1., 2. a) Jaké projevy naprostého bezpráví zažil Josef? b) Jak Jehova tyto křivdy napravil?

 BYLO to nesmírné bezpráví. Ten pohledný mladý muž se nedopustil žádného zločinu, a přesto byl uvězněn v žaláři. Byl totiž falešně obviněn z pokusu o znásilnění. To však nebylo poprvé, kdy se stal obětí bezpráví. Už o několik roků dříve, když mu bylo 17 let, zradili tohoto mladého muže, Josefa, jeho vlastní bratři. Nechybělo mnoho a zabili by ho. Tehdy byl prodán do otroctví v cizí zemi. Tam odmítl návrhy manželky svého pána. Odmítnutá žena vznesla falešné obvinění, a tak se Josef dostal do vězení, zdánlivě bez naděje, že by se ho někdo zastal.

² Situaci však sledoval Bůh, který „miluje spravedlnost a právo“. (Žalm 33:5) Jehova zasáhl, aby napravil nespravedlnost, a řídil události tak, že Josef byl po čase propuštěn. Kromě toho bylo Josefovi – muži, který byl uvržen do vězení – nakonec dáno velmi odpovědné postavení a získal mimořádnou čest. (1. Mojžíšova 40:15; 41:41–43; Žalm 105:17, 18) Josef byl ospravedlněn a svého vysokého postavení využil k podpoře Božího záměru. (1. Mojžíšova 45:5–8)

3. Proč není překvapující, že každý z nás chce, aby se s ním zacházelo spravedlivě?

³ Taková zpráva jistě působí na naše srdce. Vždyť kdo z nás někdy nezažil nespravedlnost, nebo se dokonce nestal její obětí? Všichni samozřejmě chceme, aby se s námi zacházelo spravedlivě a nestranně. To není nic překvapivého, protože Jehova nám dal vlastnosti, které zrcadlí jeho osobnost. A jednou  z jeho hlavních vlastností je spravedlnost. (1. Mojžíšova 1:27) Chceme-li Jehovu dobře znát, musíme jeho smysl pro spravedlnost pochopit. To nám pomůže, abychom si ještě více vážili jeho podivuhodných cest a ještě více se k němu přiblížili.

4. Jak bývá z lidského hlediska chápáno právo a spravedlnost?

⁴ Z lidského hlediska jsou slova právo a spravedlnost často chápána pouze jako nestranné uplatňování litery zákona. Kniha Right and Reason—Ethics in Theory and Practice (Právo a rozum – etika v teorii a praxi) uvádí, že „spravedlnost je spojena se zákonem, se závazkem, s právy a s povinnostmi; vyměřuje své výnosy nestranně neboli podle toho, co si kdo zaslouží“. Jehovova spravedlnost však zahrnuje víc než jen chladné uplatňování předpisů vycházející ze smyslu pro povinnost či závazek.

5., 6. a) Jaký je význam slov v původních jazycích, která se tradičně překládají jako „spravedlnost“? b) Co znamená to, že Bůh je spravedlivý?

⁵ Šířku a hloubku Jehovovy spravedlnosti lépe pochopíme tehdy, když se zamyslíme nad tím, jaká slova v původních jazycích jsou v Bibli použita. Tři výrazy, které se v Hebrejských písmech tradičně překládají jako „spravedlnost“ nebo „spravedlivý“, se nevztahují jenom na nestranné jednání nebo rozhodování podle práva. Popisují také to, „co je správné“, tedy co odpovídá Božím měřítkům. (1. Mojžíšova 18:25) Podobně i původní slovo v Křesťanských řeckých písmech se definuje jako „být správný nebo spravedlivý“. Význam všech těchto slov v původních jazycích je tedy úzce propojený. (Amos 5:24)

⁶ Když proto v Bibli čteme, že Bůh Jehova je spravedlivý, dozvídáme se vlastně, že koná to, co je správné, a že to dělá  důsledně a nestranně. (Římanům 2:11) Ano, je nemyslitelné, že by Bůh jednal jinak. Věrný Elihu prohlásil: „Je nepředstavitelné, že by pravý Bůh páchal zlo a že by Všemohoucí jednal nesprávně.“ (Job 34:10) Je skutečně nemožné, že by Jehova jednal nespravedlivě. Proč? Jsou pro to dva významné důvody.

7., 8. a) Proč Jehova nemůže jednat nespravedlivě? b) Co Jehovu podněcuje, aby jednal správně a spravedlivě?

