1. Obětí jaké zrádné léčky se snadno stávají nedokonalí lidé?

 „NENÍ žádná moc bez skryté léčky.“ Tato slova, která zapsala jedna básnířka žijící v 19. století, upozorňují na zrádné nebezpečí – na zneužívání moci. Žel, obětí této léčky se nedokonalí lidé stávají velmi snadno. Ano, po celé dějiny „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“. (Kazatel 8:9) Pokud se moc uplatňuje bez lásky, vede to k nevýslovnému lidskému utrpení.

2., 3. a) Co je pozoruhodné na tom, jak Jehova využívá moc? b) Co všechno může zahrnovat naše moc a jak bychom ji měli používat?

² Není však pozoruhodné, že Bůh Jehova svou moc, která je neomezená, nikdy nezneužívá? Jak jsme si povšimli v předchozích kapitolách, Jehova svou moc – ať už jde o moc tvůrčí, ničivou, ochrannou, nebo obnovovací – vždy používá v souladu se svými láskyplnými záměry. Když se zamýšlíme nad tím, jak Jehova svou moc uplatňuje, podněcuje nás to, abychom se k němu přiblížili. To nás zase může povzbuzovat, abychom v tom, jak my sami uplatňujeme moc, napodobovali Boha. (Efezanům 5:1) Jakou moc však máme my, nepatrní lidé?

³ Pamatujme na to, že člověk byl stvořen „k obrazu Božímu“, tak aby se Bohu podobal. (1. Mojžíšova 1:26, 27) I my tudíž máme moc – přinejmenším určitou míru moci. Naše moc může zahrnovat schopnost pracovat a něco uskutečňovat. Možná máme vládu nebo pravomoc nad ostatními lidmi, máme schopnost ovlivňovat jiné lidi, zejména ty, kdo nás mají rádi, a patří sem i tělesná síla nebo hmotné prostředky. O Jehovovi žalmista napsal: „U tebe je zdroj života.“  (Žalm 36:9) Přímo či nepřímo je tedy Bůh zdrojem veškeré zákonné moci, kterou máme. Chceme ji tudíž používat takovými způsoby, které se mu líbí. Jak to můžeme dělat?

4., 5. a) Co je klíčem k tomu, abychom moc uplatňovali správně, a jak to dokládá Boží příklad? b) Jak nám láska pomůže uplatňovat svou moc správně?

⁴ Klíčem k tomu, abychom moc využívali správně, je láska. Nedokazuje to snad Bůh svým vlastním příkladem? Vzpomeňme si na myšlenky z 1. kapitoly, kde je pojednání o čtyřech hlavních Božích vlastnostech – o moci, spravedlnosti, moudrosti a lásce. Která z těchto čtyř vlastností je dominantní? Je to láska. „Bůh je láska,“ píše se v 1. Jana 4:8. Ano, láska je samotnou podstatou Jehovy. Ovlivňuje všechno, co Jehova dělá. Každý projev jeho moci je tedy motivován láskou a je zcela k dobru těch, kdo ho milují.

⁵ I nám láska pomůže, abychom svou moc využívali správným způsobem. Bible nám říká, že láska je „laskavá“ a „není sobecká“. (1. Korinťanům 13:4, 5) Láska nám tedy nedovolí jednat hrubě nebo krutě s těmi, nad nimiž máme určitou pravomoc. Naopak, budeme s druhými lidmi jednat důstojně a budeme jejich potřeby a pocity klást před své vlastní. (Filipanům 2:3, 4)

6., 7. a) Co je bázeň před Bohem a jak nám tato vlastnost pomůže, abychom svoji moc nezneužívali? b) Na příkladu ukažte, jaká je souvislost mezi strachem z toho, abychom se Bohu neznelíbili, a láskou k němu.

⁶ Láska souvisí ještě s jinou vlastností, která nám může pomoci, abychom svou moc nezneužívali. Tou vlastností je bázeň před Bohem. Jakou hodnotu má tato vlastnost? „Z bázně před Jehovou se člověk odvrací od špatného,“ píše se v Příslovích 16:6. Zneužívání moci jistě patří k oněm špatným způsobům, od nichž bychom se měli odvracet. Bázeň před Bohem nám zabrání špatně zacházet s těmi, nad nimiž máme moc.  Proč? Víme totiž, že za to, jak s těmito lidmi jednáme, se budeme Bohu zodpovídat. (Nehemjáš 5:1–7, 15) Bázeň před Bohem však znamená mnohem víc. Slova pro „bázeň“ používaná v původních jazycích se často vztahují k hluboké uctivosti a posvátné úctě k Bohu. Bible tedy spojuje bázeň s láskou k Bohu. (5. Mojžíšova 10:12, 13) Pokud máme k Bohu hlubokou úctu, dáváme si velký pozor, abychom se mu neznelíbili. A důvodem není pouhý strach z následků, ale to, že Boha skutečně milujeme.

