Přejít k článku

Přejít na obsah

Vytvořte si na práci vyrovnaný názor

Vytvořte si na práci vyrovnaný názor

Vytvořte si na práci vyrovnaný názor

V OBDOBÍ nynější vážné ekonomické krize je pro mnoho lidí nejdůležitější mít stálou práci, která rodině zajistí dostatečný příjem. To ale není jednoduché, zvlášť když tisíce lidí dostávají výpověď. Pokud jste i vy náhle přišli o zaměstnání, čeká vás náročný úkol — pustit se do hledání nové práce. (Viz rámečky na stranách 8 a 9.)

Tvrdá práce však rozhodně není jediným smyslem života. „Řekněme si to otevřeně,“ poznamenává Glenn, otec rodiny, který žije v Austrálii. „Na smrtelné posteli si nikdo nepovzdychne: ‚Škoda, že jsem v práci nestrávil víc času.‘“ K tomu, aby náš život byl uspokojující a smysluplný, musíme samozřejmě věnovat čas práci. To ale není všechno. Čas si musíme vyhradit i pro rodinu, rekreaci a také pro uspokojování svých duchovních potřeb. Jak se můžeme všem těmto důležitým stránkám života věnovat vyrovnaně?

Čas na práci, čas na sebe

Bible nás nabádá, abychom tvrdě pracovali a starali se tak o hmotné potřeby své rodiny. (Efezanům 4:28) Také nám však říká, že bychom měli „jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci“. (Kazatel 3:13) Pokud budete pracovat dlouhé hodiny a vůbec si neodpočinete ani si nedopřejete patřičnou rekreaci, připravíte se o mnoho radostí a navíc si můžete přivodit vážné zdravotní problémy.

Dlouhodobé pracovní přetížení je spojováno s obezitou, alkoholismem, srdečními chorobami, pracovními úrazy, drogovou závislostí, úzkostí, vyčerpaností a s nemocemi souvisejícími se stresem. Pracovní přetížení může dokonce způsobit i smrt. Podle jednoho odhadu umírá v Japonsku následkem přepracování každý rok asi 10 000 lidí, což odpovídá každoročnímu počtu obětí automobilových nehod v této zemi. Tento fenomén, označovaný jako karoši neboli smrt z přepracování, však už zdaleka není typický jen pro Japonsko.

Bible moudře radí: „Lepší je hrst odpočinku než dvojitá hrst tvrdé práce a honba za větrem.“ (Kazatel 4:6) Ano, je nutná vyrovnanost. Práce by se pro vás neměla stát posedlostí. Chraňte své duševní, fyzické i citové zdraví tím, že budete odpočívat a budete se těšit z výsledků svého úsilí.

„Člověk má pracovat proto, aby žil, a ne žít proto, aby pracoval,“ říká Andrew, který je ženatý a má tři děti. Budete-li udržovat rovnováhu mezi prací a odpočinkem, pomůže vám to, abyste se zároveň dokázali dobře postarat o potřeby své rodiny. Dosáhnout takové vyrovnanosti však není snadné, zvlášť když musíte z něčeho platit účty.

Vyrovnanost mezi prací a rodinou

Členové mnoha rodin mají dnes tak nabitý program, že se málokdy sejdou pohromadě. „Práce mi bere většinu energie a zbytek mi vezmou děti,“ povzdychla si jedna žena z Anglie. Podle průzkumu, který proběhl ve Spojených státech, každého pátého dospívajícího nejvíc trápí to, že „na sebe s rodiči nemají dost času“. Z jiné studie, která byla rovněž provedena ve Spojených státech, vyplynulo, že pokud oba partneři pracují, mluví spolu průměrně jen 12 minut denně.

Mnozí lidé už nechtějí dále snášet tlak, který na ně v zaměstnání doléhá, a proto přehodnocují své priority a dělají změny. Timothy, otec dvou malých dětí, vypráví: „Dělával jsem přesčasy a manželka zase pracovala o víkendech. Skoro jsme se neviděli. Nakonec jsme se zamysleli nad svým životem a své pracovní závazky jsme upravili. Teď jsme mnohem šťastnější.“ Brian, který pracuje jako vedoucí prodejny, uvádí: „Když jsme čekali druhé dítě, našel jsem si práci, kde jsem nemusel pracovat tak dlouho a mohl jsem být víc s rodinou. Bral jsem sice o 10 000 dolarů ročně méně, ale stálo to za to.“ Melina se rozhodla, že z práce odejde, když se jí narodila první dcerka. „Bylo těžké naučit se zase žít z jednoho platu,“ vypráví. „S manželem jsme však cítili, že bude lepší, když s Emily zůstanu doma, než abychom ji dávali někam do jeslí.“

Je samozřejmě pravda, že mnohé rodiny mají co dělat, aby pokryly alespoň pravidelné měsíční výdaje. Někteří lidé musí mít dvě zaměstnání, aby rodina vůbec vyšla s penězi. V jiných případech musí pracovat oba partneři a péči o děti svěřují prarodičům nebo je dávají do jeslí či do školky.

Možná tedy budete muset najít nějaký další způsob, jak dosáhnout vyrovnanosti mezi pracovními a rodinnými povinnostmi. Hlavní zásadou je: Nepřipravujte se o radosti rodinného života tím, že byste připisovali přehnanou důležitost své práci.

Podaří-li se vám udržovat rovnováhu mezi zaměstnáním, rekreací a potřebami vaší rodiny, můžete si být jisti, že to přinese vynikající výsledky. V posledním článku této série se budeme zabývat něčím, co je pro jednoduchý, vyrovnaný život ještě důležitější.

[Praporek na straně 5]

Práce by se pro vás neměla stát posedlostí.

[Praporek na straně 5]

„Lepší je hrst odpočinku než dvojitá hrst tvrdé práce a honba za větrem.“ (Kazatel 4:6)

[Praporek na straně 6]

Nepřipravujte se o radosti rodinného života tím, že byste připisovali přehnanou důležitost své práci.

[Rámeček a obrázek na straně 6]

PENÍZE, NEBO VOLNÝ ČAS?

Ve 20. století byli někteří učenci přesvědčeni, že technický pokrok osvobodí člověka od otrocké dřiny a povede k „dosud nepoznané éře volného času“.

Například počátkem třicátých let profesor Julian Huxley předpověděl, že v budoucnu nebude muset nikdo pracovat víc než dva dny v týdnu. Podnikatel Walter Gifford prohlásil, že technika dá „každému člověku příležitost dělat, co si přeje . . ., poskytne mu čas rozvíjet umění žít [a] ve větší míře uspokojovat a osvěžovat svou mysl a ducha“.

A jak mělo být postaráno o hmotné potřeby lidí? Sociolog Henry Fairchild odvážně tvrdil, že v továrnách bude možné „vyrobit víc zboží, než dokážeme rozumně spotřebovat, přičemž průměrný pracovní den bude trvat maximálně čtyři hodiny“.

Vyplnily se tyto prognózy? Ve 20. a 21. století skutečně došlo k prudkému ekonomickému růstu. Teoreticky vzato měl tento růst významně snížit pracovní zátěž. Jaká je však skutečnost? Odborník na tuto problematiku John de Graaf napsal: „[Lidé] využili vyšší produktivity práce pouze k tomu, aby nahromadili víc peněz — nebo, chcete-li, víc věcí —, a ne k tomu, aby získali víc volného času. Stručně řečeno, jako společnost jsme si místo času vybrali peníze.“