1., 2. U koho by měli rodiče hledat pomoc při výchově svých dětí?

„SYNOVÉ jsou dědictví od Jehovy,“ prohlásil asi před třemi tisíci roky jeden vděčný otec. (Žalm 127:3) Radost z toho, že mohou být rodiči, je vzácnou odměnou od Jehovy, která je dostupná většině lidí v manželství. Ti, kdo mají děti, si však brzy uvědomí, že rodičovství s sebou nese nejen radost, ale také povinnosti.

² Výchova dětí je zejména v dnešní době nelehkým úkolem. Přesto se mnoha rodičům podařilo vychovat děti dobře; pomáhala jim v tom inspirovaná slova žalmisty: „Pokud Jehova sám nestaví dům, není to k ničemu, že na něm jeho stavitelé tvrdě pracovali.“ (Žalm 127:1) Čím věrněji se řídíte Jehovovými pokyny, tím lepší rodiče se z vás stanou. Bible říká: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění.“ (Přísloví 3:5) Jste ochotni řídit se Jehovovými radami, když začínáte se svým dvacetiletým programem výchovy dítěte?

3. Jakou odpovědnost za výchovu dětí mají otcové?

³ V mnoha rodinách na světě považují muži výchovu dítěte především za úkol ženy. Je pravda, že podle Božího slova je základní úlohou otce být živitelem rodiny. Bible však také ukazuje, že muž má  povinnosti i doma. Je tam napsáno: „Připrav venku svou práci a přichystej si ji na poli. Potom si také vybuduj svou domácnost.“ (Přísloví 24:27) Z Božího pohledu se na výchově dítěte mají podílet oba rodiče, otec i matka. (Přísloví 1:8, 9)

4. Proč bychom neměli považovat chlapce za lepší než děvčata?

⁴ Jak se díváte na své děti? Zprávy uvádějí, že v Asii „z narození děvčátka rodiče často nemají radost“. Ze zpráv vyplývá, že zaujatost proti děvčatům dosud existuje také v Latinské Americe, dokonce i ve „vzdělanějších rodinách“. Skutečností však zůstává, že děvčátka nejsou nijak podřadné děti. Jákob, význačný otec ze starověku, se vyjadřoval o všech svých potomcích — a to i o dcerách, které se mu do té doby narodily — jako o ‚dětech, kterými mu Bůh projevil přízeň‘. (1. Mojžíšova 33:1–5; 37:35) Podobně Ježíš požehnal všem ‚malým dětem‘ (chlapcům i děvčatům), které k němu lidé přinesli. (Matouš 19:13–15) Můžeme si být jisti, že stejný názor má také Jehova. (5. Mojžíšova 16:14)

5. O čem by měla manželská dvojice uvažovat při rozhodování, kolik členů bude mít jejich rodina?

⁵ Je ve vaší zemi obvyklé očekávat od ženy, že porodí tolik dětí, kolik bude moci? Manželská dvojice má právo osobně rozhodnout, kolik dětí chce mít. A co když rodiče nemají dostatek prostředků k tomu, aby mohli poskytnout výživu, oblečení a vzdělání mnoha dětem? To by manželé rozhodně měli brát v úvahu při rozhodování o tom, kolik členů by jejich rodina měla mít. Někdy se manželská dvojice nemůže postarat o všechny své děti, a tak odpovědnost za výchovu některých ze svých dětí svěřuje svým příbuzným. Je toto řešení vhodné?  Určitě ne. A rodiče tím nejsou zproštěni povinnosti ke svým dětem. Bible říká: „Jestliže se někdo nestará o ty, kteří jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kteří jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru.“ (1. Timoteovi 5:8) Odpovědní manželé se snaží plánovat, kolik členů má mít jejich „domácnost“, aby se mohli ‚starat o ty, kteří jsou jejich vlastní‘. Mohou z toho důvodu používat nějakou antikoncepci? I to závisí na osobním rozhodnutí, a pokud se manželé pro tuto možnost rozhodnou, je také jejich osobní věcí, jakou antikoncepci si vyberou. „Každý . . . ponese svůj vlastní náklad.“ (Galaťanům 6:5) Avšak antikoncepce, která zahrnuje nějakou formu potratu, je v naprostém rozporu s biblickými zásadami. Jehova Bůh je „zdroj života“. (Žalm 36:9) Jestliže tedy někdo zničí život, který již byl počat, projeví hrubou neúctu k Jehovovi a zachová se stejně jako vrah. (2. Mojžíšova 21:22, 23; Žalm 139:16; Jeremjáš 1:5)