⁷ Uveďme si příklad. Představme si správný vztah mezi malým hochem a jeho otcem. Chlapec cítí, že otec má o něj vřelý, láskyplný zájem. Syn si také uvědomuje, co od něj jeho otec vyžaduje, a ví, že ho táta ukázní, pokud se nebude chovat správně. Hoch nežije v chorobném strachu ze svého otce. Naopak. Hluboce ho miluje. Těší ho dělat to, čím svému tátovi udělá radost. Stejné je to s bázní před Bohem. My svého nebeského Otce, Jehovu, milujeme, a proto se děsíme udělat něco, čím bychom způsobili, že by „v srdci cítil bolest“. (1. Mojžíšova 6:6) Chceme mu dělat radost. (Přísloví 27:11) Proto svou moc chceme využívat správně. Prozkoumejme nyní blíže, jak to můžeme dělat.

8. a) Jakou pravomoc v rodině má manžel a jak by ji měl uplatňovat? b) Jak může manžel dávat najevo, že má k manželce úctu?

⁸ Uvažujme nejprve o rodinném kruhu. „Manžel je hlavou své manželky,“ čteme v Efezanům 5:23. Jak má manžel uplatňovat tuto pravomoc, kterou dostal od Boha? Bible manželům říká, aby se svými manželkami bydleli „s porozuměním“ a projevovali „jim úctu jako slabším, ženským nádobám“. (1. Petra 3:7) Řecké podstatné jméno přeložené v tomto verši jako „úcta“ má význam „cena, hodnota“. Tvary tohoto slova jsou překládány jako „dary“ a „drahocenný“. (Skutky 28:10; 1. Petra 2:7) Manžel, který má k manželce  úctu, ji nikdy fyzicky nenapadá, nepokořuje ani nezneuctívá, protože by tím u ní vyvolal pocit bezcennosti. Naopak, uznává její hodnotu a jedná s ní s úctou. Svými slovy a skutky, a to jak v soukromí, tak i na veřejnosti, ukazuje, že je mu drahá. (Přísloví 31:28) Takový manžel získává nejen lásku a úctu své manželky, ale něco ještě důležitějšího, totiž Boží schválení.

9. a) Jakou moc mají v rodině manželky? b) Co manželce pomůže, aby své schopnosti využívala k podpoře svého manžela, a k čemu to povede?

⁹ Také manželky mají v rodině určitou míru moci. Bible vypráví o zbožných ženách, které se podřizovaly svým manželům, a přesto jim iniciativně pomohly udělat správnou věc nebo se nedopustit chyby v úsudku. (1. Mojžíšova 21:9–12; 27:46–28:2) Manželka je možná bystřejší než její manžel nebo může mít schopnosti, které on nemá. Přesto k němu má mít „hlubokou úctu“ a měla by se mu podřizovat, „tak jako se [podřizuje] Pánu“. (Efezanům 5:22, 33) To, že se manželka chce líbit Bohu, jí pomůže, aby své schopnosti využívala k podpoře svého manžela, a ne aby ho ponižovala nebo se snažila nad ním panovat. Taková „moudrá žena“ úzce spolupracuje se svým manželem, aby mu pomohla budovat rodinu. A tak si zachovává pokoj s Bohem. (Přísloví 14:1)

10. a) Jakou pravomoc dal Bůh rodičům? b) Jaký je význam slova „ukázňovat“ a jak by mělo být ukázňování poskytováno? (Viz také poznámka pod čarou.)

¹⁰ Pravomoc od Boha mají také rodiče. Bible vybízí: „Otcové, nedrážděte své děti, ale vychovávejte je tak, že je budete poučovat [nebo „ukázňovat“, poznámka pod čarou] a usměrňovat v souladu s Jehovovou vůlí.“ (Efezanům 6:4) Slovo „ukázňovat“ může v Bibli znamenat „vychovávat, školit, poučovat“. Děti ukázňování potřebují. Prospívají, když mají jasné směrnice, hranice a omezení. Takové ukázňování neboli poučování je v Bibli spojováno s láskou. (Přísloví 13:24) Proto by „prut kázně“ nikdy neměl být tyranský – ani v citovém,  ani v tělesném ohledu. a (Přísloví 22:15; 29:15) Ukázňování, které je nesmlouvavé či nelítostné a není z něho cítit láska, je zneužíváním rodičovské autority a může dítě deprimovat. (Kolosanům 3:21) Na druhé straně ukázňování, které je vyrovnané a je poskytováno správným způsobem, dítěti ukazuje, že ho rodiče milují a že se zajímají o to, jaký člověk z něho bude.

