1.–3. a) Co Ježíše podněcovalo k tomu, že chtěl být jako jeho Otec? b) Které rysy Ježíšovy lásky prozkoumáme?

 POZOROVALI jste někdy malého chlapce, který se snaží být jako jeho táta? Napodobuje třeba jeho chůzi, způsob vyjadřování nebo jeho jednání. Za čas se možná ztotožní i s jeho mravními a duchovními hodnotami. Ano, chlapec ke svému milujícímu otci cítí lásku a obdiv, a proto chce být jako on.

² Platí to i ve vztahu mezi Ježíšem a jeho nebeským Otcem? „Miluji Otce,“ prohlásil Ježíš při jedné příležitosti. (Jan 14:31) Nikdo nemůže milovat Jehovu více než jeho Syn, který byl s Otcem dlouho před tím, než kdokoli z jiných tvorů vůbec začal existovat. Láska podněcovala tohoto oddaného Syna k tomu, že chtěl být jako jeho Otec. (Jan 14:9)

³ V předchozích kapitolách této knihy jsme uvažovali o tom, jak Ježíš dokonale napodoboval Jehovovu moc, spravedlnost a moudrost. Jak ale Ježíš napodoboval Otcovu lásku? Prozkoumejme tři rysy Ježíšovy lásky – jeho obětavost, něžný soucit a ochotu odpouštět.

4. Jak Ježíš dal ten největší lidský příklad obětavé lásky?

⁴ Ježíš je vynikajícím příkladem obětavé lásky. K obětavosti patří nesobecky dávat potřeby a zájmy druhých před své vlastní. Jak Ježíš projevoval takovou lásku? Sám to vysvětlil takto: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dá svůj život za své přátele.“ (Jan 15:13) Ježíš za nás ochotně dal svůj dokonalý život. Byl to ten největší projev lásky, jakého byl člověk kdy schopen. Ježíš ale projevoval obětavou lásku i jinými způsoby.

5. Proč bylo to, že Boží jediný Syn odešel z nebe na zem, láskyplnou obětí?

 ⁵ Než tento jediný Boží Syn přišel na zem, měl výsadní a vyvýšené postavení v nebesích. Měl důvěrný vztah k Jehovovi a k velkému množství duchovních tvorů. Bez ohledu na tyto osobní výhody se tento milovaný Syn „zřekl … sám sebe, přijal podobu otroka a stal se člověkem“. (Filipanům 2:7) Byl ochoten jít mezi hříšné lidi a žít ve světě, který „je v moci toho zlého“. (1. Jana 5:19) Nebyla to snad ze strany Božího Syna láskyplná oběť?

6., 7. a) Jakými způsoby Ježíš projevoval obětavou lásku během své pozemské služby? b) Jaký dojemný příklad nesobecké lásky nacházíme v Janovi 19:25–27?

⁶ Během své služby na zemi Ježíš projevoval obětavou lásku různými způsoby. Byl naprosto nesobecký. Do své služby byl tak zabraný, že se vzdal běžných vymožeností, na které jsou lidé zvyklí. Řekl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“ (Matouš 8:20) Ježíš byl šikovný tesař, a tak si mohl vyhradit nějaký čas na to, aby si postavil pohodlný dům nebo aby vyrobil krásný nábytek, prodal ho a přivydělal si tak nějaké peníze. On však své schopnosti nepoužíval k tomu, aby získal hmotné věci.

⁷ Dojemný příklad Ježíšovy obětavé lásky nacházíme v Janovi 19:25–27. Představme si, kolik věcí asi zaměstnávalo Ježíšovu mysl a srdce to odpoledne, kdy měl zemřít. Když trpěl na kůlu, dělal si starosti o své učedníky, o kazatelské dílo a hlavně o to, aby zůstal věrný svému Otci a oslavil jeho jméno. Bez nadsázky je možné říci, že na Ježíšových bedrech spočívala budoucnost celého lidstva. Přesto Ježíš jen několik okamžiků před svou smrtí myslel také na svou matku Marii, která tehdy již patrně byla vdovou. Ježíš požádal apoštola Jana, aby se o Marii staral jako o svou vlastní matku, a apoštol pak Marii vzal k sobě domů. Ježíš tak zařídil, aby o jeho  maminku bylo po hmotné i duchovní stránce postaráno. To byl skutečně něžný projev nesobecké lásky.

