Přejít k článku

Přejít na obsah

Deštné pralesy — Dokážeme je využívat, aniž bychom je ničili?

Deštné pralesy — Dokážeme je využívat, aniž bychom je ničili?

Deštné pralesy — Dokážeme je využívat, aniž bychom je ničili?

MYSLÍTE, že dřevařské společnosti mají právo vykácet tropické deštné pralesy? Pravděpodobně odpovíte, že ne. Někteří ekologové však tvrdí, že mnoho lidí sice říká ne, ale ve skutečnosti vlastně říkají ano — například tím, že kupují nábytek vyrobený z krásného a oblíbeného dřeva, jež pochází z původních deštných pralesů, a ne z uměle vysázených kultur.

Těžba dřeva je obvykle považována za totéž co odlesňování. A je pravda, že těžbou dřeva bylo mnoho pralesů zničeno. V jiných pralesích se však dřevo také těží, ale způsobené škody jsou zanedbatelné. Mohou tropické deštné pralesy a živočichové, kteří tam mají domov, opravdu těžbu dřeva přežít? Prozkoumejme nejprve, proč těžba dřeva může prales zničit.

Jak těžba dřeva ničí prales a živočichy

Uveďme si jeden názorný příklad. Vše začíná tím, že buldozery prorazí cestu hluboko do pralesa. Zanedlouho se na místě objeví dřevorubci s řetězovými pilami a pustí se do práce. Mají pokyn pokácet každý strom, který má nějakou hodnotu, protože dřevařská společnost má jen krátkodobou koncesi k těžbě dřeva. Když stromy, které se dají zpeněžit, padají k zemi, poškozují a ničí okolní stromy, s nimiž jsou spojeny liánami. Na místo se potom hustou vegetací probijí těžké pásové stroje, aby odtáhly klády. Svou váhou udusají půdu, která je pak prakticky k ničemu.

Zaměstnanci dřevařských společností obvykle spotřebují více masa, než místní obyvatelstvo. Prohledávají okolní prales a střílejí zvířata, která se dají jíst. Často jich zabijí víc, než ve skutečnosti potřebují. Cesty, které po dřevařích zůstanou, otevírají přístup do území, jež bylo dříve nedostupné. Lovci s puškami se teď do pralesa snadno dostanou auty a pobijí zvířata, která snad na místě ještě zůstala. Menší živočichy a ptáky pochytají kvůli výnosnému obchodu se živými zvířaty. Pak přijdou osadníci — tisíce lidí, kteří nemají vlastní půdu a doufají, že se na zpřístupněném území dokážou uživit. Zemědělskou půdu získávají metodou kácení a vypalování, čímž vezmou za své i zbývající stromy. Tenká vrchní vrstva půdy je tak vystavena prudkým dešťům, které ji rychle odplaví.

Prales je teď vlastně zničen. Těžba dřeva byla jen prvním krokem. Musí však mít využívání tropických deštných pralesů takové následky?

Šetrná těžba dřeva

V nedávných letech se odborníci znovu začali zajímat o myšlenku šetrné těžby dřeva a trvale udržitelného hospodaření v lesích. Podstatou toho je těžba dřeva, jež vede k minimálnímu poškození lesa a živočichů, kteří v něm žijí. Les se sám postupně regeneruje, což umožňuje další těžbu dřeva o několik desetiletí později. Kvůli tlaku ochránců přírody dnes někteří obchodníci používají k propagaci svých výrobků fakt, že jejich dřevo pochází z lesů, které jsou spravovány metodou trvale udržitelného hospodaření. Podívejme se nyní, jak vypadá šetrná těžba dřeva v tropickém pralese.

Hustým podrostem postupuje lesník se svými pomocníky. Je to jen jedna skupina z mnoha, které stráví v pralese asi šest měsíců a provedou inventarizaci lesa. Dřevařská společnost má na těžbu dřeva dlouhodobou koncesi, a proto mají zaměstnanci dost času na to, aby inventarizaci provedli. Díky tomu les zůstane zachován, aby se zde mohlo těžit dřevo i v budoucnu.

Lesník určí druh každého stromu a označí ho registračním číslem. Protože tu rostou stovky druhů, lesník musí být opravdu odborníkem. Další krok vyžaduje použití moderní techniky.

