Dospívání — Příprava na dospělost

PŘEDSTAVTE si, že jste odletěli z tropického ostrova a přistáli za polárním kruhem. Jakmile vystoupíte z letadla, okamžitě pocítíte místní mrazivé klima. Zvládnete takovou změnu? Ano, pokud se novým okolnostem přizpůsobíte.

V podobné situaci se ocitnete, když se vaše dítě dostane do puberty. Jako by se přes noc změnilo klima. Ten chlapeček, který se od vás nehnul ani na krok, je najednou radši se svými kamarády. A ta holčička, která se nemohla dočkat, až vám poví všechno, co přes den zažila, vám teď dává jednoslabičné odpovědi.

„Jak bylo ve škole?“ zeptáte se.

„Dobrý,“ odpoví dcera.

Ticho.

„O čem přemýšlíš?“ zeptáte se.

„O ničem,“ odpoví dcera.

Zase ticho.

Co se stalo? Není to tak dávno, „co jste měli přístup do zákulisí života vašeho dítěte,“ říká kniha Breaking the Code (Jak dešifrovat kód). „Teď můžete být rádi, když dostanete místo v hledišti, a pravděpodobně z něj ani nebude zrovna nejlepší výhled.“

Musíte se s takovým ochladnutím vztahů prostě smířit? Vůbec ne. I během dospívání můžete mít ke svému dítěti blízko. Nejdříve ale musíte pochopit, co se s ním v tomto napínavém a někdy i divokém období života vlastně děje.

Z dětství do dospělosti

Výzkumníci si dříve mysleli, že mozek dítěte je plně vyvinut už v pěti letech. Nyní zastávají názor, že velikost mozku se od tohoto věku opravdu mění jen málo, ale to samé se nedá říct o tom, jak funguje. Když dítě vstoupí do puberty, zažívá hormonální revoluci, která mění způsob jeho uvažování. Malé děti například vnímají svět kolem sebe v konkrétních, černobílých pojmech, zatímco dospívající mají tendenci přemýšlet abstraktně, tedy dívat se pod povrch věcí. (1. Korinťanům 13:11) Vytvářejí si vlastní názory a nestydí se je dávat najevo.

Této změny si všiml i Paolo z Itálie. Říká: „Když se dívám na svého dospívajícího syna, připadá mi, že už přede mnou stojí mladý muž. A tím nemyslím jen fyzické změny. Nejúžasnější je to, jak přemýšlí. Nebojí se vyjádřit svůj pohled na věc a obhájit ho.“

Pozorujete něco takového i u svého dítěte? Když bylo menší, prostě se řídilo vašimi pokyny. Dostatečným vysvětlením bylo: „Protože jsem to řekl.“ Jako dospívající však chce znát důvody, a možná dokonce zpochybňuje zásady, podle kterých rodina žije. Takový přístup někdy vypadá jako rebelství.

 To však nutně neznamená, že se vaše dospívající dítě chystá hodnoty, podle kterých žijete, zavrhnout. Možná má pouze problém přijmout je za vlastní a najít pro ně místo ve svém životě. Znázorněme si to. Představte si, že se stěhujete a nábytek si berete s sebou. Bude snadné najít v nových prostorách místo pro každý kus nábytku? Dost možná ne. Jedno je ale jisté — nevzdáte se toho, co považujete za cenné.

Vaše dospívající dítě je v podobné situaci. Připravuje se na chvíli, kdy „opustí svého otce a svou matku“. (1. Mojžíšova 2:24) Tento den může být zatím daleko, protože vaše dítě ještě není dospělé. V určitém smyslu si však už začíná balit. Během dospívání zkoumá hodnoty, podle kterých jste ho vychovávali, a rozhoduje se, které z nich si vezme s sebou do dospělosti. *

Tato představa vás může děsit. Můžete si ale být jistí, že jakmile se z vašeho dítěte stane dospělý člověk, ponechá si pouze ty hodnoty, které on sám považuje za cenné. A období, kdy je ještě doma, využívá k tomu, aby hodnoty, podle kterých chce žít, důkladně prozkoumal. (Skutky 17:11)

To je pro vaše dítě velmi užitečné, protože pokud by teď bez řečí přijalo vaše zásady, mohlo by později slepě přijmout zásady někoho jiného. (2. Mojžíšova 23:2) Bible popisuje mladého člověka, který byl snadno oklamán, protože se mu „nedostávalo srdce“, což je idiom, který mimo jiné vyjadřuje nedostatek rozlišovací schopnosti. (Přísloví 7:7) Mladí lidé bez pevného přesvědčení mohou být „zmítáni jako na vlnách a unášeni sem a tam každým větrem učení prostřednictvím lidské šalebnosti“. (Efezanům 4:14)

Jak můžete zabránit tomu, aby se to nestalo vašemu dítěti? Zaměřte se na tyto tři oblasti:

1. VNÍMAVOST

Apoštol Pavel napsal, že ‚zralí lidé‘ jsou ti, „kdo používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným“. (Hebrejcům 5:14) Možná namítnete: „Ale co je správné a špatné, jsem svoje dítě učil už dávno.“ Bezpochyby to také tehdy vašemu dítěti pomohlo a připravilo ho to na další léta. (2. Timoteovi 3:14) Apoštol Pavel však řekl, že lidé musí svou vnímavost cvičit. Malé děti mohou získat vědomosti o tom, co je správné a špatné, ale dospívající se musí stát „dospělými ve schopnostech porozumění“. (1. Korinťanům 14:20; Přísloví 1:4; 2:11) Chcete přece, aby vaše dítě neposlouchalo slepě, ale aby o svých rozhodnutích přemýšlelo. (Římanům 12:1, 2) Jak mu v tom můžete pomoct?

