Proč se někteří lidé uchylují k násilí

JOSEBA, který žije ve Španělsku, vysvětluje, proč se stal členem ozbrojené skupiny. „Útlak a nespravedlivé zacházení, které jsme tehdy zažívali, byly nesnesitelné. Ve městě Bilbao, kde jsem žil, se stávalo, že policie k lidem vtrhla, zmlátila je a pozatýkala.“

Joseba pokračuje: „Jednoho rána, když jsem dal najevo, co si o takovém zacházení myslím, jsem byl zatčen. Měl jsem takový vztek, že jsem chtěl pro zlepšení situace udělat cokoli, třeba i použít násilí.“

Útlak a touha po odplatě

Přestože Bible násilí rozhodně neobhajuje, uznává, že „útlak . . . může způsobit, že moudrý jedná pomateně“ neboli iracionálně. (Kazatel 7:7) Mnozí jsou pobouřeni, když kvůli své rase, náboženství nebo národnosti zažívají nespravedlivé zacházení.

Například Hafeni, o kterém byla zmínka v předchozím článku, řekl: „Naše země byla zabrána. I zvířata hájí své teritorium, a tak nám přišlo přirozené bránit naši zem a naše práva.“ Jeden sebevražedný atentátník v prohlášení, které bylo zveřejněno po jeho smrti, prohlásil: „Dokud na nás budete útočit bombami a plynem a budete věznit a mučit naše lidi, nepřestaneme bojovat.“

Náboženský motiv

Přestože radikálové bývají motivováni cíli sekulárními, často se násilných činů dopouštějí také z náboženských důvodů. Jeden významný politický činitel obdržel od mluvčího ozbrojenců tento fax: „Nejsme hloupí ani nejsme opojeni mocí. Důvodem, proč máme tak nekompromisní postoj, je to, že sloužíme Bohu.“

Ohledně náboženského motivu Daniel Benjamin a Steven Simon napsali v knize The Age of Sacred Terror (Doba svatého teroru) toto: „Ve světě, který se stále více obrací k náboženství, čím dál více stoupenců tradičních  vyznání a nově vznikajících kultů činí násilí pevnou součástí svého přesvědčení.“ Další odborník v této oblasti, poté co zdokumentoval řadu akcí, které označil jako „okázalé teroristické činy spáchané na různých místech světa“, došel k tomuto závěru: „Společným jmenovatelem všech těchto činů je přesvědčení pachatelů, že to, co dělají, je posvěceno, nebo dokonce nařízeno Bohem.“

Je však nutné podotknout, že mnozí radikálové mají extrémní názory, které neodpovídají tradičním naukám a hodnotám náboženství, k němuž se hlásí.

Hluboce zakořeněné postoje

Joseba, o kterém byla zmínka dříve, byl po zatčení krutě týrán. Říká: „Tato brutalita mě přesvědčila, že moje nenávist je oprávněná. Pro zlepšení poměrů jsem byl ochoten obětovat svůj život.“

To, že se člověk uchýlí k násilí, je často také významně ovlivněno názorem skupiny. Hafeni vypráví: „Během našeho života v uprchlických táborech se konala setkání, kde nás učili, že bílí stále vymýšlejí způsoby a hledají prostředky, jak si podmanit černé.“ Co bylo výsledkem?

„Cítil jsem, jak moje nenávist k bílým roste,“ připouští Hafeni. „Nikomu z nich jsem nevěřil. Už jsem to nemohl vydržet a dospěl jsem k závěru, že moje generace musí něco udělat.“

Je pozoruhodné, že jak Joseba, tak Hafeni svou hluboce zakořeněnou nedůvěru a nenávist nakonec překonali. Díky čemu to dokázali? To se dozvíte v následujícím článku.

[Praporek na straně 6]

„Brutalita mě přesvědčila, že moje nenávist je oprávněná. Pro zlepšení poměrů jsem byl ochoten obětovat svůj život.“ (Joseba)