⁷ Za prvé, Bůh je svatý. Jak jsme si uvedli ve 3. kapitole, Jehova je nekonečně čistý. Nemůže tedy jednat nespravedlivě neboli protiprávně. Uvažujme o tom, co to znamená. Svatost našeho nebeského Otce nám dává pádný důvod věřit, že Jehova nikdy nebude se svými dětmi zacházet špatně. Ježíš tomu důvěřoval. Poslední noc svého pozemského života se modlil: „Svatý Otče, dávej na ně [učedníky] pozor kvůli svému jménu.“ (Jan 17:11) Oslovení Svatý Otec se v Písmu vztahuje na samotného Jehovu. To je vhodné, protože žádný lidský otec se mu svatostí nevyrovná. Ježíš bezmezně věřil tomu, že v péči jeho Otce, který je absolutně čistý a je zcela oddělen od veškeré hříšnosti, budou jeho učedníci v bezpečí. (Matouš 23:9)

⁸ Za druhé, samotnou podstatou Boha je nesobecká láska. Taková láska ho podněcuje, aby byl spravedlivý, když jedná s ostatními bytostmi. Ale bezpráví a nespravedlnost ve svých mnoha podobách, k nimž patří rasismus, diskriminace a stranickost, často pramení z chamtivosti a sobectví, tedy z opaku lásky. V souvislosti s Bohem lásky nás Bible ujišťuje: „Jehova je … spravedlivý, miluje správné skutky.“ (Žalm 11:7) Jehova o sobě říká: „Já, Jehova, miluji právo.“ (Izajáš 61:8) Není snad útěchou vědět, že našeho Boha těší dělat to, co je správné a spravedlivé? (Jeremjáš 9:24)

9.–11. a) Jaký vztah je mezi Jehovovou spravedlností a milosrdenstvím? b) Jak jsou Jehovova spravedlnost a také milosrdenství patrné z Jehovova způsobu jednání s hříšnými lidmi?

⁹ Jehovova spravedlnost je dokonalá a nic jí nechybí, podobně jako je dokonalá každá jiná stránka Boží nedostižné osobnosti. Mojžíš Jehovu velebil těmito slovy: „On je Skála. To, co dělá, je dokonalé, všechny jeho cesty jsou právo. Bůh je věrný a nikdy se nedopustí bezpráví, je spravedlivý a čestný.“ (5. Mojžíšova 32:3, 4) Každý projev Jehovovy spravedlnosti je bez vady – Jehova nikdy není krutý ani přespříliš shovívavý.

¹⁰ Mezi Jehovovou spravedlností a milosrdenstvím je úzký vztah. V Žalmu 116:5 čteme: „Jehova je soucitný a spravedlivý, náš Bůh je milosrdný.“ Ano, Jehova je spravedlivý i milosrdný. Tyto dva jeho charakteristické rysy si neodporují. Tím, že Jehova projevuje milosrdenství, neředí svoji spravedlnost, jako kdyby jinak byla příliš krutá. Naopak, zmíněné dvě vlastnosti často projevuje zároveň, dokonce stejným činem. Uvažujme o jednom příkladu.

¹¹ Všichni lidé jsou dědičně hříšní, a proto si zasluhují trest za hřích, totiž smrt. (Římanům 5:12) Jehova však nemá potěšení ve smrti hříšníků. Je „Bůh, který ochotně odpouští, … soucitný a milosrdný“. (Nehemjáš 9:17) Vzhledem k tomu, že je svatý, však nemůže promíjet nesprávné jednání. Jak tedy mohl lidem, kteří jsou zatíženi dědičným hříchem, projevit milosrdenství? Odpověď spočívá v jedné z nejcennějších pravd Božího Slova, totiž v tom, že Jehova opatřil výkupné pro záchranu lidstva. O tomto láskyplném daru se toho dozvíme více ve 14. kapitole. Je naprosto spravedlivé a zároveň nanejvýš milosrdné. Díky němu může Jehova projevit něžné milosrdenství kajícným hříšníkům a přitom dodržet měřítka své dokonalé spravedlnosti. (Římanům 3:21–26)

12., 13. a) Proč nás k Jehovovi přitahuje jeho spravedlnost? b) K jakému závěru v souvislosti s Jehovovou spravedlností dospěl David a proč je to pro nás útěchou?

¹² Jehovova spravedlnost není nějaká chladná vlastnost, která by nás odpuzovala, ale je to přitažlivá vlastnost, jež nás k Bohu přibližuje. Bible jasně mluví o soucitné podstatě Jehovovy spravedlnosti. Uvažujme o některých jejích potěšujících projevech.