 Jedním způsobem je nechat ho, aby vyjádřilo svůj názor. Nepřerušujte ho a snažte se nereagovat přehnaně, a to ani když říká něco, co nechcete slyšet. Bible dává tuto radu: „Každý člověk má být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k zlobě.“ (Jakub 1:19; Přísloví 18:13) Ježíš navíc řekl: „Z hojnosti srdce mluví ústa.“ (Matouš 12:34) Pokud svému dospívajícímu dítěti budete naslouchat, zjistíte, čím se zabývá uvnitř.

Když pak mluvíte vy, nenapomínejte ho, ale používejte otázky. Ježíš se někdy svých učedníků, ale i odpůrců zeptal: „Co myslíte?“ a tak jim dal možnost otevřeně se vyjádřit. (Matouš 21:23, 28) Něco podobného můžete udělat při rozhovoru s dospívajícím dítětem, a to i tehdy, když vyjádří názor, s kterým nesouhlasíte. Zde jsou dva příklady:

Dospívající řekne: „Vlastně ani nevím, jestli věřím v Boha.“

Nevhodná reakce: „Vždyť tě to učíme odmalička! Samozřejmě že věříš!“

Je lepší říct: „Co tě k tomuhle závěru vede?“

Proč je dobré nechat dítě vyjádřit? Protože už jste sice slyšeli, co říká, ale musíte také zjistit, co si myslí. (Přísloví 20:5) Víc než o Boží existenci totiž může jít o Boží měřítka.

Mladý člověk je možná v pokušení Boží mravní měřítka porušit, a pokud si odmyslí Boží existenci, pak mu nesprávné jednání může připadat přijatelné. (Žalm 14:1) Přemýšlí asi takhle: Jestliže Bůh není, nemusím ani dodržovat jeho měřítka.

Pokud takto uvažuje vaše dítě, možná se bude muset zamyslet nad touto otázkou: Opravdu věřím, že Boží měřítka jsou k mému dobru? (Izajáš 48:17, 18) Jestliže věří, že jsou prospěšná, pomáhejte mu, aby si uvědomovalo, že opravdu stojí za to je dodržovat. (Galaťanům 5:1)

Dospívající řekne: „To, že je to vaše náboženství, neznamená, že je i moje.“

Nevhodná reakce: „Ano, je to naše náboženství, ale ty jsi naše dítě, takže budeš věřit tomu, o čem ti řekneme, že tomu máš věřit.“

Je lepší říct: „To jsou docela silná slova. Pokud ale zavrhneš naši víru, musíš mít něco, čím ji nahradíš. Čemu teda budeš věřit? Jakými měřítky je podle tebe správné se řídit?“

Proč je dobré nechat dítě vyjádřit? Protože mu to může pomoct, aby prozkoumalo, jak uvažuje. Možná bude překvapené, když zjistí, že jeho přesvědčení je stejné jako vaše, ale to, co ho trápí, vlastně souvisí s něčím jiným.

Například možná neví, jak svou víru vysvětlit druhým. (Kolosanům 4:6; 1. Petra 3:15) Nebo se zamilovalo do někoho, kdo jeho víru nesdílí. Zjistěte skutečnou příčinu problému a pomozte v tom i svému dítěti. Čím více bude používat vnímavost, tím lépe bude vybaveno do života.

  2. VLIV DOSPĚLÝCH

Podle některých psychologů bychom měli očekávat, že dospívání bude spojeno s konflikty a vzdorovitostí. Ukazuje se však, že v některých kulturách to tak není. Odborníci zjistili, že mladí v takové společnosti jsou začleněni do života dospělých v raném věku. Pracují s dospělými, stýkají se s nimi a přejímají jejich odpovědnosti. Pojmy „kultura mladých“, „kriminalita mladistvých“, nebo dokonce „puberta“ taková společnost vůbec nezná.

Na druhou stranu v mnoha jiných zemích chodí mladí do přeplněných škol, kde jsou jejich jedinou společností další mladí. Když přijdou domů, nikdo tam na ně nečeká — taťka s mamkou jsou v práci a příbuzní žijí daleko. Nejjednodušší pro ně je přátelit se se svými vrstevníky. * Jaké v tom je nebezpečí? Nejde jen o to, že se mohou dostat do špatné společnosti. Odborníci zjistili, že i vzorní mladí mohou sklouznout k nezodpovědnému jednání, pokud jsou izolováni od světa dospělých.

