Kapitola 8

Dokázala věda, že Bible nemá pravdu?

V roce 1613 vydal italský vědec Galileo v díle „Istoria e dimostrazioni intorno alle macchie solari e loro accidenti“ své dopisy o slunečních skvrnách. V nich předložil doklady o tom, že se země otáčí kolem slunce, a ne slunce kolem země. Galileo tím uvedl do pohybu celou řadu událostí, které jej nakonec přivedly před římskokatolickou inkvizici, a to na základě „silného podezření z kacířství“. Nakonec byl přinucen „odvolat“. Proč byla myšlenka, že se země otáčí kolem slunce, považována za kacířství? Protože Galileovi žalobci tvrdili, že jeho prohlášení je v rozporu s Biblí.

1. (Včetně úvodu.) a) Co se stalo, když Galileo prohlásil, že se země otáčí kolem slunce? b) Co zjišťujeme, když srovnáváme Bibli s dnešní vědou, ačkoli Bible není vědecká učebnice?

DNES je rozšířen názor, že Bible je nevědecká, a někteří lidé se to snaží potvrdit tím, co zažil Galileo. Mají však pravdu? Při hledání odpovědi na tuto otázku musíme mít na paměti, že Bible je kniha, která obsahuje proroctví, dějiny, modlitby, zákony, rady a také poznatky o Bohu. Nevydává se za vědeckou učebnici. Ale přesto, kdykoli se dotýká vědeckých námětů, je Bible dokonale přesná.

 Naše planeta země

2. Jak Bible popisuje umístění země v prostoru?

² Povšimněme si například toho, co Bible říká o naší planetě, o zemi. V knize Job čteme: „[Bůh] roztahuje sever nad prázdnem, zavěšuje zemi na ničem.“ (Job 26:7) Porovnejme to s výrokem Izajáše, který říká: „Je Jeden, který bydlí nad kruhem země.“ (Izajáš 40:22) Představa, že okrouhlá země je v ‚prázdnu zavěšena na ničem‘, nám silně připomíná fotografie, které pořídili kosmonauti a na kterých je vidět zeměkoule vznášející se v prázdném prostoru.

3, 4. Jak můžeme popsat koloběh vody na zemi a co o tom říká Bible?

³ Dále si také můžeme povšimnout podivuhodného koloběhu vody na zemi. Compton’s Encyclopedia tento proces popisuje: „Voda . . . se vypařuje z povrchu oceánů do atmosféry . . . Stálým prouděním vzduchu v zemské atmosféře se vlhký vzduch přenáší do vnitrozemí. Když se vzduch ochlazuje, pára se sráží ve vodní kapičky. Ty jsou obvykle viditelné jako oblaka. Často se kapičky spojí a vytvoří dešťové kapky. Pokud je atmosféra dostatečně chladná, tvoří se místo dešťových kapek sněhové vločky. V obou případech voda, která se přenesla stovky, nebo dokonce i tisíce kilometrů daleko od oceánu,  padá na povrch země. Tam se shromažďuje ve vodní toky nebo se vsakuje do půdy a opět se vydává na cestu k moři.“¹

⁴ Tento pozoruhodný proces, kterým je umožňován život na souši, byl výstižně popsán asi před 3000 lety v Bibli, a to jednoduchými a jednoznačnými slovy: „Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.“ (Kazatel 1:7, Ekumenický překlad)

5. V čem žalmistův výrok o dějinách hor pozoruhodně odpovídá dnešním poznatkům?

⁵ Snad ještě pozoruhodnější je to, jak Bible umožňuje hlouběji nahlédnout do dějin hor. Jedna učebnice geologie říká: „Od předkambrických dob až dodnes probíhá neustálý proces vytváření a zániku hor . . . Hory nejen vznikaly ze dna zmizelých moří, ale často se stalo, že dlouho po svém vzniku byly zaplaveny a pak opět vyvýšeny.“² Porovnejme to s poetickým jazykem žalmisty: „Vodní hlubinou právě jako oděvem jsi . . . přikryl [zemi]. Vody stály až nad horami . . . hory vystupovaly, údolní pláně klesaly — na místo, jež jsi pro ně založil.“ (Žalm 104:6, 8)