6. Kdy by se mělo začít s výchovou dítěte?

⁶ V Příslovích 22:6 čteme: „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho.“ Výchova dětí je opravdu důležitou povinností rodičů. Kdy by ovšem měli s výchovou začít? Hodně brzy. Apoštol Pavel napsal, že Timoteus byl vychováván od „útlého dětství“. (2. Timoteovi 3:15) Zde použité řecké slovo se může vztahovat na novorozené děťátko, nebo dokonce na nenarozené dítě. (Lukáš 1:41, 44; Skutky 7:18–20) Timoteus byl tedy vychováván od dětství, a to bylo naprosto správné. Útlé dětství je totiž ideální doba, kdy se má začít s výchovou dítěte. I malé děťátko touží po poznání.

7. a) Proč je důležité, aby si oba rodiče vytvořili ke svému dítěti blízký vztah? b) Jaký vztah je mezi Jehovou a jeho jediným zplozeným Synem?

 ⁷ „Zamilovala jsem se do svého děťátka,“ říká jedna matka, „hned jak jsem ho poprvé uviděla.“ Tak to probíhá u většiny matek. Toto nádherné pouto mezi matkou a děťátkem se zvětšuje tím, že po porodu jsou často spolu. Jejich blízký vztah dále posiluje kojení. (Srovnej 1. Tesaloničanům 2:7.) Pro uspokojování citových potřeb dítěte je velmi důležité, když se s ním matka mazlí a když na něj mluví. (Srovnej Izajáše 66:12.) Ale co otec? I on by si měl ke svému novorozenému potomkovi vytvářet blízký vztah. Příkladem v tom je sám Jehova. V knize Přísloví se dozvídáme o Jehovově vztahu k jeho jedinému zplozenému Synu, který zde o sobě prohlašuje: „Sám Jehova mne vytvořil jako počátek své cesty, . . . stala jsem se tím, co měl den co den zvláště rád.“ (Přísloví 8:22, 30; Jan 1:14) Podobně si dobrý otec pěstuje ke svému dítěti vřelý, láskyplný vztah hned od jeho narození. Jeden otec říká: „Projevujte jim hodně lásky. Na objímání a líbání ještě žádné dítě nezemřelo.“

8. Jaké duševní podněty by měli rodiče co možná nejdříve dávat svým dětem?

⁸ Malé děti však potřebují ještě něco jiného. Od chvíle, kdy se narodily, je jejich mozek připraven přijímat a ukládat informace a prvořadým zdrojem těchto informací jsou rodiče. Příkladem je řeč. Odborníci říkají, že to, jak dobře se dítě naučí mluvit a číst, „je pravděpodobně úzce spojeno s kvalitou počátečního vzájemného vztahu dítěte a jeho rodičů“. Mluvte na dítě a čtěte mu od útlého věku. Brzy vás bude chtít napodobit a zanedlouho ho budete  učit číst. Pravděpodobně bude umět číst dříve, než půjde do školy. To bude prospěšné hlavně v případě, že žijete v zemi, kde je nedostatek učitelů, a proto je ve třídách příliš mnoho žáků.

9. Co je nejdůležitějším cílem, jaký potřebují rodiče brát v úvahu?

⁹ Prvořadým zájmem křesťanských rodičů však je uspokojování duchovních potřeb dítěte. (Viz 5. Mojžíšovu 8:3.) S jakým cílem? Pomoci svému dítěti, aby si vypěstovalo osobnost podobnou Kristu neboli aby obléklo „novou osobnost“. (Efezanům 4:24) Z toho důvodu rodiče potřebují uvažovat o vhodných stavebních materiálech a o vhodných stavebních metodách.

10. Jaké vlastnosti je nutné v dětech vypěstovat?

¹⁰ Kvalita stavby do značné míry závisí na druhu použitých stavebních materiálů. Apoštol Pavel řekl, že nejlepšími stavebními materiály pro vybudování křesťanské osobnosti jsou „zlato, stříbro, drahokamy“. (1. Korinťanům 3:10–12) Tyto materiály představují takové vlastnosti, jako je například víra, moudrost, rozlišovací schopnost, věrná oddanost, úcta a láskyplné ocenění pro Jehovu a jeho zákony. (Žalm 19:7–11; Přísloví 2:1–6; 3:13, 14) Jak mohou rodiče svým dětem pomáhat, aby od nejútlejšího věku v sobě pěstovaly tyto vlastnosti? Pomoci může následující postup, který byl popsán před dávnou dobou.

