1.–3. a) Co Izraelitům hrozilo ze strany Egypťanů? b) Jak Jehova bojoval za svůj lid?

 IZRAELITÉ se dostali do pasti – uvízli mezi neprostupnými skalními útesy a mořem, které se nedalo přejít. Zuřivě je pronásledovalo egyptské vojsko, nelítostná vražedná mašinerie, která byla odhodlaná vyhladit je. a Mojžíš přesto příslušníky Božího lidu vybízel, aby neztráceli naději. „Jehova bude bojovat za vás a vy se budete jen mlčky dívat,“ ujišťoval je. (2. Mojžíšova 14:14)

² Mojžíš podle všeho přece jen volal k Jehovovi a ten na to reagoval slovy: „Proč ke mně voláš? … Zvedni svou hůl, napřáhni ruku nad moře a rozděl ho.“ (2. Mojžíšova 14:15, 16) Jen si představte, co se asi začalo dít. Jehova okamžitě dává příkaz svému andělovi, a oblačný sloup se přesouvá do zadní části izraelského šiku. Možná se tam rozprostírá jako zeď a brání egyptským liniím v útoku. (2. Mojžíšova 14:19, 20; Žalm 105:39) Mojžíš napřahuje ruku. Silným větrem se moře rozdělí. Vody nějakým způsobem ztuhnou a postaví se jako zdi. Tak vzniká dostatečně široká cesta, po níž může přejít celý národ. (2. Mojžíšova 14:21; 15:8)

³ Když faraon vidí tento projev moci, měl by svým vojskům dát rozkaz k ústupu. Pyšný faraon však nařizuje útok. (2. Mojžíšova 14:23) Pronásledující Egypťané se ženou na mořské dno. Jejich útok se však brzy změní ve zmatek, když od jejich válečných vozů začínají odpadávat kola. Jakmile  jsou Izraelité v bezpečí na druhém břehu, Jehova přikazuje Mojžíšovi: „Napřáhni ruku nad moře, aby se vody vrátily na Egypťany, jejich válečné vozy a jezdce.“ Vodní stěny se hroutí a pohřbívají faraona i jeho vojska. (2. Mojžíšova 14:24–28; Žalm 136:15)

4. a) Jak Jehova u Rudého moře prokázal, kým je? b) Jak by někteří lidé mohli reagovat na toto vykreslení Jehovovy osobnosti?

⁴ Osvobození izraelského národa u Rudého moře bylo významnou událostí v dějinách Božího jednání s lidstvem. Tehdy se Jehova prokázal jako „mocný válečník“. (2. Mojžíšova 15:3) Jak na vás ale tento popis Jehovy působí? Popravdě řečeno, války přinesly lidstvu mnoho bolesti a utrpení. Mohlo by se snad stát, že by vám to, jak Bůh používá ničivou moc, připadalo spíše odstrašující, než aby vás to podněcovalo přiblížit se k němu?

5., 6. a) Proč je Jehova vhodně označen jako „Bůh vojsk“? b) Jak se Boží válčení liší od lidských válek?

⁵ Přibližně dvěstěšedesátkrát v Hebrejských písmech a dvakrát v Křesťanských řeckých písmech se objevuje spojení „Jehova, Bůh vojsk“. (1. Samuelova 1:11) Jehova je Svrchovaný panovník, a proto je velitelem obrovského vojska andělů. (Jozue 5:13–15; 1. Královská 22:19) Ničivá síla tohoto vojska vzbuzuje posvátnou úctu. (Izajáš 37:36) Není nijak příjemné uvažovat o ničení lidí. Musíme však pamatovat na to, že Boží válčení se liší od malicherných lidských konfliktů. Vojenští a političtí vůdci se možná snaží své agresi přisoudit ušlechtilé pohnutky. Lidské války jsou však nerozlučně spjaty s chamtivostí a sobectvím.

 ⁶ Naproti tomu Jehova není poháněn nekontrolovanými emocemi. V 5. Mojžíšově 32:4 se píše: „On je Skála. To, co dělá, je dokonalé, všechny jeho cesty jsou právo. Bůh je věrný a nikdy se nedopustí bezpráví, je spravedlivý a čestný.“ Boží Slovo odsuzuje neovládaný vztek, krutost a násilí. (1. Mojžíšova 49:7; Žalm 11:5) Jehova tedy nikdy nejedná bez rozmyslu. Svou ničivou moc používá v omezené míře a jako poslední možnost. Je to tak, jak to vyjádřil prostřednictvím svého proroka Ezekiela: „‚Mám snad radost ze smrti špatného člověka?‘ prohlašuje Svrchovaný pán Jehova. ‚Nejsem radši, když se napraví a zůstane naživu?‘“ (Ezekiel 18:23)

7., 8. a) K jakému nesprávnému závěru Job došel v souvislosti se svým utrpením? b) Jak Elihu usměrnil Jobovo uvažování v tomto ohledu? c) Jaké poučení si můžeme vzít z toho, co se stalo Jobovi?

