1.–3. Jak bývalí Ježíšovi sousedé reagovali na jeho vyučování a co v souvislosti s Ježíšem neuznali?

 POSLUCHAČI byli ohromeni. V synagoze stál před nimi mladý muž Ježíš a vyučoval. Nebyl to nikdo cizí – vyrůstal v jejich městě a léta mezi nimi pracoval jako tesař. Někteří z těchto lidí možná bydleli v domech, na jejichž stavbě se Ježíš podílel, nebo možná při obdělávání půdy používali pluhy a jha, které Ježíš sám zhotovil. a Jak ale zareagují na to, co jim tento bývalý tesař říká?

² Většina těch, kdo Ježíšovi naslouchali, žasla. Ptali se: „Odkud má takovou moudrost?“ Ale také podotkli: „Copak to není ten tesař, syn Marie?“ (Matouš 13:54–58; Marek 6:1–3) Lidé, kteří dřív byli Ježíšovými sousedy, si říkali: Tento tesař je přece odsud stejně jako my. Zavrhli ho, přestože mluvil moudře. Ani je nenapadlo, že moudrost, o kterou se s nimi Ježíš dělil, nepocházela z něj.

³ Kde Ježíš takovou moudrost dostal? „Co vyučuji, nepochází ode mě,“ řekl, „ale od toho, kdo mě poslal.“ (Jan 7:16) Apoštol Pavel vysvětlil, že se Ježíš „stal Boží moudrostí“. (1. Korinťanům 1:30) Jehovova moudrost byla na jeho Synovi patrná do té míry, že Ježíš mohl právem říci: „Já a Otec jsme jedno.“ (Jan 10:30) Prozkoumejme tedy tři oblasti, v nichž Ježíš projevoval Boží moudrost.

4. a) Co bylo námětem Ježíšova poselství a proč to bylo velmi důležité? b) Proč byly Ježíšovy rady vždy praktické a nanejvýš prospěšné?

⁴ Nejprve uvažujme o tom, co Ježíš vyučoval. Námětem jeho poselství byla dobrá zpráva o Království. (Lukáš 4:43) To bylo velmi důležité, protože právě prostřednictvím svého království Jehova posvětí své jméno, prokáže, že je tím nejlepším panovníkem, a udělá ze země ráj, kde budou lidé moci žít věčně. Ve svém vyučování Ježíš také předkládal moudré rady pro každodenní život. Prokázal se jako předpověděný „Podivuhodný rádce“. (Izajáš 9:6) Mohly snad být jeho rady jiné než podivuhodné? Vždyť důkladně znal Boží Slovo a vůli, velmi dobře rozuměl lidské povaze a měl hlubokou lásku k lidstvu. Jeho rady byly vždy praktické a pro jeho posluchače nanejvýš prospěšné. Ježíš pronášel „slova věčného života“. Ano, když jeho rady lidé poslouchají, vede to k jejich záchraně. (Jan 6:68)

5. O kterých námětech Ježíš mluvil v Kázání na hoře?

⁵ Vynikajícím příkladem jedinečné moudrosti obsažené v Ježíšově učení je Kázání na hoře. Přednést ho podle záznamu, který nacházíme u Matouše 5:3–7:27, by trvalo jen asi 20 minut. Rady z tohoto kázání jsou však nadčasové – platí dnes, stejně jako platily v době, kdy zazněly poprvé. Ježíš obsáhl širokou škálu námětů, mimo jiné jak zlepšit vztahy s druhými (5:23–26, 38–42; 7:1–5, 12), jak zůstat čistý v mravním ohledu (5:27–32) a jak vést smysluplný život (6:19–24; 7:24–27). Ježíš však svým posluchačům nejen říkal, co je moudré, ale také jim to vysvětloval, zdůvodňoval a předkládal jim důkazy.

6.–8. a) Které závažné důvody uvádí Ježíš pro to, abychom si nedělali přehnané starosti? b) Proč můžeme říci, že je v Ježíšových radách patrná moudrost shora?

 ⁶ Zamysleme se například nad moudrou Ježíšovou radou, abychom si nedělali přílišné starosti o hmotné věci. Tato rada je vyjádřena v 6. kapitole Matouše. „Přestaňte si dělat starosti o svůj život, tedy o to, co budete jíst a pít, nebo o své tělo, tedy o to, co si oblečete,“ radí nám Ježíš. (Verš 25) Jídlo a oblečení jsou základní potřeby a je zcela přirozené přemýšlet o tom, jak si je obstaráme. Ježíš nám však říká, abychom si kvůli takovým věcem přestali „dělat starosti“. b Proč?

