1.–3. a) Proč jsme Jehovovými dlužníky? b) Co od nás náš milující Zachránce očekává?

 PŘEDSTAVTE SI, že jste uvězněni na potápějící se lodi. Ve chvíli, kdy už se vzdáváte veškerých nadějí, objevuje se zachránce a pomáhá vám dostat se do bezpečí. Vyvede vás z nebezpečné situace a vy slyšíte, jak říká: „Teď už vám nic nehrozí!“ V tu chvíli jistě pociťujete obrovskou úlevu. Nebyli byste snad tomuto člověku zavázáni? Doslova se dá říci, že byste mu dlužili svůj život.

² V určitých ohledech lze takové přirovnání uplatnit na to, co pro nás udělal Jehova. Je jisté, že jsme jeho dlužníky. Vždyť opatřil výkupné, díky němuž můžeme být vysvobozeni ze spárů hříchu a smrti. Víme, že pokud v tuto drahocennou oběť projevujeme víru, jsou nám odpuštěny hříchy a získáme věčný život. (1. Jana 1:7; 4:9) Díky tomu se cítíme v bezpečí. Jak jsme viděli ve 14. kapitole, výkupné je tím největším projevem Jehovovy lásky a spravedlnosti. Jak bychom na to měli reagovat?

³ Je vhodné uvažovat o tom, co od nás náš milující Zachránce očekává. Prostřednictvím proroka Micheáše Jehova říká: „Pověděl ti, člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova očekává? Jen to, abys jednal podle práva, miloval věrnost a pokorně chodil se svým Bohem.“ (Micheáš 6:8) Povšimněme si, že k tomu, co od nás Jehova očekává, patří i to, abychom jednali podle práva. Jak to můžeme dělat?

4. Jak víme, že od nás Jehova očekává, že budeme žít v souladu s jeho měřítky?

⁴ Jehova očekává, že budeme žít podle jeho měřítek určujících,  co je dobré a špatné. Jeho měřítka jsou správná a spravedlivá. Pokud se tedy těmto měřítkům snažíme přizpůsobit, děláme to, co je správné a spravedlivé. „Učte se konat dobro, usilujte o spravedlnost,“ píše se u Izajáše 1:17. Boží Slovo nás nabádá, abychom jednali správně. (Sefanjáš 2:3) Vybízí nás také, abychom oblékli „novou osobnost, která byla stvořena podle Boží vůle a odpovídá tomu, co je opravdu správné“. (Efezanům 4:24) K tomu, co je opravdu správné, rozhodně nepatří násilí, nečistota ani sexuální nemravnost, protože ty znesvěcují, co je svaté. (Žalm 11:5; Efezanům 5:3–5)

5., 6. a) Proč pro nás není příliš těžké přizpůsobovat se Jehovovým měřítkům? b) Jak Bible ukazuje, že snažit se jednat správně je pokračující proces?

⁵ Je snad příliš těžké přizpůsobovat se Jehovovým měřítkům toho, co je správné? Ne. Srdce, které je přitahováno k Jehovovi, nereaguje na jeho požadavky podrážděně. Milujeme svého Boha a všechno, co je mu vlastní, a proto chceme žít způsobem, jaký se mu líbí. (1. Jana 5:3) Připomeňme si, že Jehova „miluje správné skutky“. (Žalm 11:7) Jestliže skutečně máme napodobovat Boží spravedlnost a jednat správně, musíme si vypěstovat lásku k tomu, co Jehova miluje, a nenávist k tomu, co on nenávidí. (Žalm 97:10)

⁶ Pro nedokonalé lidi není snadné dělat to, co je správné. Musíme svléci starou osobnost s jejími hříšnými zvyklostmi a obléci osobnost novou. Bible říká, že nová osobnost „se přetváří“ prostřednictvím přesného poznání. (Kolosanům 3:9, 10) Výraz „přetváří se“ ukazuje, že oblékání nové osobnosti je pokračující proces, který vyžaduje vytrvalé úsilí. Bez ohledu na to, jak moc se snažíme jednat správně, přicházejí chvíle, kdy naše hříšná přirozenost způsobí, že chybujeme v myšlení, ve slovu nebo ve skutku. (Římanům 7:14–20; Jakub 3:2)

