Přejít k článku

Přejít na obsah

Už jste jedli skákavé bobule?

Už jste jedli skákavé bobule?

Už jste jedli skákavé bobule?

Od našeho dopisovatele v Kanadě

FARMÁŘ sype na zem síru, aby půda byla kyselejší. Na podzim, když úroda zraje, zaplavuje pole vodou. Po sklizni hází ovoce na zem, aby zjistil, zda skáče.

Proč to dělá? Přišel snad o rozum? V žádném případě. Vypadá to sice, že chce úrodu zničit, ale ve skutečnosti se snaží, aby byla co nejlepší. Pěstuje totiž brusinky. Chtěli byste o těchto odolných plodech vědět více?

Bobule z rašelinišť

Když se Evropané poprvé dostali na severovýchodní pobřeží Severní Ameriky, původní obyvatelé jim jako obchodní artikl nabízeli červené bobule s osvěžující natrpklou chutí. Pekotové, což byli Indiáni žijící na území dnes zvaném Cape Cod, těmto plodům říkali i-bimi neboli „hořké ovoce“. Poutníci jim začali říkat „craneberry“, což znamená jeřábí bobule. Je možné, že stonek a květ rostliny jim svým tvarem připomínal krk a hlavu jeřába. Jiným vysvětlením by mohlo být to, že tyto plody byly oblíbenou potravou jeřábů, kterých tu byla hejna. *

Indiáni sbírali brusinky v nízko položených rašeliništích. Díky vlhké tlející vegetaci byla půda v rašeliništích neobvykle kyselá, takže se tam většině jiných rostlin nedařilo. Pro brusinky velkoplodé to však bylo ideální prostředí. Nízké poléhavé keříky s větvičkami, které trochu připomínají oddenky jahodníku, hojně rostly od Kanady na severu až po území dnešního amerického státu Virginia na jihu.

V roce 1680 Mahlon Stacy, osadník v New Jersey, chtěl tyto plody přiblížit svému bratrovi, který žil v Anglii, a tak mu napsal: „Brusinky jsou barvou i velikostí podobné třešním a mohou se uchovávat až do další úrody. Dělá se z nich vynikající omáčka k jelenímu masu, krocanům a jiné velké pernaté zvěři, a na ovocný koláč jsou lepší než rybíz nebo třešně. Indiáni je k nám domů přinášejí ve velkém množství.“

Jídlo, lék a konzervační prostředek v jednom

Původní obyvatelé Ameriky využívali přirozených konzervačních vlastností brusinek. Připravovali jídlo zvané pemmikan, což byla směs rozemletého sušeného masa nebo ryb a brusinek. Z této hmoty se dělaly placky, které se pak sušily na slunci. Během zimních měsíců bylo toto jídlo vyváženým zdrojem bílkovin a vitaminů. Konzervační vlastnosti brusinek jsou dány vysokým obsahem pektinu. Tyto plody však obsahují i hodně vitaminu C. Námořníci, kteří vyplouvali na moře, a během dlouhých cest jim hrozily kurděje, proto s sebou brali celé sudy brusinek.

Indiáni používali brusinky také jako lék. Smíchali je s kukuřičnou moukou a přikládali na rány, aby tak předešli otravě krve. Z nedávných lékařských studií vyplynulo, že pitím brusinkové šťávy je možné předcházet některým infekcím močového ústrojí. Brusinková šťáva totiž obsahuje látky, které brání nebezpečným bakteriím, aby se usadily v močových cestách.

Proč se jim říká skákavé bobule?

Když zralou brusinku rozříznete napůl, zjistíte, že uvnitř jsou čtyři vzduchové komůrky. Pro komerční pěstitele brusinek to má hned dvě výhody. Zaprvé, místo aby brusinky pracně sbírali ručně, pěstitelé jednoduše zaplaví pole vodou a pomocí strojů pak vodu rozviřují. Tím se zralé plody oddělí od rostlin a díky vzduchovým komůrkám plavou na hladině. * Pěstitel je pak z hladiny sebere a roztřídí.

Na druhou výhodu vzduchových komůrek přišli pěstitelé brusinek koncem 19. století. Vypráví se, že jeden pěstitel náhodou upustil koš brusinek, když šel po schodech. S překvapením zjistil, že nejlepší brusinky skákaly po schodech až dolů, ale měkké nebo nahnilé plody zůstaly na schodech ležet. Díky vzduchovým komůrkám ty nejkvalitnější plody skáčou jakou nafouknutá pneumatika, ale ty podřadné se chovají tak, jako by měly defekt.

V roce 1881 se objevily první třídicí stroje, které využívaly právě skákavost brusinek. A je to tak až dodnes. Kvalitní brusinky přeskočí v třídicím stroji přes bariéru, a pak se odesílají k přímému prodeji. Ty měkké strojem propadnou a vyrábí se z nich džusy a marmelády.

V uměle vytvořených rašeliništích na severovýchodě a severozápadě Spojených států a v Kanadě pěstitelé produkují více než 250 milionů kilogramů brusinek ročně. Pokud jste toto trpké ovoce ještě neochutnali, určitě je vyzkoušejte. Je plné vitaminů, minerálů a také antioxidantů, které vás mohou chránit před srdečními nemocemi a rakovinou. Díky skákavému ovoci tedy může být do skoku i vám.

[Poznámky pod čarou]

^ 6. odst. České slovo „brusinka“ pochází z praslovanského výrazu „brusiti“ tedy „odírat, drhnout“, protože plody se češou neboli odírají najednou ve větším množství pomocí hřebene.

^ 13. odst. Jelikož v době sklizně je rašeliniště zaplavené, někteří lidé dospěli k mylnému závěru, že brusinky rostou pod vodou.

[Rámeček na straně 17]

Výlučně americké ovoce?

Brusinky tradičně patří k slavnostní tabuli Dne díkůvzdání, který se ve Spojených státech slaví vždy čtvrtý čtvrtek v listopadu a v Kanadě druhé pondělí v říjnu. Poprvé se Den díkůvzdání slavil v roce 1621. Byl to třídenní svátek s hostinou a společenskými akcemi, který se konal pod patronátem Williama Bradforda, guvernéra Plymouthské kolonie. Legenda říká, že slavnosti se zúčastnili i Indiáni, kteří s sebou přinesli právě brusinky. Jelikož je s brusinkami spojena řada tradic, a navíc toto ovoce patří k několika málo severoamerickým rostlinám, které se pěstují komerčně, mnozí lidé si myslí, že brusinky rostou jen na americkém kontinentu.

Například brusinka bahenní (Vaccinium oxycoccus) roste nejen v Severní Americe, ale také v Asii a v severní a střední Evropě. Ani využití brusinek v kuchyni není výlučně americkou záležitostí. Dílo Encyclopædia Britannica uvádí: „Brusinková omáčka a marmeláda vešly do povědomí jako typicky americká jídla. Avšak ve Skandinávii je ve velké oblibě brusinka obecná (V. vitisidaea), která tam běžně roste. Její plody se podobají americké brusince velkoplodé [V. macrocarpon], ale mají ostřejší chuť.“

[Obrázek na straně 15]

Květ brusinky

[Podpisek]

S laskavým svolením Charles Armstrong, Cranberry Professional, Univ. of Maine Cooperative Extension, USA

[Obrázek na straně 16 a 17]

Sklizeň brusinek na zaplaveném rašeliništi

[Podpisek]

Keith Weller/Agricultural Research Service, USDA

[Obrázky na straně 17]

Sklizeň bílé odrůdy brusinek

[Podpisek]

Vložené fotografie: S laskavým svolením Ocean Spray Cranberries, Inc.