1. Co všechno může vést k rozdělení rodiny?

LIDÉ, kteří žijí v rodině, kde je láska, porozumění a pokojné vztahy, jsou šťastní. Snad je taková i vaše rodina. Je však smutné, že v mnoha rodinách je situace úplně jiná. Tyto rodiny jsou totiž z jedné či z více příčin rozděleny. Co rodiny rozděluje? V této kapitole se budeme zabývat třemi činiteli. V některých rodinách nepatří všichni členové ke stejnému náboženství. V jiných rodinách možná děti nemají stejné vlastní rodiče. A ještě v dalších se zdá, že jejich členy nutí k rozdělení namáhavé vydělávání na živobytí nebo touha po hmotných věcech. Ovšem okolnosti, které jednu rodinu rozdělují, nemusí na jinou vůbec působit. Na čem to záleží?

2. Kde někteří lidé hledají rady pro rodinný život, ale co je nejlepším zdrojem takových rad?

² Jedním činitelem je to, jak se na danou situaci díváte. Jestliže se upřímně snažíte pochopit stanovisko druhého člověka, pravděpodobně si uvědomíte, co je potřeba k udržení sjednocené rodiny. Druhým činitelem je to, odkud čerpáte rady. Mnozí lidé se řídí radami od spolupracovníků, sousedů, novinářů a jiných rádců. Někteří si však vyhledali, co o jejich situaci říká Boží slovo, a potom biblické zásady uplatnili. Jak to může pomáhat k udržení pokojných vztahů v rodině? (2. Timoteovi 3:16, 17)

3. a) Co Bible říká v souvislosti se vstupem do manželství s člověkem jiného vyznání? b) Které základní zásady je možné uplatňovat v případě, že jeden manželský partner je věřící a druhý nevěřící?

³ Bible nás důrazně nabádá, abychom nevstupovali do manželství s člověkem, který je jiného náboženského vyznání. (5. Mojžíšova 7:3, 4; 1. Korinťanům 7:39) Je však možné, že jste pravdu z Bible poznala až po svatbě a váš manžel ji nepřijal. Co potom? Manželské sliby samozřejmě platí i nadále. (1. Korinťanům 7:10) Bible zdůrazňuje trvalost manželského svazku a povzbuzuje lidi v manželství, aby své rozpory řešili, a ne aby z manželství utíkali. (Efezanům 5:28–31; Titovi 2:4, 5) Co však, jestliže se váš manžel důrazně postaví proti tomu, že se věnujete biblickému náboženství? Možná se vám pokusí zabránit v navštěvování sborových shromáždění nebo snad řekne, že si nepřeje, aby jeho manželka chodila dům od domu a mluvila o náboženství. Co budete dělat?

4. Jak může manželka projevovat pochopení, jestliže její manžel má jinou víru než ona?

⁴ Položte si otázku: ‚Proč můj manžel reaguje tímto způsobem?‘ (Přísloví 16:20, 23) Jestliže plně nechápe, co vlastně děláte, možná má o vás starost. Nebo snad na něj příbuzní vyvíjejí nátlak kvůli tomu, že už nepěstujete zvyky, které jsou pro ně důležité. Jeden manžel řekl: „Když jsem byl doma sám, cítil jsem se opuštěný.“ Tento muž měl pocit, že kvůli náboženství ztrácí manželku. Přesto mu hrdost bránila přiznat, že se cítí osamělý. Váš manžel možná potřebuje ujištění, že vaše láska k Jehovovi neznamená, že jeho nyní milujete méně než v minulosti. Rozhodně mu věnujte hodně času.

5. V čem si manželka musí udržet vyrovnanost, jestliže její manžel je jiného vyznání?

 ⁵ Chcete-li však situaci řešit moudře, musíte zvážit ještě něco důležitějšího. Boží slovo všechny manželky nabádá: „Podřizujte se svým manželům, jak se to sluší v Pánu.“ (Kolosanům 3:18) Varuje tak před duchem nezávislosti. Kromě toho slovy „jak se to sluší v Pánu“ tento biblický text ukazuje, že manželka, která se podřizuje svému manželovi, by také měla brát v úvahu, že se má podřizovat Pánu. Musí v tom jednat vyrovnaně.

