Pomoc pro ty, kdo truchlí

„Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce.“ (Žalm 34:18)

MOŽNÁ se po smrti někoho blízkého potýkáte s řadou zdrcujících emocí včetně šoku, otupělosti, smutku a možná i hněvu a pocitu viny. Jak jsme uvedli v předchozím článku, každý člověk truchlí jinak. Je tedy možné, že neprožíváte všechny tyto pocity nebo neprojevujete smutek tak jako druzí. Jestliže ale cítíte potřebu svůj smutek vyjádřit, nebylo by správné se tomu bránit.

„Dejte zármutku průchod“

Lékařka Heloisa, o které jsme se již zmínili, se po matčině smrti snažila své emoce ovládat. „Ze začátku jsem sice brečela,“ říká, „ale zanedlouho jsem své pocity začala potlačovat, tak jak jsem to dělala, když mi zemřel pacient. Možná to bylo důvodem, proč se mi pak zhoršilo zdraví. Pozůstalým radím: Dejte zármutku průchod. Neduste to v sobě. Uleví se vám.“

Když uplyne několik týdnů, možná se budete cítit stejně jako Cecília, které zemřel manžel na rakovinu. Říká: „Někdy mám výčitky, že jsem se s jeho odchodem ještě nevyrovnala, ačkoli si někteří myslí, že už by bylo na čase.“

Pokud vás něco takového napadlo, uvědomte si, že neexistuje jen jeden „správný“ způsob, jak truchlit. Někteří se snadno vrátí k normálnímu životu, jiní to nedokážou. Tento proces nelze urychlit, a tak si nestanovujte žádný termín, kdy už byste se měli cítit dobře. *

Co ale v případě, že zármutek je jako bezedná jáma a vy jste už zoufalstvím vyčerpaní? Možná prožíváte něco podobného jako spravedlivý muž Jákob, který žil ve starověku. Když mu bylo řečeno, že jeho syn Josef zemřel, „odmítal přijmout útěchu“. (1. Mojžíšova 37:35) Jestliže reagujete tímto způsobem, jaké praktické kroky můžete podniknout, aby vás smutek nepohltil?

Pečujte o své zdraví. „Někdy se cítím hrozně unavená a uvědomuju si, že je to tím,  že jsem přecenila své síly,“ říká Cecília. Z jejího výroku vyplývá, že zármutek může znamenat velkou fyzickou i citovou zátěž. Měli byste proto věnovat zvláštní pozornost svému zdraví — mít dost odpočinku a jíst výživná jídla.

Je docela možné, že nemáte chuť k jídlu, natož náladu na nakupovaní a vaření. Nicméně když nebudete věnovat dostatečnou pozornost výživě, budete náchylnější k infekcím a jiným onemocněním, což vaše strádání jenom zvětší. Abyste si udrželi dobré zdraví, snažte se jíst alespoň malé porce. *

Pokud je to možné, mějte nějaký pohyb, i kdyby to měla být jen chůze. Díky tomu se na chvíli dostanete z domu. Navíc při rozumné fyzické aktivitě se v mozku uvolňují endorfiny, což jsou látky, které působí, že se cítíte lépe.

Přijměte pomoc druhých. Může to být obzvlášť důležité v případě, že vám zemřel manželský partner. Možná měl na starosti řadu věcí, které nyní nemá kdo dělat. Například pokud se váš partner staral o finanční záležitosti nebo domácí práce, zpočátku pro vás může být obtížné tyto věci zajistit bez něj. V takovém případě bývá rada od ohleduplných přátel velkou pomocí. (Přísloví 25:11)

 Bible říká, že pravý přítel „se narodil pro čas tísně“. (Přísloví 17:17) Neizolujte se proto od druhých v domnění, že byste pro ně byli břemenem. Jejich společnost vám naopak může pomoci smířit se s tím, co se stalo. Pro mladou ženu Sally, které zemřela maminka, bylo společenství s přáteli velkým povzbuzením. Říká: „Mnozí z nich mě zapojili do svých společenských aktivit. Moc mi to pomohlo překonat silný pocit osamělosti, který jsem měla. Vždy jsem velmi ocenila, když se mě někdo jednoduše zeptal: ‚Jak ztrátu maminky zvládáš?‘ Zjistila jsem, že mluvit o mamince mi pomáhalo se z toho dostat.“

Nebraňte se vzpomínkám. Snažte se připomínat si šťastné chvíle, které jste se svým blízkým prožili — například tím, že si budete prohlížet fotografie. Je pravda, že takové vzpomínky bývají zpočátku bolestné. Časem vám ale budou pomáhat se se situací vyrovnat.

Možná se rozhodnete dělat si zápisky. Mohli byste si zaznamenat příjemné vzpomínky, a dokonce to, co byste zesnulému bývali rádi řekli, dokud byl naživu. Díky tomu bude pro vás snazší urovnat si své pocity. Psaní je také prospěšný způsob, jak vyjádřit své emoce.

