1.–3. a) Jak Šalomoun projevil neobyčejnou moudrost, když řešil spor o to, kdo je skutečnou matkou jistého dítěte? b) Co nám Jehova slibuje a jaké otázky vznikají?

 BYL to obtížný případ. Dvě ženy se přely o dítě. Bydlely ve stejném domě a oběma se v rozmezí několika dnů narodil syn. Jedno dítě však zemřelo a nyní každá tvrdila, že je matkou toho chlapce, který žije. a Nikdo nemohl dosvědčit, co se stalo. Je pravděpodobné, že tento případ už řešil nějaký nižší soud, ale nevynesl žádné rozhodnutí. Spor byl nakonec předložen izraelskému králi Šalomounovi. Bude schopen zjistit, kde je pravda?

² Šalomoun chvíli naslouchal, jak se ženy dohadují, a pak si nechal přinést meč. Potom naoko přesvědčivě nařídil, aby dítě rozsekli a aby každá žena dostala jednu půlku. Skutečná matka začala krále ihned prosit, aby dítě, její milované děťátko, dal té druhé ženě. Ta však na rozpůlení dítěte trvala. Šalomoun tak poznal, kde je pravda. Věděl, jaký něžný cit chová matka ke svému dítěti, a této znalosti využil k vyřešení sporu. Představte si, jakou úlevu musela ta žena pocítit, když jí Šalomoun dítě přiřkl se slovy: „Ona je jeho matka.“ (1. Královská 3:16–27)

³ To byla opravdu neobyčejná moudrost. Když lidé slyšeli, jak Šalomoun tento případ vyřešil, naplnila je hluboká úcta. „Viděli totiž, že mu Bůh dal moudrost.“ Ano, Šalomounova  moudrost byla darem od Boha. Jehova dal tomuto králi „srdce plné moudrosti a porozumění“. (1. Královská 3:12, 28) A co my? Můžeme také získat Boží moudrost? Ano, protože pod inspirací Šalomoun napsal: „Jehova … dává moudrost.“ (Přísloví 2:6) Jehova slibuje, že moudrost, tedy schopnost dobře využívat poznání, porozumění a dobrý úsudek, dá těm, kdo o ni upřímně usilují. Jak tedy můžeme moudrost shora získat? A jak ji můžeme nechat působit na náš život?

4.–7. Díky kterým čtyřem věcem můžeme získat moudrost?

⁴ Je snad k získání Boží moudrosti zapotřebí velké inteligence nebo vysokého vzdělání? Ne. Jehova je totiž ochoten předat nám svou moudrost bez ohledu na to, z jakého prostředí pocházíme a jakého vzdělání jsme dosáhli. (1. Korinťanům 1:26–29) Ale musíme být iniciativní, protože Bible nás vybízí, abychom moudrost získali. (Přísloví 4:7) Jak to máme dělat?

⁵ V prvé řadě musíme mít bázeň před Bohem. „Bát se Jehovy je prvním krokem k moudrosti,“ píše se v Příslovích 9:10. Bázeň před Bohem je základem pravé moudrosti. Proč to můžeme říci? Vzpomeňme si, že moudrost souvisí se schopností úspěšně uplatňovat poznání. Bát se Boha neznamená krčit se před ním strachy, ale znamená to sklánět se před ním v posvátné úctě, s vážností a s důvěrou. Taková bázeň je zdravá a silně člověka motivuje. Podněcuje nás, abychom svůj život uvedli do souladu s tím, co si Bůh přeje. Moudřejší způsob jednání neexistuje. Je totiž vždy v nejlepším zájmu lidí, aby se řídili Jehovovými měřítky.

⁶ Za druhé, musíme být pokorní. Bez pokory nemůže bohulibá moudrost existovat. (Přísloví 11:2) Proč to tak je? Jestliže jsme pokorní, pak jsme ochotni připustit, že neznáme všechno, že naše názory nejsou vždycky správné a že potřebujeme  vědět, jak na věci pohlíží Jehova. Jehova „se staví proti pyšným“, ale těm, kdo jsou pokorní v srdci, rád moudrost poskytuje. (Jakub 4:6)

