Různé formy předsudků

„Když předsudky vyženeš dveřmi, vrátí se ti oknem.“ Pruský král Friedrich Veliký

RADŽEŠ žije v indické vesnici Palijad. Stejně jako jiní příslušníci nejnižší kasty, kteří jsou označováni jako nedotknutelní, musí i on ujít 15 minut, aby donesl domů vodu. „Nesmíme si brát vodu z kohoutku ve vesnici, protože jej používají vyšší kasty,“ vypráví Radžeš. Když chodil do školy, on a jeho přátelé se nesměli ani dotknout fotbalového míče, se kterým si hrály jiné děti. „Místo toho jsme si hráli s kameny,“ říká Radžeš.

„Cítím, že mě lidé nenávidí, ale nevím proč,“ říká Christina, dospívající dívka asijského původu, která žije v Evropě. „Je to velmi skličující,“ dodává. „Většinou se kvůli tomu lidem vyhýbám, ale tím se nic neřeší.“

„Poprvé jsem se setkal s předsudky, když mi bylo 16 let,“ říká Stanley ze západní Afriky. „Nějací cizí lidé mi řekli, abych vypadl z města. Některým lidem z mého kmene zapálili domy. Otci znemožnili přístup k jeho bankovnímu kontu. A tak jsem začal nenávidět kmen, který nás diskriminoval.“

Radžeš, Christina a Stanley se stali obětí předsudků. A nejsou sami. „Kvůli rasismu, diskriminaci a xenofobii dnes trpí stamiliony lidí,“ říká Koičiro Macuura, generální ředitel Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). „Takové dehumanizující jednání živené neinformovaností a předsudky vedlo v mnoha zemích k vnitřním svárům a k nesmírnému lidskému utrpení.“

Pokud jste nikdy nezažili, že by lidé měli vůči vám předsudky, pak si asi neumíte představit, jak je to traumatizující. „Někteří tiše strádají. Jiní na to reagují tím, že si také vytvoří předsudky,“ je uvedeno v knize Face to Face Against Prejudice (Tváří v tvář předsudkům). Jakým způsobem mohou předsudky ničit život lidí?

Pokud patříte k nějaké menšině, možná se vám lidé vyhýbají, vrhají na vás nepřátelské pohledy nebo se vyjadřují pohrdavě o vaší kultuře. Pravděpodobně těžko najdete zaměstnání, pokud nejste ochotni přijmout podřadnou práci, kterou nikdo nechce dělat.  Asi je obtížné najít i přiměřené bydlení. Vaše děti možná mají ve škole pocit, že jsou izolované a že jimi spolužáci pohrdají.

Předsudky někdy mohou vést k násilí, nebo dokonce k vraždě. Dějiny ukazují, že příčinou mnoha drásajících případů násilí včetně masakrů, genocidy a takzvaných etnických čistek byly právě předsudky.

Předsudky v průběhu staletí

V určitém období byly předsudky zaměřeny především proti křesťanům. Například krátce po Ježíšově smrti se proti nim vzedmula vlna krutého pronásledování. (Skutky 8:3; 9:1, 2; 26:10, 11) A o dvě století později se terčem krutého zacházení opět stali ti, kdo se hlásili ke křesťanství. Tertullianus, spisovatel ze třetího století, napsal: „Když dojde k nějaké pohromě, okamžitě se ozývá volání: ‚Hoďte křesťany lvům!‘“

Od 11. století, kdy začaly křížové výpravy, se nepopulární menšinou v Evropě stali Židé. Když tento kontinent postihla morová epidemie, která během několika let zahubila čtvrtinu populace, obvinění padlo na nenáviděné Židy. „Morová rána se stala záminkou k projevům nenávisti, takže lidé měli na kom vybít svůj strach,“ píše Jeanette Farrellová ve své knize Invisible Enemies (Neviditelní nepřátelé).