¹³ Dokonalá spravedlnost podněcuje Jehovu k tomu, aby byl ve vztahu ke svým služebníkům věrný a oddaný. Tuto stránku Jehovovy spravedlnosti sám na sobě pocítil žalmista David. K jakému závěru dospěl na základě svých zkušeností a na základě zkoumání toho, jak Bůh jedná? David prohlásil: „Jehova … miluje spravedlnost a neopustí své věrné. Bude je vždy chránit.“ (Žalm 37:28) To je opravdu povzbudivé ujištění. Náš Bůh ani na okamžik nezapomene na ty, kdo jsou mu věrní. Můžeme se spolehnout, že nám zůstane nablízku a bude o nás s láskou pečovat. Jeho spravedlnost je toho zárukou. (Přísloví 2:7, 8)

14. Jak je ze zákona, který dal Jehova Izraeli, patrná jeho starost o lidi v nepříznivé situaci?

¹⁴ Boží spravedlnost citlivě bere v úvahu potřeby těch, kdo trpí. To, že se Jehova stará o lidi v nepříznivé situaci, je patrné ze zákona, který dal Izraeli. V Zákoně například jasně stanovil, jak zajistit péči o sirotky a vdovy. (5. Mojžíšova 24:17–21) Jehova věděl, jak obtížný život budou mít takové rodiny, a proto se jim sám stal otcovským soudcem a ochráncem, tím, kdo „zjednává spravedlnost dítěti bez otce a vdově“. a  (5. Mojžíšova 10:18; Žalm 68:5) Jehova varoval Izraelity, že pokud budou trápit bezbranné ženy a děti, on spolehlivě uslyší jejich křik. Prohlásil: „Můj hněv vzplane.“ (2. Mojžíšova 22:22–24) Hněv však není jednou z Jehovových hlavních vlastností. Ke spravedlivému rozhořčení tedy Jehovu provokují svévolné skutky bezpráví, zejména pokud jsou jeho oběťmi utlačovaní a bezmocní lidé. (Žalm 103:6)

15., 16. Co je skutečně pozoruhodným dokladem Jehovovy nestrannosti?

¹⁵ Jehova nás ujišťuje i o tom, že „nikomu nenadržuje ani nepřijímá úplatek“. (5. Mojžíšova 10:17) Na rozdíl od mnoha lidí, kteří mají moc nebo vliv, se Jehova nenechá ovlivnit hmotným bohatstvím ani vnějším vzhledem. Je zcela oproštěn od toho, že by byl vůči někomu zaujatý nebo že by někoho protežoval. Uvažujme o skutečně pozoruhodném dokladu Jehovovy nestrannosti. Příležitost stát se pravými Jehovovými ctiteli s vyhlídkou na nekončící život není omezena na nějakou malou elitní skupinu. Naopak, „v každém národu má jeho přízeň ten, kdo se ho bojí a jedná správně“. (Skutky 10:34, 35) Tuto úžasnou vyhlídku má každý člověk bez ohledu na své společenské postavení, barvu pleti nebo na to, ve které zemi žije. Není to snad nejlepší příklad skutečné spravedlnosti?

¹⁶ Jehovova dokonalá spravedlnost má však ještě jednu stránku, která si zasluhuje naše zamyšlení a úctu. Je to způsob, jakým Jehova jedná s těmi, kdo přestupují jeho měřítka toho, co je správné.

17. Vysvětlete, proč špatnost v tomto světě nezpochybňuje Jehovovu spravedlnost.

¹⁷ Někdo by se mohl ptát: „Jestliže Jehova nepřehlíží nesprávné jednání, jak můžeme vysvětlit nespravedlivé utrpení  a zkažené praktiky, které jsou v dnešním světě tak běžné?“ Špatnost, ke které dochází, v žádném případě nezpochybňuje Jehovovu spravedlnost. Bezpráví se v tomto zlém světě často děje v důsledku hříchu, který lidé dědí po Adamovi. Ve světě, v němž se nedokonalí lidé rozhodli, že nebudou Boha poslouchat, nespravedlnost přímo bují. Už to tak ale nebude dlouho. (5. Mojžíšova 32:5)

18., 19. Z čeho je patrné, že Jehova nebude navždy tolerovat ty, kdo svévolně porušují jeho zákony?

¹⁸ Jehova projevuje milosrdenství těm, kdo upřímně touží mít k němu blízko, a proto nebude navěky tolerovat situaci, která uvádí pohanu na jeho svaté jméno. (Žalm 74:10, 22, 23) Bohu práva se nelze posmívat. Nebude chránit svévolné hříšníky před nepříznivým rozsudkem, jaký si jejich jednání zaslouží. Jehova je „Bůh milosrdný a soucitný, trpělivý a plný věrné lásky a pravdy, … ale viníka rozhodně nenechá bez trestu“. (2. Mojžíšova 34:6, 7) V souladu s těmito slovy Jehova někdy považuje za důležité vykonat rozsudek na těch, kdo svévolně porušují jeho zákony.