11. Jak izraelští rodiče pomáhali svým dětem, aby si vypěstovaly zbožnou osobnost?

¹¹ Krátce předtím, než izraelský národ vstoupil do Zaslíbené země, Jehova izraelským rodičům řekl: „Prokáže se, že tato slova, která ti dnes přikazuji,  budou na tvém srdci; a budeš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po silnici a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ (5. Mojžíšova 6:6, 7) Ano, rodiče musí být pro děti příkladem, musí být jejich kamarády, důvěrníky a učiteli.

12. Proč je životně důležité, aby rodiče byli svým dětem dobrým příkladem?

¹² Buďte příkladem. Jehova nejdříve řekl: „Prokáže se, že tato slova . . . budou na tvém srdci.“ A potom dodal: „Budeš je vštěpovat svému synovi.“ Nejprve tedy musí mít zbožné vlastnosti v srdci rodiče. Rodiče musí milovat pravdu a žít pravdou. Teprve potom mohou dosáhnout srdce dítěte. (Přísloví 20:7) Proč? Protože na děti má větší vliv to, co vidí, než to, co slyší. (Lukáš 6:40; 1. Korinťanům 11:1)

13. Jak mohou křesťanští rodiče napodobovat příklad Ježíše, když věnují pozornost svým dětem?

¹³ Buďte kamarády. Jehova řekl rodičům v Izraeli: ‚Mluvte se svými dětmi, když budete sedět ve svém domě a když půjdete po silnici.‘ To od rodičů vyžaduje, aby svým dětem věnovali čas, bez ohledu na to, jak jsou zaneprázdnění. Ježíš nepochybně cítil, že děti si zasluhují, aby jim čas věnoval. V posledních dnech jeho služby „lidé k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotýkal“. Jak na to Ježíš reagoval? „Bral děti do náruče [a] žehnal jim.“ (Marek 10:13, 16) Představte si, že Ježíšovi ubíhaly poslední hodiny života. Přesto těmto dětem věnoval čas a pozornost. To je vynikající poučení!

14. Proč je prospěšné, když rodiče tráví se svým dítětem hodně času?

¹⁴ Buďte důvěrníky. Jestliže se svým dítětem trávíte hodně času, pomůže vám to v komunikaci  s ním. Čím více s ním komunikujete, tím lépe postřehnete, jak se rozvíjí jeho osobnost. Uvědomte si však, že komunikovat je víc než si povídat. Jedna matka z Brazílie řekla: „Musela jsem si osvojit umění naslouchat, naslouchat srdcem.“ Její trpělivost přinesla ovoce, když jí syn začal sdělovat své pocity.

15. Na co bychom měli pamatovat, když uvažujeme o chvílích odpočinku?

¹⁵ Děti potřebují „čas se smát . . . a čas poskakovat“, čas na odpočinkovou činnost. (Kazatel 3:1, 4; Zecharjáš 8:5) Odpočinková činnost je velmi užitečná, když se jí rodiče a děti věnují společně.  Je smutnou skutečností, že v mnoha domácnostech odpočinek znamená sledování televize. Některé televizní programy sice mohou být zábavné, ale mnohé z nich narušují kvalitní hodnoty, a sledování televize vede k tomu, že komunikace v rodině ustává. Neměli bychom tedy raději se svými dětmi provozovat nějakou tvůrčí činnost? Můžeme s nimi zpívat, hrát hry, scházet se s přáteli nebo navštěvovat příjemná místa. Takové druhy činnosti povzbuzují ke komunikaci.

16. Co a jak by měli rodiče své děti učit o Jehovovi?

¹⁶ Buďte učiteli. „Budeš [tato slova] vštěpovat svému synovi,“ řekl Jehova. Z kontextu poznáváme, co a jak máme učit. Nejprve „budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou“. (5. Mojžíšova 6:5) A potom „tato slova . . . budeš vštěpovat“. Cílem předávání pokynů bylo vypěstování hluboké lásky k Jehovovi a k jeho zákonům. (Srovnej Hebrejcům 8:10.) Slovo „vštěpovat“ znamená vyučovat opakováním. Jehova vám tedy sděluje, že k tomu, aby si vaše děti vypěstovaly zbožnou osobnost, jim pomůžete v první řadě tím, že si s nimi o Jehovovi vytrvale povídáte. K tomu patří pravidelně s nimi vést biblické studium.