„Na počátku“

6. Který biblický výrok odpovídá nynějším vědeckým teoriím o původu vesmíru?

⁶ První verš Bible říká: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi.“ (1. Mojžíšova 1:1) Výsledky pozorování vedly vědce k názoru, že hmotný vesmír skutečně měl počátek. Neexistoval odevždy. Astronom Robert Jastrow, který je v náboženských otázkách agnostikem, napsal: „Podrobnosti se liší, ale základní prvky astronomické a biblické zprávy o genezi jsou stejné: řetěz událostí vedoucích k člověku začal  náhle a rázem v určitém okamžiku, v záblesku světla a energie.“³

7, 8. Co musí mnozí vědci připustit, pokud jde o původ vesmíru, ačkoli neuznávají, že při tom měl svou úlohu Bůh?

⁷ Je pravda, že mnozí vědci sice věří, že vesmír měl počátek, ale nepřijímají výrok, že „Bůh stvořil“. Někteří z vědců však dnes již připouštějí, že důkazy určité inteligence, která je za vším, co existuje, je obtížné přehlížet. Freeman Dyson, který je profesorem fyziky, k tomu říká: „Čím více zkoumám vesmír a studuji podrobnosti jeho stavby, tím více nacházím důkazů o tom, že vesmír v nějakém smyslu musel vědět, že budeme existovat.“

⁸ Dyson dále uznává: „Jsem vědec vyškolený v takovém myšlení a vyjadřování, jaké jsou obvyklé ve dvacátém století; nesmýšlím a nevyjadřuji se tak, jak to bylo zvykem ve století osmnáctém, a proto netvrdím, že stavba vesmíru dokazuje existenci Boha. Tvrdím pouze, že stavba vesmíru odpovídá hypotéze, že v činnosti vesmíru má základní úlohu mysl.“⁴ V jeho komentáři se jistě projevuje dnešní skepticismus. Jestliže jej však odložíme, povšimneme si, že mezi novodobou vědou a biblickým výrokem, že „na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi“, je pozoruhodný soulad. (1. Mojžíšova 1:1)

Zdraví a hygiena

9. Jak se v biblickém zákonu o kožních infekčních nemocech projevuje praktická moudrost? (Job 12:9, 16a)

⁹ Podívejme se, jak se v Bibli pojednává o jiném námětu, totiž o zdraví a hygieně. Jakmile se u některého Izraelity objevila na kůži podezřelá skvrna, která mohla být projevem malomocenství, byl ten člověk dán do karantény. „Bude nečistý po všechny  dny, kdy je na něm rána. Je nečistý. Měl by bydlet odloučeně. Jeho obydlí je vně tábora.“ (3. Mojžíšova 13:46) Dokonce i infikované oděvy byly spáleny. (3. Mojžíšova 13:52) Tehdy to byl účinný způsob, jak zabránit šíření infekce.

10. Ve kterém ohledu by bylo pro mnoho lidí v některých zemích užitečné, kdyby se řídili biblickou radou ohledně hygieny?

¹⁰ Jiný důležitý zákon se týkal likvidace lidských výkalů, které měly být zakopány mimo tábor. (5. Mojžíšova 23:12, 13) Tento zákon bezpochyby ušetřil Izraelity mnoha nemocí. I dnes dochází v mnoha zemích k těžkým zdravotním problémům, jež vznikají následkem nesprávné likvidace lidských výkalů. Kdyby se lidé v těch zemích řídili zákonem zapsaným před tisíciletími v Bibli, byli by daleko zdravější.

