Jaderná válka — Odkud hrozba pochází?

„Možnost nukleárního vyhlazení je skutečná. Existuje i dnes, . . . navzdory tomu, že studená válka skončila před více než deseti lety.“ Robert S. McNamara, bývalý americký ministr obrany, a James G. Blight, profesor mezinárodních vztahů na Watsonově institutu mezinárodních studií

V ROCE 1991 skončila studená válka, a ručičky na proslulých hodinách soudného dne byly posunuty zpět na sedmnáct minut před „půlnocí“. Tyto hodiny jsou vyobrazeny na obálce časopisu Bulletin of the Atomic Scientists a symbolizují, jak blízko je svět jaderné válce (půlnoci). V roce 1991 byla minutová ručička posunuta tak daleko od půlnoci, jako ještě nikdy od okamžiku, kdy se hodiny v roce 1947 objevily na obálce. Od skončení studené války se však ručička opět začala posunovat kupředu. Například v únoru 2002 se posunula potřetí, a to na sedm minut před půlnocí.

 Proč vydavatelé tohoto vědeckého časopisu dospěli k závěru, že je potřeba posunout ručičku kupředu? Proč se domnívají, že stále ještě hrozí jaderná válka? A odkud tato hrozba pochází?

Tajemství „snížení počtu“

„Stále existuje více než 31 000 jaderných zbraní,“ vysvětluje Bulletin of the Atomic Scientists. „Devadesát pět procent z těchto zbraní je ve Spojených státech a v Rusku, a více než 16 000 jich je v pohotovosti,“ dodává časopis. Možná jste si všimli zřejmého rozporu v počtu existujících jaderných bojových hlavic. Nevyhlásily snad obě jaderné supervelmoci, že počet bojových hlavic již snížily na 6 000?

Zde se dostáváme k tomu, v čem spočívá tajemství „snížení počtu“. Zpráva Carnegieho nadace pro mezinárodní mír vysvětluje: „Údaj o počtu 6 000 hlavic je založen na specifických pravidlech soupisu, která byla dohodnuta v rámci smlouvy START [Rozhovory o snížení strategických zbraní]. Obě země si ponechají tisíce dalších taktických a záložních zbraní.“ (Kurzíva od nás.) Bulletin of the Atomic Scientists říká, že „mnoho, ne-li většina, z amerických bojových hlavic, které byly odstraněny z pohotovostních postavení, nebude demontováno, ale bude uloženo ve skladištích (spolu s 5 000 bojovými hlavicemi, které již v záloze jsou)“.

Ve skladech jsou tedy uloženy tisíce strategických mezikontinentálních jaderných zbraní, které jsou připraveny k použití. Kromě nich však existují tisíce jiných jaderných bojových hlavic a také dalších taktických jaderných zbraní, které jsou určeny k útoku na bližší cíle. Není pochyb o tom, že dvě nukleární supervelmoci stále mají ve svých arzenálech tolik jaderných zbraní, že by mohly vyhladit všechny obyvatele této planety, a to několikrát. Takové ohromné množství nebezpečných zbraní s sebou nese ještě další riziko — jaderné střely by mohly být vypuštěny nešťastnou náhodou.

Náhodná jaderná válka

„Jaderné síly Spojených států jsou řízeny na základě strategie ‚odpálit v případě útoku‘,“ uvádějí Robert S. McNamara a James G. Blight, které jsme citovali v úvodu. Co to znamená? „Naše bojové hlavice jsou připraveny k odpálení v okamžiku, kdy jsou ruské bojové hlavice ve vzduchu. Tato strategie spočívá v tom, že od prvního varování o ruském útoku do odpálení našich střel neuběhne ani patnáct minut,“ vysvětlují oba odborníci. Jeden bývalý americký důstojník, který měl na starosti strategii odpalování jaderných střel, prohlásil, že „prakticky všechny střely umístěné na pevnině jsou připravené k odpálení během dvou minut“.

Tento stav bojové pohotovosti s sebou nese nebezpečí, že při falešném poplachu může omylem dojít k odpálení jaderné střely. Článek v časopise U.S.News & World Report uvádí: „Několikrát se stalo, že při amerických jaderných cvičeních byly omylem vydány rozkazy k odpálení raket.“ K falešným poplachům došlo i v Rusku. Norská výzkumná raketa spustila v roce 1995 poplach, takže ruský prezident  zahájil proces aktivace kódů potřebných k odpálení jaderných střel.

