1., 2. a) Které podobenství uvedl Ježíš, aby upozornil na nevěrnost židovských náboženských vůdců? b) Co můžeme z Ježíšova podobenství vyvodit vzhledem k dospívajícím dětem?

NĚKOLIK dní před svou smrtí položil Ježíš skupině židovských náboženských vůdců podnětnou otázku. V rozhovoru řekl: „Co myslíte? Jeden člověk měl dvě děti. Šel k prvnímu a řekl: ‚Dítě, jdi dnes pracovat na vinici.‘ Ten odpověděl a řekl: ‚Chci, pane‘, ale nevyšel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl a řekl: ‚Nechci.‘ Potom pocítil lítost a vyšel. Který z těch dvou činil vůli svého otce?“  Židovští vůdci odpověděli: „Ten druhý.“ (Matouš 21:28–31)

² Ježíš zde upozornil na nevěrnost židovských vůdců. Podobali se prvnímu synovi. Slíbili, že budou plnit Boží vůli, a potom svůj slib nedodrželi. Z tohoto podobenství však mnozí rodiče poznají, že Ježíš dobře rozuměl rodinnému životu. Znázornil zde, že lze často velmi obtížně poznat, co si mladí lidé myslí, nebo předvídat, co udělají. Některý mladý člověk možná během svého dospívání způsobí sobě i druhým mnoho problémů, a potom vyroste v odpovědného, váženého dospělého člověka. To bychom si měli zapamatovat, až se nyní budeme zabývat problémem vzpurnosti dětí v dospívání.

3. Proč by rodiče neměli ukvapeně dospět k závěru, že jejich dítě je rebel?

³ Občas možná slyšíte, že některé dospívající děti se otevřeně bouří proti svým rodičům. Snad dokonce osobně znáte rodinu, v níž je dospívající, který je zřejmě nezvládnutelný. Není však vždycky snadné poznat, zda je dítě skutečný rebel. Kromě toho může být obtížné pochopit, proč se některé děti proti svým rodičům bouří a jiné — i když jsou z jedné rodiny — tak nejednají. Co by měli dělat rodiče, jestliže se obávají, že by se jedno z jejich dětí mohlo stát opravdovým rebelem? Než si odpovíme na tuto otázku, musíme si povědět, kdo je to rebel.

4.–6. a) Kdo je to rebel? b) Co by si měli rodiče uvědomovat, jestliže jejich dospívající dítě je občas neposlušné?

⁴ Jednoduše řečeno, rebel je člověk, který úmyslně a neústupně neposlouchá vyšší autoritu, staví se proti ní nebo se jí vzpouzí. Ovšem „pošetilost je  svázána se srdcem chlapce“. (Přísloví 22:15) Všechny děti se tedy jednou nebo vícekrát postaví proti rodičovské a jiné autoritě, a to zejména v období tělesného a citového vývoje, v takzvaném dospívání. Jakákoli změna, k níž v životě člověka dojde, působí napětí, a dospívání je plné změn. Váš dospívající syn nebo vaše dcera přechází od dětství k dospělosti. Z toho důvodu někteří rodiče se svými dospívajícími dětmi těžko vycházejí. Rodiče se často instinktivně snaží toto přechodné stadium zpomalit, zatímco dospívající ho chtějí urychlit.

⁵ Vzpurné dospívající dítě odmítá hodnoty svých rodičů. Uvědomte si však, že několik projevů neposlušnosti neudělá z dítěte rebela. A některé děti se možná zpočátku o biblickou pravdu zajímají málo nebo vůbec ne, a přesto nemusí být v souvislosti s duchovními věcmi buřiči. Rodiče, nedělejte o svém dítěti ukvapené závěry.

⁶ Vyznačuje se období puberty u všech dětí vzpurností proti rodičovské autoritě? Ne, jistě ne. Důkazy by vlastně nasvědčovaly tomu, že pouze menšina dospívajících projevuje vážnou pubertální vzpurnost. Co když je přesto některé dítě zarputile a neústupně vzpurné? Čím by mohla být taková vzpurnost vyvolána?