⁷ Teď si všimněme, jak to Ježíš přesvědčivě vysvětlil. Jehova nám dal život a tělo, a proto je určitě schopen poskytnout nám jídlo, které nás udrží při životě, a oděv, do něhož bychom se oblékli. (Verš 25) Jestliže Bůh dává potravu ptákům a květiny obléká nádherou, tím spíš se postará o své lidské ctitele. (Verše 26, 28–30) Přehnané starosti nám navíc nijak nepomohou. Náš život neprodlouží ani o kousek. c (Verš 27) Jak se takových starostí můžeme vyvarovat? Ježíš nám radí, abychom uctívání Boha dávali vždy na první místo v životě. Lidé, kteří to dělají, mohou mít důvěru, že to, co každý den potřebují, jim jejich nebeský Otec dá. (Verš 33) Nakonec dává Ježíš velmi praktické doporučení – řešte vždycky jen záležitosti jediného dne. Proč ke starostem o dnešek přidávat ještě starosti o další den? (Verš 34) Proč se navíc zbytečně trápit tím, co se možná nikdy nestane?  Uplatňováním těchto moudrých rad si v tomto světě plném stresu můžeme ušetřit mnoho zármutku.

⁸ Je tedy zřejmé, že Ježíšovy rady jsou dnes stejně praktické, jako byly před téměř 2 000 lety, kdy je Ježíš dal. Nesvědčí to snad o moudrosti shora? I ty nejlepší rady od lidských rádců většinou zastarávají a brzy bývají opraveny nebo nahrazeny. Ježíšovo učení však obstálo ve zkoušce času. To by nás nemělo překvapovat, protože tento Podivuhodný rádce pronášel „Boží slova“. (Jan 3:34)

9. Co někteří vojáci řekli o Ježíšovu vyučování a proč to nebylo přehnané?

⁹ Druhou oblastí, v níž Ježíš projevoval Boží moudrost, bylo to, jak vyučoval. Jednou nějací vojáci dostali za úkol Ježíše zatknout, ale vrátili se s prázdnou. Říkali: „Tak nikdy nikdo nemluvil.“ (Jan 7:45, 46) To vůbec nebylo přehnané. Ze všech lidí, kteří kdy žili, měl Ježíš, jenž byl „shora“, největší poznání a nejvíce zkušeností, ze kterých čerpal. (Jan 8:23) Skutečně učil tak, jak to žádný člověk nedokázal. Zamysleme se pouze nad dvěma metodami, které tento moudrý Učitel využíval.

10., 11. a) Proč je způsob, jakým Ježíš používal podobenství, tak obdivuhodný? b) Co jsou podobenství a ze kterého příkladu je patrné, že Ježíšova podobenství jsou při vyučování opravdu působivá?

¹⁰ Působivé používání podobenství. „Ježíš mluvil k zástupům v podobenstvích,“ čteme. „Nemluvíval k nim vskutku bez podobenství.“ (Matouš 13:34) Můžeme jen obdivovat jeho nedostižnou schopnost vyučovat hlubokým pravdám pomocí obyčejných věcí. Zemědělci, kteří zasévají semena, ženy, které připravují chléb k pečení, děti, které si hrají na tržišti, rybáři, kteří spouštějí sítě, pastýři, kteří hledají ztracené ovce – to všechno Ježíšovi posluchači mnohokrát viděli a zažili. Když se důležité pravdy spojí s tím, co je známé, pak  se člověku rychle vryjí do mysli a srdce. (Matouš 11:16–19; 13:3–8, 33, 47–50; 18:12–14)

¹¹ Ježíš často používal podobenství, tedy krátké příběhy, z nichž je možné vyvodit mravní zásadu nebo duchovní pravdu. Pochopit a zapamatovat si příběhy je snazší než pochopit a zapamatovat si abstraktní myšlenky, a proto podobenství přispívala k tomu, že Ježíšovo učení zůstalo uchováno v mysli lidí. V mnoha podobenstvích Ježíš popisoval svého Otce působivými slovními obrazy, které se nedaly jen tak zapomenout. Kdo by například nepochopil hlavní myšlenku z podobenství o marnotratném synovi – totiž že s člověkem, který sešel z cesty, ale nyní projevuje opravdové pokání, bude Jehova mít soucit a něžně ho přijme zpět? (Lukáš 15:11–32)

12. a) Jak Ježíš používal při svém vyučování otázky? b) Jak Ježíš umlčel ty, kdo zpochybňovali jeho pravomoc?

