčata i na poušti. Příslušníci jednoho kmene beduínů žijící v horách Sinaje vytesali terasovité zahrady, které jsou zavlažovány vodou z pramenů, studní a občasných dešťů. Tyto pečlivě zavlažované zahrady přinášejí mimořádně bohatou úrodu velkých rajčat. Beduíni je suší na slunci, aby jim vydržely přes zimu.

Rajčata vděčí za svou všeobecnou popularitu nejen své schopnosti přizpůsobit se různým půdám a klimatu. Většina těchto rostlin je schopna opylovat se vlastním pylem, takže je možné snadno vyšlechtit odrůdy s potřebnými vlastnostmi. Dnes si zahradníci mohou vybrat ze čtyř tisíc odrůd. Malá šťavnatá rajčata třešňového typu dodávají salátům barvu a chuť, kdežto sladká švestkovitá jsou vhodná k nakládání. A velké masité plody, které jsou základní potravinou španělské kuchyně, jsou ideální do salátů i na vaření.

Světového uznání však rajče dosáhlo nikoli díky své přizpůsobivosti, ale díky své chuti. Člověku se sbíhají sliny, když jen pomyslí na pizzu, salát, omáčku nebo šťávu, kterým rajčata dodávají jedinečnou chuť. Ačkoli rajče není „jablkem lásky“, celý svět si je zamiloval.

[Poznámka pod čarou]

 [Rámeček a obrázky na straně 26]

Gazpacho s osvěžující chutí rajčat

Chtěli byste ochutnat studenou polévku, která vás osvěží v horkém letním dnu? Ve španělské Andalusii se gazpacho podává prakticky každý den k hlavnímu jídlu. Příprava je jednoduchá. Pomocí několika běžných ingrediencí však vznikne zdravý a chutný pokrm pro vaši rodinu. Uvádíme typický španělský recept pro pět lidí.

Ingredience

600 gramů zralých rajčat

350 gramů salátových okurek

250 gramů kapií

2 krajíce tvrdého chleba (60 gramů)

2 polévkové lžíce octu

2 polévkové lžíce olivového oleje

sůl

1 stroužek česneku

špetka kmínu

Příprava Očistěte papriky a oloupejte okurky a rajčata. Vše nakrájejte na malé kousky. Vložte do mísy, zalijte litrem vody (tak, aby zelenina byla ponořená) a přidejte všechny ostatní ingredience. Polévku nechejte přes noc stát a druhý den směs rozmixujte a sceďte. Pokud je to potřeba, polévku dochuťte. Gazpacho uchovávejte v ledničce a vyndejte je těsně před podáváním. Můžete je servírovat s rajčaty, okurkami a nepálivými paprikami nakrájenými na kostičky.

[Rámeček na straně 27]

Zajímavé údaje o rajčatech

Rajče se stalo nejoblíbenějším plodem na světě. Ročně se jich sklízí skoro 100 milionů tun, což je podstatně více než ostatních významných plodin, jako jsou jablka, banány, hrozny a pomeranče.

Rajče bývá považováno za zeleninu, ale z botanického hlediska je to ovoce, protože je to jedlá část rostliny, která obsahuje semena. Za zeleninu je obvykle označována rostlina, která má jedlý stonek, listy nebo kořeny.

Podle Guinnessovy knihy rekordů vážilo největší zdokumentované rajče 3,5 kilogramu a bylo vypěstováno v Oklahomě v USA.

Pěstitelé rajčat by v blízkosti rostlin neměli kouřit, a neměli by kouřit ani před tím, než s nimi začnou pracovat. Rostliny se totiž mohou nakazit virem, který se tabákem přenáší.

Rajčata obsahují vitamíny A a C a také mají vysoký obsah antioxidantu lykopenu. Z některých studií vyplývá, že strava obsahující hodně rajčat může snížit riziko rakoviny.