6. Na jaké zásady by měla pamatovat křesťanská manželka?

⁶ Součástí pravého uctívání je, že křesťané navštěvují sborová shromáždění a že druhým lidem vydávají svědectví o své víře založené na Bibli. Tyto důležité oblasti pravého uctívání nesmějí být zanedbávány. (Římanům 10:9, 10, 14; Hebrejcům 10:24, 25) Co byste tedy dělala, kdyby vám nějaký  člověk najednou nařídil, abyste určitý Boží požadavek neplnila? Apoštolové Ježíše Krista prohlásili: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29) Příklad apoštolů je precedens, podle něhož se dá jednat v mnoha životních situacích. Podnítí vás láska k Jehovovi, abyste mu prokazovala oddanost, která mu právem patří? Způsobí zároveň vaše láska a úcta k manželovi, že se tuto oddanost Jehovovi budete snažit prokazovat způsobem, který je pro vašeho manžela přijatelný? (Matouš 4:10; 1. Jana 5:3)

7. K čemu musí být křesťanská manželka odhodlána?

⁷ Ježíš uvedl, že někdy to nebude možné. Upozornil, že kvůli odporu proti pravému uctívání se věřící členové některých rodin budou cítit odděleni, jako by se mezi ně a zbytek rodiny dostal meč. (Matouš 10:34–36) To zažila jedna žena v Japonsku. Manžel jí kladl odpor jedenáct let. Krutě ji týral a často ji zamykal v domě. Ona však vytrvala. Pomáhali jí v tom přátelé z křesťanského sboru. Neustále se modlila a čerpala povzbuzení z textu 1. Petra 2:20. Tato křesťanka byla přesvědčena, že pokud zůstane pevná, její manžel jednou začne společně s ní sloužit Jehovovi. A skutečně se to stalo.

8., 9. Jak by měla manželka jednat, aby svému manželovi nekladla zbytečné překážky?

⁸ Postoj svého manželského partnera můžete ovlivnit mnoha praktickými věcmi. Například jestliže váš manžel protestuje proti vašemu náboženství, neposkytujte mu opodstatněné příčiny ke stížnosti v jiných oblastech. Udržujte v domácnosti čistotu. Pečujte o svůj osobní vzhled. Nešetřete svými projevy lásky a vděčnosti. Nekritizujte ho, ale naopak ho podporujte. Dávejte mu najevo, že od něho očekáváte  vedení jako od hlavy rodiny. Nemstěte se, jestliže se domníváte, že vám bylo ukřivděno. (1. Petra 2:21, 23) Berte v úvahu lidskou nedokonalost, a jestliže dojde k hádce, jako první se pokorně omluvte. (Efezanům 4:26)

⁹ Postarejte se o to, aby manžel dostal jídlo včas, i když jdete na shromáždění. Jestliže je to možné, choďte do křesťanské služby raději v době, kdy váš manžel není doma. Křesťanská manželka jedná moudře, když se svým manželem, pokud je mu to nepříjemné, o biblických myšlenkách nemluví. Spíše se má řídit radou apoštola Petra: „Vy manželky, podřizujte [se] svým vlastním manželům, aby někteří, jestliže nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože jsou očitými svědky vašeho cudného chování spolu s hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:1, 2) Křesťanské manželky, ještě více se snažte projevovat ovoce Božího ducha. (Galaťanům 5:22, 23)

10. Jak by měl věřící manžel jednat se svou manželkou, která je jiného vyznání?

¹⁰ Co když manžel je křesťan, ale manželka křesťanka není? Bible dává rady i pro takové situace. Říká: „Jestliže má nějaký bratr nevěřící manželku, a ona je přesto svolná s ním bydlet, ať ji neopouští.“ (1. Korinťanům 7:12) Manžely také nabádá: „Neustále milujte své manželky.“ (Kolosanům 3:19)

11. Jak může manžel, jehož manželka není křesťanka, používat rozlišovací schopnost a taktně uplatňovat postavení hlavy?

¹¹ Jestliže vaše manželka je jiného vyznání než vy, zvlášť pečlivě jí projevujte úctu a buďte ohleduplný k jejím pocitům. Je dospělá, a proto si zasluhuje takovou míru svobody, aby se mohla věnovat svému  náboženství, i když s tímto náboženstvím nesouhlasíte. Když s ní poprvé mluvíte o své víře, nečekejte, že zakořeněné náboženské názory ihned odloží a nahradí je něčím novým. Neříkejte jí unáhleně, že náboženské zvyklosti, které ona a její rodina dlouhá léta udržují, jsou nesprávné, ale naopak se snažte trpělivě s ní rozmlouvat z Písma. Je možné, že pokud věnujete hodně času sborovým činnostem, cítí se zanedbávaná. Možná se staví proti vašemu úsilí sloužit Jehovovi, ale ve skutečnosti vám tím chce sdělit: „Potřebuji, abys mi věnoval více času!“ Buďte trpělivý. Vaše láskyplná ohleduplnost jí možná časem pomůže, aby se připojila k pravému uctívání. (Kolosanům 3:12–14; 1. Petra 3:8, 9)