7. Jak může satanské ovzduší ovlivňovat dítě ke vzpurnosti?

⁷ Hlavní příčinou vzpurnosti je satanské ovzduší světa. „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19) Ve světě, který je v Satanově moci, se rozvinula škodlivá kultura, se kterou musí křesťané bojovat. (Jan 17:15) Velká část této kultury je v dnešní době obhroublejší, nebezpečnější  a je v ní více špatných vlivů než v minulosti. (2. Timoteovi 3:1–5, 13) Kdyby rodiče své děti nevzdělávali, nevarovali a nechránili, mohl by v mladých lidech převládnout ‚duch, který nyní působí v synech neposlušnosti‘. (Efezanům 2:2) S tím souvisí nátlak vrstevníků. Bible říká: „Kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20) Podobně ten, kdo se stýká s lidmi, kteří jsou prodchnuti duchem světa, bude pravděpodobně tímto duchem ovlivněn. Mají-li mladí lidé pochopit, že základem opravdu nejlepšího způsobu života je dodržování Božích zásad, potřebují neustálou pomoc. (Izajáš 48:17, 18)

8. Které činitele by mohly vést ke vzpurnosti dítěte?

⁸ Další příčinou vzpurnosti by mohlo být ovzduší v rodině. Například jestliže jeden z rodičů je alkoholik, užívá drogy nebo je ke svému partnerovi hrubý, dospívající může mít pokřivený názor na život. I v dítěti z poměrně klidné domácnosti může propuknout vzpurnost, když má pocit, že o něj rodiče nemají zájem. Vzpurnost v dospívání však nemusí být vždy způsobena vnějšími vlivy. Některé děti odmítají hodnoty svých rodičů přesto, že rodiče uplatňují Boží zásady a že své děti do značné míry chrání před okolním světem. Proč se to stane? Příčinou je možná další kořen našich problémů — lidská nedokonalost. Pavel řekl: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Adam byl sobecký buřič a svým potomkům zanechal špatné dědictví. A tak se někteří mladí lidé rozhodnou, že budou jednat stejně vzpurně jako jejich praotec.

9. Které extrémy ve výchově by mohly v dítěti vyvolat vzpurnost?

⁹ Ke vzpurnosti v pubertě dále vede také nevyrovnaný názor rodičů na výchovu dítěte. (Kolosanům 3:21) Někteří svědomití rodiče své děti příliš omezují a nadměrně ukázňují. Jiní jsou povolní a svému nezkušenému dospívajícímu dítěti nedávají žádné pokyny, které by ho chránily. Není vždy snadné najít rovnováhu mezi těmito dvěma extrémy. A rozdílné děti mají rozdílné potřeby. Jedno dítě možná potřebuje větší dohled než druhé. Dva biblické příklady nám ukáží, že jak nadměrné omezování, tak nadměrná povolnost jsou nebezpečné.

10. Proč byl Eli špatným otcem, přestože byl nepochybně věrným veleknězem?

¹⁰ Eli, velekněz ve starověkém Izraeli, byl otcem. V postavení velekněze sloužil čtyřicet let a nepochybně dobře znal Boží Zákon. Eli pravděpodobně vykonával své kněžské povinnosti věrně a své syny, Chofniho a Pinechase, také svědomitě seznamoval s Božím zákonem. Eli však byl ke svým synům příliš shovívavý. Chofni a Pinechas sloužili v kněžském úřadu, ale byli to „neužiteční muži“, kteří měli zájem jenom o uspokojení své nezřízené touhy po jídle a svých nemravných choutek. I když se však dopouštěli hanebných skutků na svaté půdě, Eli neměl odvahu k tomu, aby je kněžského úřadu zbavil. Pouze je sotva znatelně pokáral. Svou povolností prokazoval větší čest svým synům než Bohu. V důsledku toho se Eliho synové vzbouřili proti čistému uctívání Jehovy a celý Eliho dům postihlo neštěstí. (1. Samuelova 2:12–17, 22–25, 29; 3:13, 14; 4:11–22)

11. Co se mohou rodiče naučit ze špatného příkladu Eliho?

 ¹¹ Když došlo k těmto událostem, byly Eliho děti již dospělé, ale tento historický příběh zdůrazňuje, jak je nedostatečné ukázňování nebezpečné. (Srovnej Přísloví 29:21.) Někteří rodiče si možná pletou lásku s povolností, a proto nestanovují a neprosazují jasná, neměnná a rozumná pravidla. Opomíjejí děti láskyplně ukázňovat, i když děti porušují Boží zásady. Taková povolnost může vést k tomu, že pak jejich děti nevěnují pozornost ani rodičovské, ani žádné jiné autoritě. (Srovnej Kazatele 8:11.)

