1., 2. Jak se Satan pokusil Jobovu ryzost narušit neštěstím a nemocí?

JOB byl muž, který nepochybně patřil k těm, kdo měli šťastný rodinný život. Bible ho nazývá „největším ze všech Orientálců“. Měl sedm synů a tři dcery, celkem deset dětí. Také měl dostatek prostředků, aby svou rodinu mohl dobře zabezpečit. A co bylo nejdůležitější, iniciativně řídil duchovní činnost své rodiny a měl starost o postavení svých dětí před Jehovou. To všechno vedlo k pevným, kvalitním rodinným poutům. (Job 1:1–5)

² Jobova situace neunikla pozornosti Satana, největšího nepřítele Jehovy. Satan, který neustále hledá způsoby, jak by narušil ryzost Božích služebníků, podnikl na Joba útok. Nejdříve zničil štěstí jeho rodiny a potom „postihl Joba zhoubným bolákem od chodidla jeho nohy až po temeno jeho hlavy“. Satan totiž doufal, že Jobovu ryzost naruší neštěstím a nemocí. (Job 2:6, 7)

3. Jaké příznaky mělo Jobovo onemocnění?

³ Bible neuvádí lékařský popis Jobovy choroby. Sděluje nám však příznaky této choroby. Job měl tělo pokryté larvami, na kůži se mu nadělaly strupy a začala se rozkládat. Měl odporný dech a jeho tělo ohavně páchlo. Byl vyčerpaný bolestí. (Job 7:5; 19:17; 30:17, 30) Utrpením zmučený Job seděl v popelu a škrábal se kusem hliněného střepu. (Job 2:8) Opravdu žalostný pohled!

4. Co občas prožívá každá rodina?

 ⁴ Jak byste reagovali, kdyby vás postihla tak vážná choroba? V dnešní době Satan na Boží služebníky neútočí nemocemi, jako zaútočil na Joba. Dá se však očekávat, že vzhledem k lidské nedokonalosti, stresům každodenního života a stále se zhoršujícímu prostředí, ve kterém žijeme, občas někdo z rodiny onemocní. Přes všechna možná preventivní opatření jsme všichni náchylní k onemocnění, i když málokdo bude trpět stejně jako Job. Když se v domácnosti náhle objeví nemoc, může to být pro rodinu opravdu náročné. Podívejme se tedy, jak nám Bible pomáhá, abychom se s tímto stále existujícím nepřítelem lidstva dokázali vypořádat. (Kazatel 9:11; 2. Timoteovi 3:16)

5. Jak obvykle reagují členové rodiny, když je někdo z nich krátkodobě nemocen?

⁵ Každé narušení běžného života přináší problémy, ať je způsobeno čímkoli, a zejména to platí, je-li jeho příčinou dlouhodobá nemoc. I krátkodobé onemocnění vyžaduje určité úpravy, ústupky a oběti. Zdraví členové rodiny možná musí být potichu, aby měl nemocný dostatek klidu. Musí možná omezit určité činnosti. Přesto i malé děti v mnoha rodinách mají s nemocným sourozencem nebo rodičem soucit, i když občas potřebují připomenout, aby byly ohleduplné. (Kolosanům 3:12) Při krátkodobé nemoci členové rodiny obvykle ochotně dělají, co je potřeba. Kromě toho každý z rodiny by od ostatních očekával podobné ohledy, kdyby onemocněl. (Matouš 7:12)

6. Jaké reakce jsou někdy v rodině vidět, když některého z jejích členů postihne vážná, dlouhodobá nemoc?

⁶ Co však, když je onemocnění velmi vážné  a narušení běžného života drastické a trvá dlouho? Co když je například někdo z rodiny ochrnutý po mrtvici, tělesně postižený následkem Alzheimerovy choroby nebo oslabený nějakými jinými nemocemi? Nebo co když některého člena rodiny postihne duševní choroba, například schizofrenie? Běžnou počáteční reakcí je lítost — smutek nad tím, že milovaný člověk tolik trpí. Za lítostí však mohou následovat jiné reakce. Když ostatní v rodině zjistí, že nemoc jednoho člena nepříznivým způsobem velice ovlivnila i je a omezila jejich svobodu, možná je přepadne pocit rozmrzelosti. Snad si kladou otázku: „Proč se to muselo stát zrovna mně?“