⁷ Třetím nezbytným činitelem je studium Božího Slova. V něm je Jehovova moudrost zjevena. Máme-li tuto moudrost získat, musíme vynaložit úsilí, abychom ji vypátrali. (Přísloví 2:1–5) Čtvrtým požadavkem je modlitba. Jestliže Boha o moudrost upřímně prosíme, jistě nám ji ve štědré míře dá. (Jakub 1:5) Naše modlitby o pomoc jeho svatého ducha nezůstanou nevyslyšeny. A Boží duch nám umožní, abychom v Božím Slovu našli poklady, které nám mohou pomoci vyřešit problémy, vyvarovat se nebezpečí a dělat moudrá rozhodnutí. (Lukáš 11:13)

8. Z čeho bude patrné, že jsme skutečně získali Boží moudrost?

⁸ Jak jsme uvedli v 17. kapitole, Jehovova moudrost je praktická. Jestliže jsme tedy od Boha opravdu získali moudrost, bude to patrné z našeho jednání. Ovoce Boží moudrosti popsal učedník Jakub těmito slovy: „Moudrost shora je především čistá, také pokojná, rozumná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrých skutků, nestranná, nepokrytecká.“ (Jakub 3:17) Když o těchto stránkách Boží moudrosti mluvíme, můžeme si klást otázku: Působí moudrost shora i na můj život?

9. Co znamená být čistý a proč je příhodné, že čistota je první uvedenou vlastností moudrosti?

⁹ „Především čistá.“ Být čistý znamená být neposkvrněný, a to nejen navenek, ale i uvnitř. Bible spojuje moudrost se srdcem, ale nebeská moudrost nemůže vstoupit do srdce, které je poskvrněné zkaženými myšlenkami, touhami a pohnutkami. (Přísloví 2:10; Matouš 15:19, 20) Pokud však je naše srdce čisté – tedy v míře, v jaké to je u nedokonalých lidí možné – odvrátíme se od špatného a budeme dělat,  co je dobré. (Žalm 37:27; Přísloví 3:7) Není snad příhodné, že čistota je první uvedenou vlastností moudrosti? Vždyť nejsme-li v mravním a duchovním ohledu čistí, jak bychom mohli projevovat další vlastnosti moudrosti shora?

10., 11. a) Proč je důležité, abychom byli pokojní? b) Jak můžeme působit pokoj, pokud máme pocit, že jsme některého spoluvěřícího urazili? (Viz také poznámka pod čarou.)

¹⁰ „Také pokojná.“ Nebeská moudrost nás podněcuje, abychom usilovali o pokoj, což je součást ovoce Božího ducha. (Galaťanům 5:22) Snažíme se nenarušit svazek pokoje, který sjednocuje Jehovův lid. (Efezanům 4:3) A v případě, že byl pokoj narušen, velmi usilujeme o jeho obnovení. Proč je to důležité? Bible říká: „Žijte pokojně, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“ (2. Korinťanům 13:11) Pokud tedy budeme dál žít pokojně, Bůh pokoje bude s námi. To, jak jednáme se svými spoluvěřícími, má přímý vliv na náš vztah k Jehovovi. Jak můžeme prokázat, že jsme těmi, kdo působí pokoj? Zamysleme se nad jedním příkladem.

¹¹ Co bychom měli udělat, jestliže máme pocit, že jsme některého spolukřesťana urazili? Ježíš řekl: „Pokud … přinášíš dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech dar před oltářem a odejdi. Nejdřív se se svým bratrem usmiř a teprve pak se vrať a obětuj svůj dar.“ (Matouš 5:23, 24) Tuto radu můžeme uplatnit tak, že za svým bratrem iniciativně půjdeme. S jakým cílem? Abychom se s ním usmířili. b Možná proto budeme muset uznat, a ne popírat, že jsme zranili jeho city. Jestliže k němu přistupujeme s cílem obnovit a zachovat pokoj, pak si můžeme společně vyjasnit každé nedorozumění, náležitě se omluvit a navzájem si odpustit.  Když se snažíme iniciativně obnovit pokoj, dáváme najevo, že se necháváme vést Boží moudrostí.

12., 13. a) Jaký význam má slovo, které je u Jakuba 3:17 přeloženo jako „rozumná“? b) Jak můžeme dát najevo, že jsme rozumní?

¹² „Rozumná.“ Co to znamená být rozumný? Znalci uvádějí, že přeložit původní řecké slovo, které je u Jakuba 3:17 vyjádřeno výrazem „rozumná“, není vůbec jednoduché. Toto slovo nese myšlenku poddajnosti. Překladatelé používají například výrazy „jemná“, „shovívavá“ a „ohleduplná“. Jak můžeme ukázat, že na nás tato stránka moudrosti shora skutečně působí?