7. Jak bychom měli pohlížet na nezdary v naší snaze dělat to, co je správné?

⁷ Jak bychom měli pohlížet na nezdary v naší snaze dělat  to, co je správné? Jistě bychom nechtěli zlehčovat závažnost hříchu. Zároveň se však nesmíme nikdy vzdát a myslet si, že kvůli svým pokleskům nejsme způsobilí sloužit Jehovovi. Náš soucitný Bůh zajistil, aby ti, kdo upřímně činí pokání, mohli znovu získat jeho přízeň. Zamysleme se nad utěšujícími slovy apoštola Jana: „Píšu vám to, abyste nezhřešili.“ Potom ale realisticky dodává: „Pokud někdo [kvůli zděděné nedokonalosti] přesto zhřeší, máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista.“ (1. Jana 2:1) Ano, Jehova nám poskytl Ježíšovu výkupní oběť, abychom mu i přes svou hříšnost mohli sloužit přijatelným způsobem. Nepodněcuje nás to snad k tomu, abychom se mu co nejvíce snažili líbit?

8., 9. Jak oznamování dobré zprávy dokazuje Jehovovu spravedlnost?

⁸ Jednat podle práva – vlastně napodobovat Jehovovu spravedlnost – můžeme tím, že se naplno věnujeme kázání dobré zprávy o Božím království druhým lidem. Jaká souvislost je mezi Jehovovou spravedlností a dobrou zprávou?

⁹ Jehova neukončí tento zkažený systém, aniž by předtím nechal zaznít varování. Ježíš ve svém proroctví o tom, co se bude dít během času konce, řekl: „Všem národům se nejdřív musí kázat dobrá zpráva.“ (Marek 13:10; Matouš 24:3) Použití slova „nejdřív“ naznačuje, že po celosvětovém kazatelském díle budou následovat další události. K nim patří předpověděné velké soužení, jež bude znamenat odstranění špatných lidí a jež připraví půdu pro nový svět. (Matouš 24:14, 21, 22) Nikdo tedy nemá sebemenší důvod obvinit Jehovu z toho, že by byl ke špatným lidem nespravedlivý. Tím, že nechává zaznít varování, jim dává dostatečnou příležitost k tomu, aby změnili své jednání a tak unikli zničení. (Jonáš 3:1–10)

10., 11. V jakém smyslu kázáním dobré zprávy napodobujeme Boží spravedlnost?

¹⁰ Jak tím, že kážeme dobrou zprávu, zrcadlíme Boží spravedlnost?  Především je zcela správné, že děláme co možná nejvíce pro to, abychom ostatním lidem pomohli zachránit se. Zamysleme se znovu nad přirovnáním, které vykresluje naši záchranu z potápějící se lodi. Když se v pořádku dostaneme do záchranného člunu, jistě chceme pomoci těm, kdo jsou ještě ve vodě. Podobně pociťujeme závazek k těm, kdo stále ještě bojují ve „vodách“ tohoto zkaženého světa. Je pravda, že mnoho lidí naše poselství odmítá. Nicméně dokud Jehova projevuje trpělivost, je naší povinností dávat lidem příležitost, aby „dospěli k pokání“ a tak měli naději na záchranu. (2. Petra 3:9)

¹¹ Když dobrou zprávu kážeme všem, s nimiž se setkáme, napodobujeme tím Jehovovu spravedlnost v dalším významném ohledu: dáváme najevo nestrannost. Vzpomeňme si, že „Bůh je nestranný a v každém národu má jeho přízeň ten, kdo se ho bojí a jedná správně“. (Skutky 10:34, 35) Máme-li napodobovat Boží spravedlnost, nesmíme mít vůči lidem předsudky. Naopak, měli bychom se s druhými dělit o dobrou zprávu bez ohledu na jejich rasu, společenské postavení nebo finanční situaci. Všem lidem, kteří budou ochotni naslouchat, tak poskytneme příležitost vyslechnout si dobrou zprávu a reagovat na ni. (Římanům 10:11–13)

12., 13. a) Proč bychom neměli ukvapeně soudit druhé? b) Jaký je význam Ježíšovy rady „přestaňte soudit“ a „přestaňte odsuzovat“? (Viz také poznámka pod čarou.)

¹² Jednat podle práva můžeme také tak, že se k druhým lidem chováme stejně jako Jehova k nám. Je opravdu velmi snadné soudit druhé, kritizovat jejich chyby a zpochybňovat jejich pohnutky. Ale kdo z nás by chtěl, aby Jehova nemilosrdně zkoumal naše pohnutky a poklesky? Tak s námi Jehova nejedná. Žalmista napsal: „Kdyby provinění byla to, na co se zaměřuješ, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát?“ (Žalm  130:3) Nejsme snad vděční, že náš spravedlivý a milosrdný Bůh nezaměřuje svou pozornost na naše chyby? (Žalm 103:8–10) Jak bychom tedy měli jednat s druhými lidmi?