Měli byste si schovat některé věci na památku? Názory na to se liší, což není nijak překvapivé vzhledem k tomu, že každý člověk prožívá zármutek jinak. Někteří se domnívají, že kdyby to udělali, bránilo by jim to vzniklou situaci překonat. Jiným to naopak pomáhá. „Nechala jsem si spoustu maminčiných věcí,“ říká Sally, o které byla zmínka již dříve. „Pomáhá mi to vyrovnat se s její ztrátou.“ *

Spoléhejte na ‚Boha veškeré útěchy‘. Bible říká: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří.“ (Žalm 55:22) Modlitba k Bohu není nějaká citová berlička. Je to skutečná a životně důležitá komunikace s ‚Bohem veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení‘. (2. Korinťanům 1:3, 4)

Největší útěchu poskytuje Boží Slovo, Bible. Apoštol Pavel prohlásil: „Mám naději v Boha, . . . že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15) Když člověk truchlí nad ztrátou někoho blízkého, může být rozjímání o biblické naději na vzkříšení tou největší útěchou. * Přesvědčila se o tom Lauren, které zemřel při nehodě  dospívající bratr. Říká: „I ve chvílích, kdy jsem se cítila velmi špatně, jsem si vzala Bibli a něco jsem si v ní přečetla, třeba jen jeden verš. Zaměřovala jsem se na povzbudivé texty a četla jsem je pořád dokola. Útěchu jsem čerpala například ze slov, která řekl Ježíš Martě po Lazarově smrti: ‚Tvůj bratr vstane.‘“ (Jan 11:23)

„Nepřipusťte, aby vás to pohltilo“

Vypořádat se se zármutkem může být sice těžké, ale pomůže vám to vrátit se k normálnímu životu. Nemusíte mít pocit viny, že byste tím zesnulého zradili nebo na něj zapomněli. Zapomenout na něj přece nemůžete nikdy. Možná vám při určitých situacích vytanou na mysli vzpomínky, ale časem vás už nebudou tak skličovat.

Také budete schopni i na smutné chvíle vzpomínat s příjemnými pocity. Ashley, kterou jsme citovali v předchozím článku, říká: „Vzpomínám si na den, který předcházel maminčině smrti. Zdálo se, že se jí daří líp, a poprvé po mnoha dnech vstala z postele. Sestra ji česala a všechny tři jsme se najednou začaly něčemu smát. Po dlouhé době jsem viděla na maminčině tváři úsměv. Byla šťastná, že je se svými dcerami.“

Třeba také budete vzpomínat na to, co jste se od zesnulého naučili. Sally například vypráví: „Maminka byla vynikající učitelka. Dokázala mi říct zásadní věci, aniž vyvolala dojem, že mě poučuje, a díky ní jsem se uměla správně rozhodovat sama za sebe a neřídit se jenom tím, co ona nebo taťka řekli.“

Vzpomínky na zesnulého mohou být právě tím, co vám pomůže zármutek zmírnit. K takovému závěru došel mladý muž Alex. Říká: „Po taťkově smrti jsem se rozhodl, že budu žít podle toho, co mě učil — nikdy se nepřestat radovat ze života. Těm, kdo ztratili rodiče, bych chtěl říct: ‚S touto ztrátou se nemůžete vyrovnat úplně, ale nepřipusťte, aby vás to pohltilo. Člověk musí truchlit, ale nezapomeňte, že to nejlepší v životě je stále ještě před vámi.‘“

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 8]

„I ve chvílích, kdy jsem se cítila velmi špatně, jsem si vzala Bibli a něco jsem si v ní přečetla, třeba jen jeden verš.“ (Lauren)

[Rámeček a obrázek na straně 7]

VYROVNEJTE SE S POCITEM VINY

Možná máte pocit, že k úmrtí vašeho milovaného přispěla nějaká vaše nedbalost. Může vám prospět už to, když si uvědomíte, že pocit viny — skutečné, nebo domnělé — je normální reakcí na zármutek. A opět, nenechávejte si takové pocity zbytečně pro sebe. Mluvení o tom, jakou vinu cítíte, může vést k velice potřebnému uvolnění pocitů.

Uvědomte si však, že i když někoho sebevíc milujete, nemůžete ovládat jeho život ani zajistit, aby vašeho milovaného nepostihl „čas a nepředvídaná událost“. (Kazatel 9:11) Kromě toho jste rozhodně neměli žádné špatné pohnutky. Chtěli jste například, aby váš milovaný onemocněl a zemřel, a proto jste ho neposlali k lékaři dříve? Samozřejmě, že ne! Zavinili jste tedy jeho smrt? Ne.

Jedna matka, jejíž dcera zahynula při autonehodě, pochopila, jak se má vyrovnat s pocitem viny. Vypráví: „Měla jsem pocit viny, že jsem ji poslala ven. Ale uvědomila jsem si, že takový pocit je absurdní. Na tom, že jsem ji poslala s otcem na nákup, nebylo nic špatného. Byla to jenom hrozná náhoda.“

Řeknete možná: ‚Je to ale škoda, že jsem mnohé věci neřekl nebo neudělal.‘ To je pravda. Kdo z nás je však dokonalým otcem, matkou nebo dítětem? Bible nám připomíná: „Všichni . . . mnohokrát klopýtáme. Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž.“ (Jakub 3:2; Římanům 5:12) Uznejte tedy tu skutečnost, že nejste dokonalí. Když se budete v myšlenkách stále zabývat tím, „co by, kdyby,“ nic se tím nezmění, ale může se zpomalit vaše zotavování. *

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 6]

Truchlící letitý rodič musí někdy kvůli společné ztrátě utěšovat své dospělé dítě

[Obrázky na straně 9]

Aby se člověk vyrovnal se ztrátou někoho blízkého, pomůže mu, když si bude dělat zápisky, prohlížet fotografie a přijme pomoc druhých