7. Jak na Jobovu nemoc reagovala jeho manželka a na co zjevně zapomněla?

⁷ Zdá se, že něco podobného probíhalo v mysli Jobovy manželky. Uvědomte si, že již zažila ztrátu svých dětí a jejich rodin. Jak tyto tragické události pokračovaly, nepochybně pociťovala stále větší rozrušení. Když ještě k tomu viděla svého dříve činorodého, vitálního manžela, jak je nyní postižen bolestivou, odpornou nemocí, zřejmě pustila ze zřetele nesmírně důležitou okolnost, kterou všechny  ty tragické události zatlačily do pozadí, totiž že ona i její manžel mají vztah k Bohu. Bible říká: „Nakonec [Jobovi] řekla jeho manželka: ‚Ještě se držíš své ryzosti? Proklej Boha a zemři!‘“ (Job 2:9)

8. Které biblické texty mohou v případě vážného onemocnění někoho z rodiny pomoci ostatním členům, aby si udrželi na situaci správný náhled?

⁸ Mnozí se cítí znechuceni, a dokonce rozhořčeni, když nemoc jiného člena rodiny radikálně změní jejich život. Křesťan, který se nad tím zamyslí, by si však měl nakonec uvědomit, že mu tato situace poskytuje příležitost dát najevo opravdovost své lásky. Pravá láska „je shovívavá a laskavá . . ., nevyhledává své vlastní zájmy . . . Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává.“ (1. Korinťanům 13:4–7) Je tedy nesmírně důležité, abychom v sobě nenechali převládnout negativní pocity, ale abychom se naopak ze všech sil snažili tyto pocity ovládnout. (Přísloví 3:21)

9. Jaká ujištění mohou po duchovní a citové stránce pomáhat rodině, ve které je někdo vážně nemocen?

⁹ Co je možné udělat pro zajištění dobrého duchovního a citového stavu rodiny, když je některý její člen vážně nemocen? Každá nemoc samozřejmě vyžaduje individuální péči a léčbu a nebylo by vhodné, abychom v této publikaci doporučovali nějaký druh léčebného postupu nebo ústavní či domácí péče. Přesto v duchovním smyslu Jehova „pozvedá všechny, kteří jsou skloněni“. (Žalm 145:14) Král David napsal: „Šťastný je každý, kdo jedná ohleduplně s poníženým; v den neštěstí mu Jehova opatří únik. Jehova sám ho bude střežit a zachová ho naživu . . . Jehova sám ho bude podporovat na pohovce v nemoci.“ (Žalm 41:1–3) Jehova své  služebníky zachovává duchovně naživu, i když jsou citově souženi nad to, co unesou ze své síly. (2. Korinťanům 4:7) Mnoha členům rodiny, ve které byl někdo vážně nemocen, často přicházela na mysl slova žalmisty: „Byl jsem ve velké míře trápen. Jehovo, zachovej mě naživu podle svého slova.“ (Žalm 119:107)

10., 11. a) Co je nesmírně důležité, má-li se rodina dobře vyrovnat s nemocí? b) Jak se s nemocí svého manžela vyrovnala jedna žena?

¹⁰ Jedno biblické přísloví říká: „Duch muže dokáže snést jeho onemocnění, ale zkrušený duch, kdo jej může unést?“ (Přísloví 18:14) Duch rodiny může být stejně jako „duch muže“ poškozen otřesem. Avšak „klidné srdce je životem pro tělesný organismus“. (Přísloví 14:30) Na postoji neboli na duchu členů rodiny do značné míry závisí, zda se rodina dokáže s vážnou nemocí vyrovnat. (Srovnej Přísloví 17:22.)

