Útočiště ohrožených druhů

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠPANĚLSKU

ROSTLINY a zvířata po celém světě jsou ve stále větším ohrožení. Podle odhadů některých vědců vyhynou každý rok tisíce druhů. Rostliny a zvířata, které se kdysi vyskytovaly na mnohem větším území, nyní nacházejí tolik potřebné útočiště alespoň v horách. Znečištění a lidské zásahy však i v těchto baštách přírody představují vážné riziko. Asi nikde to není tak patrné jako v Evropě, která patří k nejhustěji osídleným oblastem naší planety.

V Pyrenejích — v pohoří oddělujícím Španělsko od Francie, bylo na ochranu místní flóry a fauny vytvořeno několik národních parků. Návštěvníci těchto chráněných oblastí mají možnost vidět místa, která se stala jedním z posledních útočišť mnoha ohrožených druhů. Pojďme se tam krátce podívat.

Druhy bojující o přežití

Květiny. V nadmořských výškách nad 1 500 metrů lze najít některé z nejkrásnějších divoce rostoucích květin. Patří mezi ně hořec sněžný a hořec Clusiův (1), díky jejichž sytě zbarveným okvětním lístkům má pozorovatel dojem, že svahy nad pásmem lesů jsou pokryty modrým kobercem. O něco níže, v bukovém lese, dosud roste ohrožený střevíčník pantoflíček (2). Každý rok sem kvůli němu přicházejí stovky milovníků přírody. Místní lesní strážci proto drží hlídky 14 hodin denně, aby zajistili, že tyto vzácné květinky nikdo nepoškodí nebo nevytrhá.

Motýli. Nedotčené alpské louky s množstvím květin jsou oázou pro mnoho pestrobarevných motýlů. Mezi bodláčím poletuje velký jasoň červenooký (3) s jasně červenými skvrnami na křídlech. Drobnějším květinám se dostává neustálé pozornosti od modrásků a ohniváčků (4). Nad výše položenými svahy zase vesele třepetají křídly babočky bodlákové a kopřivové.

Savci. Po rozlehlých územích evropského kontinentu se kdysi volně potulovalo mnoho velkých savců. V důsledku lovu však byly některé druhy téměř vyhubeny. Vlci, medvědi, rysové (5), zubři, kamzíci a kozorožci (6) nyní přežívají jen v několika pohořích nebo daleko na severu. Majestátní zvířata v pyrenejských rezervacích jsou zřejmým dokladem někdejšího bohatství života v těchto horách. A tak si někteří přemýšliví návštěvníci kladou otázku, jaká budoucnost tato zvířata čeká.

Můžeme si být jisti, že Stvořiteli Jehovovi, tomu, „jemuž patří štíty hor“, není v žádném případě osud horské přírody lhostejný. (Žalm 95:4) V jednom ze Žalmů Bůh říká: „Mně . . . patří každé divoké lesní zvíře, zvířata na tisíci horách. Dobře znám každého okřídleného tvora hor.“ (Žalm 50:10, 11) Jehovův zájem o zemi a tvory na ní nám dává záruku, že nikdy nedovolí, aby zvířata hor byla zcela vyhubena.

[Obrázky na stranách 16 a 17]

1 Hořec Clusiův

2 Střevíčník pantoflíček

3 Jasoň červenooký

4 Ohniváček

5 Rysové

6 Kozorožec

 [Podpisek]

La Cuniacha