Trpí vaše dítě poruchou učení?

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V MEXIKU

Steven má problémy se čtením. Když ví, že ve škole bude muset číst nahlas, začne ho bolet břicho.

Maria píše nečitelně, přestože jí učitelka pořád připomíná, že se musí zlepšit. Psaní domácích úkolů jí někdy trvá celé hodiny.

Noah si stále dokola čte zadání písemky, ale než dočte na konec, už neví, co bylo na začátku. A tak má špatné známky.

STEVEN, Maria a Noah trpí poruchou učení. Nejčastěji se vyskytuje dyslexie neboli porucha čtení. Dyslektikům se například stává, že zaměňují písmena, která vypadají podobně. K dalším poruchám učení patří dysgrafie (potíže se psaním) a dyskalkulie (potíže s matematikou). Přesto většina dětí, které trpí nějakou poruchou učení, má průměrnou nebo nadprůměrnou inteligenci.

K příznakům poruch učení patří opožděný vývoj řeči, potíže s říkankami a rýmováním slov, špatná výslovnost, přetrvávající dětinský způsob mluvy, potíže s učením se písmen a číslic, neschopnost hláskovat i jednoduchá slova, zaměňování slov, která znějí podobně, a problém pochopit zadání úkolu. *

Jak dítěti pomoci

Co dělat, když se zdá, že vaše dítě trpí poruchou učení? Nejprve s ním jděte na vyšetření sluchu a zraku, abyste se ujistili, že dítě dobře slyší a vidí. * Potom si nechte udělat odborný posudek. Jestliže se zjistí, že vaše dítě poruchou učení skutečně trpí, bude potřebovat vaši citovou podporu. Pamatujte na to, že tato porucha nesouvisí s inteligencí.

Pokud škola, do které vaše dítě chodí, nabízí nějaký speciální program, jako například možnost  doučování, využijte jej. Domluvte se s učitelem, aby s vámi spolupracoval. Možná by dítě mohl posadit do první lavice a nechávat mu na dokončení různých úkolů víc času. Také by mu mohl k písemnému zadání úkolu poskytnout i ústní vysvětlení a zkoušet by ho mohl jen ústně. Děti s poruchou učení často zapomínají a je pro ně těžké mít ve věcech pořádek, a tak by mohly mít dvě sady učebnic, jednu ve škole a druhou doma. Také by možná ve škole nebo doma mohly používat počítač s programem pro kontrolu pravopisu.

Každý den si krátce společně čtěte. Pro dyslektické dítě je nejlepší, když čte nahlas, abyste ho mohli hned opravovat. Nejprve přečtěte text nahlas vy a dítě ať ho sleduje. Pak text přečtěte společně, a nakonec ať ho přečte dítě samo. Při čtení si může pomáhat tak, že si po řádcích bude posouvat pravítko a obtížná slova si označí zvýrazňovačem. Takové cvičení nemusí zabrat víc než 15 minut.

Matematiku můžete procvičovat prakticky, například když při vaření odměřujete suroviny, když v dílně něco měříte nebo když nakupujete. Při matematických úkolech může být určitou pomocí čtverečkovaný papír a diagramy. Dětem, které mají problémy se psaním, se možná bude psát lépe, budou-li mít silnější tužku a sešit se širokými linkami. Když se dítě učí slabikovat a číst celá slova, mohou být praktickou pomůckou magnetická písmena.

A jak pomoci dětem, které trpí poruchou pozornosti spojenou s hyperaktivitou? Než na dítě, které má problém soustředit se, začnete mluvit, podívejte se mu do očí. Zajistěte, aby mělo na psaní domácích úkolů klidné místo, a dovolte mu časté přestávky. Využijte jeho hyperaktivitu tím, že mu dáte na starost něco, co vyžaduje pohyb, například venčení psa.

Je možné to zvládnout

Rozvíjejte silné stránky svého dítěte, a to tím, že podporujete jakoukoli schopnost nebo talent, které má. Chvalte ho a odměňujte ho za cokoli, co se mu podařilo, i když to není nic velkého. Náročný úkol rozdělte na dílčí, zvládnutelnější úkoly, takže dítě může zažívat pocit hrdosti, že je postupně zvládá. Pomocí diagramu nebo obrázku mu znázorněte, co ještě musí udělat, aby velký úkol zvládlo celý.

Získat základní znalost čtení, psaní a matematiky je důležité pro každého. Buďte si jisti, že když budete své dítě správně motivovat a pomáhat mu, dokáže se to naučit — i když možná jinak než ostatní a za trochu delší dobu.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 11]

PORUCHA UČENÍ SE VLASTNĚ STALA PŘÍNOSEM

„Když jsem se díval na slova v učebnici, připadala mi jako klikyháky. Klidně to mohla být slova v cizím jazyce. Pokud mi je někdo nahlas nepřečetl, nic mi neříkala. Učitelé si mysleli, že jsem líný a neuctivý, že se nesnažím nebo že při vyučování neposlouchám. Nic ale nebylo dál od pravdy. Poslouchal jsem velmi pozorně a snažil se dělat, co jsem uměl, ale nebyl jsem prostě schopen pochopit, jak číst a psát. Jiné předměty, jako například matematika, mi šly snadno. Už jako dítě jsem tíhnul ke sportu, různým řemeslům, umění a všemu, co se dělá manuálně. Jenom to nesmělo mít nic společného se čtením a psaním.

Později jsem se rozhodl živit se rukama, a stal se řemeslníkem. Časem jsem díky tomu dostal možnost pracovat na pěti mezinárodních stavebních projektech svědků Jehovových. Na čtení musím vynaložit velké úsilí, a tak když si něco přečtu, většinu z toho si dobře zapamatuji. To mi velmi pomáhá při studiu Bible, a zvlášť v kazatelské službě a při vyučování ve sboru. Namísto toho, abych svou poruchu považoval za nevýhodu, dívám se na ni jako na přínos.“ (Peter, který je svědkem Jehovovým, je celodobým služebníkem)

[Obrázek na straně 10]

Když děti pozorně naslouchají, mohou si kreslit velmi pěkné „poznámky“