Co říká Bible

Co je hmotařství?

LIDÉ se rodí se schopností zabývat se duchovními věcmi a s potřebou uctívat Boha. Člověk však byl vytvořen z hmotných prvků a má tedy tělesné potřeby a schopnost těšit se z hmotných věcí. Někteří křesťané jsou velmi bohatí. Je to samo o sobě důkazem hmotařství a nedostatku duchovního smýšlení? Je naproti tomu pravděpodobnější, že se chudí lidé nestanou hmotaři a že budou více zaměřeni duchovně?

Určitě budete souhlasit s tím, že hmotařství znamená daleko víc než jen vlastnit mnoho hmotných věcí. Uvažujme o biblických příkladech, které ukazují, co je skutečné hmotařství, a o tom, jak se vyhnout duchovnímu nebezpečí, jež je s hmotařstvím spojeno.

Měli bohatství a slávu

V biblických dobách bylo několik věrných Božích služebníků, kteří byli bohatí a slavní. Například Abraham „byl bohatě zaopatřen stády a stříbrem a zlatem“. (1. Mojžíšova 13:2) Job byl znám jako ‚největší ze všech Orientálců‘, protože měl velmi mnoho dobytka a služebníků. (Job 1:3) Také izraelští králové David a Šalomoun získali nesmírné bohatství. (1. Paralipomenon 29:1–5; 2. Paralipomenon 1:11, 12; Kazatel 2:4–9)

V prvním století byli součástí sboru i zámožní křesťané. (1. Timoteovi 6:17) Lydie je v Bibli označena jako „prodavačka purpuru z města Thyatira a Boží ctitelka“. (Skutky 16:14) Purpurové barvivo a purpurem barvené oděvy byly drahé, a tak je obvykle nosili lidé, kteří měli vysoké postavení nebo byli bohatí. Lydie tedy mohla být poměrně zámožná.

Naproti tomu někteří věrní ctitelé Jehovy byli tehdy velmi chudí. Přírodní pohromy, neštěstí a úmrtí vehnaly některé rodiny do chudoby. (Kazatel 9:11, 12) Pro chudé lidi muselo být jistě velmi těžké dívat se, jak se jiní těší z bohatství nebo hmotných statků. Ale ani za takových okolností nebylo správné označit ty, kdo měli bohatství, za hmotaře nebo dojít k závěru, že lidé, kteří bohatí nejsou, slouží Bohu ve větší míře. Proč? Podívejme se, co je kořenem hmotařství.

Láska k penězům

Jeden slovník definuje hmotařství jako „zaměření na hmotné věci nebo to, že je na ně kladen větší důraz než na duševní a duchovní záležitosti“.  Hmotařství tedy vychází z našich tužeb, priorit a našeho zaměření v životě. Jasně to dokazují následující dva biblické příklady.

Jehova dal důraznou radu Barukovi, který sloužil jako tajemník proroka Jeremjáše. Kvůli poměrům v Jeruzalémě a úzké spolupráci s nepopulárním prorokem Jeremjášem byl Baruk pravděpodobně chudý. Jehova mu přesto řekl: „Pokud jde o tebe, ty pro sebe stále hledáš velké věci. Dále nehledej.“ Baruk možná začal projevovat hmotařské postoje a zaměřovat se na bohatství a hmotné zabezpečení, které viděl u jiných lidí. Jehova mu připomenul, že při zničení Jeruzaléma, které má nastat, zachrání jeho osobně, ale ne jeho majetek. (Jeremjáš 45:4, 5)

Ježíš uvedl podobenství o muži, který byl rovněž plně zaměřen na hmotné věci. Tento muž se soustředil na hromadění bohatství, místo aby jej použil k tomu, že bude více sloužit Bohu. Řekl totiž: „Strhnu své zásobárny a vystavím větší . . . a řeknu své duši: ‚Duše, uložila sis mnoho dobrých věcí na mnoho let; pohov si, jez, pij, těš se.‘“ Ježíš potom prohlásil: „Ale Bůh mu řekl: ‚Ty nerozumný, tuto noc si od tebe vyžádají tvou duši. Kdo má pak mít věci, které jsi nastřádal?‘ Tak se vede muži, který si ukládá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ (Lukáš 12:16–21)

Co je z těchto dvou příběhů patrné? Vyplývá z nich, že člověk není hmotařem z toho důvodu, že má velký majetek, ale proto, že dává hmotné věci na první místo. Apoštol Pavel prohlásil: „Ti, kdo se rozhodli, že zbohatnou, upadají do pokušení a léčky a do mnoha bláznivých a škodlivých tužeb, které vrhají lidi do zničení a zkázy. Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli od víry zavedeni na scestí a celí se probodali mnoha bolestmi.“ (1. Timoteovi 6:9, 10) To, co působí problémy, je tedy rozhodnutí zbohatnout a láska k hmotným věcem.

Je nutné sebezkoumání

Ať jsou křesťané v jakékoli ekonomické situaci, dávají si pozor, aby nepadli do léčky hmotařství. Moc bohatství je podvodná a může zadusit duchovní smýšlení. (Matouš 13:22) Může se nám stát, že aniž si to uvědomíme, zaměříme se na hmotné věci místo na věci duchovní, a to může mít smutné následky. (Přísloví 28:20; Kazatel 5:10)

Křesťané tedy udělají dobře, když prozkoumají své pořadí hodnot a to, na co se v životě zaměřují. Ať člověk má v hmotném ohledu málo nebo hodně, pokud se zaměřuje na duchovní věci, bude jednat podle Pavlovy vybídky, aby svou naději nezakládal „na nejistém bohatství, ale na Bohu, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení“. (1. Timoteovi 6:17–19)