Potrat — Zdánlivě jednoduché řešení

BILL vyrůstal v rodině, kde se potrat považoval za vážný hřích srovnatelný s vraždou. Takový postoj zastával dlouhá léta až do roku 1975, kdy se otázka potratu dotkla jeho osobně. Billova přítelkyně Victoria přišla do jiného stavu a on nedokázal přijmout odpovědnost spojenou s manželstvím a rodičovstvím. „Rychle jsem se rozhodl pro jednoduché řešení,“ přiznává, „a řekl jsem Victorii, ať jde na potrat.“

To, co Bill nazval jako jednoduché řešení neplánovaného a nechtěného těhotenství, je v dnešní době běžné. Jedna studie z roku 2007 ukázala, že v roce 2003 bylo po celém světě provedeno odhadem 42 milionů potratů. Ženy, které potrat podstupují, pocházejí ze všech ras a národností, patří k různým příjmovým skupinám, mají různé náboženské vyznání, vzdělání a věk — od dospívajících až po ženy v přechodu. Kdybyste problém nechtěného těhotenství řešili vy, co byste udělali? A proč se tolik žen rozhodne pro potrat?

„Neviděla jsem jiné řešení“

„Měla jsem za sebou náročné těhotenství a těžký porod a zažívala jsem velký stres v rodině a kvůli penězům,“ říká jedna 35letá žena. „Pouhých šest týdnů po porodu jsem otěhotněla znovu. Rozhodli jsme se pro potrat. V srdci jsem cítila, že je to špatné, ale neviděla jsem jiné řešení.“

Důvody, kvůli kterým se ženy rozhodnou pro potrat, jsou různé — od finančních problémů až po nešťastný vztah s hrubým partnerem, se kterým žena už nechce mít nic společného. Anebo těhotenství ženě či manželskému páru zkrátka nezapadá do plánů.

V jiných případech je důvodem snaha o zachování dobré pověsti. To byla situace ženy, o níž psala dr. Susan Wicklundová v knize This Common Secret—My Journey as an Abortion Doctor. Její pacientka, která žádala o umělé přerušení těhotenství, přiznala: „Moji rodiče jsou hluboce věřící. . . . Kdybych měla dítě za svobodna, lidé by se na rodiče dívali skrz prsty. Všichni jejich přátelé by věděli, že jejich dcera zhřešila.“

Doktorka Wicklundová se pak zeptala: „Dobrá, takže podle nich jste zhřešila, ale jak se dívají na potrat?“ Dívka odpověděla: „Potrat? To je naprosto neodpustitelné. Ale je to menší zlo, protože se o tom nikdo nedozví. Když půjdu na potrat, přátelé [mých rodičů] v kostele nebudou nic vědět.“

Bez ohledu na konkrétní situaci, rozhodnutí ukončit těhotenství není snadné. Často je velmi bolestné. Proč potrat není jednoduchým řešením?

Přemýšlejte o následcích

Průzkum provedený v roce 2004 mezi 331 ženami z Ruska a 217 ženami ze Spojených států, které podstoupily potrat, odhalil, že asi polovina z obou skupin se po zákroku cítila psychicky špatně. Téměř 50 procent ruských žen a téměř 80 procent amerických žen pociťovalo vinu. Více než 60 procent Američanek si to nedokázalo odpustit. Jestliže pocit viny trápí tolik žen — dokonce i ty, které se nepovažují za nábožensky založené —, proč se tak mnoho mladých žen rozhodne těhotenství ukončit?

Často jsou pod silným tlakem. Rodiče, partner nebo přátelé možná na ženu  v dobrém úmyslu naléhají, aby podstoupila potrat, protože to považují za lepší ze dvou špatných možností. To může vést k rozhodnutí, jež je ukvapené a není založeno na přesných informacích. Doktorka Priscilla Colemanová, která se zabývá negativními dopady potratu na duševní zdraví, vysvětluje: „Poté, co pominul stres z rozhodnutí a je po zákroku, se rozumové schopnosti žen vracejí do normálu a často přicházejí pocity velké viny, smutku a lítosti.“

Pocity lítosti jsou často spojeny s otázkou: Byl potratem ukončen již existující život? Jedna studie na toto téma ukázala, že mnohé těhotné ženy, které se pro potrat nakonec rozhodly, „přijaly nesprávný názor, že to, co se odstraní, je jenom ‚tkáň‘, a řekly, že kdyby věděly pravdu, na potrat by nešly“. (Report of the South Dakota Task Force to Study Abortion)

Po vyhodnocení „dojímavých, srdcervoucích výpovědí“ 1 940 žen, které podstoupily potrat, studie uvedla: „Mnohé z těchto žen jsou rozhořčeny zármutkem ze ztráty dítěte, o kterém jim bylo řečeno, že nikdy neexistovalo.“ Ze studie dále vyplynulo, že „psychická bolest z vědomí, že žena zabila své dítě, je často zničující“.

Jak to tedy opravdu je? Odstraní se z těla těhotné ženy pouze nějaká tkáň? Nebo je plod v děloze matky živou lidskou bytostí?

[Rámeček a obrázky na straně 4]

POROD VERSUS POTRAT

V rámci jedné studie provedené v roce 2006 odborníci zkoumali život velkého počtu žen, které otěhotněly v dospívání. Polovina z nich si dítě ponechala a druhá polovina šla na potrat. Ze studie vyplynulo, že v případě žen, které dítě porodily, „byla menší pravděpodobnost toho, že potřebovaly pomoc psychologa, měly méně často problémy se spaním a bylo méně pravděpodobné, že budou kouřit marihuanu, než v případě žen, které podstoupily potrat“. (Journal of Youth and Adolescence)

Jiná zpráva poskytla „výsledky čtyř nejrozsáhlejších retrospektivních studií na světě“. Co tyto studie odhalily? „U žen, které podstoupily jeden nebo více potratů, je častější výskyt psychických problémů různého druhu, než u těch, které potrat nikdy nepodstoupily.“ (Report of the South Dakota Task Force to Study Abortion—2005)