¹⁹ Uvažujme například o tom, jakým způsobem Bůh jednal se starověkým Izraelem. I v době, kdy Izraelité žili v Zaslíbené zemi, mu byli opakovaně nevěrní. Svým zkaženým jednáním Jehovovi sice mnohokrát „ublížili“, ale on je přesto ihned nezavrhoval. (Žalm 78:38–41) Naopak, milosrdně jim poskytoval příležitosti k tomu, aby své jednání změnili. Prosil je: „Nemám radost ze smrti špatného člověka, ale z toho, když se špatný člověk napraví a zůstane naživu. Odvraťte se, odvraťte se od svého špatného jednání. Proč byste měli zemřít, izraelský dome?“ (Ezekiel 33:11) Jehova považuje život za drahocenný, a proto opakovaně posílal své proroky a tím dával Izraelitům možnost, aby se od svého špatného jednání odvrátili. Tento zatvrzelý lid ale odmítal naslouchat a činit pokání. Jehova ho nakonec kvůli svému svatému jménu  a kvůli všemu, co toto jméno představuje, vydal do rukou nepřátel. (Nehemjáš 9:26–30)

20. a) Co se o Jehovovi dozvídáme z toho, jak jednal s Izraelem? b) Proč je vhodné, že je s Boží přítomností a trůnem spojován lev?

²⁰ Z Jehovova jednání s Izraelity se toho o něm hodně dozvídáme. Poznáváme, že jeho oči, které všechno vidí, si všímají špatnosti a že to, co Jehova vidí, na něj hluboce působí. (Přísloví 15:3) Je také povzbudivé vědět, že Jehova se snaží projevovat milosrdenství vždy, když pro to existuje základ. Kromě toho se dozvídáme, že právo nikdy neuplatňuje ukvapeně. Jehova je trpělivý, a proto mnoho lidí dochází k závěru, že rozsudek nad zkaženými lidmi nikdy nevykoná. Ale tak to rozhodně není, protože z toho, jak Bůh jednal s Izraelem, také poznáváme, že Boží trpělivost má své hranice. Jehova se pevně zastává spravedlnosti. Na rozdíl od lidí, kteří často ustupují od vykonání práva, Jehovovi nikdy nechybí odvaha postavit se za to, co je správné. Je tedy vhodné, že s Boží přítomností a s Božím trůnem bývá spojován odvážný lev jako symbol spravedlnosti. b (Ezekiel 1:10; Zjevení  4:7) Můžeme si proto být jisti splněním Jehovova slibu, že země bude zbavena nespravedlnosti. Ano, způsob, jakým Jehova soudí, může být vyjádřen takto: pevně, když je to nutné, a milosrdně, kdykoli je to možné. (2. Petra 3:9)

21. Jak bychom měli o Jehovovi smýšlet, když rozjímáme o jeho spravedlnosti, a proč k takovému závěru docházíme?

²¹ Když uvažujeme o Jehovově spravedlnosti, neměli bychom si o něm myslet, že je chladným, přísným soudcem zaměřeným pouze na to, aby vynášel rozsudky nad provinilci. Naopak, měli bychom na něj pohlížet jako na láskyplného, ale pevného Otce, který se svými dětmi vždy jedná tím nejlepším možným způsobem. Pevnost v konání toho, co je správné, Jehova jako spravedlivý Otec vyvažuje něžným soucitem ke svým pozemským dětem, které potřebují jeho pomoc a odpuštění. (Žalm 103:10, 13)

22. Jakou vyhlídku nám Jehova ve své spravedlnosti dává a proč s námi takto jedná?

²² Můžeme být opravdu vděční, že Boží spravedlnost zahrnuje mnohem víc než jen vynášení rozsudků nad provinilci. Projevem Jehovovy spravedlnosti je i to, že nám dává opravdu úžasnou vyhlídku – na dokonalý, nekonečný život ve světě, kde „bude přebývat spravedlnost“. (2. Petra 3:13) Náš Bůh s námi takto jedná proto, že ho jeho spravedlnost vede k tomu, aby zachraňoval, a ne odsuzoval. Ano, lepší pochopení celé šíře Jehovovy spravedlnosti nás k němu přitahuje. V následujících kapitolách se budeme tím, jak Jehova projevuje tuto podivuhodnou vlastnost, zabývat podrobněji.