17. Co snad rodiče potřebují pěstovat ve svém dítěti? A proč?

¹⁷ Většina rodičů ví, že dostat nějaké informace dítěti do srdce není snadné. Apoštol Petr spolukřesťany vybízel: „Jako novorozená děťátka si vytvořte touhu po nefalšovaném mléku, které patří ke slovu.“ (1. Petra 2:2) Výraz „vytvořte touhu“ naznačuje, že mnozí lidé sami od sebe netouží po duchovním pokrmu. Rodiče možná potřebují hledat způsoby, jak by ve svém dítěti tuto touhu vypěstovali.

18. Například které Ježíšovy vyučovací metody jsou rodičům doporučovány k napodobení?

 ¹⁸ Ježíš dosáhl srdce lidí pomocí podobenství. (Marek 13:34; Lukáš 10:29–37) Tato vyučovací metoda je u dětí zvlášť účinná. Učte je biblické zásady pomocí barvitých, zajímavých příběhů, například těch, které najdete v publikaci Moje kniha biblických příběhů. * Snažte se děti zaujmout. Nechte je, ať použijí své tvůrčí schopnosti a ať biblické události nakreslí nebo předvedou ve scénkách. Ježíš používal také otázky. (Matouš 17:24–27) Tuto jeho metodu napodobujte na rodinném studiu. Místo toho, abyste dětem Boží zákon pouze vysvětlili, ptejte se jich například: Proč nám Jehova dal tento zákon? Co se stane, jestliže ho budeme dodržovat? Co se stane, jestliže ho nebudeme dodržovat? Takové otázky dítěti pomohou, aby o Božích zákonech přemýšlelo a zjistilo, že jsou praktické a platné. (5. Mojžíšova 10:13)

19. Jaké výhody dítěti přinese, když se rodiče budou při jednání s ním řídit biblickými zásadami?

¹⁹ Jestliže jste pro své dítě příkladem, pokud jste jeho kamarády, důvěrníky a učiteli, můžete mu pomáhat, aby si už od útlého věku vytvářelo úzký osobní vztah k Jehovovi Bohu. Tento vztah dítě povzbudí k tomu, aby bylo rádo, že je křesťanem. Bude se snažit žít v souladu se svou vírou, i když se dostane pod tlak vrstevníků a do pokušení. Neustále mu pomáhejte, aby si tohoto vzácného vztahu vážilo. (Přísloví 27:11)

20. Co je ukázňování a jak by mělo být uplatňováno?

²⁰ Ukázňování je součástí výchovy, která napravuje  mysl a srdce. Děti ho potřebují neustále. Pavel radí otcům, aby své děti ‚dál vychovávali v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování‘. (Efezanům 6:4) Rodiče by měli děti ukázňovat s láskou, jako to dělá Jehova. (Hebrejcům 12:4–11) Ukázňovat na základě lásky je možné pomocí rozhovorů. Proto je nám řečeno „naslouchejte kázni“. (Přísloví 8:33) Jak by mělo ukázňování probíhat?

21. Na jaké zásady by měli rodiče pamatovat, když své děti ukázňují?

²¹ Někteří rodiče se domnívají, že ukázňování dětí znamená pouze mluvit s nimi výhružným tónem, nadávat jim, nebo je dokonce urážet. Pavel však v souvislosti s ukázňováním varuje: „Vy otcové, nedrážděte své děti.“ (Efezanům 6:4) Všichni křesťané jsou vyzýváni, aby ‚byli ke všem jemní a s mírností poučovali ty, kteří nejsou příznivě nakloněni‘. (2. Timoteovi 2:24, 25) I když křesťanští rodiče zjišťují, že je nutné jednat pevně, přesto by při ukázňování svých dětí měli myslet na tato slova. Někdy však rozhovory nestačí a může být nutné použít nějaký druh trestu. (Přísloví 22:15)

22. Co dítě nutně potřebuje vědět, jestliže musí být potrestáno?

²² Děti jsou rozdílné, a proto potřebují rozdílné ukázňování. Některé dítě nelze „napravit pouhými slovy“. Je-li občas potrestáno za neposlušnost, může to sloužit k jeho záchraně. (Přísloví 17:10; 23:13, 14; 29:19) Dítě by však mělo vědět, proč je trestáno. „Prut a kárání dávají moudrost.“ (Přísloví 29:15; Job 6:24) Mimoto trest má své meze. Jehova řekl svému lidu: „Budu [tě] muset ve vhodné míře trestat.“ (Jeremjáš 46:28b) Bible rozhodně neschvaluje zlostné bití ani silné výprasky, které dítěti způsobí modřiny, nebo dokonce zranění. (Přísloví 16:32)