12. Které biblické zásady by měly být uplatňovány při výchově dětí, i když manžel a manželka nejsou stejného vyznání?

¹² V rodině, která není sjednocena v uctívání, se někdy stane spornou otázkou náboženské poučování dětí. Jak by měly být uplatňovány biblické zásady? Prvořadou odpovědnost za poučování dětí ukládá Bible otci, ale i matka v tom hraje důležitou úlohu. (Přísloví 1:8; srovnej 1. Mojžíšovu 18:19; 5. Mojžíšovu 11:18, 19.) I když otec neuznává za svou hlavu Krista, pořád je hlavou rodiny.

13., 14. Co může dělat manželka, jestliže jí manžel zakazuje vodit děti na křesťanská shromáždění nebo s nimi studovat Bibli?

¹³ Někteří nevěřící otcové neprotestují proti tomu, že matka poučuje své děti o náboženských otázkách. Jiní protestují. Co když váš manžel nechce dovolit, abyste vodila děti na sborová shromáždění nebo abyste s nimi doma studovala Bibli? V tom případě musíte vyrovnaně plnit několik svých závazků — závazek k Jehovovi Bohu, ke svému manželovi jako  k hlavě rodiny a ke svým milovaným dětem. Jak je možné plnění těchto závazků sladit?

¹⁴ Určitě se o tuto věc budete modlit. (Filipanům 4:6, 7; 1. Jana 5:14) Ale o tom, jaký postup zvolíte, nakonec musíte rozhodnout sama. Jestliže jednáte taktně a dáváte svému manželovi najevo, že jeho postavení hlavy nezpochybňujete, možná jeho odpor nakonec poleví. I když vám manžel zakazuje vodit děti na shromáždění nebo s nimi pravidelně vést biblické studium, přesto je můžete poučovat. Denně si s nimi povídejte a dávejte jim dobrý příklad a tak se jim snažte co nejvíce vštěpovat lásku k Jehovovi, víru v jeho Slovo, lásku k rodičům — i k otci —, láskyplný zájem o jiné lidi a ocenění pro svědomitou práci. Časem si otec možná povšimne dobrých výsledků a možná ocení hodnotu vašich snah. (Přísloví 23:24)

15. Za co má věřící otec odpovědnost při výchově dětí?

¹⁵ Pokud jste věřící a vaše manželka je nevěřící, odpovědnost za výchovu dětí „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“ musíte nést vy. (Efezanům 6:4) Při tom byste ovšem měl se svou manželkou jednat laskavě, láskyplně a rozumně.

16., 17. Které biblické zásady si musí připomínat děti, jestliže přijímají jinou víru, než mají jejich rodiče?

¹⁶ Dnes už není nijak neobvyklé, že i nezletilé děti zastávají jiné náboženské názory než jejich rodiče. Jste v takové situaci? Jestliže ano, v Bibli jsou rady i pro vás.

¹⁷ Boží slovo říká: „Poslouchejte své rodiče ve spojení s Pánem, protože toto je spravedlivé: ‚Cti svého otce a svou matku.‘“ (Efezanům 6:1, 2) To zahrnuje  také zdravou úctu k rodičům. Poslouchat rodiče je sice velmi důležité, ale není možné nebrat přitom v úvahu pravého Boha. Když dítě dosáhne takového věku, aby se mohlo začít samo rozhodovat, má za své jednání mnohem větší odpovědnost. To platí nejen s ohledem na světský zákon, ale zejména ve vztahu k Božímu zákonu. „Každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe,“ říká Bible. (Římanům 14:12)

18., 19. Jak mohou děti, které jsou jiného vyznání než jejich rodiče, rodičům pomáhat, aby lépe porozuměli jejich víře?

¹⁸ Jestliže vaše náboženské přesvědčení působí, že ve svém životě děláte změny, snažte se chápat stanovisko svých rodičů. Pravděpodobně je potěší, když díky poznávání biblických nauk a jejich uplatňování začínáte být uctivější, poslušnější a pilnější v tom, co od vás vyžadují. Pokud však vaše nová víra také působí, že odmítáte jejich osobní náboženské názory a zvyky, možná mají pocit, že pohrdáte odkazem, který se vám snažili předat. Snad se také obávají, aby vám to, co děláte, neuškodilo, jestliže to je ve společnosti nepopulární nebo jestliže to odvrací vaši pozornost od záležitostí, které by vám podle jejich názoru mohly dopomoci k hmotnému blahobytu. Překážkou by také mohla být pýcha. Snad mají pocit, že jim vlastně dáváte najevo, že vy máte pravdu a oni se mýlí.