11. Jak mohou děti správně využívat svou moc či sílu?

¹¹ A co děti? Jak ty mohou správně využívat svou moc či sílu? „Krásou mladých mužů je jejich síla,“ píše se v Příslovích 20:29. Jistě neexistuje lepší způsob, jak mladí lidé mohou využít svou sílu a elán, než je služba našemu Vznešenému stvořiteli. (Kazatel 12:1) Je dobré, když mladí lidé pamatují na to, že jejich jednání může působit na city rodičů. (Přísloví 23:24, 25) Jestliže děti poslouchají své bohabojné rodiče a jednají správně, dělají jim radost. (Efezanům 6:1) Takové jednání se „líbí Pánu“. (Kolosanům 3:20)

12., 13. a) Jaký náhled by měli mít starší na svou pravomoc ve sboru? b) Pomocí přirovnání vysvětlete, proč by starší měli se stádem zacházet jemně.

¹² Jehova opatřil starší, jejichž úkolem je vést křesťanský sbor. (Hebrejcům 13:17) Tito způsobilí muži mají svou pravomoc od Boha uplatňovat tak, aby potřebným způsobem pomáhali stádu a přispívali k jeho blahu. Opravňuje snad staršího jeho postavení k tomu, aby vládl nad spoluvěřícími? To rozhodně ne. Starší musí mít na svou úlohu ve sboru vyrovnaný, pokorný náhled. (1. Petra 5:2, 3) Bible říká starším, aby „pásli Boží sbor, který [Bůh] vykoupil krví  vlastního Syna“. (Skutky 20:28) To je opravdu pádný důvod pro to, aby s každým jednotlivcem ve stádu zacházeli jemně.

¹³ Můžeme si to přiblížit následujícím přirovnáním: Blízký přítel vás požádá, abyste se mu postarali o věc, kterou má rád. Víte, že za ni zaplatil hodně peněz. Nezacházeli byste s ní snad citlivě a velmi opatrně? Podobně Bůh svěřil starším odpovědnost pečovat o opravdu cenný majetek – o bratry a sestry ve sboru, kteří jsou přirovnáni k ovcím. (Jan 21:16, 17) Jehovovi jsou jeho ovce drahé – tak drahé, že je vykoupil hodnotnou krví svého jediného Syna, Ježíše Krista. Jehova za své ovce zaplatil tu nejvyšší cenu. Pokorní starší na to pamatují a podle toho s Jehovovými ovcemi jednají.

14. Jakou moc má jazyk?

¹⁴ „Smrt i život jsou v moci jazyka,“ říká Bible. (Přísloví 18:21) Jazyk skutečně může napáchat velké škody. Kdo z nás už někdy nepocítil bodnutí při nějaké bezmyšlenkovité, nebo dokonce pohrdavé poznámce? Jazyk však má také moc léčit. „Jazyk moudrých uzdravuje,“ čteme v Příslovích 12:18. Ano, povzbudivá a hojivá slova mohou působit na srdce jako uklidňující, léčivý balzám. Zamysleme se nad některými příklady.

15., 16. Jakými způsoby můžeme pomocí jazyka povzbuzovat ostatní?

¹⁵ V 1. Tesaloničanům 5:14 dostáváme vybídku, abychom „utěšovali sklíčené“. Ano, i věrní Jehovovi služebníci se někdy mohou potýkat se sklíčeností. Jak můžeme těmto lidem pomoci? Konkrétně a upřímně je pochvalme, abychom jim pomohli vidět, že pro Jehovu jsou cenní. Přečtěme jim působivá slova biblických veršů, které ukazují, že Jehova se skutečně zajímá o ty, kdo „mají ztrápené srdce“ a „jsou zdrcení“, a že tyto lidi miluje. (Žalm 34:18) Když moc jazyka používáme  k tomu, abychom utěšili druhé, dáváme tak najevo, že napodobujeme našeho soucitného Boha, „který utěšuje sklíčené“. (2. Korinťanům 7:6)

