Mladí katolíci vybídnuti k vydávání svědectví

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V AUSTRÁLII

VLONI v červnu se katolíci z celého světa sjeli do australského Sydney na oslavu Světového dne mládeže 2008 — náboženské události, kterou pořádá římskokatolická církev.

Návštěvníci ze 170 zemí zaplnili ulice, mávali vlajkami, jásali a zpívali. Do celého města vnesli karnevalovou atmosféru. Tisíce lidí se přišly podívat do přístavu v Sydney na papeže Benedikta XVI., který připlul v doprovodu dvanácti barevných lodí. A v přímém televizním přenosu sledovalo tuto událost asi 500 milionů diváků po celém světě.

Závěrečné mše, která se konala na místním dostihovém závodišti, se zúčastnilo téměř 400 000 lidí včetně 4 000 představitelů církve a 2 000 zástupců médií. Jednalo se o největší setkání, jaké se kdy v Austrálii uskutečnilo, protože počet účastníků překonal i rekord dosažený při olympijských hrách v Sydney v roce 2000.

Co je Světový den mládeže? Za jakým účelem se koná? Jaké akce při něm probíhají? A jaké skutečnosti o víře mladých, kteří přijeli do Sydney, vyšly najevo?

‚Eroze víry‘

Světový den mládeže je každoroční událostí, jejímž cílem je podpořit víru mladých katolíků. Členové církve jej obvykle slaví v rámci místní diecéze. Avšak každé dva nebo tři roky se tato slavnost koná v jednom z velkých měst a k účasti jsou zváni mladí katolíci z celého světa. Světové dny mládeže již byly uspořádány v deseti městech na pěti kontinentech a zúčastnily se jich miliony lidí.

Jak ale připouštějí církevní představitelé, Světový den mládeže má také zastavit odklon  katolíků od církve a víry. „Dochází k závažné erozi náboženského života a do určité míry také k erozi víry,“ řekl George kardinál Pell, jeden z nejvyšších australských představitelů katolické církve. „Světový den mládeže je snahou něco s tím udělat.“

Podle údajů Vatikánu stále klesá počet kněží. Desítky tisíc jich v posledních desetiletích opustilo kněžský stav, aby se mohli oženit. V uplynulých 30 letech se počet těch, kdo se v Austrálii připravují na kněžskou dráhu, snížil o více než 70 procent. Průměrný věk kněží v největší australské diecézi je nyní něco přes 60 let, zatímco v roce 1977 to bylo o 20 let méně.

Výrazně také ubylo lidí, kteří chodí do kostela. Za katolíky se považuje asi 25 procent všech Australanů, ale jen 14 procent těchto věřících se pravidelně účastní bohoslužeb. Předpokládá se, že mezi mladými katolíky je to méně než 10 procent. Navíc mnoho katolíků se neřídí postojem církve k sexuální morálce, antikoncepci a rozvodu. A další jsou rozčarováni církevními skandály, ke kterým patřily aféry pedofilních kněží.

Světový den mládeže „je vlastně poslední zoufalý pokus, jak tento úpadek zastavit,“ napsaly noviny The Sydney Morning Herald. „Církevní představitelé v Austrálii a v Římě usilují o obnovu víry prostřednictvím mladých.“ Jakým způsobem to dělají?

Slavnostní program a zábava

Při Světovém dni mládeže 2008 probíhal slavnostní církevní program, skupinové diskuse, náboženská procesí a velká shromáždění, na nichž se sloužila mše. Pro mnoho účastníků  to znamenalo silné zážitky, někteří si ale všimli, že hybnou silou celého setkání je úplně jiný duch. Alexandra, mladá katolička ze Spojených států, se o Světovém dni mládeže vyjádřila: „Je to prostě jedna velká party.“

Na šestidenní setkání v Sydney bylo naplánováno 450 akcí, mezi něž patřily koncerty, filmová a divadelní představení, výstavy a pouliční vystoupení. Bylo možné slyšet operu, gregoriánské chorály, ale také heavy metal a rap. Tisíce mladých se přišly bavit na rockové koncerty.

U některých katolíků tyto akce vyvolaly znepokojení. Z celého setkání „se stala veselá party — týden večírků, koncertů a světské zábavy, které měly jen velmi málo společného s tím, co je skutečně svaté,“ řekl kněz Peter Scott pro zpravodajství australské společnosti ABC. Faktem je, že v roce 2000 papež Benedikt XVI., tehdy ještě jako kardinál Ratzinger, napsal: „‚Rock‘ je vyjádřením primitivních vášní a na rockových festivalech získává podobu kultu, stává se způsobem uctívání, které je ve své podstatě v protikladu k uctívání křesťanskému.“ (Duch liturgie)

Někoho mohla napadnout otázka: Bude pro účastníky Světového dne mládeže tato událost mezníkem v životě? „Možná jen pro nepatrný zlomek,“ poznamenal bývalý kněz Paul Collins. „Život většiny z nich však nijak výrazně neovlivní. K zásadním změnám osobnosti nedochází při velkolepých událostech, ale prostřednictvím rozjímání, pečlivého plánování a ochoty vypořádat se s hluboko zakořeněnými problémy.“

„Budete mi svědky“

Církevní představitelé o těchto skutečnostech dobře ví. Mottem Světového dne mládeže 2008 proto bylo: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky.“ *

 Biskupové povzbuzovali účastníky, aby „projevovali stejné nadšení jako apoštolové a kázali evangelium v moderním světě“. Papež Benedikt XVI. účastníky vybídl, aby se stali „novou generací apoštolů“, a při jiné příležitosti je povzbudil, aby předávali „dobrou zprávu svým přátelům, rodinným příslušníkům a vůbec každému, koho potkají“.