Společností, kde mladí nebyli od dospělých izolováni, byl starověký izraelský národ. * Bible například vypráví o Uzzijášovi, který se stal už jako dospívající judským králem. Co mu pomohlo, aby tuto velkou odpovědnost zvládl? Alespoň zčásti to rozhodně byl vliv dospělého muže jménem Zecharjáš, kterého Bible popisuje jako „učitele v bázni před pravým Bohem“. (2. Paralipomenon 26:5)

Má vaše dospívající dítě jednoho nebo více přátel mezi dospělými, kteří sdílí vaše hodnoty? Na takové přátele nežárlete. Mohou vašemu dítěti pomoci, aby jednalo správně. Jedno biblické přísloví říká: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří.“ (Přísloví 13:20)

3. ZODPOVĚDNÝ PŘÍSTUP

V některých zemích zákon stanovuje, kolik hodin mohou mladiství pracovat a jaký typ práce mohou vykonávat. Tato omezení jsou vedlejším produktem průmyslové revoluce v 18. a 19. století a jejich cílem je chránit dítě před rizikovými pracovními podmínkami.

Takové zákony sice mladé chrání před nebezpečím a zneužíváním, ale podle některých odborníků jim také brání, aby přijali odpovědnost. Kniha Escaping the Endless Adolescence (Jak uniknout nekončícímu dospívání) říká, že mnozí dospívající si kvůli tomu vytvořili „pocit, že mají na všechno právo a že si v podstatě zaslouží, aby dostávali věci, aniž by pro ně museli hnout  prstem“. Autoři poznamenali, že takový postoj „se zdá být přirozenou reakcí na život ve světě, který se více zaměřuje na to, aby mladé bavil, než aby od nich něco očekával“.

Naproti tomu Bible mluví o mladých, kteří už poměrně brzy přijali velkou odpovědnost. Například Timoteus ještě nebyl dospělý, když se setkal s apoštolem Pavlem, který měl na něj později velký vliv. V určitém období Timoteovi řekl: „Jako oheň [rozněcuj] Boží dar, který je v tobě.“ (2. Timoteovi 1:6) Když bylo Timoteovi kolem dvaceti, odešel z domu a začal s Pavlem cestovat. Pomáhal mu zakládat sbory a povzbuzovat spoluvěřící. Asi po deseti letech jejich spolupráce mohl apoštol Pavel křesťanům ve Filipech napsat o Timoteovi tato slova: „Nemám nikoho jiného s takovou povahou, jakou má on, kdo se bude opravdově starat o to, co se vás týká.“ (Filipanům 2:20)

Dospívající si často přejí vzít na sebe nějakou odpovědnost, a to zvláště když cítí, že to zahrnuje smysluplnou práci, která je pro druhé prospěšná. Nejenže je to připravuje, aby se z nich stali zodpovědní dospělí, ale také díky tomu mohou už teď naplno využít své schopnosti.

Zvykněte si na nové „klima“

Jak bylo napsáno v úvodu článku, pokud máte doma dospívající dítě, asi cítíte, že žijete v odlišném „klimatu“, než na jaké jste byli zvyklí před pár lety. Můžete si ale být jisti, že se tomu dokážete přizpůsobit, stejně jako jste to dokázali u předchozích fází vývoje vašeho dítěte.

Období dospívání berte jako příležitost, kdy můžete svému dítěti pomoci 1. rozvíjet vnímavost, 2. mít užitek z dobrého vlivu dospělých a 3. naučit se přijímat odpovědnost. Díky tomu ho dobře připravíte na život dospělého člověka.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 20]

„NEDOKÁŽU SI PŘEDSTAVIT LEPŠÍ RODIČE“

Rodiče, kteří jsou svědkové Jehovovi, vedou své děti slovem i příkladem k tomu, aby žily podle biblických zásad. (Efezanům 6:4) Rozhodně je však k tomu nenutí. Uvědomují si, že jakmile se jejich dítě dostane do určitého věku, musí se samo rozhodnout, podle jakých hodnot bude žít.

Osmnáctiletá Aislyn přijala hodnoty, podle kterých byla vychována. Říká: „Moje náboženství není něco, čemu se věnuju jenom jednou týdně. Je to můj způsob života. Ovlivňuje všechno, co dělám, a každé mé rozhodnutí — například jaké si vyberu přátele, na jaké předměty se zapíšu a jaké knihy budu číst.“

Výchovy, kterou od věřících rodičů dostala, si Aislyn velmi váží. „Nedokážu si představit lepší rodiče,“ říká, „a mám štěstí, že ve mně rozvíjeli touhu stát se i zůstat svědkem Jehovovým. Ovlivnili mě na celý další život.“

[Obrázek na straně 17]

Svému dítěti naslouchejte

[Obrázek na straně 18]

Dospělý přítel může mít na vaše dítě dobrý vliv

[Obrázek na straně 19]

Smysluplná práce dospívajícímu pomůže, aby se z něj stal zodpovědný dospělý