Ti, kdo mohou o odpálení raket rozhodnout, jsou kvůli stavu bojové pohotovosti pod ohromným tlakem. V minulosti si velitelé naštěstí pokaždé včas uvědomili, že se jedná o falešný poplach, takže k jaderné válce nedošlo. O incidentu z roku 1979 jeden výzkumný pracovník řekl: „[Odpálení] amerických střel zabránily naše satelity včasného varování, které ukázaly, že ve vzduchu nejsou žádné sovětské střely.“ Satelitní systémy však stárnou. Výzkumníci a analytici jsou znepokojeni tím, že „většina ruských satelitů včasného varování přestala fungovat nebo se vychýlila ze svých oběžných drah“. Před několika lety jistý americký viceadmirál ve výslužbě prohlásil: „Pravděpodobnost jednostranného útoku nebo odpálení raket kvůli nedorozumění, nezodpovědnosti nebo nešťastné náhodě je dnes mnohem větší než kdykoli předtím.“

Noví členové jaderného klubu

I když největší jaderné arzenály jsou ve vlastnictví těchto dvou supervelmocí, jsou zde i další jaderné mocnosti — Čína, Francie a Velká Británie. Těmto mocnostem, které oznámily, že mají nukleární zbraně, se říká „jaderný klub“. Nedávno k nim přibyla Indie a Pákistán. Kromě nich však existuje i několik dalších zemí včetně Izraele, o nichž se říká, že o jaderné zbraně usilují, nebo je již dokonce mají.

Politický konflikt týkající se kteréhokoli člena jaderného klubu, včetně těch nových, by se mohl stát příčinou jaderného konfliktu. „Krize mezi Indií a Pákistánem ... je situací, kdy se dva státy dostaly nejblíže k jaderné válce od kubánské krize,“ uvádí Bulletin of the Atomic Scientists. Jelikož se počátkem roku 2002 tato situace dále vyostřovala, mnozí lidé se obávali, že by k jadernému útoku skutečně mohlo dojít.

Navíc vývoj jiných zbraní hromadného ničení otevírá další možnosti, jak by jaderné zbraně mohly být použity. V listu The New York Times byl otištěn článek zabývající se tajnou zprávou, kterou vydal Pentagon. V článku se psalo, že součástí americké jaderné strategie se může stát „případné použití jaderných zbraní ke zničení nepřátelských zásob biologických, chemických a jiných zbraní hromadného ničení“.

 Teroristické útoky, ke kterým došlo 11. září 2001 ve Spojených státech, upozornily svět na ještě další jadernou hrozbu. Mnozí lidé dnes zastávají názor, že teroristické organizace se pokoušejí vyrobit jaderné zbraně, nebo že je již dokonce mají ve svých rukou. Je to vůbec možné?

Teroristé a „špinavé bomby“

Je možné sestrojit jadernou bombu s použitím materiálu získaného na černém trhu? Podle časopisu Time to možné je. Časopis uveřejnil zprávu o týmu specialistů, který má zabránit jadernému terorismu. Zatím se jim podařilo podomácku „sestavit více než deset“ bomb. Použili k tomu „materiál, který se dá zakoupit v běžném obchodě s elektronikou, a jaderné palivo, které se prodává na černém trhu“.

Odzbrojováním a demontáží jaderných zbraní se zvětšila možnost, že by jaderný materiál mohl být ukraden. Časopis Time uvádí: „Tisíce ruských jaderných zbraní demontovaných z dobře střežených střel, bombardérů a ponorek a uložených v méně střežených skladech se stanou lákadlem žádostivých teroristů.“ Zakrátko by se tedy členem jaderného klubu mohla stát skupina lidí, jíž by se podařilo získat rozebranou jadernou zbraň a zase ji složit dohromady.