12. Jakou chybu při uplatňování autority udělal Rehoboam?

¹² Rehoboam je příkladem jiného extrémního uplatňování autority. Byl to poslední král jednotného izraelského království, ale nebyl to dobrý král. Rehoboam zdědil zemi s lidmi, kteří byli nespokojeni kvůli břemenům, která na ně naložil jeho otec Šalomoun. Projevil Rehoboam pochopení? Neprojevil. Když ho delegace lidu žádala, aby odstranil některá tvrdá opatření, nevěnoval pozornost zralým radám starších rádců a přikázal, aby na lid bylo vloženo ještě těžší jho. Jeho nadutost podnítila deset severních kmenů ke vzpouře a království se rozpadlo na dvě části. (1. Královská 12:1–21; 2. Paralipomenon 10:19)

13. Jak se mohou rodiče vyvarovat Rehoboamovy chyby?

¹³ Z biblické zprávy o Rehoboamovi mohou rodiče získat několik důležitých poučení. Potřebují „pátrat po Jehovovi“ v modlitbě a zkoumat své výchovné metody ve světle biblických zásad. (Žalm 105:4) „Pouhý útlak totiž může způsobit, že moudrý jedná pomateně,“ říká Kazatel 7:7. Promyšlené hranice poskytují dospívajícím prostor k rozvoji a zároveň je chrání před nebezpečím. Děti by však neměly žít  v ovzduší, které je tak nesmlouvavé a omezující, že jim nedovoluje vypěstovat si rozumnou míru samostatnosti a sebedůvěry. Když se rodiče budou snažit dosáhnout vyrovnanosti tím, že přijatelnou volnost budou vyrovnávat pevnými, jasně vymezenými hranicemi, většina dospívajících bude mít ke vzpurnosti menší sklon.

14., 15. Jak by se měli rodiče dívat na vývoj svého dítěte?

¹⁴ Ačkoli rodiče mají radost, když vidí, jak se jejich děťátko tělesně vyvíjí od nejútlejšího věku k dospělosti, přesto je možná zneklidňuje, když jejich dospívající dítě začíná přecházet od závislosti k samostatnosti. Nebuďte překvapeni, jestliže v průběhu tohoto přechodného období je vaše dospívající dítě občas poněkud tvrdohlavé nebo neochotné spolupracovat. Pamatujte si, že cílem křesťanských rodičů  je z dítěte vychovat zralého, pevného a odpovědného křesťana. (Srovnej 1. Korinťanům 13:11; Efezanům 4:13, 14.)

¹⁵ I když je to snad velmi obtížné, rodiče se potřebují zbavit návyku reagovat negativně, kdykoli jejich dospívající dítě žádá o větší míru nezávislosti. Dítě se potřebuje užitečným způsobem vyvíjet jako samostatný jedinec. Někteří dospívající si skutečně v poměrně mladém věku začali vytvářet názory dospělých lidí. Bible například o mladém králi Josijášovi říká: „Zatímco byl ještě chlapcem [asi v patnácti letech], začal pátrat po Bohu svého praotce Davida.“ Bylo jasné, že tento vynikající dospívající chlapec je odpovědný člověk. (2. Paralipomenon 34:1–3)

16. Co by si měly uvědomovat děti, když dostávají stále větší volnost?

 ¹⁶ Svoboda však s sebou nese odpovědnost. Nechte tedy své dítě, které se postupně vyvíjí v dospělého člověka, aby pocítilo následky svých rozhodnutí a svého jednání. Zásada „cokoli člověk rozsévá, to také sklidí“ platí pro dospívající stejně jako pro dospělé. (Galaťanům 6:7) Děti není možné chránit navždy. Co však, když vaše dítě chce dělat něco, co je naprosto nepřijatelné? Jste odpovědní rodiče, a proto musíte říci „ne“. A i když mu snad vysvětlíte své důvody, nemělo by se vaše „ne“ ničím změnit na „ano“. (Srovnej Matouše 5:37.) Přesto se snažte říkat „ne“ klidně a rozumně, protože „odpověď, když je mírná, odvrací vztek“. (Přísloví 15:1)

17. Které potřeby dospívajícího dítěte by měli rodiče uspokojovat?

¹⁷ Mladí lidé potřebují mít jistotu v důsledném ukázňování, i když ne vždy pohotově souhlasí s omezeními a pravidly. Je skličující, když se pravidla často mění, podle toho, jak se rodiče v určité chvíli cítí. Kromě toho, pokud dospívající dostávají povzbuzení a pomoc v době, kdy se vyrovnávají s ostychem, nesmělostí a nedostatečnou sebedůvěrou, až dospějí, budou pravděpodobně vyrovnanější. Dospívající si také váží toho, když jim rodiče prokazují zaslouženou důvěru. (Srovnej Izajáše 35:3, 4; Lukáše 16:10; 19:17.)