23. Co by mělo dítě jasně rozeznat, když ho rodiče trestají?

 ²³ Když Jehova upozorňoval svůj lid, že ho bude ukázňovat, nejprve řekl: „Neboj [se] . . ., neboť jsem s tebou.“ (Jeremjáš 46:28a) Podobně rodičovské ukázňování, ať je provedeno jakkoli vhodnou formou, by nikdy nemělo v dítěti zanechat pocit, že je zavrženo. (Kolosanům 3:21) Dítě by naopak mělo cítit, že je ukázňováno proto, že rodiče jsou ‚s ním‘, že ho podporují.

24., 25. Co je jedním z odporných ohrožení dětí, před nímž je nutné děti v dnešní době chránit?

²⁴ Mnozí dospělí lidé vzpomínají na své dětství jako na šťastné období. Připomínají si hřejivý pocit bezpečí, jistotu, že se jejich rodiče o ně za všech okolností postarají. Rodiče touží, aby jejich děti měly stejný pocit, ale udržet děti v bezpečí je v dnešním zkaženém světě těžší, než to bývalo dříve.

 ²⁵ Jedním z odporných ohrožení dětí, kterého v posledních letech stále přibývá, je sexuální obtěžování. Počet ohlášených případů obtěžování dětí v Malajsii se za poslední desetiletí zvýšil čtyřnásobně. V Německu je každý rok pohlavně zneužito asi 300 000 dětí a v jisté jihoamerické zemi je podle odhadu jednoho průzkumu ročně zneužito závratné množství 9 000 000 dětí! Tragické je to, že většinu těchto dětí obtěžují doma lidé, které dítě zná a jimž důvěřuje. Dítě by však mělo mít pevnou ochranu u svých rodičů. Jak rodiče mohou své dítě chránit?

26. Jakými způsoby je možné udržet děti v bezpečí a jak může být dítě chráněno poznáním?

²⁶ Zkušenosti ukazují, že vůči úchylným lidem jsou bezbranné zejména ty děti, které vědí o sexu velmi málo, a proto hlavním preventivním opatřením je dítě poučit, i když je ještě malé. Poznání může poskytovat ochranu ‚před špatnou cestou, před člověkem mluvícím zvrácenosti‘. (Přísloví 2:10–12) Jaké poznání? Poznání biblických zásad, toho, co je po mravní stránce správné a co nesprávné. Také poznání toho, že někteří dospělí jednají špatně a že dítě nemusí poslechnout lidi, kteří ho navádějí k nevhodnému jednání. (Srovnej Daniela 1:4, 8; 3:16–18.) Neomezte toto poučování na jediný rozhovor. Většina malých dětí potřebuje být poučována několikrát, než si to zapamatuje. Když jsou děti o něco starší, měli by rodiče láskyplně respektovat jejich právo na soukromí — otec dceřino a matka synovo — a tak v nich podporovat smysl pro to, co je vhodné. A samozřejmě jedním z nejlepších druhů ochrany před zneužitím dítěte je to, že na něj vy, rodiče, bedlivě dohlížíte.

27., 28. Kdo je největším Zdrojem pomoci pro rodiče, když se potýkají s náročným úkolem vychovat dítě?

²⁷ Vychovávat dítě od útlého věku je opravdu náročný úkol, ale věřící rodiče se s ním nemusejí potýkat sami. Když se kdysi v době soudců muž jménem Manoa dozvěděl, že se stane otcem, prosil Jehovu o vedení při výchově svého dítěte. Jehova tyto modlitby vyslyšel. (Soudci 13:8, 12, 24)

²⁸ Podobně dnes se věřící rodiče, kteří vychovávají své děti, mohou také modlit k Jehovovi. Úloha rodičů je namáhavá, ale přináší velkou odměnu. Jedni křesťanští manželé z Havaje říkají: „Než přijdou kritická léta dospívání, máte na tuto práci dvanáct let. Pokud jste vyvíjeli úsilí a snažili se uplatňovat biblické zásady, je to doba, kdy budete sklízet radost a pokoj, když se vaše děti rozhodnou, že budou sloužit Jehovovi celým srdcem.“ (Přísloví 23:15, 16) Až vaše dítě dospěje k tomuto rozhodnutí, i vás to podnítí ke zvolání: „Synové [a dcery] jsou dědictví od Jehovy.“