¹⁹ Takže jakmile to bude možné, snažte se zařídit, aby se vaši rodiče sešli s některým starším nebo jiným zralým svědkem z místního sboru. Povzbuďte své rodiče, aby se šli podívat do sálu Království a poslechli si, o čem se tam mluví, a aby tak na vlastní oči zjistili, jací vlastně svědkové Jehovovi jsou. Časem se možná odmítavý postoj vašich rodičů zmírní. I když jsou rodiče ve svém odporu neoblomní, ničí  biblickou literaturu svých dětí a zakazují jim chodit na křesťanská shromáždění, děti obvykle mají někde jinde možnost si číst, povídat si se spolukřesťany, příležitostně vydávat svědectví a pomáhat druhým. Také se můžete modlit k Jehovovi. Některé děti musí čekat, až dosáhnou takového věku, aby mohly žít samy, a pak teprve mohou dělat víc. Ale ať je situace ve vaší rodině jakákoli, nezapomeňte ‚ctít svého otce a svou matku‘. Udělejte pro udržení pokojných vztahů v rodině, co můžete. (Římanům 12:17, 18) Především však usilujte o pokojný vztah k Bohu.

20. Jaké pocity možná mají děti, které mají nevlastního otce nebo nevlastní matku?

²⁰ Situace v mnoha rodinách je taková, že jejich největším problémem není náboženství, ale nevlastní děti. V mnoha domácnostech dnes žijí děti z předchozího manželství jednoho nebo obou manželských partnerů. Děti v takové rodině jsou možná žárlivé a rozmrzelé nebo snad nemají jasno v tom, komu být věrné. V důsledku toho možná odmítají upřímné snahy nevlastního rodiče být dobrým otcem nebo dobrou matkou. Co může rodině s nevlastními dětmi pomoci ke spokojenosti?

21. Proč by měli nevlastní rodiče očekávat, že i navzdory jejich zvláštním okolnostem jim zásady z Bible pomohou?

²¹ Uvědomte si, že i navzdory zvláštním okolnostem zde platí biblické zásady, které přinášejí spokojenost také do jiných rodin. Nějakou dobu se možná zdá, že přehlížením těchto zásad se problém odstraní, ale později to jistě povede k zármutku. (Žalm 127:1; Přísloví 29:15) Vypěstujte si moudrost a rozlišovací schopnost; moudrost k tomu, abyste uplatňovali  Boží zásady s tím, že si uvědomíte dalekosáhlé dobré výsledky, a rozlišovací schopnost k tomu, abyste poznali, proč členové rodiny říkají a dělají určité věci. K tomu je také potřebná empatie, schopnost vcítit se do pocitů druhého. (Přísloví 16:21; 24:3; 1. Petra 3:8)

22. Proč dětem možná připadá obtížné přijmout nevlastního otce nebo nevlastní matku?

²² Jestliže jste nevlastní otec nebo matka, asi si vzpomenete, že pokud jste byli rodinnými přáteli, děti vás možná rády viděly. Když se však z vás stal nevlastní otec nebo matka, postoj dětí se změnil. Děti si uvědomují, že jejich vlastní otec nebo matka už s nimi nejsou, a proto se možná potýkají s rozporem, komu mají být věrné, a třeba se domnívají, že si chcete přivlastnit jejich náklonnost k nepřítomnému rodiči. Někdy vám možná zcela otevřeně připomenou, že nejste jejich otec nebo jejich matka. Takové výroky zraňují. Přesto ‚se neukvapuj ve svém duchu, takže by ses urazil‘. (Kazatel 7:9) K tomu, abyste dokázali rozumět pocitům dětí, potřebujete rozlišovací schopnost a empatii.

23. Jak by rodiče měli ukázňovat své vlastní i nevlastní děti?

²³ Tyto vlastnosti mají zásadní význam pro toho, kdo ukázňuje. Důsledné ukázňování je nesmírně důležité. (Přísloví 6:20; 13:1) Všechny děti nejsou stejné, a proto je snad potřeba každé dítě ukázňovat jinak. Někteří nevlastní rodiče zjišťují, že alespoň zpočátku je možná lepší, když touto stránkou rodičovství se zabývá vlastní rodič. Je však nezbytné, aby se oba rodiče na ukázňování dohodli a podporovali ho a aby žádný nenadržoval vlastnímu potomkovi na úkor nevlastního dítěte. (Přísloví 24:23) Je důležité vyžadovat poslušnost,  ale je nezbytné přihlížet k nedokonalosti. Nereagujte přehnaně. Ukázňujte s láskou. (Kolosanům 3:21)

24. Co může v nevlastní rodině pomáhat, aby mezi rodinnými příslušníky opačného pohlaví nedošlo k problémům v mravním ohledu?