⁷ Proč tedy Jehova používá ničivou moc? Než si na tuto otázku odpovíme, mohli bychom si připomenout bezúhonného muže Joba. Satan zpochybnil, jestli Job – a vlastně kterýkoli člověk – zůstane ve zkouškách věrný Bohu. Jehova na toto obvinění reagoval tím, že Satanovi dovolil, aby Jobovu oddanost vyzkoušel. Proto Job onemocněl, přišel o své bohatství a o své děti. (Job 1:1–2:8) Job nevěděl, proč se to děje, a proto dospěl k nesprávnému závěru, že jeho utrpení je nespravedlivým trestem od Boha. Ptal se Boha, proč si z něj udělal „terč“, „nepřítele“. (Job 7:20; 13:24)

⁸ Mladý muž jménem Elihu tuto trhlinu v Jobově uvažování odhalil slovy: „To jsi si tak jistý svou pravdou, že bys řekl ‚Jsem bezúhonnější než Bůh‘?“ (Job 35:2) Ano, je nemoudré myslet si, že známe věci lépe než Bůh, nebo se domnívat, že Bůh jednal nespravedlivě. „Je nepředstavitelné, že by pravý Bůh páchal zlo a že by Všemohoucí jednal nesprávně,“ prohlásil Elihu. Později řekl: „Porozumět Všemohoucímu je nad naše síly. Je velmi mocný a nikdy nejedná v rozporu s právem  a spravedlností.“ (Job 34:10; 36:22, 23; 37:23) Můžeme si být jisti, že když Bůh bojuje, má pro to dobrý důvod. Mějme to na mysli, až nyní budeme zkoumat některé důvody, proč na sebe Bůh pokoje někdy bere úlohu válečníka. (1. Korinťanům 14:33)

9. Proč svatý Bůh bojuje?

⁹ Mojžíš Boha nejprve velebil jako mocného válečníka a potom prohlásil: „Kdo z bohů je jako ty, Jehovo? Kdo je jako ty, vznešený ve svatosti?“ (2. Mojžíšova 15:11) Podobná slova napsal prorok Habakuk: „Máš příliš čisté oči, než aby ses díval na zlo, nedokážeš přihlížet špatnosti.“ (Habakuk 1:13) Jehova je Bohem lásky, ale je také Bohem svatosti, spravedlnosti a práva. Tyto vlastnosti ho někdy vedou k tomu, aby použil svou ničivou moc. (Izajáš 59:15–19; Lukáš 18:7) Bůh tedy neposkvrňuje svou svatost, když bojuje. Naopak. Bojuje proto, že je svatý. (2. Mojžíšova 39:30)

10. Jakým jediným způsobem mohlo být vyřešeno nepřátelství předpověděné v 1. Mojžíšově 3:15 a co to má přinést dobrým lidem?

¹⁰ Uvažujme o situaci, která vznikla, když se první lidská dvojice, Adam a Eva, vzbouřila proti Bohu. (1. Mojžíšova 3:1–6) Kdyby Jehova jejich špatnost toleroval, podkopal by své postavení Svrchovaného panovníka. Bůh je spravedlivý, a proto byl nucen odsoudit Adama a Evu k smrti. (Římanům 6:23) V prvním biblickém proroctví předpověděl, že mezi jeho služebníky a následovníky „hada“, Satana, bude panovat nepřátelství. (1. Mojžíšova 3:15; Zjevení 12:9) Toto nepřátelství mohlo být vyřešeno jedině rozdrcením Satana. (Římanům 16:20) Vykonání tohoto rozsudku však má přinést velké požehnání dobrým lidem, zbavit zemi Satanova vlivu a umožnit vznik celosvětového ráje. (Matouš 19:28) Než se to stane, budou ti, kdo stojí na straně Satana,  neustálým nebezpečím pro tělesné a duchovní blaho Božího lidu. V některých situacích Jehova musel zasahovat.

11. Proč Bůh cítil nutnost způsobit celosvětovou potopu?

¹¹ Příkladem takového zásahu byla potopa v Noemově době. V 1. Mojžíšově 6:11, 12 se píše: „Země byla v očích pravého Boha zkažená a byla plná násilí. Bůh se podíval na zemi a viděl, že je zkažená. Všichni lidé na zemi jednali velmi špatně.“ Dovolil snad Bůh špatným lidem, aby zahladili poslední stopy mravnosti, které na zemi zůstaly? Ne. Jehova cítil nutnost způsobit celosvětovou potopu, aby zemi zbavil těch, kdo se dopouštěli násilí a nemravnosti a nechtěli s tím přestat.