¹² Obratné používání otázek. Ježíš používal otázky, aby svým posluchačům pomohl dojít k vlastním závěrům, aby zjistil jejich pohnutky nebo aby jim pomohl udělat nějaké rozhodnutí. (Matouš 12:24–30; 17:24–27; 22:41–46) Když náboženští vůdci zpochybňovali skutečnost, že má pravomoc od Boha, Ježíš odpověděl: „Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, nebo od lidí?“ Otázka je vyvedla z míry, a proto mezi sebou uvažovali: „Pokud řekneme: ‚Z nebe‘, namítne: ‚Tak proč jste mu neuvěřili?‘ Ale odvážíme se říct ‚Od lidí‘?“ Důvodem bylo, že se „báli … zástupu, protože všichni považovali Jana za skutečného proroka“. Nakonec odpověděli: „Nevíme.“ (Marek 11:27–33; Matouš 21:23–27) Pomocí jednoduché otázky je Ježíš umlčel a odhalil proradnost v jejich srdci.

13.–15. Jak je z podobenství o Samaritánovi, který se zachoval jako bližní, patrná Ježíšova moudrost?

¹³ Ježíš někdy tyto metody spojoval a do svých podobenství  vkládal podnětné otázky. Když se jistý židovský právník Ježíše ptal, co má dělat, aby získal věčný život, Ježíš ho odkázal na Mojžíšův zákon, který přikazoval lásku k Bohu a k bližnímu. Muž chtěl dokázat, že jedná správně, a tak se zeptal: „Kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl tím, že mu vyprávěl příběh. Nějaký Žid byl sám na cestě, přepadli ho lupiči a nechali ho polomrtvého. Šli kolem dva Židé – nejdříve kněz a potom Levita. Ani jeden si ho nevšímal. Pak se ale objevil jistý Samaritán. Bylo mu zraněného Žida líto, a proto mu jemně ošetřil rány a láskyplně ho dopravil do bezpečí v jednom hostinci, kde se mohl zotavit. V závěru tohoto příběhu se Ježíš svého tazatele zeptal: „Co myslíš, který z těch tří se k přepadenému muži zachoval jako bližní?“ Právník byl nucen odpovědět: „Ten, který s ním jednal milosrdně.“ (Lukáš 10:25–37)

¹⁴ Jak je z tohoto podobenství patrná Ježíšova moudrost? V době, kdy žil Ježíš, Židé používali pojem „bližní“ pouze na ty lidi, kteří zachovávali jejich tradice – ale určitě ne na Samaritány. (Jan 4:9) Vyvrátil by snad Ježíš předsudky tím, že by vyprávěl příběh o přepadeném Samaritánovi a o tom, jak mu pomohl Žid? Ježíš však moudře vymyslel příběh o tom, že se Samaritán soucitně postaral o Žida. Povšimněme si také, jakou otázku Ježíš položil na konci příběhu. Podařilo se mu upřesnit význam výrazu „bližní“. Právník se vlastně ptal: „Na koho bych měl zaměřit svou lásku k bližnímu?“ Ježíš však odpověděl: „Co myslíš, který z těch tří se k přepadenému muži zachoval jako bližní?“ Ježíš neobracel pozornost na toho, komu se dostalo laskavosti, tedy na oběť, ale na toho, kdo laskavost projevil, to znamená na Samaritána. Pravý bližní iniciativně projevuje lásku ostatním lidem – bez ohledu na to, z jaké etnické skupiny pocházejí. Ježíš tuto myšlenku nemohl vyjádřit působivěji.

¹⁵ Můžeme se tedy divit, že lidé byli ohromeni tím, „jak [Ježíš] vyučoval“, a že mu chtěli naslouchat? (Matouš  7:28, 29) Jednou u něj zůstal „velký zástup“ tři dny, přestože tito lidé neměli nic k jídlu. (Marek 8:1, 2)

16. Jak Ježíš poskytl praktický důkaz o tom, že ho vede Boží moudrost?

¹⁶ Třetí oblastí, v níž Ježíš projevoval Jehovovu moudrost, bylo to, jak žil. Moudrost je praktická, přináší výsledky. „Kdo z vás je moudrý?“ ptal se učedník Jakub. Potom na svou otázku odpověděl slovy: „Ať praktickým důkazem toho je jeho správné jednání.“ (Jakub 3:13, The New English Bible) Způsob, jakým Ježíš jednal, byl „praktickým důkazem“ toho, že ho vede Boží moudrost. Zamysleme se nad tím, jak Ježíš projevoval zdravý úsudek, a to jak svým způsobem života, tak i svým jednáním s druhými lidmi.