U některých účastníků tyto vybídky padly na úrodnou půdu. Dvacetiletý Ramido ze Spojených států řekl jednomu reportérovi: „Výzvu být svědkem beru vážně.“ Ale Beatrice, osmnáctiletá Italka, vyjádřila tento postřeh: „Mladí lidé dneska o Bohu nemluví. Být svědkem je hodně těžké.“ Mnoho účastníků mělo stejný názor jako jedna dospívající dívka z Texasu: „Jediní lidé, kteří tam u nás doma vydávají svědectví, jsou svědkové Jehovovi.“

Mladí lidé, kteří svědectví vydávají

Je to skutečně tak — svědkové Jehovovi, mladí i staří, jsou horlivým vydáváním svědectví dobře známi. Co je k tomu motivuje? „Láska k Bohu, láska k lidem a láska k Bibli,“ říká Sotir, dvaadvacetiletý svědek ze Sydney.

I když svědkové se oslavy Světového dne mládeže 2008 neúčastnili, asi 400 mladých svědků ze Sydney se zapojilo do zvláštní kampaně a mluvili o biblických pravdách s katolíky, kteří tam přijeli. „Bylo moc příjemné potkávat se s těmi duchovně smýšlejícími mladými katolíky,“ říká pětadvacetiletý Travas. „Mnoho z nich mělo zajímavé biblické otázky a mě moc těšilo, když jsem jim mohl poukázat na uspokojivé odpovědi.“

Třiadvacetiletá Tarsha říká: „Oslovovala jsem je v přátelském a pohodovém duchu. Chtěla jsem je přivítat v Sydney a slyšet, čemu věří.“ A Frazer, kterému je dvacet let, vypráví: „Když se to hodilo, dával jsem návštěvníkům malý dárek — knihu Co Bible doopravdy říká? * Všichni si ji rádi vzali.“

Rozhovory s mladými svědky byly pro mnoho návštěvníků příjemným zážitkem. Suzanne, která přijela z Fidži, se devatenáctileté svědkyně Belindy zeptala, proč Bůh připouští utrpení. Belinda jí navrhla, aby si odpověď spolu prošly v knize Co Bible říká. Suzanne jí pak řekla: „Obvykle jen slyšívám, že Boží jednání je nepochopitelné. Tys mi to ale vysvětlila.“ Když jí Belinda nabídla, že si knihu může nechat, Suzanne zvolala: „Snažila jsem se zapamatovat si všechno, co říkáš. Nemyslela jsem si, že mi tu knihu dáš.“

Na jednom turisticky atraktivním místě v Sydney jistá Filipínka poprosila Marinu, sedmadvacetiletou svědkyni, aby ji vyfotila. Následoval přátelský rozhovor a Marina jí dala knihu Co Bible říká. Žena poznamenala: „Včera večer jsem se modlila o to, abych lépe rozuměla Bibli. Možná, že tato kniha je odpovědí na moji modlitbu.“

Svědek Levi, kterému je také sedmadvacet let, se dal do řeči se dvěma návštěvnicemi z Panamy — matkou a dcerou. Brzy se dostali k duchovním věcem a rozvinul se pěkný rozhovor o biblických naukách. Levi jim dal knihu Co Bible říká. Když se jich pak zeptal, co bylo největším zážitkem jejich cesty, dívka vzala knihu do ruky a odpověděla: „To, že jsme se potkali.“

Pravdou je, že mnoho mladých katolíků chtělo více poznat Bibli. A co vy? Chtěli byste Bibli lépe rozumět? Proč tedy nepožádat svědky Jehovovy o bezplatné domácí studium Bible? Rádi se vám budou věnovat.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 27]

„Dochází k závažné erozi náboženského života a do určité míry také k erozi víry.“ (George kardinál Pell)

[Rámeček a obrázky na straně 25]

PREZENTACE CÍRKEVNÍCH POVOLÁNÍ

Na Světovém dni mládeže 2008 se konala dosud největší australská prezentace církevních povolání. Přes sto katolických řádů a organizací vybídlo více než 50 000 účastníků, aby zvážili, zda nechtějí svůj život zasvětit dráze kněze, jeptišky nebo náboženského pracovníka.

[Obrázek na straně 24 a 25]

Pestrobarevný průvod účastníků v ulicích města

[Obrázky na straně 26]

Svědkové Jehovovi mluvili s účastníky, kteří se vydali na prohlídku Sydney

[Podpisek obrázku na straně 24]

Getty Images