Krádeže v obchodech — Kdo na to doplácí?

JISTÝ majitel obchodu v Japonsku přistihl jednoho chlapce při krádeži a zavolal policii. Když policisté přijeli, chlapec se dal na útěk. Policie ho pronásledovala. Když přebíhal přes koleje, usmrtil ho projíždějící vlak.

Případ se stal veřejně známým a někteří lidé měli majiteli obchodu za zlé, že se obrátil na policii. Ten proto na nějakou dobu obchod zavřel. Když jej potom otevřel, znovu se tam objevila spousta zlodějů. Nicméně po předchozí špatné zkušenosti se majitel bál jakkoli se bránit. To se pochopitelně rozkřiklo a zanedlouho musel svůj obchod zavřít nadobro.

Je sice pravda, že většinou to není tak tragické, ale tento případ posloužil k objasnění jedné důležité pravdy. Krádeže v obchodech jsou velmi drahé, a to v mnoha směrech a pro mnoho lidí. Podívejme se blíže, jak vysokou cenu za tento trestný čin platíme.

Kolik to stojí obchodníky

Drobné krádeže připraví obchodníky po celém světě o mnoho miliard dolarů ročně. Někteří odborníci odhadují, že jen ve Spojených státech je to více než 40 miliard dolarů. Kolik obchodů si ale může tak velké ztráty dovolit? Pro mnoho prodejen je taková situace neúnosná. Soustavné krádeže mohou zničit celoživotní práci majitele obchodu.

„Nejvíc se obávám konkurence a drobných krádeží. Nevím, jak dlouho ještě tuto prodejnu udržím,“ řekl Luke, majitel obchodu v New Yorku. Elektronický zabezpečovací systém je pro něj příliš drahý. „Okrádat mě může kdokoli,“ řekl, „dokonce i moji stálí zákazníci.“

Někdo by možná řekl, že to není tak hrozné, jak to Luke popisuje. Lidé často mají pocit, že „obchody vydělávají spoustu peněz, takže to, co si tam člověk vezme, nestojí ani za řeč“. Vydělává ale maloobchod skutečně tolik?

Někde obchody přirážejí 30, 40 nebo 50 procent k původní ceně výrobku. To ale není čistý zisk. Obchodník z toho musí zaplatit provozní náklady, jako je například pronájem nemovitosti, daně, platy zaměstnanců a zdravotní i sociální pojištění, údržba budovy a zařízení a také její pojištění, dále elektřina, voda, topení, telefon a zabezpečovací systém. Čistý zisk jsou nakonec jen dvě nebo tři procenta z původní částky. Takže ten, kdo krade, připravuje obchodníka o část jeho prostředků k životu.

A co drobné krádeže?

Malý chlapec, který je v prodejně se svou maminkou, jde bez dozoru k regálům se sladkostmi. Tam si otevře sáček, vezme si cukrátko a dá si ho do kapsy. Jak taková nepatrná krádež ovlivní danou prodejnu?

V brožuře Curtailing Crime—Inside and Out, kterou vydala americká státní správa pro drobné podnikání, je uvedeno: „Nepoctivci, kteří si příležitostně vezmou tu kuličkové pero a tam zase kalkulačku, nepokládají tyto drobné krádeže za trestný čin. Ale pro malé prodejny, které bojují o přežití, to může být poslední kapka.“ Rozdíl mezi kupní a prodejní cenou není velký, a tak aby maloobchodník kompenzoval roční ztrátu 1 000 dolarů způsobenou drobnými krádežemi, musí každý den prodat 900 cukrátek nebo 380 konzervovaných  polévek navíc. Takže i když kradou malé děti, může to obchodu způsobit velkou škodu. A v tom tkví problém.

Drobných krádeží se totiž dopouštějí desítky milionů lidí, a to mladých i starých, bohatých i chudých, různých ras i původu. K čemu to vede? Americká Národní rada pro prevenci zločinů uvádí, že ve Spojených státech bylo nutné kvůli krádežím skoro třetinu všech prodejen zavřít. Stejná situace je zcela jistě i v dalších zemích.

Kolik to stojí zákazníky

Když lidé kradou, stoupají ceny výrobků. Takže zákazník v některých oblastech ročně zaplatí za zboží o 300 dolarů více. Pokud například vyděláváte 60 dolarů denně, každý rok váš týdenní výdělek padne na to, co jiní ukradli. Můžete si to dovolit? Pro lidi v důchodu, kteří musí vystačit s penzí, nebo pro samoživitelky, které se mají co ohánět, aby uživily rodinu, to může být neúnosné. To ale není všechno.