17. Co ukazuje, že Ježíš byl ve svém životě dokonale vyrovnaný?

¹⁷ Všimli jste si už, že lidé, kteří nemají zdravý úsudek, jdou často z extrému do extrému? Ano, k vyrovnanosti je zapotřebí moudrost. Ježíš projevoval Boží moudrost, a proto byl dokonale vyrovnaný. Především dával na první místo ve svém životě duchovní věci. Věnoval spoustu času ohlašování dobré zprávy. „Kvůli tomu jsem přišel,“ řekl. (Marek 1:38) To je důvod, proč pro něj hmotné věci nebyly příliš důležité. Měl jich patrně velmi málo. (Matouš 8:20) Nebyl však asketa. Podobně jako jeho Otec, který je šťastným Bohem, se dokázal radovat a přispíval k radosti jiných lidí. (1. Timoteovi 1:11; 6:15) Když navštívil svatební hostinu, což byla událost, pro niž byla typická hudba, zpěv a radování, nebylo jeho cílem tuto slavnost zkazit. Ve chvíli, kdy došlo víno, proměnil vodu ve znamenité víno, tedy v nápoj, který „rozradostňuje lidské srdce“. (Žalm 104:15; Jan 2:1–11) Ježíš mnohokrát přijal pozvání k jídlu a tyto příležitosti často využíval k vyučování. (Lukáš 10:38–42; 14:1–6)

18. Jak Ježíš projevoval vynikající úsudek při jednání se svými učedníky?

 ¹⁸ Vynikající úsudek Ježíš projevoval i při jednání s druhými lidmi. To, že plně chápal lidskou povahu, mu umožňovalo mít jasný náhled na své učedníky. Dobře věděl, že nejsou dokonalí. Přesto na nich viděl jejich dobré vlastnosti. Viděl, jaký v sobě tito lidé, které k sobě Jehova přitáhl, mají potenciál. (Jan 6:44) Ježíš byl ochoten jim důvěřovat, i když dělali chyby. Tuto důvěru dával najevo tím, že svým učedníkům svěřoval důležité úkoly. Pověřil je, aby kázali dobrou zprávu, a byl si jist, že jsou schopni toto pověření splnit. (Matouš 28:19, 20) Kniha Skutky potvrzuje, že se práci, kterou jim Ježíš svěřil, skutečně věnovali. (Skutky 2:41, 42; 4:33; 5:27–32) Je tedy zřejmé, že od Ježíše bylo moudré, když jim důvěřoval.

19. Jak Ježíš prokázal, že je „mírný a [má] pokorné srdce“?

¹⁹ Ve 20. kapitole jsme si ukázali, že v Bibli je moudrost spojená s pokorou a mírností. V tomto ohledu Jehova samozřejmě dává ten nejlepší příklad. Ale co Ježíš? Je povzbudivé vidět, jakou pokoru Ježíš projevoval, když jednal se svými učedníky. Byl dokonalým člověkem, a proto jim byl nadřazen. Na své učedníky však nepohlížel svrchu. Nikdy nebylo jeho cílem, aby se cítili méněcenní nebo neschopní.  Naopak, bral ohled na jejich omezení, a i když dělali chyby, měl s nimi trpělivost. (Marek 14:34–38; Jan 16:12) Stojí za zmínku, že i dětem bylo s Ježíšem dobře. Určitě je to k němu přitahovalo, protože vnímaly, že je „mírný a [má] pokorné srdce“. (Matouš 11:29; Marek 10:13–16)

20. Jak Ježíš projevil rozumnost, když jednal s ženou, která nebyla Židovka a jejíž dcera byla posedlá démony?

²⁰ Ježíš napodoboval Jehovovu pokoru ještě jiným důležitým způsobem. Byl rozumný neboli poddajný, když to v zájmu milosrdenství bylo správné. Vzpomeňme si například na to, jak ho jedna žena, která nebyla Židovka, naléhavě prosila, aby uzdravil její dceru posedlou démony. Třemi různými způsoby Ježíš té ženě zpočátku naznačoval, že jí nepomůže. Nejdříve jí odmítal odpovědět, potom jí výslovně řekl, že nebyl poslán k lidem z jiných národů, ale k Židům, a nakonec jí vyprávěl podobenství, kterým vlídně vysvětlil tutéž myšlenku. Žena však trvala na svém, čímž dala najevo mimořádnou víru. Jak s ohledem na tyto výjimečné okolnosti Ježíš zareagoval? Udělal přesně to, o čem tvrdil, že neudělá. Dceru této ženy uzdravil. (Matouš 15:21–28) To je skutečně pozoruhodná pokora. A pamatujme si, že pokora je základem opravdové moudrosti.

21. Proč bychom se měli snažit napodobovat Ježíšovu osobnost a jeho způsob mluvy i jednání?

²¹ Můžeme být opravdu vděční, že nám evangelia odhalují, co říkal a jak jednal ten nejmoudřejší člověk, jaký kdy žil. Nezapomínejme, že Ježíš dokonale napodoboval svého Otce. Když se tedy snažíme být jako Ježíš, pokud jde o jeho osobnost a způsob mluvy i jednání, rozvíjíme tím moudrost shora. V následující kapitole uvidíme, jak můžeme Boží moudrost nechat působit na svůj život.