¹³ Pokud chápeme, že se Boží spravedlnost vyznačuje milosrdenstvím, nebudeme ukvapeně soudit druhé v záležitostech, které se nás netýkají nebo nejsou příliš důležité. Ve svém Kázání na hoře Ježíš varoval: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni.“ (Matouš 7:1) A podle Lukášovy zprávy dodal: „Přestaňte odsuzovat, a nebudete odsuzováni.“ a (Lukáš 6:37) Ježíš ukázal, že si je vědom sklonu nedokonalých lidí soudit druhé. Ti jeho posluchači, kteří měli ve zvyku nelítostně odsuzovat druhé, s tím měli přestat.

14. Kvůli čemu musíme přestat soudit druhé?

¹⁴ Proč musíme přestat soudit druhé? Jedním z důvodů je to, že na to nemáme právo. Učedník Jakub nám připomíná: „Zákonodárce a Soudce je … pouze jeden“, tedy Jehova. Jakub se tudíž příhodně ptá: „Kdo jsi ty, že soudíš svého bližního?“ (Jakub 4:12; Římanům 14:1–4) Kvůli své hříšnosti také můžeme být ve svých soudech často nespravedliví. Mnohé postoje a pohnutky, kromě jiného předsudky, uražená ješitnost, žárlivost a samospravedlnost, mohou být příčinou toho, že máme na ostatní zkreslený náhled. Máme ale ještě jiná omezení. To, že je bereme v úvahu, by nám mělo zabránit, abychom hned nehledali u druhých chyby. Nedokážeme číst lidem v srdci ani nemůžeme znát všechny jejich osobní okolnosti. Kdo tedy jsme, abychom spoluvěřícím připisovali špatné pohnutky nebo je kritizovali za to, že ve službě Bohu nedělají dost? Mnohem lepší přece je napodobovat Jehovu  tím, že u našich bratrů a sester hledáme to dobré, místo abychom se zaměřovali na jejich chyby.

15. Jaká slova a jaké jednání nemají mezi Božími ctiteli místo a proč?

¹⁵ A co členové naší rodiny? Je opravdu smutné, že v dnešním světě se těch nejtvrdších odsouzení člověk dočká právě v prostředí, které by mělo být pokojným přístavem – doma. Není nijak neobvyklé slyšet zprávy o hrubých manželích, manželkách či rodičích, kteří členy své rodiny soustavně týrají, ať slovně, či tělesně. Ale zlomyslná slova, sžíravý sarkasmus a hrubé zacházení nemají mezi Božími ctiteli místo. (Efezanům 4:29, 31; 5:33; 6:4) Ani v domácím prostředí neztrácí svou platnost Ježíšova rada, abychom přestali soudit a odsuzovat. Vzpomeňme si, že jednat podle práva znamená chovat se k ostatním tak, jak se k nám chová Jehova. A náš  Bůh k nám nikdy není drsný ani krutý. Naopak, „je velmi soucitný“ k těm, kdo ho milují. (Jakub 5:11) To je znamenitý příklad, který bychom měli napodobovat.

16., 17. a) Co Jehova očekává od starších? b) Co je nutné udělat, když hříšník neprojevuje opravdové pokání, a proč to tak je?

¹⁶ Odpovědnost jednat podle práva má každý z nás, ale hlavně ji mají starší v křesťanském sboru. Povšimněme si, jaký prorocký popis knížat neboli starších uvádí Izajáš: „Král bude vládnout v zájmu spravedlnosti a knížata budou panovat v zájmu práva.“ (Izajáš 32:1) Ano, Jehova očekává, že starší budou sloužit v zájmu práva. Jak toho mohou dosáhnout?

¹⁷ Tito duchovně způsobilí muži dobře vědí, že je správné a spravedlivé, aby sbor byl zachován čistý. Starší někdy musí posuzovat závažná provinění. V takových případech pamatují na to, že Jehova chce, aby byli milosrdní, pokud to je jen trochu možné. Starší se tedy pokoušejí vést hříšníka k pokání. Ale co když hříšník i přes takové snahy pomoci mu neprojeví opravdové pokání? V souladu s dokonalým právem Jehovovo Slovo přikazuje, aby starší učinili rozhodný krok: „Odstraňte toho ničemu ze svého středu.“ To znamená vyloučit ho ze sboru. (1. Korinťanům 5:11–13; 2. Jana 9–11) Starší jsou smutní, když musí něco takového udělat, ale uvědomují si, že je to nezbytné, má-li být ochráněna mravní a duchovní čistota sboru. I přesto však doufají, že se hříšník vzpamatuje a do sboru se vrátí. (Lukáš 15:17, 18)

