Příroda byla první

„Slyšící ucho a vidoucí oko — dokonce obojí udělal sám Jehova.“ (Přísloví 20:12)

LIDSKÉ oko je jako malá televizní kamera. Obrazy mění v elektrické signály a prostřednictvím optického nervu je přenáší do zadní části mozku, kde se vytváří výsledná podoba toho, co vidíme.

Oko je zázrakem miniaturizace a důmyslné konstrukce — má průměr pouhých 24 milimetrů a váží 7,5 gramu. Mimo jiné má dva různé systémy, jeden pro vidění v jasném světle a druhý pro vidění v šeru, takže 30 minut potom, co vstoupíte do tmavé místnosti, jsou vaše oči 10 000krát citlivější na světlo než předtím.

Díky čemu za denního světla vidíme jasně? Ve srovnání s většinou videokamer je lidské oko více než 100krát citlivější na světlo. Velká část světločivných buněk je soustředěna do jednoho malého bodu uprostřed sítnice, kterému se říká žlutá skvrna. Je to místo nejostřejšího vidění. Jelikož několikrát za sekundu očima pohneme, máme dojem, že ostře vidíme všechno, co je v našem zorném poli. Za zmínku stojí i to, že žlutá skvrna je asi tak velká jako tečka za větou.

Elektrické signály ze světločivných buněk postupují od jedné nervové buňky ke druhé a přenášejí se optickým nervem. Nervové buňky však signály nejen předávají, ale také je zpracovávají — důležité informace zesilují a nepodstatné detaily potlačují.

Zrakové centrum v mozkové kůře funguje jako důmyslný videopřijímač. Zostřuje obraz a porovnává signály z buněk citlivých na základní barvy, takže dokážeme rozeznat miliony barevných odstínů. Lidský mozek také umí vyhodnotit rozdíly mezi informacemi z jednoho a druhého oka, a díky tomu můžeme odhadnout, jak daleko je to, co vidíme.

Představte si, že se díváte na lidi na druhé straně ulice. Elektrické signály jdou z očí do mozku, který z nich vytváří jasný obraz. Váš mozek srovnává tváře, které vidíte, s těmi, které máte v paměti, takže v davu lidí okamžitě poznáte svého přítele. Není to úžasný proces?

[Obrázek na straně 7]

To, jak oko zpracovává informace, svědčí o důmyslné konstrukci