11. Která biblická rada týkající se duševního zdraví se osvědčila jako praktická?

¹¹ Vysoká hygienická norma stanovená v Bibli se vztahovala i na duševní zdraví. Jedno biblické přísloví říká: „Klidné srdce je životem pro tělesný organismus, ale žárlivost je hnilobou kostem.“ (Přísloví 14:30) V posledních letech lékařský výzkum ukázal, že naše tělesné zdraví je skutečně ovlivňováno naším duševním rozpoložením. Například dr. C. B. Thomasová z univerzity Johnse Hopkinse prováděla šestnáct  let průzkum mezi více než tisícem absolventů a hledala souvislosti mezi jejich duševními vlastnostmi a náchylností k nemocem. Zjistila, že nejnáchylnější k nemocem byli ti z absolventů, kteří snáze podléhali hněvu a kteří také ve stresu snáze podléhali úzkosti.⁵

Co říká Bible?

12. Proč katolická církev trvala na tom, že Galileova teorie o zemi je kacířstvím?

¹² Jestliže je Bible ve vědeckých oblastech tak přesná, proč katolická církev říkala, že Galileovo učení o tom, že se země otáčí kolem slunce, je nebiblické? Příčinou byl způsob, jak byly určité biblické texty vysvětlovány církevními autoritami.⁶ Měly tyto autority pravdu? Úsudek si můžeme udělat, když si přečteme dvě z biblických pasáží, které byly tehdy citovány.

13, 14. Které biblické verše uplatňovala katolická církev nesprávně? Jak to můžeme vysvětlit?

¹³ Jeden z těchto textů říká: „Slunce vychází, slunce zapadá a spěje k místu, kde vyšlo.“ (Kazatel 1:5, Heger) Podle tvrzení církve výrazy „slunce vychází“ a „slunce zapadá“ znamenají, že se pohybuje slunce, a ne země. I dnes však říkáme, že slunce vychází a zapadá, ačkoli většina z nás ví, že při tom jde o pohyb země, a ne o pohyb slunce. Když používáme takové výrazy, popisujeme tím pouze zdánlivý pohyb slunce, jak se jeví lidskému pozorovateli. Přesně totéž dělal pisatel Bible.

¹⁴ Druhá pasáž říká: „Vložil jsi zemi na základy, nikdy a nikdy nekolísá.“ (Žalm 104:5, Heger) Tento verš býval vysvětlován tak, že když byla země stvořena, již se vůbec nikdy nemůže pohnout.  Ve skutečnosti však tento verš zdůrazňuje trvalost země, a ne to, že by byla nepohnutelná. Země se nikdy ‚nerozkolísá‘, takže nikdy nepřestane existovat ani nebude zničena, což potvrzují i jiné biblické verše. (Žalm 37:29; Kazatel 1:4) Ani tento text nemá nic společného s relativním pohybem země a slunce. V Galileově době nebránila svobodné vědecké diskusi Bible, ale církev.

Evoluce a stvoření

15. Co tvrdí evoluční teorie a v čem odporuje Bibli?

¹⁵ Existuje však jedna oblast, ve které je — podle názoru mnoha lidí — mezi novodobou vědou a Biblí nepřekonatelný rozpor. Většina vědců věří v evoluční teorii, která učí, že se všechny živé organismy vyvinuly z jednoduché formy života, která začala existovat před miliony lety. Bible naproti tomu učí, že každá větší skupina živých organismů byla stvořena zvlášť a že se rozmnožuje pouze ‚podle svého druhu‘. Říká, že člověk byl stvořen „z prachu zemské půdy“. (1. Mojžíšova 1:21; 2:7) Je z vědeckého hlediska v Bibli trapný omyl? Než si v té věci uděláme závěr, zabývejme se podrobněji tím, co věda ví, a o čem naproti tomu jen vytváří teorie.

16–18. a) Co patřilo k věcem, kterých si povšiml Charles Darwin a které jej vedly k tomu, aby věřil v evoluci? b) Jak můžeme vysvětlit, že to, co Darwin pozoroval na Galapágách, neodporuje tomu, co říká Bible?

¹⁶ Evoluční teorii popularizoval v minulém století Charles Darwin. Když byl na tichomořských ostrovech Galapágách, velmi na něho zapůsobilo, když na různých ostrovech viděl různé druhy pěnkav; vyvodil z toho, že všechny musí pocházet z jednoho prvotního druhu. Toto pozorování bylo jedním z důvodů,  proč začal prosazovat teorii, že všechny živé organismy pocházejí z jedné původní jednoduché formy. Hnací silou podněcující vývoj vyšších tvorů z nižších byl podle jeho názoru přírodní výběr, přežití nejzdatnějšího. Tvrdil, že díky evoluci se suchozemská zvířata vyvinula z ryb, ptáci z plazů a tak dále.