Lesník zadá do přenosného počítače informace o velikosti stromu, jeho druh a registrační číslo. Pomocí zařízení, které komunikuje se satelity globálního navigačního systému, také určí přesnou polohu stromu. Všechny údaje jsou z lesa okamžitě odesílány do počítače ve vzdáleném rušném městě.

Správce pralesa později z tohoto počítače vytiskne mapu, na níž je vyznačen každý strom, který má nějakou hodnotu. Potom pečlivě určí, které stromy mohou být v souladu s úředními předpisy poraženy. V případě mnoha druhů platí, že je možné pokácet pouze 50 procent stromů, jejichž průměr kmene je větší, než stanovuje koncese. Nejstarší a největší stromy musí zůstat stát, protože produkcí semen zajišťují zachování druhu.

Je ale možné těžit dřevo, aniž by se prales poškodil? Redaktor časopisu Probuďte se! položil tuto otázku Robertovi, lesníkovi, o němž jsme psali v předchozím článku. Roberto vysvětluje: „Klíčem je ta mapa. S mapou stromů můžeme těžbu naplánovat tak, aby poškození pralesa bylo co nejmenší. Je možné dokonce naplánovat, kterým směrem by kácené stromy měly spadnout, aby nepoškodily okolní stromy.

Můžeme zařídit i to, že klády budeme odtahovat pomocí navijáků, a ne buldozerů, které si musí cestu ke každému pokácenému stromu prorážet. Než strom pokácíme, dřevorubci přesekají všechny popínavé rostliny, které strom spojují s jeho sousedy. Opět je to proto, aby okolní stromy neutrpěly. Území, na které máme koncesi, propracováváme postupně — každý rok zmapujeme určitou část, kde pak těžíme —, takže na totéž místo se vrátíme nejdříve za dvacet let. Do některých oblastí se dostaneme až po třiceti letech.“

Roberto je zaměstnancem společnosti, která se zabývá těžbou dřeva, a proto se ho redaktor zeptal: „Do jaké míry se ale dřevorubci zajímají o ochranu zvířat?“

Ochrana zvířat

„Bez zvířat nemůžete mít zdravý les,“ říká Roberto. „Mají klíčovou úlohu při opylování a při roznášení semen. Vynakládáme proto maximální úsilí, abychom divoká zvířata zbytečně nerušili. Například přístupových cest plánujeme málo a daleko od sebe. Kdekoli je to možné, děláme je tak úzké, aby nad nimi byla klenba korun stromů uzavřená. Zvířata, jako třeba lenochodi a opice, se díky tomu dostanou přes cestu, aniž by musela slézt ze stromu.“

Roberto poukazuje na barevně vyznačené oblasti na své mapě. To jsou území, která zůstanou úplně nedotčená. Ochranné koridory podél všech vodních toků zvířatům umožňují, aby se mezi jednotlivými oblastmi mohla pohybovat neporušeným pralesem.

„Kromě těchto důležitých ploch kolem vodních toků, chráníme také jeskyně, skaliska, letité stromy s dutinami a stromy, které plodí dužnaté ovoce,“ vysvětluje Roberto. „Chráníme vlastně všechna místa, která jsou důležitá pro přežití určitého druhu. Abychom zabránili pytlačení, zakazujeme našim zaměstnancům nosit pušky a letecky dopravujeme do dřevorubeckých táborů hovězí maso a kuřata, takže naši lidé nepotřebují lovit. Když dokončíme práci na daném území, cesty pečlivě zatarasíme nebo je hlídáme, aby se do pralesa nemohli dostat lovci nebo ti, kdo chtějí načerno těžit dřevo.

Dělám to rád, protože si myslím, že Boží stvořitelská díla je potřeba chránit. A mezinárodní předpisy pro certifikované lesy, kde se provádí trvale udržitelné hospodaření, téměř všechny ty kroky, které jsem vám popsal, stejně vyžadují. Když chce nějaká společnost získat certifikát, musí vyhovět požadavkům inspektorů z mezinárodních organizací.“

Přináší trvale udržitelné hospodaření zisk? Až na několik nadšenců jako je Roberto, dřevaři jako celek nemají z plánu na ochranu přírody příliš velkou radost. Taková omezení často vnímají jako ohrožení zisku.