¹⁶ Moc jazyka můžeme využívat také k tomu, abychom druhým poskytli tolik potřebné povzbuzení. Zemřel snad někomu z našich spoluvěřících někdo blízký? Pak jeho truchlícímu srdci mohou přinést útěchu soucitná slova, z nichž je patrný náš zájem a naše starost. Připadají si snad někteří starší bratři či sestry nepotřební? Ohleduplná slova mohou tyto křesťany ujistit, že jsou cenní a že si jich vážíme. Potýká se snad někdo s chronickou nemocí? Rozpoložení nemocného člověka mohou velmi pozvednout laskavá slova, která mu sdělíme po telefonu, písemně nebo osobně. Náš Stvořitel má jistě radost, když svou moc jazyka používáme tak, aby to bylo „dobré k povzbuzení“. (Efezanům 4:29)

17. Jakým důležitým způsobem můžeme svůj jazyk používat k prospěchu druhých lidí a proč bychom to měli dělat?

¹⁷ Nejdůležitějším způsobem, jak můžeme používat moc jazyka, je sdělovat druhým dobrou zprávu o Božím království.  „Neodpírej dobro těm, kdo ho potřebují, pokud je v tvých silách jim pomoct,“ píše se v Příslovích 3:27. Zprostředkování životodárné dobré zprávy tedy ostatním lidem dlužíme. Nebylo by správné nechávat si pro sebe naléhavé poselství, které nám Jehova tak štědře poskytl. (1. Korinťanům 9:16, 22) Jaký podíl na této práci však Jehova od nás očekává?

18. Co od nás Jehova očekává?

¹⁸ Naše láska k Jehovovi nás podněcuje, abychom se na křesťanské službě podíleli plně. Co od nás Jehova v tomto ohledu očekává? To, co každý z nás, bez ohledu na životní okolnosti, může dát: „Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší, jako  byste to dělali pro Jehovu, a ne pro lidi.“ (Kolosanům 3:23) Ježíš řekl, že největší přikázání je toto: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.“ (Marek 12:30) Ano, Jehova od každého z nás očekává, že ho budeme milovat a sloužit mu celou duší.

19., 20. a) Proč se u Marka 12:30 mluví o srdci, mysli a síle, když to všechno je zahrnuto ve výrazu duše? b) Co to znamená sloužit Jehovovi celou duší?

¹⁹ Co znamená sloužit Jehovovi celou duší? Duší je myšlen celý člověk se všemi svými tělesnými a duševními schopnostmi. Proč je tedy u Marka 12:30 zmínka o srdci, mysli a síle, když to všechno spadá pod duši? Uvažujme o jednom přirovnání. V biblických dobách mohl člověk sám sebe (svou duši) prodat do otroctví. Otrok však svému pánovi možná nesloužil celým srdcem. Možná nevyužíval veškerou svou sílu nebo veškeré své duševní schopnosti k tomu, aby podporoval zájmy svého pána. (Kolosanům 3:22) Ježíš tedy o těchto schopnostech mluvil zřejmě proto, aby zdůraznil, že při své službě Bohu si nesmíme nic nechávat jen sami pro sebe. Sloužit Bohu celou duší znamená vydávat ze sebe co nejvíce a ve službě používat svou sílu a energii v největší možné míře.

²⁰ Znamená snad služba celou duší to, že všichni musíme kazatelskému dílu věnovat stejné množství času a energie? To by sotva bylo možné, protože každý člověk má jiné okolnosti a schopnosti. Například mladý člověk, který je zdravý a má životní elán, je možná schopen trávit kázáním více času než ten, jemuž s přibývajícím věkem ubývá sil. Svobodný člověk, který nemá rodinné povinnosti, je možná schopen vykonat víc než ten, kdo se musí starat o rodinu. Jestliže máme sílu a jsme v takové situaci, jež nám umožňuje dělat ve službě hodně, měli bychom za to být velmi vděční. Nikdy bychom  jistě nechtěli mít kritický postoj a srovnávat se v tomto ohledu s ostatními. (Římanům 14:10–12) Naopak, svou sílu chceme využívat k povzbuzení druhých.

21. Co je nejlepším a nejdůležitějším způsobem, jak můžeme využít svou moc či sílu?

²¹ Jehova dal dokonalý příklad tím, že svou moc používá správným způsobem. Jako nedokonalí lidé ho chceme napodobovat co nejlépe. Svou moc či sílu můžeme správně využívat tak, že s těmi, nad nimiž máme určitou pravomoc, jednáme s úctou. Také chceme celou duší vykonávat kazatelské dílo, které nám Jehova svěřil a které zachraňuje životy druhých lidí. (Římanům 10:13, 14) Pamatujme na to, že Jehovovi dělá radost, když dáváme to nejlepší, co my – naše duše – můžeme dát. Nepodněcuje nás snad naše srdce k tomu, abychom ve službě pro takového chápajícího a láskyplného Boha chtěli dělat vše, co je v našich silách? Lepší a důležitější způsob využití naší moci či síly totiž neexistuje.