¹¹ Jedna křesťanka musela trpělivě pečovat o svého manžela, který byl pouhých šest let po svatbě postižen mrtvicí. Vyprávěla: „Manžel měl těžce poškozenou schopnost mluvit a téměř nebylo možné se s ním dorozumět. Prožívala jsem nesmírné psychické vypětí, když jsem se snažila rozumět tomu, co se mi pokouší říci.“ Představte si také, jaké utrpení a pocit marnosti prožíval její manžel. Co tito manželé dělali? Přestože to měli na křesťanská shromáždění velmi daleko, sestra se ze všech sil snažila zůstat duchovně silná, a proto pečlivě sledovala všechny nejnovější informace od Společnosti a udržovala si stálý přísun duchovního pokrmu  v časopisech Strážná věž a Probuďte se! To jí dodávalo duchovní sílu, aby mohla čtyři roky pečovat o svého milovaného manžela až do jeho smrti.

12. Čím někdy může nemocný druhým pomáhat, jak je to vidět v případě Joba?

¹² V Jobově případě byl tím postiženým, který zůstal silný, sám Job. Své manželce položil otázku: „Budeme přijímat od pravého Boha jen to, co je dobré, a nebudeme přijímat i to, co je špatné?“ (Job 2:10) Není divu, že učedník Jakub později uvedl Joba jako vynikající příklad trpělivosti a snášenlivosti. V Jakubovi 5:11 čteme: „Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký výsledek dal Jehova, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný.“ Podobně dnes v mnoha případech nemocný člen rodiny svou statečností pomáhá ostatním v rodině, aby si k situaci zachovali pozitivní postoj.

13. V čem by se rodina, ve které je někdo vážně nemocen, neměla srovnávat s jinou rodinou?

¹³ Ti, kdo se museli vyrovnávat s nemocí v rodině, se většinou shodují v tom, že není nijak neobvyklé, když se členové rodiny zpočátku obtížně smiřují se skutečností. Také zdůrazňují, že je nesmírně důležité, jakým způsobem se kdo začne na situaci dívat. Na začátku je možná obtížné změnit či upravit běžný provoz domácnosti. Pokud však vynaložíme skutečné úsilí, můžeme se nové situaci přizpůsobit. Přitom je důležité, abychom svou situaci nesrovnávali se situací jiných lidí, kteří v rodině nemají nikoho nemocného, a abychom si nemysleli, že tito lidé mají snazší život a že to je prostě nespravedlivé. Nikdo přesně neví, jaká břemena musí druzí nést. Všichni křesťané nacházejí útěchu v Ježíšových slovech: „Pojďte ke mně  všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a chci vás občerstvit.“ (Matouš 11:28)

14. Jak si rodina může stanovit správné pořadí hodnot?

¹⁴ Je-li někdo v rodině vážně nemocen, bylo by prospěšné, kdyby si její členové připomněli inspirovaná slova: „V množství rádců je uskutečnění.“ (Přísloví 15:22) Co kdyby se členové rodiny sešli a pohovořili si o situaci, kterou nemoc způsobila? Určitě by bylo vhodné, kdyby rozhovor zahájili modlitbou a kdyby hledali rady v Božím slově. (Žalm 25:4) Co by se mělo při tomto rozhovoru projednat? Určitě by se mělo dospět k rozhodnutím ohledně léčení, finančních prostředků a uspořádání v rodině. Kdo bude o nemocného převážně pečovat? Jak ho v tom mohou ostatní členové podporovat? Jak vytvořená opatření ovlivní jednotlivé členy rodiny? Jak budou uspokojovány duchovní a jiné potřeby toho, kdo bude o nemocného převážně pečovat?