¹⁷ To, co na těchto odlehlých ostrovech Darwin pozoroval, vlastně vůbec nebylo v rozporu s Biblí, protože ta připouští, že v jednom větším biologickém druhu vznikají variety. Například všechny lidské rasy pocházejí z jediné původní dvojice lidí. (1. Mojžíšova 2:7, 22–24) Není tedy nic zvláštního, že ty rozmanité druhy pěnkav vznikly ze společného původního druhu. Stále to však jsou pěnkavy. Nevyvinuli se z nich jestřábi ani orlové.

¹⁸ Různé druhy pěnkav ani jiné věci, které Darwin viděl, nedokazují, že by všechny živé organismy, ať žraloci, nebo rackové, sloni, nebo žížaly, měly společného předka. Mnoho vědců přesto tvrdí, že evoluce již není pouhou teorií, ale že to je skutečnost. Jiní sice uznávají, že tato teorie má své problémy, ale říkají, že jí stejně věří. Je to populární. My však  potřebujeme vědět, zda byla evoluce dokázána tak přesvědčivě, že Bible nemůže mít pravdu.

Je dokázána?

19. Najde se ve zkamenělinách podpora pro evoluci, nebo pro stvoření?

¹⁹ Jak může být evoluční teorie přezkoušena? Naprosto samozřejmé je prozkoumat, zda zkameněliny skutečně svědčí o postupné přeměně jednoho druhu v jiný. Docházelo k tomu? Mnoho vědců poctivě připouští, že ne. Jeden z nich, Francis Hitching, píše: „Jestliže hledáme spojovací články mezi velkými skupinami zvířat, prostě žádné nejsou.“⁷ Zkameněliny o ničem takovém nesvědčí, a to je tak nápadné, že zastánci evoluce již navrhli jiné teorie, než je Darwinova teorie o postupných změnách. Pravda však je, že náhlý výskyt živočišných druhů ve zkamenělinách svědčí daleko více ve prospěch zvláštního stvoření než ve prospěch evoluce.

20. Jak to, že způsob, jak se rozmnožují živé buňky, vylučuje evoluci?

²⁰ Hitching kromě toho ukazuje, že živé organismy jsou naprogramovány tak, aby se reprodukovaly přesně, a ne aby se vyvíjely v něco jiného. Říká: „Živé buňky se reprodukují téměř naprosto věrně. Míra odchýlení je tak nepatrná, že žádný lidmi vyrobený stroj ani zdaleka nedosahuje takové přesnosti. Existují také různé vestavěné omezující mechanismy. Rostliny dorůstají do určité velikosti a dále již nerostou. Banánové mušky zůstanou banánovými muškami i za těch nejrafinovaněji změněných podmínek.“⁸ Po dobu několika desetiletí působili vědci na banánové mušky tak,  že v nich vyvolávali mutace, ale nepodařilo se jim banánové mušky přinutit, aby se vyvinuly v něco jiného.

Původ života

21. Který závěr, k němuž dospěl Louis Pasteur, znamená pro zastánce evoluce těžký problém?

²¹ Jiná ožehavá otázka, kterou se zastáncům evoluce nepodařilo zodpovědět, je: Jak vznikl život? Jak vznikla první jednoduchá forma života — ze které údajně všichni pocházíme? Před staletími by to zřejmě nebyl žádný problém. Většina lidí se tehdy domnívala, že mouchy se mohou vyvinout z rozkládajícího se masa a že v hromadě starých hadrů mohou samy od sebe vzniknout myši. Ale více než před sto lety francouzský chemik Louis Pasteur jasně ukázal, že život může vzniknout jedině ze života již existujícího.

22, 23. Jak zastánci evoluce vysvětlují počátek života, ale co ukazují skutečnosti?