²⁴ Pro to, aby se předešlo těžkostem v rodině, se dá hodně udělat společnými rozhovory. Mohou rodině pomáhat, aby zůstala zaměřena na důležitější věci v životě. (Srovnej Filipanům 1:9–11.) Také mohou každému členu rodiny pomoci zjistit, jak může přispět k dosažení rodinných cílů. Upřímné rozhovory v rodině mohou kromě toho zabránit morálním problémům. Děvčata potřebují pochopit, jak se mají oblékat a chovat ve společnosti svého nevlastního otce  a nevlastních bratrů, a chlapci potřebují poradit, jak se mají správně chovat k nevlastní matce a nevlastním sestrám. (1. Tesaloničanům 4:3–8)

25. Jaké vlastnosti mohou rodině s nevlastními dětmi pomoci udržet pokojné vztahy?

²⁵ Při plnění náročného úkolu nevlastního otce nebo nevlastní matky buďte trpěliví. Vytváření nových vztahů vyžaduje čas. Získat si lásku a úctu dětí, se kterými nemáte žádné tělesné pouto, může být nelehký úkol. Ale možné to je. Klíčem k pokojným vztahům v nevlastní rodině je moudré, vnímavé srdce, které má v sobě silnou touhu líbit se Jehovovi. (Přísloví 16:20) Takové vlastnosti vám pomohou zvládat i jiné situace.

26. Jak postoje k hmotným věcem a problémy s nimi související mohou rodinu rozdělovat?

²⁶ Postoj k hmotným věcem a problémy s nimi související mohou rodinu rozdělovat mnoha způsoby. Je smutné, že některé rodiny jsou narušeny hádkami o peníze a touhou zbohatnout nebo se alespoň trochu obohatit. Rozdělení může vzniknout tím, že oba manželé chodí do světského zaměstnání a pěstují si postoj „to jsou moje peníze a tohle jsou tvoje peníze“. I když se manželští partneři, kteří oba chodí do zaměstnání, nehádají, možná zjistí, že jim v časovém plánu zbývá málo času na sebe navzájem. Ve světě je stále větší tendence k tomu, aby otcové delší dobu — měsíce nebo i roky — žili mimo domov, aby si vydělali víc peněz, než by si mohli vydělat doma. To může vést k velmi vážným problémům.

27. Které zásady mohou rodině pomáhat při finanční tísni?

²⁷ Pro řešení těchto situací není možné vytvořit žádná pravidla, protože jedna rodina se musí vyrovnávat s jinými tlaky a potřebami než druhá. Přesto však mohou biblické rady pomáhat. Například Přísloví 13:10 ukazují, že zbytečným šarvátkám se lidé mohou vyhnout tím, že „se spolu radí“. K tomu patří nejen říkat své vlastní názory, ale také hledat rady a zjišťovat, jak se na určitou věc dívá ten druhý. Ke sjednocení snah v rodině může kromě toho pomoci reálný finanční rozpočet. Někdy, snad na přechodnou dobu, je nezbytné, aby oba manželé pracovali mimo domov, protože musí krýt nějaké větší výdaje, zvlášť když mají děti nebo když jsou na nich závislí jiní lidé. V takovém případě musí manžel dávat své manželce najevo, že přesto má čas i na ni.  Může jí společně s dětmi pomáhat s nějakou prací, kterou by normálně zvládla sama. (Filipanům 2:1–4)

28. Jaké připomínky rodině pomohou, aby byla jednotná?

²⁸ Mějte však na paměti, že peníze jsou sice v tomto systému věcí nezbytné, ale nepřinášejí štěstí. Určitě z nich nevyplývá život. (Kazatel 7:12) Přehnané zdůrazňování hmotných věcí může způsobit duchovní i mravní zkázu. (1. Timoteovi 6:9–12) Oč lepší je hledat nejprve Boží Království a Boží spravedlnost, protože v tom případě nás Bůh ujišťuje, že požehná našemu úsilí o zajištění hmotných potřeb! (Matouš 6:25–33; Hebrejcům 13:5) Přestože vaše rodina vlivem určitých okolností možná není úplně jednotná, pokud na první místo v životě stavíte duchovní zájmy a usilujete především o pokojný vztah k Bohu, můžete zjistit, že v těch nejdůležitějších oblastech se z ní stala opravdu sjednocená rodina.