Nakonec jeden Žid z jižní Francie při mučení „doznal“, že epidemii způsobili Židé tím, že otrávili studny. Byla to samozřejmě křivá výpověď, ale tato informace byla zveřejněna jako pravdivá. Záhy došlo ve Španělsku, Francii a v Německu k vyvraždění celých židovských komunit. A zdá se, že skutečné příčině moru, totiž krysám, nevěnoval pozornost nikdo. Jen málo lidí si uvědomilo, že Židé umírali na mor stejně jako všichni ostatní.

Když už předsudky jednou vznikly, nic nebránilo tomu, aby přetrvávaly další stovky let. Antisemické vášně opět roznítil v polovině  20. století Adolf Hitler, když Židy obvinil z porážky Německa v první světové válce. Na konci druhé světové války nacistický velitel koncentračního tábora v Osvětimi Rudolf Hess připustil: „Při našem vojenském výcviku a ideologickém školení se jako samozřejmost předkládalo to, že Německo musíme chránit před Židy.“ V zájmu „ochrany Německa“ Hess dozíral na vyhlazení 2 000 000 lidí, z nichž převážná většina byli Židé.

Je smutné, že k takovým zvěrstvům docházelo i v průběhu dalších desetiletí. V roce 1994 například propukla ve východní Africe nenávist mezi kmeny Tutsi a Hutu, přičemž přišlo o život nejméně půl milionu lidí. „Nebylo kam utéci,“ uvedl časopis Time. „Krev byla prolévána v kostelech, kde mnozí hledali útočiště. . . . Bojovalo se z bezprostřední blízkosti, člověk proti člověku, a bylo to úděsné. Ti, kterým se podařilo uniknout, byli následkem takové krvežíznivosti citově úplně otupělí.“ Otřesného násilí nebyly ušetřeny ani děti. „Rwanda je malinká země,“ řekl jeden místní obyvatel. „Jako by se tu sešla všechna nenávist, která je ve světě.“

Při konfliktech, které provázely rozpad bývalé Jugoslávie, přišlo o život více než 200 000 obyvatel. Lidé, kteří vedle sebe léta pokojně žili, nyní zabíjeli jeden druhého. Tisíce žen byly znásilněny a miliony lidí musely opustit svůj domov kvůli brutální taktice, které se začalo říkat etnické čistky.

Většina předsudků sice nekončí vraždou, ale jednoznačně rozděluje lidi a živí zášť. Nedávná zpráva UNESCO uvedla, že rasismus a rasová diskriminace se šíří v mnoha částech světa, a to navzdory globalizaci.

Lze něco udělat pro to, aby byly předsudky odstraněny? Abychom si na tuto otázku mohli odpovědět, musíme nejdříve zjistit, co vlastně vede k tomu, že v mysli a srdci lidí předsudky vznikají.

[Rámeček na straně 5]

Jak se předsudky projevují

Ve své knize The Nature of Prejudice (Podstata předsudků) Gordon W. Allport uvádí pět typů jednání, které jsou projevem předsudků. U člověka, který má předsudky, se obvykle objeví jeden nebo více z nich.

1. Negativní poznámky. O neoblíbené skupině lidí mluví pohrdavě.

2. Vyhýbá se kontaktu. Nechce se stýkat s nikým z dané skupiny.

3. Diskriminace. Příslušníkům dané skupiny neumožní určité typy zaměstnání, ubytování nebo sociálních výhod.

4. Fyzický útok. Podílí se na násilnostech, jejichž cílem je zastrašit lidi, které nenávidí.

5. Vyhlazení. Účastní se lynčování, masakrů a vyhlazovacích programů.

[Obrázek na straně 4]

Uprchlický tábor Benako v Tanzanii, 11. května 1994

Žena odpočívá u nádob s vodou. Do Tanzanie uteklo více než 300 000 uprchlíků, převážně rwandských Hutuů

[Podpisek]

Foto Paul Bronstein/Liaison