 ²² Jak tedy evolucionisté vysvětlují původ života? Podle nejrozšířenější teorie vznikl život samovolně před miliony let, a to náhle, náhodnou kombinací chemických látek a energie. Jak dalece tedy platí zásada, kterou prokázal Pasteur? The World Book Encyclopedia o tom říká: „Pasteur ukázal, že život nemůže vzniknout samovolně za chemických a fyzikálních podmínek, jež jsou na zemi v dnešní době. Před miliardami let však byly chemické a fyzikální podmínky na zemi zcela odlišné“!⁹

²³ I za zcela odlišných podmínek je ovšem mezi neživou hmotou a tím nejjednodušším živým organismem ohromná propast. Michael Denton ve své knize Evolution: A Theory in Crisis (Evoluce: Teorie v krizi) říká: „Mezi živou buňkou a tím nejvíce organizovaným nebiologickým systémem, jako je například krystal nebo sněhová vločka, je neuvěřitelně velká a nepřeklenutelná propast.“¹⁰ Pravděpodobnost, že by se nějakou náhodnou souhrou okolností stala z neživé hmoty hmota živá, je tak malá, že to je prakticky nemožné. Skutečnostem přesvědčivě odpovídá biblické vysvětlení, že ‚život vznikl z toho, co je živé‘ — v tom smyslu, že byl stvořen Bohem.

Proč zavrhují stvoření

24. Proč většina vědců stále ještě lpí na evoluční teorii, ačkoli je tato teorie problematická?

²⁴ Evoluční teorie je sice problematická, ale víra ve stvoření je dnes přesto považována za nevědeckou, anebo dokonce za výstřední.  Proč? Proč i taková autorita, jakou je Francis Hitching, který poctivě poukazuje na slabé stránky evoluční teorie, odmítá myšlenku stvoření?¹¹ Michael Denton vysvětluje, že evoluce bude i se všemi svými nedostatky i nadále předmětem výuky, protože teorie, které berou v úvahu stvoření, „se přímo odvolávají na příčiny, jež jsou nadpřirozené“.¹² Jinými slovy, stvoření je nepřijatelné proto, že je k němu třeba Stvořitele. To je ovšem stejná ‚argumentace kruhem‘, s jakou jsme se setkali již v případě zázraků: Zázraky jsou nemožné, protože to jsou zázraky!

25. Co je z hlediska vědy slabinou evoluční teorie a jak je z toho vidět, že pokud jde o vysvětlení vzniku života, nemůže být tato teorie spolehlivou náhradou za stvoření?

²⁵ Ovšem pokud jde o evoluční teorii samotnou, ta je z vědeckého stanoviska velice pochybná. Michael Denton dále říká: „[Darwinova evoluční teorie] je v podstatě teorií historické rekonstrukce, a proto nemůže být ověřena ani experimentálně, ani přímým pozorováním, tedy metodami ve vědě běžnými . . . Evoluční teorie se navíc zabývá celou řadou jedinečných událostí — vznikem života, vznikem inteligence a jinými věcmi. Jedinečné události jsou neopakovatelné, a nemohou být tedy podrobeny žádnému experimentálnímu zkoumání.“¹³ Popravdě řečeno, evoluční teorie je sice populární, ale přitom se vyznačuje celou řadou mezer a problematických  otázek. Neposkytuje pádný důvod pro to, aby biblická zpráva o původu života byla odmítnuta. První kapitola první knihy Mojžíšovy obsahuje naprosto logickou zprávu o tom, jak k těmto ‚neopakovatelným‘ ‚jedinečným událostem‘ došlo během stvořitelských ‚dnů‘, které trvaly řadu tisíciletí. *

Co můžeme říci o potopě?

26, 27. a) Co říká Bible o potopě? b) Odkud, mimo jiné, musely pocházet vody potopy?