¹³ „Ať všichni lidé vědí, že jste rozumní,“ píše se ve Filipanům 4:5. Jiný překlad zní: „Buďte pověstní svou rozumností.“ (The New Testament in Modern English, J. B. Phillips)  Povšimněme si, že nejde ani tak o to, jak na sebe pohlížíme my sami, ale jak nás vidí druzí, jakou máme pověst. Rozumný člověk netrvá vždycky na liteře zákona nebo na tom, aby bylo po jeho. Naopak ochotně naslouchá druhým a – pokud to je vhodné – podvolí se jejich přání. S ostatními lidmi nejedná drsně či hrubě, ale je k nim jemný. Takovým chováním by se měli vyznačovat všichni křesťané, ale důležité je to zejména v případě mužů, kteří slouží jako starší. Když jsou jemní, druhé to přitahuje a je pro ně snazší se na starší obrátit. (1. Tesaloničanům 2:7, 8) Je správné, abychom si všichni položili otázku: Mám pověst ohleduplného, poddajného a jemného člověka?

14. Jak můžeme dát najevo, že jsme připraveni uposlechnout?

¹⁴ „Připravená uposlechnout.“ Řecké slovo překládané jako „připravená uposlechnout“ se v Křesťanských řeckých písmech nikde jinde nevyskytuje. Podle vyjádření jednoho znalce je toto slovo „často používáno v souvislosti s vojenskou kázní“. Nese myšlenku „snadno se nechat přesvědčit“ a „poddat se“. Ten, kdo je veden moudrostí shora, se ochotně podřizuje tomu, co říká Písmo. Není znám jako ten, kdo dojde k nějakému závěru a pak se ho tvrdohlavě drží bez ohledu na skutečnosti. Naopak, když mu někdo předloží jasné biblické doklady, že zaujal nesprávný postoj nebo že dospěl k mylným závěrům, je ochotný se změnit. Znají vás takto ostatní lidé?

15. Co je milosrdenství a proč je vhodné, že u Jakuba 3:17 jsou milosrdenství a dobré skutky uvedeny společně?

¹⁵ „Plná milosrdenství a dobrých skutků.“ c Milosrdenství je důležitou součástí moudrosti shora, protože je o ní řečeno, že má být „plná milosrdenství“. Povšimněme si, že milosrdenství  a dobré skutky jsou uvedeny společně. To je příhodné, protože v Bibli se milosrdenství vztahuje nejčastěji na aktivní zájem o druhé, na soucit, který přináší hojnou úrodu laskavých skutků. Jeden slovník uvádí, že milosrdenství je „pocit lítosti nad tím, že je někdo v nepříznivé situaci, a snaha něco s tím udělat“. Boží moudrost tedy není chladná, bezcitná nebo čistě rozumová. Je naopak vřelá, soucitná a citlivá. Jak můžeme dát najevo, že jsme plní milosrdenství?

16., 17. a) Co nás kromě lásky k Bohu podněcuje, abychom kázali dobrou zprávu, a proč to tak je? b) Jak můžeme dávat najevo, že jsme plni milosrdenství?

¹⁶ Významným projevem je jistě to, že druhým lidem sdělujeme dobrou zprávu o Božím království. Co nás k tomu motivuje? V prvé řadě je to láska k Bohu. Podněcuje nás ale také milosrdenství neboli soucit s druhými lidmi. (Matouš 22:37–39) Mnozí lidé jsou dnes „zubožení a bezradní jako ovce bez pastýře“. (Matouš 9:36) Jsou zanedbáváni a duchovně zaslepeni falešnými náboženskými pastýři. Proto nevědí o tom, jaké moudré vedení je obsaženo v Božím Slově nebo co dobrého už brzy čeká zemi díky Království. Když tedy uvažujeme o duchovních potřebách lidí žijících kolem nás, upřímný soucit nás podněcuje, abychom se co nejvíce snažili vyprávět jim o Jehovově láskyplném záměru.