12. a) Co Jehova předpověděl v souvislosti s Abrahamovým potomstvem? b) Proč měli být Amorejci vyhlazeni?

¹² Podobné to bylo s Božím rozsudkem proti Kananejcům. Jehova odhalil, že z Abrahama vzejde potomstvo, jehož prostřednictvím si budou žehnat všechny rodiny země. V souladu s tímto záměrem Bůh rozhodl, že Abrahamovi potomci dostanou Kanaán, což byla země obývaná národem zvaným Amorejci. Jakým právem mohl Bůh tento lid násilně vypudit z jeho země? Jehova předpověděl, že k tomu dojde až asi za 400 let – až „provinění Amorejců“ dosáhne „plné míry“. b (1. Mojžíšova 12:1–3; 13:14, 15; 15:13, 16; 22:18) Během tohoto období Amorejci stále více zabředávali do mravní zkaženosti. Kanaán se stal zemí modlářství, krveprolévání a zvrácených sexuálních zvyklostí. (2. Mojžíšova 23:24; 34:12, 13; 4. Mojžíšova 33:52) Jeho obyvatelé dokonce nechávali umírat děti v obětních ohních. Cožpak mohl svatý Bůh vystavit svůj lid vlivu takové špatnosti? Ne. Prohlásil:  „Ta země [je] nečistá a potrestám její obyvatele za jejich provinění a ta země je vyzvrátí.“ (3. Mojžíšova 18:21–25) Jehova však tyto lidi nezničil tak, že by se přitom neohlížel napravo ani nalevo. Ti Kananejci, kteří měli správný postoj, například Raab a Gibeoňané, byli ušetřeni. (Jozue 6:25; 9:3–27)

13., 14. a) Proč je Jehova nucen posvětit své jméno? b) Jak Jehova očistil své jméno od potupy?

¹³ Jehova je svatý, a proto je svaté i jeho jméno. (3. Mojžíšova 22:32) Ježíš učil své následovníky, aby se modlili: „Ať je posvěceno tvé jméno.“ (Matouš 6:9) Vzpoura v Edenu znesvětila Boží jméno a zpochybnila Boží pověst a způsob vlády. Jehova takovou pomluvu a vzpouru nemohl přehlížet. Byl nucen očistit své jméno od potupy. (Izajáš 48:11)

¹⁴ Uvažujme znovu o Izraelitech. Dokud byli otroky v Egyptě, zdálo se, že Boží slib daný Abrahamovi, totiž že prostřednictvím jeho potomstva si budou žehnat všechny rodiny země, je planý. Ale tím, že Jehova Izraelity osvobodil a udělal z nich národ, očistil své jméno od potupy. Prorok Daniel proto v modlitbě oslovil svého Boha takto: „Jehovo, náš Bože, ty, který jsi vyvedl svůj lid z Egypta silnou rukou a udělal sis jméno, které máš až dodnes, hřešili jsme a jednali jsme špatně.“ (Daniel 9:15)

15. Proč Jehova zachránil Židy ze zajetí v Babyloně?

¹⁵ Je zajímavé, že tuto modlitbu Daniel pronesl v době, kdy Židé potřebovali, aby Jehova znovu jednal v zájmu svého jména. Neposlušní Židé byli v zajetí, tentokrát v Babyloně. Jejich hlavní město Jeruzalém bylo v rozvalinách. Daniel věděl, že když se Židé vrátí do své vlasti, bude tak oslaveno Jehovovo jméno, a tak se modlil: „Jehovo, odpusť! Jehovo, věnuj nám přece pozornost a jednej! Neotálej sám kvůli sobě, můj Bože, vždyť nad tvým městem a nad tvým lidem se vzývá tvé jméno.“ (Daniel 9:18, 19)

16. Vysvětlete, proč skutečnost, že Jehova má zájem hájit své jméno, není známkou jeho bezcitnosti a sobeckosti.

¹⁶ Je snad to, že Jehova má zájem hájit své jméno, známkou jeho bezcitnosti a sobeckosti? Ne, protože tím, že jedná v souladu se svou svatostí a láskou ke spravedlnosti, chrání svůj lid. Uvažujme o zprávě v 1. Mojžíšově ve 14. kapitole. Tam čteme o čtyřech králích, kteří přepadli a unesli Abrahamova synovce Lota a jeho rodinu. S Boží pomocí Abraham ohromujícím způsobem porazil mnohem silnější vojska. Zpráva o tomto vítězství byla nejspíš prvním záznamem v „Knize Jehovových válek“, což byla velmi pravděpodobně kniha, která dokumentovala i některá vojenská střetnutí, o nichž se v Bibli nepíše. (4. Mojžíšova 21:14) Mnohem více vítězství mělo ještě přijít.