15. Jak Jehova podporuje rodiny, v nichž je někdo vážně nemocen?

¹⁵ Jestliže se upřímně modlíme o Jehovovo vedení, rozjímáme o Božím slově a odvážně se vydáme cestou popsanou v Bibli, často to vede k požehnaným výsledkům, které předčí naše očekávání. Choroba nemocného člena rodiny možná někdy neustupuje. Spoléháme-li však v každé situaci na Jehovu, vede to vždy k nejlepšímu výsledku. (Žalm 55:22) Žalmista napsal: „Tvá vlastní milující laskavost, Jehovo, mě podporovala. Když mi v nitru přibylo mých zneklidňujících myšlenek, projevy tvé vlastní útěchy polaskaly mou duši.“ (Žalm 94:18, 19; viz také Žalm 63:6–8.)

16., 17. Co můžeme zdůraznit, když s malými dětmi hovoříme o nemoci jejich sourozence?

¹⁶ Vážná nemoc v rodině může způsobit problémy také dětem. Je důležité, aby rodiče dětem pomáhali porozumět vzniklým potřebám a uvědomit si, v čem mohou pomáhat. Pokud v rodině onemocnělo dítě, je nutné jeho sourozencům pomáhat, aby pochopili, že nemocnému dítěti je sice věnována mimořádná pozornost a péče, ale přesto to neznamená, že ostatní děti jsou milovány méně. Rodiče by neměli připustit, aby situace vyvolala u ostatních dětí rozmrzelost nebo soupeření, ale mohou dětem naopak pomáhat, aby společně zvládaly situaci, kterou choroba způsobila, a tak si mezi sebou vytvořily pevnější pouto a upřímnou náklonnost.

¹⁷ Malé děti obvykle reagují ochotněji, když rodiče působí na jejich city, než když jim dlouze a složitě popisují zdravotní stav nemocného a způsob jeho léčení. Měly by tedy získat jen určitou představu o průběhu nemoci svého sourozence. Jestliže zdravé děti uvidí, že nemocného sourozence onemocnění omezuje, takže nemůže dělat spoustu věcí, které ony považují za samozřejmost, pak k němu budou mít pravděpodobně větší „bratrskou náklonnost“ a budou ‚něžně soucitné‘. (1. Petra 3:8)

18. Jak je možné pomáhat starším dětem, aby porozuměly problémům způsobeným nemocí, a jak jim takové porozumění může prospět?

¹⁸ Starším dětem by se mělo pomáhat, aby si uvědomily, že situace je náročná a že od každého v rodině vyžaduje nějaké oběti. Rodiče musí zaplatit poplatky lékařům a účty za léky, a proto možná  nejsou schopni poskytnout ostatním dětem všechno, co by chtěli. Budou jim to děti zazlívat a budou mít pocit, že jsou o něco ochuzeny? Nebo situaci pochopí a budou ochotné přinést nezbytné oběti? Hodně záleží na tom, jak se to s nimi rozebere, a na tom, jaký duch v rodině zavládne. Onemocnění některého člena rodiny pomohlo mnoha rodičům vychovat děti tak, aby se řídily Pavlovou radou: „Nic nebudete dělat ze svárlivosti, ani neprosazovat sami sebe, ale s ponížeností mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené a nebudete hledět s osobním zájmem jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních.“ (Filipanům 2:3, 4)

19., 20. a) Jaké povinnosti by měla převzít hlava rodiny, když je někdo v rodině nemocen? b) I když Bible není zdravotnická učebnice, jaké pokyny poskytuje rodinám, které se vyrovnávají s nemocí?

¹⁹ Vyrovnaní křesťané neodmítají žádnou léčbu, pokud není v rozporu s Božím zákonem. Když někdo z jejich rodiny onemocní, horlivě hledají pomoc, aby se utrpení postiženého zmírnilo. Možná se však setkají s protichůdnými odbornými posudky a ty bude nutné zvážit. Kromě toho se v posledních letech náhle objevily nové nemoci a zdravotní poruchy a mnohé z nich se nedají léčit nějakou všeobecně uznávanou léčebnou metodou. Někdy je dokonce obtížné zjistit přesnou diagnózu. Co by měl potom křesťan dělat?