18. Jaké pravdivé informace o dospívajících mohou být pro rodiče povzbudivé?

¹⁸ Rodiče může povzbuzovat vědomí, že v domácnosti, kde je pokoj, pevnost a láska, děti obvykle dobře prospívají. (Efezanům 4:31, 32; Jakub 3:17, 18) Vždyť i mnoho mladých lidí, kteří pocházejí z rodin poznamenaných alkoholismem, násilím nebo nějakým  jiným škodlivým vlivem, překonalo špatné rodinné prostředí a vyrostli z nich kvalitní dospělí lidé. Pokud tedy vytváříte domov, kde vaše dospívající děti mají pocit bezpečí a vědí, že zde dostanou lásku, náklonnost a pozornost — i když je tato jistota spojena s přiměřeným omezením a ukázňováním v souladu s biblickými zásadami —, pravděpodobně z nich vyrostou dospělí lidé, na které budete hrdí. (Srovnej Přísloví 27:11.)

19. Jakou odpovědnost má dítě, i když ho rodiče vychovávají tak, aby neodbočilo z cesty, po které by mělo chodit?

¹⁹ Dobrá rodičovská péče je určitě důležitá. V textu Přísloví 22:6 čteme: „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní.“ Co však děti, které mají vážné problémy přesto, že je rodiče dobře vychovávají? Je to vůbec možné? Ano, je. Slova uvedeného přísloví je nutné chápat v souvislosti s jinými verši, které zdůrazňují, že dítě má povinnost „naslouchat“ a poslouchat rodiče. (Přísloví 1:8) Má-li být v rodině soulad, musí se rodiče i dítě společně snažit o uplatňování biblických zásad. Jestliže rodiče a děti nespolupracují, nastanou těžkosti.

20. Jaký rozumný přístup by měli mít rodiče k dítěti, když z nerozvážnosti udělá chybu?

²⁰ Jak by měli rodiče reagovat, když dospívající udělá nějakou vážnou chybu a dostane se do nepříjemné situace? Zvláště tehdy dítě potřebuje pomoc. Pokud si rodiče uvědomí, že jde o nezkušeného mladého člověka, snadněji potlačí sklon k přehnané reakci. Pavel radil zralým lidem ve sboru: „I když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to  uvědomí, pokuste se vy, kteří jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti.“ (Galaťanům 6:1) Stejně mohou postupovat rodiče při jednání s mladistvým, který se z nerozvážnosti dopustí nějaké chyby. I když mu jasně vysvětlí, proč bylo jeho jednání nesprávné a jak může zabránit opakování této chyby, přesto by měli objasnit, že špatné je nesprávné jednání, a ne on sám. (Srovnej Judu 22, 23.)

21. Jak by měli podle příkladu křesťanského sboru reagovat rodiče, když se jejich dítě dopustí vážného hříchu?

²¹ A co když dítě udělá velmi vážný přestupek? V tom případě potřebuje mimořádnou pomoc a obratné vedení. Když se některý člen sboru dopustí závažného hříchu, je povzbuzován, aby toho litoval a aby požádal o pomoc starší. (Jakub 5:14–16) Jakmile toho lituje, starší společně s ním usilují, aby se duchovně uzdravil. Povinnost pomáhat dospívajícímu dítěti, které udělalo vážnou chybu, mají v rodině rodiče, i když si o té věci možná potřebují promluvit se staršími. Rozhodně by se neměli pokoušet zatajit před radou starších jakýkoli závažný hřích, kterého se některé z jejich dětí dopustilo.

22. Který Jehovův postoj se rodiče pokusí napodobit, jestliže jejich dítě udělá nějakou vážnou chybu?

²² Vážný problém, který se týká některého jejich dítěte, rodiče velmi sužuje. Jsou citově rozrušeni, a proto možná mají chuť nezvedenému potomkovi hněvivě vyhrožovat; ale to by ho mohlo jenom roztrpčit. Mějte na paměti, že na tom, jak se s mladým člověkem v této kritické době jedná, možná závisí jeho budoucnost. Také si vzpomeňte, že Jehova Izraelitům, svému lidu, ochotně odpustil, když se odchýlili od správného jednání; ovšem za předpokladu,  že toho litovali. Naslouchejte jeho láskyplným slovům: „‚Tak pojďte a urovnejme záležitosti mezi sebou,‘ říká Jehova. ‚I kdyby se vaše hříchy prokázaly jako šarlat, budou vybíleny právě jako sníh; i kdyby byly rudé jako karmínová látka, stanou se dokonce podobnými vlně.‘“ (Izajáš 1:18) To je opravdu vynikající příklad pro rodiče!