17. Co ukazuje, že Jehova bojoval za Izraelity potom, co vstoupili do kananejské země? Uveďte příklady.

¹⁷ Krátce před tím, než Izraelité vešli do kananejské země, je Mojžíš ujistil: „Jehova, váš Bůh, půjde před vámi a bude za vás bojovat, tak jako to přímo před vašima očima dělal v Egyptě.“ (5. Mojžíšova 1:30; 20:1) Počínaje Mojžíšovým následníkem Jozuem a potom v době soudců a za vlády věrných judských králů Jehova bojoval za svůj lid a dával mu mnoho velkolepých vítězství nad jeho nepřáteli. (Jozue 10:1–14; Soudci 4:12–17; 2. Samuelova 5:17–21)

18. a) Proč můžeme být vděční, že se Jehova nezměnil? b) Co se stane, až nepřátelství popsané v 1. Mojžíšově 3:15 vyvrcholí?

¹⁸ Jehova se nezměnil a nezměnil se ani jeho záměr vytvořit z této planety pokojný ráj. (1. Mojžíšova 1:27, 28) Bůh stále nenávidí špatnost. Zároveň má hlubokou lásku ke svému lidu a brzy bude jednat v jeho prospěch. (Žalm 11:7) Můžeme očekávat, že nepřátelství popsané v 1. Mojžíšově 3:15 povede v blízké budoucnosti k tomu nejagresivnějšímu útoku na Boží lid, k jakému kdy došlo. Aby posvětil své jméno  a ochránil svůj lid, Jehova se znovu stane mocným válečníkem. (Zecharjáš 14:3; Zjevení 16:14, 16)

19. a) Jak nás skutečnost, že Bůh používá ničivou moc, může k němu přiblížit? Uveďte přirovnání. b) Jak by na nás měla působit Boží ochota bojovat?

¹⁹ Uveďme si přirovnání: Představme si, že na rodinu jistého muže zaútočilo nebezpečné zvíře. Muž zasáhl a zuřivé zvíře zabil. Čekali byste, že ho jeho manželka a děti za tento čin odsoudí? Určitě ne. Naopak byste očekávali, že budou dojati jeho nesobeckou láskou k nim. Podobně bychom ani my neměli Boha zavrhovat kvůli tomu, že používá svou ničivou moc. To, že je ochoten bojovat, aby nás ochránil, by mělo prohloubit naši lásku k němu. Měla by také vzrůst naše úcta k jeho neomezené moci. Tak můžeme „přijatelně sloužit Bohu s bázní a posvátnou úctou“. (Hebrejcům 12:28)

20. Co bychom měli dělat, když plně nerozumíme některým biblickým zprávám o tom, jak Bůh bojoval, a proč?

²⁰ Bible samozřejmě nevysvětluje v každém jednotlivém případě všechny podrobnosti týkající se Jehovových rozhodnutí válčit. Jistotu však vždy můžeme mít v tom, že Jehova  nikdy nepoužije ničivou moc nespravedlivým, zlomyslným nebo krutým způsobem. Když uvažujeme o kontextu biblických zpráv nebo o informacích souvisejících s pozadím popisovaných událostí, často nám to pomůže vidět věci z nadhledu. (Přísloví 18:13) Ale i když neznáme všechny podrobnosti, už jen to, že se toho o Jehovovi dozvíme více a budeme rozjímat o jeho úžasných vlastnostech, nám může pomoci zahnat všechny pochybnosti, které by mohly vzniknout. Uděláme-li to, uvidíme, že máme pádné důvody důvěřovat v našeho Boha Jehovu. (Job 34:12)

21. Jaký je Jehova v srdci, přestože někdy bývá mocným válečníkem?

²¹ Jehova je sice „mocný válečník“, jestliže to okolnosti vyžadují, ale to neznamená, že je bojovný v srdci. V Ezekielově vidění o nebeském voze je Jehova zobrazen tak, že je připraven bojovat proti svým nepřátelům. Ezekiel však viděl Boha obklopeného duhou – symbolem míru. (1. Mojžíšova 9:13; Ezekiel 1:28; Zjevení 4:3) Je zřejmé, že Jehova je klidný a pokojný. „Bůh je láska,“ napsal apoštol Jan. (1. Jana 4:8) Všechny Jehovovy vlastnosti jsou v dokonalé rovnováze. Je tedy skutečně velká čest, že se můžeme přibližovat k tak mocnému, a přitom láskyplnému Bohu.