18. Na co starší pamatují, když někoho na základě Bible usměrňují?

¹⁸ Sloužit v zájmu práva také znamená v případě potřeby někoho na základě Bible usměrnit. Starší samozřejmě nehledají na druhých chyby. Ani nevyužívají každou příležitost k tomu, aby mohli někoho kárat. Ale může se stát, že se některý spoluvěřící „nevědomky vydá špatným směrem“. Když starší pamatují na to, že Boží právo není ani kruté, ani necitelné, podnítí  je to k tomu, aby se ho pokusili „s mírností přivést zpátky na správnou cestu“. (Galaťanům 6:1) Starší tedy nebudou toho, kdo se provinil, plísnit ani nebudou používat tvrdá slova. Naopak, usměrní ho s láskou, aby dotyčného povzbudili. A dokonce i tehdy, když je nutné toho, kdo udělal chybu, pokárat a otevřeně přitom ukázat, jaké následky bude mít jeho nemoudré jednání, mají starší stále na mysli, že je to ovce patřící do Jehovova stáda. b (Lukáš 15:7) Když jsou ukáznění či pokárání motivovány láskou a s láskou jsou dávány, je větší pravděpodobnost, že se chybující člověk nechá usměrnit.

19. Jaká rozhodnutí musí starší dělat a na jakém základě?

¹⁹ Starší musí často dělat rozhodnutí, která mají vliv na spoluvěřící. Například se pravidelně scházejí, aby zvážili, zda jiní bratři ve sboru splňují požadavky pro to, aby mohli být doporučeni jako starší či služební pomocníci. Starší vědí, jak důležitá je nestrannost. Když dělají zmíněná rozhodnutí, nechávají se vést Božími požadavky na to, kdo má být jmenován, a nespoléhají na vlastní pocity. Jednají tudíž „nestranně a bez předsudků“. (1. Timoteovi 5:21)

20., 21. a) Čím se starší snaží být a proč? b) Jak mohou starší pomáhat sklíčeným?

²⁰ Starší jednají v souladu s Boží spravedlností také jinými způsoby. Izajáš předpověděl, že starší budou sloužit „v zájmu práva“, a potom pokračoval: „Každý z nich bude jako úkryt před větrem, jako skrýš před lijákem, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutné skály ve vyprahlé zemi.“ (Izajáš 32:1, 2) Starší se tedy snaží, aby byli pro své spoluvěřící zdrojem útěchy a občerstvení.

 ²¹ Dnes je mnoho problémů, které nám mohou brát odvahu, a proto mnozí křesťané potřebují povzbuzení. Starší, co můžete udělat, abyste pomohli sklíčeným? (1. Tesaloničanům 5:14) Vnímavě jim naslouchejte. (Jakub 1:19) Svoje starosti totiž potřebují sdělit člověku, kterému důvěřují. (Přísloví 12:25) Ujistěte je, že jsou potřební, cenění a milovaní – ano, že je miluje nejen Jehova, ale i jejich bratři a sestry. (1. Petra 1:22; 5:6, 7) Za tyto křesťany se společně s nimi také můžete modlit. Když si vyslechnou upřímnou modlitbu, kterou za ně starší pronese, může jim to být opravdovou útěchou. (Jakub 5:14, 15) Spravedlivý Bůh vaši láskyplnou snahu pomáhat sklíčeným jistě nepřehlédne.

22. Jak můžeme napodobovat Jehovovu spravedlnost a k čemu to vede?

²² K Jehovovi se stále více přibližujeme tím, že napodobujeme  jeho spravedlnost. Děláme to tak, že žijeme podle Jehovových měřítek, dělíme se s ostatními lidmi o životodárnou dobrou zprávu a jsme rozhodnuti zaměřovat se na dobré vlastnosti druhých, místo abychom hledali jejich chyby. Starší, vy můžete zrcadlit Boží spravedlnost tím, že chráníte čistotu sboru, na základě Bible druhé povzbudivým způsobem usměrňujete, děláte nestranná rozhodnutí a posilujete sklíčené. Pro Jehovu je pak jistě velmi příjemné shlížet z nebe a vidět, jak se jeho lid ze všech sil snaží jednat podle práva, když chodí se svým Bohem.