²⁶ Mnozí lidé poukazují na jiný zdánlivý rozpor mezi Biblí a dnešní vědou. V První Mojžíšově čteme, že před několika tisíci lety ničemnost lidí vzrostla natolik, že se Bůh rozhodl lidi zničit. Spravedlivému muži Noemovi však dal pokyn, aby postavil archu, velké plavidlo ze dřeva. Potom Bůh přivedl na lidstvo potopu. Přežil pouze Noe a jeho rodina společně se zástupci všech živočišných druhů. Potopa byla tak rozsáhlá, že „všechny vysoké hory, které byly pod celými nebesy, byly překryty“. (1. Mojžíšova 7:19)

²⁷ Kde se vzalo tolik vody, aby byla pokryta celá země? Bible sama poskytuje odpověď. V počátečním období tvoření, kdy začal vznikat prostor atmosféry, byly „vody . . . pod prostorem“ a vody „nad prostorem“. (1. Mojžíšova 1:7; 2. Petra 3:5) Bible říká, co se stalo, když přišla potopa: „Nebeské propusti se otevřely.“ (1. Mojžíšova 7:11) ‚Vody nad prostorem‘ zjevně spadly na zemi a tvořily velkou část vody, která způsobila záplavu.

28. Jaký názor měli na potopu starověcí Boží služebníci včetně Ježíše?

 ²⁸ Dnešní učebnice se o celosvětové potopě obvykle nezmiňují. Proto si musíme položit otázku: Je potopa jen mýtem, nebo k ní skutečně došlo? Než si na tuto otázku odpovíme, měli bychom vzít v úvahu to, že Jehovovi ctitelé, kteří žili v pozdější době, považovali potopu za historickou událost, a ne za nějaký mýtus. K těm, kdo se o potopě zmiňovali jako o skutečné události, patřili Izajáš, Ježíš, Pavel a Petr. (Izajáš 54:9; Matouš 24:37–39; Hebrejcům 11:7; 1. Petra 3:20, 21; 2. Petra 2:5; 3:5–7) V souvislosti s touto celosvětovou potopou však vznikají otázky, které vyžadují odpověď.

Vody potopy

29, 30. Pokud jde o zásoby vody na zemi, ze kterých skutečností je patrné, že k potopě mohlo dojít?

²⁹ Především se zabývejme otázkou: Není přehnané představovat si, že byla zaplavena celá země? Není. Do jisté míry je vlastně země zaplavena až dosud. Sedmdesát procent zemského povrchu je pokryto vodou a pouze třicet procent tvoří souš. Kromě toho sedmdesát pět procent celkového množství sladké vody na zemi je vázáno v ledovcích a v ledové pokrývce polárních oblastí. Kdyby všechen tento led roztál, hladina moře by značně stoupla. Města jako New York a Tokio by zmizela.

³⁰ The New Encyclopædia Britannica kromě toho říká: „Odhaduje se, že průměrná hloubka všech moří je 3790 metrů; je to tedy podstatně více než průměrná nadmořská výška pevniny — ta je totiž 840 metrů. Jestliže průměrnou hloubku vynásobíme příslušnou plochou povrchu, pak výsledek ukazuje, že  objem světového oceánu je jedenáctinásobně větší než objem pevniny nad mořskou hladinou.“¹⁴ Kdyby se ztratily výškové rozdíly — kdyby se hory zploštily a hluboké mořské pánve se vyplnily — pak by celou zemi pokrývalo moře hluboké několik tisíc metrů.

31. a) V jakém stavu musela být země před potopou, aby potopa mohla nastat? b) Z čeho je patrné, že před potopou byly hory pravděpodobně nižší a mořské pánve mělčí?

³¹ Aby mohlo dojít k potopě, musely by být předpotopní mořské pánve mělčí a hory by musely být nižší než dnes. Je možné, že to tak bylo? Jedna učebnice o tom říká: „V místech, kde se nyní do závratných výšek tyčí světové hory, se kdysi, před miliony let, rozkládaly jednotvárně ploché oceány a planiny . . . Pohyby pevninských desek vedou k tomu, že se pevnina zvedá do výšek, v nichž mohou přežít jen nejotužilejší zvířata a rostliny, a naproti tomu také prudce klesá a leží skryta v nádherné hlubině pod hladinou moře.“¹⁵ Hory a mořské pánve se zvedají a klesají, a proto je zřejmé, že kdysi hory nebyly tak vysoké jako dnes a velké mořské pánve nebyly tak hluboké.