¹⁷ Ve kterých dalších ohledech můžeme dávat najevo, že jsme plní milosrdenství? Vzpomeňme si na Ježíšovo podobenství o Samaritánovi, který u cesty našel ležet pocestného, jenž byl oloupen a zbit. Samaritána vedl soucit k tomu, aby „jednal milosrdně“ – ovázal zraněnému rány a postaral se o něho. (Lukáš 10:29–37) Neukazuje to snad, že milosrdenství znamená nabídnout praktickou pomoc těm, kdo ji potřebují? Bible nám říká: „Konejme dobro všem, ale především našim příbuzným ve víře.“ (Galaťanům 6:10) Zamysleme se nad tím, jak to můžeme dělat. Věkem starší spoluvěřící  možná potřebuje, aby ho někdo vozil na křesťanská shromáždění a potom domů. Vdova ve sboru možná potřebuje, aby jí někdo pomohl s opravami v domě. (Jakub 1:27) Ten, kdo je sklíčený, možná potřebuje „dobré slovo“, které by ho rozveselilo. (Přísloví 12:25) Když těmito způsoby projevujeme milosrdenství, dokazujeme tím, že na nás působí moudrost shora.

18. Co se musíme snažit vykořenit ze svého srdce, jestliže jsme vedeni moudrostí shora, a proč?

¹⁸ „Nestranná.“ Boží moudrost je povznesena nad rasové předsudky a národnostní pýchu. Jestliže se takovou moudrostí necháváme vést, pak se ze svého srdce snažíme vykořenit jakýkoli sklon někomu nadržovat. (Jakub 2:9) Nedáváme některým lidem přednost kvůli jejich vzdělání, finanční situaci nebo odpovědnému postavení ve sboru. Ani nepohlížíme svrchu na nikoho z našich spoluvěřících, i když se zdá být prostý a obyčejný. Jestliže takovým lidem svou lásku projevuje Jehova, jistě bychom je i my měli považovat za hodné naší lásky.

19., 20. a) Odkud pochází řecké slovo pro „pokrytce“? b) Jak projevujeme nepokryteckou bratrskou lásku a proč je to důležité?

¹⁹ „Nepokrytecká.“ Řecké slovo pro „pokrytce“ se může vztahovat na „herce, který měl nějakou roli“. Ve starověku řečtí a římští herci nosili při představení velké masky. Proto se řecké slovo pro „pokrytce“ začalo používat na toho, kdo něco předstírá nebo kdo jedná falešně. Z tohoto hlediska by Boží moudrost měla mít vliv nejen na to, jak jednáme s ostatními Jehovovými ctiteli, ale také na to, co si o nich myslíme.

²⁰ Apoštol Petr uvedl, že naše poslušnost pravdy by měla vést k nepokrytecké bratrské lásce. (1. Petra 1:22) Ano, láska k našim bratrům nesmí být hraná. Nenosíme masky ani nehrajeme divadlo, abychom podváděli ostatní lidi. Naše láska  musí být opravdová a upřímná. Pokud to tak je, pak si získáme důvěru svých spoluvěřících, protože uvidí, že jsme takoví, jakými se zdáme být. Tato upřímnost připravuje půdu pro otevřené a čestné vztahy mezi křesťany a ve sboru pomáhá vytvářet atmosféru důvěry.

21., 22. a) Jak došlo k tomu, že Šalomoun přestal střežit moudrost? b) Jak můžeme moudrost střežit a co nám to přinese?

²¹ Boží moudrost je darem od Jehovy, je něčím, co bychom měli střežit. Šalomoun napsal: „Můj synu, … střež moudrost a schopnost přemýšlet.“ (Přísloví 3:21) Sám Šalomoun to však přestal dělat. Zůstal moudrým jen tak dlouho, dokud si uchovával poslušné srdce. Ale jeho srdce nakonec od čistého uctívání Jehovy odvrátily jeho mnohé cizozemské manželky. (1. Královská 11:1–8) To, jak tento král dopadl, ukazuje, že  pokud poznání nepoužíváme správně, má pro nás pramalou hodnotu.

²² Jak ale můžeme moudrost střežit? Nejenže musíme pravidelně číst Bibli a publikace, které jsou na ní založeny a které připravuje „věrný a rozvážný otrok“, ale to, co se naučíme, se také musíme snažit uplatňovat. (Matouš 24:45) Máme pádné důvody jednat v souladu s Boží moudrostí. Znamená to lepší život už nyní. Umožňuje nám to pevně se chopit skutečného života – života v Božím novém světě. (1. Timoteovi 6:19) Nejdůležitější však je to, že když moudrost shora rozvíjíme, přibližuje nás to ke zdroji veškeré moudrosti, k Bohu Jehovovi.