Potrat

Definice: Potrat je vypuzení zárodku nebo plodu, který normálně není schopen života mimo dělohu. K samovolnému potratu může dojít na základě lidské nedokonalosti nebo nějakou nehodou. Úmyslně navozený potrat, aby se zamezilo narození nežádoucího dítěte, je svévolné odnětí lidského života.

Jak by měl Zdroj lidského života ovlivnit náš názor na tuto věc?

Sk. 17:28: „Od něho [Boha] máme život, pohybujeme se a existujeme.“

Žalm 36:9: „U tebe [Jehovo Bože] je zdroj života.“

Řím. 14:12: „Každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe.“

Pohlíží Jehova na život dítěte jako na drahocenný i během časných stadií vývoje po početí?

Žalm 139:13–16: „Držel jsi mě [Jehovo] zastíněného v břiše mé matky. . . Tvé oči viděly i můj zárodek a ve tvé knize byly zapsány všechny jeho části.“

 Prohlásil někdy Bůh, že bude někdo volán k odpovědnosti za ublížení nenarozenému dítěti?

2. Mojž. 21:22, 23: „V případě, že by spolu zápasili muži a skutečně ublížili těhotné ženě a její děti opravdu vyjdou, ale nepřihodí se žádná smrtelná nehoda, zcela jistě mu má být uloženo odškodné podle toho, co na něj vloží majitel té ženy; a dá to prostřednictvím soudců. Ale kdyby se přihodila smrtelná nehoda, pak dáš duši za duši.“ (Některé překlady vyvolávají dojem, že v tomto zákonu pro Izrael je rozhodující, co se stane matce, ne plodu. Původní hebrejský text se však vztahuje ke smrtelné nehodě buď matky, nebo dítěte.)

Jak závažné je svévolné odnětí lidského života, jestliže k tomu Bůh nedal oprávnění?

1. Mojž. 9:6: „Kdokoli prolévá lidskou krev, člověkem bude prolita jeho vlastní krev, neboť On udělal člověka k Božímu obrazu.“

1. Jana 3:15: „Žádný zabiják v sobě trvale nemá věčný život.“

2. Mojž. 20:13: „Nezavraždíš.“

Opravňuje k potratu názor lékaře, že nechat těhotenství proběhnout v normální době by ohrozilo zdraví matky?

Názory lékařů jsou někdy mylné. Bylo by správné zabít jiného člověka jen proto, že by mohl uškodit svému bližnímu? Jestliže se musí volit mezi životem matky a životem dítěte v době porodu, závisí volba na jednotlivcích, jichž se to týká. Pokroky v lékařství však vedou k tomu, že je v mnoha zemích tato situace velmi vzácná.

Jestliže někdo řekne:

‚Ale já mám právo rozhodovat o tom, co se týká mého vlastního těla‘

Mohl bys odpovědět: ‚Chápu vaše pocity. Dnes druzí velmi často šlapou po našich právech; mnohým vůbec  nezáleží na tom, co se stane jiným lidem. Ale Bible poskytuje vodítka, která nás mohou chránit. Máme-li ovšem sklízet užitek, musíme také přijmout odpovědnost.‘ Potom můžeš dodat: 1. ‚Mnohým matkám se stalo, že je muži, s nimiž mají děti, opustili. Ale v domácnosti, kde manžel i manželka žijí podle biblických měřítek, bude manžel skutečně milovat svou manželku a děti a věrně s nimi zůstane a bude se o ně starat.‘ (1. Tim. 5:8; Ef. 5:28–31) 2. ‚Máme-li my sami získat takovou lásku a úctu, musíme také uplatňovat biblické normy ve svém postoji k členům své rodiny. Jak máme podle Bible pohlížet na děti, které zplodíme?‘ (Žalm 127:3; proti tomu postav Izajáše 49:15.)