32. Co se muselo stát s vodami potopy? Jak to můžeme vysvětlit?

³² Co se stalo s vodami potopy, když potopa skončila? Musely stéci do mořských pánví. Jak? Vědci se domnívají, že pevniny spočívají na obrovských deskách. Pohyby těchto desek mohou způsobit změny úrovně zemského povrchu. Na některých místech jsou dnes na okrajích těchto  desek obrovské podmořské propasti hluboké více než deset kilometrů.¹⁶ Je docela pravděpodobné, že se — možná přímo následkem potopy — desky pohnuly, mořské dno pokleslo, otevřely se velké příkopy, a voda tak mohla z pevniny stéci. *

Zanechala potopa nějaké stopy?

33, 34. a) Co z dokladů, které vědci již mají, by mohlo svědčit o potopě? b) Je rozumné tvrdit, že vědci mohou doklady vysvětlovat mylně?

³³ Připustíme-li, že k takové ohromné potopě mohlo dojít, proč po ní vědci nenašli žádné stopy? Stopy po ní možná našli, ale vysvětlují si je jinak. Ortodoxní věda například učí, že povrch země byl na mnoha místech utvářen ohromnými ledovci v průběhu celé řady ledových dob. Ale to, co se jeví jako činnost ledovců, může být někdy způsobeno vodou. Velmi pravděpodobně tedy některé z dokladů potopy jsou mylně vysvětlovány jako doklady doby ledové.

 ³⁴ K podobným chybám už došlo. O době, kdy vědci rozvíjeli svou teorii o ledových dobách, čteme: „Řídili se metodou označovanou jako aktualismus a nacházeli ledové doby v každé etapě geologického vývoje. Na základě nového důkladného přezkoumání dokladů však byla existence celé řady těchto ledových dob opět popřena; útvary, které byly kdysi označovány jako ledovcové morény, byly přehodnoceny a označeny jako nánosy, které vznikly působením přívalů bahna, podmořských sesuvů půdy a turbiditních proudů, totiž přívalů vody bohaté na suspendovaný materiál, které zanášejí hlubokomořské dno bahnem, pískem a štěrkem.“¹⁸

35, 36. Které doklady ve zkamenělinách a v geologických nálezech mohou souviset s potopou? Jak to můžeme vysvětlit?

³⁵ Zdá se, že další doklady potopy jsou ve zkamenělinách. Ty svědčí o tom, že v Evropě se kdysi plížili za svou kořistí tygři šavlozubí, po Severní Americe se potulovali koně větší než kterékoli jejich dnešní plemeno, a na Sibiři si hledali potravu mamuti. Potom všude na světě různé druhy savců vymřely. Současně došlo k náhlé změně klimatu. Na Sibiři vymřely a okamžitě zmrzly desetitisíce mamutů. * Alfred Wallace, dobře známý současník Charlese Darwina, z toho vyvodil závěr, že taková rozsáhlá  zkáza musela být způsobena nějakou mimořádnou událostí celosvětového rozsahu.¹⁹ Mnozí zastávají názor, že touto událostí byla potopa.

³⁶ V jednom úvodníku časopisu Biblical Archaeologist bylo uvedeno: „Je nutné pamatovat na to, že příběh o velké potopě patří k nejrozšířenějším tradicím lidské kultury . . . Nicméně nejstarší tradice objevené v pramenech na Blízkém Východě mohou vycházet z toho, že v jednom z dešťových období . . . před mnoha tisíci lety skutečně došlo k potopě gigantického rozsahu.“²⁰ Tato dešťová období byly doby, kdy povrch země byl daleko mokřejší než dnes. Sladkovodní jezera po celém světě byla daleko větší. Uvádí se teorie, že tato vlhkost byla důsledkem intenzívních dešťů souvisejících s koncem ledových dob. Byl však také vyjádřen názor, že jedno období extrémní vlhkosti zemského povrchu bylo důsledkem potopy.

Lidstvo nezapomnělo

37, 38. Jak jeden vědec ukazuje, že podle dokladů mohlo k potopě dojít, a jak víme, že k ní skutečně došlo?

