Obři na toulkách Evropou

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ITÁLII

KDYŽ se v roce 1932 stavěla silnice poblíž římského Kolosea, jeden z dělníků narazil při výkopových pracích na něco tvrdého. Ukázalo se, že to byl kel a lebka slona. Tento nález však není ojedinělý. Od 17. století, kdy byl učiněn první takový objev, se v Římě a jeho okolí našlo asi 140 fosilních pozůstatků slonů.

Lidé si dříve mysleli, že se jedná o kosti slonů, kteří byli do starověkého Říma dovezeni, nebo o pozůstatky slonů kartaginského vojevůdce Hannibala. Tyto názory však zpochybnil kněz a profesor přírodních věd Giovanni B. Pianciani, který v 19. století působil ve městě Viterbo. Kosti se většinou  našly v naplaveninách, a tak Pianciani došel k závěru, že patřily zvířatům, která uhynula někde jinde, a na místo nálezu je přinesla voda.

V mnoha případech se nejedná o zkameněliny dnešních druhů slonů, ale o zkameněliny vyhynulého pravěkého slona druhu Elephas antiquus. (Viz stranu 15.) Tento tvor měl téměř rovné kly a dorůstal výšky asi pět metrů. To znamená, že byl skoro o dva metry vyšší než dnešní sloni.

Jak rozšířený byl tento druh? Z fosilních nálezů vyplývá, že pravěký slon kdysi žil po celé Evropě, včetně Anglie, podobně jako jeho blízký příbuzný mamut. Zkameněliny slonů nebývají osamocené, ale obvykle jsou v nalezištích zkamenělin spolu s pozůstatky mnoha dalších druhů zvířat, z nichž některá si byla navzájem přirozenými nepřáteli.

Hyeny i hroši

Zkameněliny objevené v Laziu, což je oblast ve střední Itálii, která zahrnuje také Řím, naznačují, že kdysi zde bylo podobné klima jako v Africe. Na tomto území totiž žili hroši, gazely i velké kočkovité šelmy. Dokonce přímo v centru Říma byly objeveny pozůstatky levharta, kterému se začalo říkat levhart z Monte Sacra. V nalezišti fosilií u vesnice Polledrara nedaleko Říma vědci odkryli více než 9 000 kosterních pozůstatků mnoha různých druhů zvířat — pravěkých slonů, buvolů,  srnců, daňků, makaků, nosorožců a praturů, což byl velký druh skotu, který vyhynul asi před čtyřmi stoletími. Návštěvníci muzea, které zde bylo zřízeno, se mohou procházet po visutých lávkách a pozorovat zkameněliny přímo na místě, kde byly nalezeny. (Viz stranu 16.)

Mnoho tun fosilií se našlo v jedné jeskyni nedaleko Palerma na Sicílii. Byly tam zkamenělé kosti srnců, praturů, slonů a hrochů různého věku, dokonce i pozůstatky nenarozeného hrošího mláděte. Během prvních šesti měsíců po objevu se z tohoto naleziště dostalo na trh 20 tun fosilií.

Paleontolog J. Manson Valentine odkryl v jižní Anglii několik nalezišť zkamenělin, ve kterých bylo ohromné množství roztříštěných kostí stejných druhů zvířat jako v Itálii a také hyen a ledních medvědů. Jak je možné, že se taková velká naleziště vyskytují na tak různých místech?

Někteří vědci jsou přesvědčeni, že zvířata zahynula při nějaké přírodní katastrofě. Ať už bylo příčinou obrovského úhynu cokoli, došlo k němu na rozsáhlém území, které zahrnovalo evropský kontinent, Britské ostrovy, Sibiř a Aljašku.

Díky fosiliím si dokážeme udělat představu o světě, který vypadal úplně jinak než dnes. Kdybyste se mohli vrátit v čase a procházeli byste se tam, kde je dnes Itálie, mysleli byste si, že jste se ocitli v africké divočině.

[Rámeček na straně 17]

CO JE TO FOSILIE?

Na první pohled může fosilie vypadat jako normální kost. Je však produktem chemické přeměny označované jako fosilizace, která proběhne předtím, než se tělo mrtvého zvířete stačí rozložit.

Jednou z běžných forem fosilizace je mineralizace. Při tomto procesu je organický materiál částečně nebo úplně nahrazen minerály z vlhkých naplavenin. K fosilizaci proto může dojít pouze za určitých podmínek: Tělo zvířete musí být v místě, kde je hodně naplavenin, musí jimi být rychle zakryto a musí být v prostředí, které zabrání jeho rozkladu. Za normálních podmínek část zvířete sežerou jiní živočichové a zbytek zlikvidují bakterie spolu s mechanickými a chemickými vlivy, jako je například vítr a voda. Fosilizace je tedy velmi vzácný jev.

[Rámeček a obrázek na straně 17]

MAMUTI NA SEVERNÍ POLOKOULI

Fosilní nálezy ukazují, že mamut severní žil na rozsáhlém území, které zahrnovalo Asii, Evropu a Severní Ameriku. V Evropě podle všeho tvořila jižní hranici jeho výskytu Itálie.

Mamut byl přibližně tak velký jako dnešní slon indický, ale jeho tělo pokrývala srst dlouhá až 50 centimetrů. Samci měli zahnuté kly, které měřily asi pět metrů. Velké množství mamutích klů se našlo na Sibiři. Bylo jich tolik, že se už od středověku vyvážely do Číny a Evropy.

[Podpisek]

Fotografie s laskavým svolením Royal BC Museum

[Obrázek na straně 16 a 17]

Naleziště fosilií u Polledrary

[Podpisek]

Soprintendenza Archeologica di Roma

[Podpisky obrázku na straně 15]

Nahoře: Museo di Paleontologia dell’Università degli Studi “La Sapienza” di Roma; dole: © Comune di Roma - Sovraintendenza Beni Culturali (SBCAS; fald. 90, fasc. 4, n. inv. 19249)