Studie provedené koncem 90. let minulého století ve východní Amazonii však ukazují, že náklady na zmapování stromů, přesekání popínavých rostlin a plánovité odtahování klád se díky zvýšené efektivitě práce vrátily. Například se ztratilo méně klád. Bez mapování se často stává, že skupina dřevorubců porazí strom, a skupina těch, kdo klády odtahují, nedokáže poražený strom v hustém podrostu najít.

Dřevo, které je úředně certifikováno, se navíc lépe prodává. Opravdu ale vede šetrná těžba dřeva k ochraně druhové rozmanitosti? Kolik živočichů takovou těžbu přežije?

Mohou zvířata přežít těžbu dřeva?

Není pochyb o tom, že ekosystémy tropických deštných pralesů jsou křehké a složité. Za určitých okolností však dokáží reagovat překvapivě pružně. Například když v blízkosti místa, kde byly některé stromy pokáceny, zůstane prales neporušen, semenáčky vytěžených druhů stromů postupně vyplní uprázdněná místa v lesní klenbě. Ale co ptáci, hmyz a jiní živočichové?

Tradiční těžba dřeva má závažný dopad na některé druhy zvířat, a většina činností, které s touto těžbou souvisí, snižuje počet živočišných druhů v dané oblasti. Naproti tomu šetrná těžba má na většinu druhů často jen minimální dopad. Vytvoření prázdných míst v lesní klenbě může mít na některé druhy dokonce pozitivní vliv. Nedávné výzkumy skutečně naznačují, že přítomnost lidí — i když se někteří z nich věnují selektivní těžbě — může na druhovou rozmanitost v deštném pralese působit příznivě.

Existuje tedy dostatek důkazů, které nás opravňují k názoru, že v tropických deštných pralesích je možné těžit dřevo zodpovědným způsobem, aniž by došlo k trvalému poškození druhové rozmanitosti. Londýnský časopis Economist uvedl: „Pouhých 10 % zbývajících pralesů, pokud budou spravovány metodou udržitelného hospodaření, dokáže pokrýt veškerou současnou poptávku po tropickém dřevě. Většina ostatních pralesů může být prohlášena za nedotknutelnou.“

Příkladem naprosto chráněného pralesa je ten, o kterém jsme se zmínili na začátku. Ramiro jej chrání, protože tam vědci objevili několik ohrožených druhů. Takových mlžných pralesů není mnoho a je v nich neobvykle vysoká druhová rozmanitost. „Klíčem k ochraně přírody je vzdělávání,“ vysvětluje Ramiro. „Jakmile se místní obyvatelé dozvěděli, že jejich zdroje pitné vody jsou na pralese závislé, začali se zajímat o jeho ochranu.“

Ramiro dodává: „Důležitá je i ekoturistika. Návštěvníci se totiž dozvídají, proč stojí za to chránit různé druhy stromů a rostlin. Více si pak váží pralesa a zvířat, která v něm žijí.“

Příklady Ramira a Roberta ukazují, že lidé dokáží využívat tropické deštné pralesy, aniž by je zničili. To však neznamená, že to tak bude. Někteří lidé dnes mají možnost kupovat tropické dřevo, jež pochází z certifikovaných pralesů, které jsou spravovány metodou trvale udržitelného hospodaření. Jiní však takovou možnost nemají. Povede tedy úsilí ochránců přírody k tomu, že se podaří zachránit tropické pralesy a jejich neuvěřitelnou druhovou rozmanitost?

[Mapy na straně 7]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

BOLÍVIE

Na mapě vpravo jsou podrobnosti o každém stromu; jak ukazují mapky nahoře, tato mapa zachycuje jen malé území v Bolívii

[Podpisek]

Všechny mapy s výjimkou mapy nahoře vlevo: Aserradero San Martin S.R.L., Bolívie

[Obrázky na straně 7]

Každý strom dostane číslo a stanoví se, k jakému druhu patří. Pomocí globálního navigačního systému (nahoře) se pak určí jeho přesná poloha

[Obrázky na straně 7]

‚Mapa s inventářem pralesa je klíčem k naplánování těžby dřeva, jež nebude znamenat trvalé poškození pralesa a živočichů, kteří v něm žijí.‘ (Roberto)

[Obrázek na straně 8 a 9]

„Klíčem k ochraně přírody je vzdělávání.“ (Ramiro)

[Podpisek obrázku na straně 9]

Foto: Zoo de Baños