²⁰ Ačkoli jeden z pisatelů Bible byl lékař a apoštol Pavel dal svému příteli Timoteovi prospěšnou radu týkající se zdraví, přesto je Písmo mravní a duchovní  vodítko, ne zdravotnická učebnice. (Kolosanům 4:14; 1. Timoteovi 5:23) Takže pokud jde o léčbu, musí křesťanské hlavy rodin udělat vlastní vyrovnané rozhodnutí. Možná se domnívají, že potřebují získat více než jeden odborný posudek. (Srovnej Přísloví 18:17.) Určitě si přejí, aby nemocný člen jejich rodiny dostal nejlepší dostupnou pomoc, a tuto pomoc většinou hledají u vystudovaných lékařů. Někteří křesťané dají raději přednost alternativním způsobům léčení. To také záleží na osobním rozhodnutí. Když však křesťané řeší zdravotní problémy, nepřestává být ‚Boží slovo lampou jejich noze a světlem jejich vozové cestě‘. (Žalm 119:105) Neustále se řídí pokyny stanovenými v Bibli. (Izajáš  55:8, 9) Vyhýbají se tedy diagnostickým metodám, které mohou mít něco společného se spiritismem, a také léčebným postupům, při nichž jsou porušovány biblické zásady. (Žalm 36:9; Skutky 15:28, 29; Zjevení 21:8)

21., 22. Jaká biblická zásada ovlivnila rozhodnutí jedné Asiatky a jak se toto rozhodnutí ukázalo v její situaci jako správné?

²¹ Podívejme se na případ jedné mladé Asiatky. Krátce potom, co začala studovat se svědky Jehovovými a tak poznávat Bibli, porodila nedonošenou holčičku, která vážila pouze 1470 gramů. Žena prožívala hluboký zármutek, když jí lékař řekl, že děťátko bude značně opožděné ve vývoji a že nikdy nebude chodit. Doporučil jí, aby dítě odložila do útulku. Její manžel nevěděl, co mají dělat. Ke komu se měla obrátit?

²² Říká: „Pamatuji si, co jsem se dozvěděla z Bible, že ‚synové jsou dědictví od Jehovy; plod břicha je odměna‘.“ (Žalm 127:3) Rozhodla se, že si toto „dědictví“ vezme domů a že se o holčičku postará. Zpočátku to pro ni bylo obtížné, ale s pomocí křesťanských přátel z místního sboru svědků Jehovových to zvládla a mohla dítěti zajistit zvláštní potřebnou péči. Za dvanáct let nato dívenka navštěvovala shromáždění v sále Království a tam se těšila ze společnosti jiných dětí. Její matka říká: „Jsem velmi vděčná, že mě biblické zásady podnítily udělat, co je správné. Bible mi pomohla, abych si udržela čisté svědomí před Jehovou Bohem a abych neměla výčitky svědomí, které by mě trápily po celý zbytek života.“

23. Jakou útěchu dává Bible nemocnému i těm, kdo o něho pečují?

²³ Nemoci nás nebudou sužovat stále. Prorok Izajáš  předem poukázal na dobu, kdy „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24) Tento slib se splní v rychle se blížícím novém světě. Do té doby se ovšem musíme potýkat s nemocemi a smrtí. Jsme však šťastni, že nás Boží slovo přitom vede a pomáhá nám. Základní pravidla chování obsažená v Bibli jsou neměnná a převyšují proměnlivé názory nedokonalých lidí. Proto moudrý člověk souhlasí se žalmistou, který napsal: „Jehovův zákon je dokonalý, přivádí duši zpět. Jehovova připomínka je důvěryhodná, činí nezkušeného moudrým . . . Jehovova soudcovská rozhodnutí jsou pravá; prokázala se jako zcela spravedlivá . . . v jejich dodržování je velká odměna.“ (Žalm 19:7, 9, 11)