Když musí být místní obchůdek zavřen, trpí tím celé okolí. V jedné americké čtvrti musela být kvůli krádežím nedávno zavřena místní lékárna. Postarší a churaví lidé v této oblasti nyní musí chodit pro léky do jiné lékárny, která je vzdálena dva a půl kilometru. „Umíte si představit, co to znamená pro lidi na invalidním vozíku?“ řekl místní zástupce jedné korporace.

Jakou cenu platí rodiče

Bruce je člověk, který má vysoká mravní měřítka a učí své děti, aby byly čestné. Jednoho dne byla jeho dcera přistižena při krádeži. „Byl jsem naprosto zdrcen,“ říká Bruce. „Jen si to představte — někdo vám zavolá, že vaše dítě krade v obchodě. Celé roky jsme se snažili vychovat z ní čestného člověka, a teď tohle. Nikdy nás nenapadlo, že naše dcera by vzpurnost mohla projevit takovým způsobem.“

Bruce měl o svou dceru a její budoucnost velké obavy. Kromě toho se vzdal postavení dobrovolného náboženského učitele. „Jak bych mohl mluvit z pódia ke sboru? Jak bych je mohl s čistým svědomím poučovat o výchově dětí? To by nebylo správné.“ Jeho dceru zjevně ani nenapadlo, co všechno to pro něj bude znamenat.

 Jakou cenu platí zloději

V minulosti bývalo běžné, že když vedoucí obchodu dopadl zloděje, skončilo to tím, že jej ostře napomenul. Dnes se však často stává, že majitelé nechají zloděje zatknout i v tom případě, že jde o jeho první přestupek. Zloděj si tak může uvědomit, že jeho trestný čin má závažné následky. Jistá mladá žena jménem Natalie to poznala na vlastní kůži.

Vypráví: „Čím více jsem kradla, tím troufalejší jsem byla. Myslela jsem si, že i kdyby mě dopadli, přijde mě právník nebo pokuta levněji než ty luxusní šaty.“ Natalie se však mýlila.

Když byla přistižena při krádeži oblečení, policie ji odvedla v poutech. Na policejní stanici jí odebrali otisky prstů a zavřeli ji do cely s dalšími zločinci. Zde musela řadu hodin čekat, než za ni rodiče zaplatí kauci.

Každému, kdo má v úmyslu krást, Natalie radí: „Dej na mě a radši si ty pitomé šaty nebo džíny kup.“ A těm, kdo se přesto rozhodnou krást, říká: „Budete toho dlouho litovat.“

Záznam v trestním rejstříku je jistě něco, co člověka mrzí. Usvědčený zloděj může ke své lítosti zjistit, že na jeho přečin se jen tak nezapomene, že na něm jaksi ulpívá. Bude jej totiž muset uvést, když si bude podávat žádost na univerzitu. Mohlo by to být překážkou, kdyby se chtěl věnovat takovému povolání, jako je medicína, zubní lékařství nebo architektura. A některé firmy si dobře rozmyslí, zda takového člověka zaměstnají. Takové problémy mohou vzniknout i v případě, že provinilec zaplatil pokutu vyměřenou soudem a nikdy se již podobného jednání nedopustil.

Krádeže v obchodě mohou přijít draho, i když člověk není přistižen. Zjistil to i Miloš, o kterém již byla zmínka. „Vždycky se mi to podařilo. Nikdy mě nechytili,“ říká. Nebylo to však bez následků. Vzpomíná: „Myslím, že mladí lidé by měli pochopit jednu věc — člověk sklízí to, co zasel. I když tě policie nechytí, budeš za to platit.“

Drobné krádeže jsou tedy trestným činem, který má své konkrétní oběti. A věci, které si zloděj přisvojí, nejsou zadarmo. Každý, kdo se na takovém jednání podílí, by s tím určitě měl přestat. Kde ale může najít takový člověk sílu, aby s tím nadobro skoncoval? Budou tyto delikty někdy úplně odstraněny?

[Obrázek na straně 7]

Kvůli drobným krádežím někteří obchodníci zkrachovali

[Obrázek na straně 7]

Na krádeže v obchodech doplácí každý

[Obrázky na straně 8]

Krádeže nepříznivě ovlivní tvoji budoucnost

[Podpisek]

Otisky prstů: © Morocco Flowers/Index Stock Imagery