Přejít k článku

Přejít na obsah

Prapodivní obyvatelé tasmánské divočiny

Prapodivní obyvatelé tasmánské divočiny

Prapodivní obyvatelé tasmánské divočiny

ZA DNE je divočina v Tasmánii poklidná a tichá. V noci se však z lesa ozývají hrůzostrašné skřeky a vrčení. Původcem těchto zvuků je činorodý vačnatec s poněkud nešťastným jménem ďábel medvědovitý. Toto statné zvíře působí nelítostně, a to zvláště když si právě pochutnává na mršinách. Ve skutečnosti však není tak nebezpečné, jak vypadá.

Tito ďáblové jsou schopní vyčistit les od zdechlin s neuvěřitelnou rychlostí. Díky svým mocným čelistem a zubům mohou zlikvidovat v podstatě jakoukoli mršinu včetně kůže a kostí. Během půl hodiny dokážou spořádat tolik potravy, kolik odpovídá 40 procentům jejich hmotnosti. Je to srovnatelné s tím, kdyby člověk na posezení snědl 25 kilogramů masa.

Daleko roztomilejší je mírumilovný vombat obecný, podsadité zvířátko, které svým vzhledem vyloženě láká k pomazlení. Samice vombatů, stejně jako to je u všech ostatních vačnatců, mají vak a kojí svá mláďata. Na rozdíl od příbuzných druhů však mají vak s otvorem na spodní straně, a to bezpochyby kvůli tomu, aby mládě zůstalo čisté, když samice vyhrabává noru. Vombatům obecným také stále dorůstají zuby, což je velmi výhodné, protože při norování se musí prokousávat přes různé překážky. Toto zvíře sice vypadá těžkopádně, ale přitom je velmi obratné a potravu umí s citem uchopit předníma nohama a dát si ji do tlamy.

Dalším podivným tvorem je ptakopysk. Toto prazvláštní zvíře má zobák a plovací blány jako kachna, tvar těla a srst jako vydra a ocas jako bobr. Klade vajíčka podobně jako slepice, hrabe nory jako vombat a kojí své mladé jako medvědice. Není divu, že první přírodovědec, který ho zkoumal, ho pokládal za podvrh.

Proč nás živočišná říše tak zajímá? Především je to proto, že Bůh ji s tímto záměrem stvořil. Bible také ukazuje, že prvnímu lidskému páru řekl: „Mějte v podřízenosti . . . každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28) Když pozorujeme zvířata v přírodě, nemáme snad chuť tento úkol plnit?

[Rámeček a obrázek na straně 11]

VE STÍNU OBRŮ

Pokud jde o velikost, jen máloco v přírodě se může rovnat tasmánským stromům. Tím nejvyšším je blahovičník Eucalyptus regnans, kvetoucí rostlina o průměrné výšce 75 metrů. Nejvyšší exemplář má 99,6 metru a je tak o pouhých 16 metrů nižší než nejvyšší strom na světě, což je sekvoje, která roste v Kalifornii.

V Tasmánii roste také borovice Dacrydium franklinii, která dorůstá jen do poloviny průměrné výšky blahovičníků, ale zato může žít až šestkrát déle. Někteří vědci odhadují, že tento druh borovice se může dožít více než 3 000 let, což z něj dělá jeden z nejdéle žijících stromů na zemi. Je nazýván Princem tasmánských lesů, a to především pro své kvalitní dřevo, jež je velmi ceněno například mezi nábytkáři a staviteli lodí. Má smetanově žlutou barvu, snadno se s ním pracuje a obsahuje silice, které slouží jako přírodní konzervační látka a repelent proti hmyzu. Některé ze spadlých stromů ležících na zemi po stovky let jsou stále vhodné ke zpracování.

[Obrázek na straně 10]

Ďábel medvědovitý

[Podpisek]

© J & C Sohns/age fotostock

[Obrázek na straně 11]

Vombat obecný

[Obrázek na straně 11]

Ptakopysk

[Podpisky obrázku na straně 11]

Vombat a ptakopysk: Tourism Tasmania; obrovský strom: Tourism Tasmania and George Apostolidis