³⁷ Profesor geologie John McCampbell jednou napsal: „Hlavní rozdíly mezi biblickým učením o katastrofě [potopě] a aktualismem zastánců evoluční teorie se netýkají věcných geologických údajů, ale  výkladu těchto údajů. Každý z badatelů dá přednost spíše tomu výkladu, který odpovídá kulturnímu prostředí, z něhož sám pochází, a také tomu, co on sám předpokládá.“²¹

³⁸ To, že potopa opravdu byla, je patrné ze skutečnosti, že na ni lidstvo nikdy nezapomnělo. Starověké příběhy o potopě nacházíme po celém světě, v místech navzájem tak vzdálených, jako je Aljaška a tichomořské ostrovy. Příběhy o potopě mají jak domorodé předkolumbovské civilizace v Americe, tak domorodci v Austrálii. V podrobnostech se sice některé z těchto zpráv liší, ale téměř všechna podání uvádějí základní skutečnost, že země byla zaplavena vodou a že bylo zachráněno jen několik lidí, a to v plavidle, které vyrobil člověk. Všeobecné rozšíření takových zpráv, které se v mnohém shodují, je možné vysvětlit jedině tím, že potopa byla historickou událostí. *

39. Ze kterého dalšího důkazu je patrné, že Bible je Boží slovo, a ne slovo člověka?

³⁹ V hlavních rysech tedy Bible dnešní vědě odpovídá. Kde je mezi Biblí a vědou nějaká nesrovnalost, doklady, které k tomu vědci předkládají, jsou sporné. V bodech, v nichž spolu souhlasí, je biblická zpráva často tak přesná, že nás jedině utvrzuje v přesvědčení, že zdrojem jejích informací je nadlidská inteligence. Skutečnost, že Bible souhlasí s ověřenou vědou, je dalším dokladem, že to je Boží slovo, a ne slovo člověka.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 105]

„Z prachu“

V díle „The World Book Encyclopedia“ je uvedeno: „Všechny chemické prvky, z nichž se skládají živé organismy, se také vyskytují v neživé hmotě.“ Jinými slovy, základní chemické látky vytvářející živé organismy — včetně člověka — se nacházejí i přímo v zemi. To odpovídá biblickému výroku: „A Jehova Bůh pak vytvořil člověka z prachu zemské půdy.“ (1. Mojžíšova 2:7)

[Rámeček na straně 107]

‚K obrazu Božímu‘

Někteří lidé poukazují na podobnosti mezi tělesnou stavbou člověka a tělesnou stavbou některých zvířat, a snaží se tím prokázat jejich příbuznost. Musí však připustit, že duševní schopnosti člověka daleko předčí duševní schopnosti kteréhokoli zvířete. Proč má člověk schopnost plánovat a schopnost organizovat svět kolem sebe, proč má schopnost milovat, proč má tak velkou inteligenci, svědomí a představu o minulosti, přítomnosti a budoucnosti? Na tyto otázky evoluce nemůže dát odpověď. Bible však na ně odpovídá. Říká totiž: „Bůh pak stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu.“ (1. Mojžíšova 1:27) Pokud jde o lidské duševní a mravní schopnosti a možnosti, je člověk obrazem svého nebeského Otce.

[Obrázek na straně 99]

Biblický popis země zavěšené v prostoru dobře odpovídá tomu, co podle svého líčení viděli kosmonauti

[Obrázek na straně 102]

Bible neříká nic o tom, zda se země otáčí kolem slunce, nebo slunce kolem země

[Obrázek na straně 112 a 113]

Kdyby byla země bez výškových rozdílů, bez hor a proláklin, byla by úplně pokrytá hlubokou vrstvou vody

[Obrázek na straně 114]

Byli nalezeni mamuti, kteří zahynuli a okamžitě zmrzli

[Obrázek na straně 115]

Louis Pasteur dokázal, že život může pocházet jedině ze života již existujícího

[Nákres a obrázek na straně 109]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Bible přesně popisuje koloběh vody na zemi