23. Jak by měli rodiče jednat, i když se dítě dopustí vážného hříchu, a čemu by se měli vyhnout?

²³ Snažte se tedy nezvedené dítě povzbudit, aby své jednání změnilo. Hledejte dobré rady u zkušených rodičů a sborových starších. (Přísloví 11:14) Snažte se nejednat impulsivně a neříkat nic, co by vašemu dítěti ztížilo návrat k vám. Vyhýbejte se neovládaným projevům hněvu a hořkosti. (Kolosanům 3:8) Nepodlehněte ihned zklamání. (1. Korinťanům 13:4, 7) I když nenávidíte špatnost, nezatvrďte se a nezatrpkněte ke svému dítěti. Nejdůležitější je, aby rodiče dávali dobrý příklad a aby si udrželi silnou víru v Boha.

24. Jaká smutná situace někdy vznikne v křesťanské rodině a jak by na ni měli reagovat rodiče?

²⁴ V některých případech vyjde najevo, že některé dítě se jednoznačně rozhodlo pro vzpurnost a že naprosto odmítá křesťanské hodnoty. Pak by se soustředěná pozornost měla přenést na udržení nebo obnovení rodinného života zbývajících členů rodiny. Dávejte pozor, abyste všechnu svou energii nevěnovali rebelovi a nezanedbávali ostatní děti. Nepokoušejte se nepříjemnou situaci před ostatními v rodině zatajit, ale naopak si o té záležitosti s nimi přiměřeně a v klidu promluvte. (Srovnej Přísloví 20:18.)

25. a) Jakým způsobem snad rodiče musí postupovat podle vzoru křesťanského sboru, jestliže se z dítěte stane zarytý rebel? b) Co by měli mít rodiče na paměti, když se jedno z jejich dětí proti nim bouří?

 ²⁵ O tom, z koho se ve sboru stane nenapravitelně vzpurný člověk, apoštol Jan řekl: „Nepřijímejte ho nikdy do svých domovů ani ho nezdravte.“ (2. Jana 10) Rodiče si možná uvědomují, že musí zaujmout podobné stanovisko k vlastnímu dítěti, jestliže se z něho v plnoletosti stane naprosto vzpurný člověk. Ať je takový postup jakkoli obtížný a bolestný, pro ochranu ostatních členů rodiny je nezbytně nutný. Vaše domácnost potřebuje vaši ochranu a nepřetržitý dozor. Zachovávejte tedy jasně stanovené, ale rozumné hranice chování. Udržujte komunikaci s ostatními dětmi. Zajímejte se o to, jak prospívají ve škole a ve sboru. Také jim dejte najevo, že i když jednání vzpurného dítěte neschvalujete, přesto k tomuto dítěti nemáte nenávist. Odsuzujte špatné jednání, a ne dítě. Když dva Jákobovi synové svým krutým skutkem způsobili rodině veřejné odsouzení, Jákob proklel jejich zuřivý hněv, a ne své syny. (1. Mojžíšova 34:1–31; 49:5–7)

26. Z čeho mohou svědomití rodiče čerpat povzbuzení, když se jedno z jejich dětí vzbouří?

²⁶ Možná se cítíte zodpovědnými za to, co se stalo ve vaší rodině. Jestliže jste však upřímně udělali, co jste mohli, a také jste se ze všech svých sil snažili řídit Jehovovými radami, není nutné, abyste se nerozumně odsuzovali. Snad vás povzbudí, když si uvědomíte, že nikdo nemůže být dokonalým rodičem, ale že jste se svědomitě snažili být dobrými rodiči. (Srovnej Skutky 20:26.) Je nesmírně bolestné mít v rodině vyloženého rebela, ale kdyby se  vám to stalo, buďte si jisti, že Bůh vás chápe a že své oddané služebníky nikdy neopustí. (Žalm 27:10) Buďte tedy rozhodnuti, že váš domov zůstane bezpečným duchovním přístavem pro všechny ostatní děti.

27. V co mohou stále doufat rodiče vzpurného dítěte, když si vzpomenou na podobenství o marnotratném synovi?

²⁷ Kromě toho byste se nikdy neměli vzdávat naděje. Vaše dřívější úsilí o správnou výchovu možná nakonec zapůsobí na srdce zbloudilého dítěte a opět ho přivede k rozumu. (Kazatel 11:6) Řada křesťanských rodin prožila totéž co vy, a někteří rodiče se dočkali návratu svých nezvedených dětí podobně jako otec v Ježíšově podobenství o marnotratném synovi. (Lukáš 15:11–32) Totéž se může stát i vám.