Časopis Peace dokonce tvrdí, že k členství v jaderném klubu ani není potřeba sestrojit bombu. Stačí mít k dispozici dostatečné množství uranu nebo plutonia. Časopis prohlašuje: „Teroristé, kteří by vlastnili uran vhodný k výrobě moderních zbraní, by měli velkou šanci způsobit výbuch jednoduše tak, že by jednu polovinu uranu hodili na druhou polovinu.“ Kolik obohaceného jaderného materiálu je potřeba? „Tři kilogramy by stačily,“ uvádí časopis. To je téměř stejné množství, jaké bylo nalezeno u pašeráků, kteří byli v roce 1994 zadrženi v České republice.

Dalším zdrojem vhodného materiálu může být jaderný odpad. „Odborníky velmi znepokojuje smrtící kombinace radioaktivního odpadu a konvenčních výbušnin,“ říká časopis The American Spectator. Zbraně tohoto typu bývají označovány jako prostředky k rozptylu radioaktivity a také se jim říká „špinavé bomby“. Jak jsou nebezpečné? List IHT Asahi Shimbun vysvětluje, že u špinavých bomb se používají „konvenční, vysoce účinné výbušniny, které rozptýlí silně radioaktivní materiál se záměrem otrávit cíl, spíše než jej zničit výbuchem a žárem“. Zpráva pokračuje: „Jejich účinek na lidi se může projevit nemocí z ozáření, nebo dokonce pomalou bolestivou smrtí.“ Někteří odborníci sice říkají, že použití snadno dostupného jaderného odpadu by příliš škody nezpůsobilo, ale skutečnost, že na černém trhu je k dispozici i obohacený materiál, je znepokojivá. Podle nedávného celosvětového průzkumu si více než 60 procent dotázaných myslí, že během následujících deseti let dojde k teroristickému útoku s použitím jaderných zbraní.

Není pochyb o tom, že jaderná hrozba je v dnešním světě reálná. Britský list Guardian Weekly s datem 16. až 22. ledna 2003 uvedl: „Pravděpodobnost, že Spojené státy použijí jaderné zbraně, je mnohem větší než v nejtemnějších dnech studené války. . . . Spojené státy postupně snižují míru hrozby, na kterou budou reagovat jadernou válkou.“ Vyvstává tedy otázka, zda je možné jaderné válce předejít. A existuje vůbec nějaká naděje, že svět bude jaderné hrozby zbaven? Tyto otázky budou zodpovězeny v následujícím článku.

[Rámeček na straně 6]

Druhý nukleární věk?

Publicista Bill Keller (nyní šéfredaktor listu The New York Times) vyjádřil v článku uveřejněném v časopise The New York Times Magazine názor, že národy vstoupily do druhého nukleárního věku. Ten první trval do ledna 1994, kdy Ukrajina souhlasila s tím, že se vzdá jaderných zbraní, které zdědila po bývalém Sovětském svazu. Proč ale mluvil o druhém nukleárním věku?

Bill Keller píše: „Počátek druhého nukleárního věku byl ohlášen hřměním pod rádžasthánskou pouští v roce 1998, kdy v Indii nově zvolená hinduistická nacionalistická vláda provedla pět zkušebních výbuchů. O dva týdny později udělala totéž pákistánská vláda.“ V čem se tyto zkušební výbuchy lišily od těch, které byly provedeny v době prvního nukleárního věku? „Jednalo se o jaderné zbraně určené k použití v místním regionu.“

Může se tedy svět cítit bezpečněji, když jsou v jaderném klubu dva noví aktivní členové? Bill Keller pokračuje: „Každou další zemí, která získá jaderné zbraně, se znásobuje pravděpodobnost války, do níž bude zatažen stát disponující jaderným potenciálem.“ („Thinkable“ [„Myslitelné“], The New York Times Magazine, 4. května 2003, strana 50)

Situaci dále komplikují zprávy, že Severní Korea možná má „dostatek plutonia k tomu, aby vyrobila šest nových jaderných bomb. . . . Každý den narůstá riziko, že Severní Korea vyrobí nové jaderné zbraně a případně je i vyzkouší, aby svůj úspěch dokázala.“ (The New York Times, 18. července 2003)

[Obrázek na straně 7]

Vládní úředník předvádí maketu „kufříkové“ jaderné bomby

[Podpisek]

AP Photo/Dennis Cook

[Obrázek na straně 7]

Staré satelity včasného varování přestávají fungovat

[Podpisek]

foto od NASA

[Podpisek obrázku na straně 5]

Země: foto od NASA