8. Jaký význam má řecké slovo, které Bible používá k popisu Ježíšova soucitu?

⁸ Ježíš byl – podobně jako jeho Otec – soucitný. Písmo Ježíše vykresluje jako člověka, který se usilovně snažil pomáhat lidem v tísni, protože s nimi jejich situaci hluboce prožíval. Bible k popisu Ježíšova soucitu používá řecké slovo překládané jako „být líto“. Jistý učenec říká: „[Toto slovo] popisuje … emoci, která se dotkne celého nitra člověka. V řečtině je to nejsilnější slovo pro soucit.“ Zamysleme se nad několika situacemi, ve kterých Ježíše jeho hluboký soucit podnítil k tomu, aby jednal.

9., 10. a) Jaké okolnosti přiměly Ježíše a jeho apoštoly k tomu, že chtěli vyhledat klidné místo? b) Jak Ježíš zareagoval, když zástup narušil jeho soukromí, a proč?

⁹ Soucit ho podnítil, aby uspokojil duchovní potřeby lidí. Zpráva v Markovi 6:30–34 ukazuje, co bylo hlavní příčinou Ježíšovy lítosti. Představte si tu situaci. Apoštolové byli nadšeni, protože se právě vrátili z velké kazatelské výpravy. Přišli k Ježíšovi a s radostí mu vyprávěli o všem, co viděli a slyšeli. Jenomže kolem nich se shromáždil velký zástup lidí, a Ježíš a jeho apoštolové tak neměli čas se ani najíst. Ježíš, kterému nikdy nic neuniklo, zaregistroval, že jeho apoštolové jsou unavení. „Pojďte se mnou na osamělé místo a trochu si odpočiňte,“ vyzval je. Nastoupili tedy do člunu a odpluli napříč severním výběžkem Galilejského moře, aby našli klidné místo. Jenže zástup viděl, jak odjíždějí. Navíc se o tom doslechli i další lidé. Všichni si pospíšili a podél severního pobřeží se na druhou stranu dostali dokonce ještě dříve než člun.

¹⁰ Rozčílilo snad Ježíše, že přišel o své soukromí? Rozhodně  ne. Když viděl ten několikatisícový zástup, který ho očekával, dojalo ho to. Marek napsal: „[Ježíš] uviděl velký zástup lidí a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. A začal je učit mnoho věcí.“ Ježíš se na ty lidi díval jako na jednotlivce, kteří mají duchovní potřeby. Byli jako bezmocné ovce, které se zatoulaly a nemají pastýře, jenž by je vedl a chránil. Ježíš věděl, že lhostejní náboženští vůdci, kteří měli plnit roli starostlivých pastýřů, se o obyčejné lidi vůbec nestarají. (Jan 7:47–49) Situace těchto lidí se dotýkala jeho srdce, a proto je začal vyučovat „o Božím království“. (Lukáš 9:11) Všimněme si, že Ježíšovi bylo těch lidí líto ještě před tím, než viděl, jak na jeho učení reagují. Jinými slovy, něžný soucit nebyl výsledkem toho, že Ježíš začal tento zástup vyučovat, ale byl pohnutkou, díky které se do toho pustil.

11., 12. a) Jak se s malomocnými nakládalo v biblických dobách, ale jak zareagoval Ježíš, když ho oslovil muž „plný malomocenství“? b) Jak asi na malomocného zapůsobil Ježíšův dotek a jak nám to přibližuje vyprávění jednoho lékaře?

¹¹ Soucit ho podnítil, aby pomohl těm, kdo trpěli. Lidé s nejrůznějšími onemocněními cítili, že Ježíš je soucitný, a to je k němu přitahovalo. Dojemným příkladem byla situace, kdy Ježíše, za kterým přicházely davy lidí, oslovil muž „plný malomocenství“. (Lukáš 5:12) V biblických dobách byli malomocní posíláni do karantény, aby se ostatní lidé nenakazili. (4. Mojžíšova 5:1–4) Časem však rabínští vůdci začali prosazovat svůj bezcitný náhled na malomocenství a zaváděli vlastní tyranská pravidla. a Povšimněme si ale, jak Ježíš  malomocnému odpověděl. „Přišel k němu jeden malomocný a na kolenou ho úpěnlivě prosil: ‚Pokud budeš chtít, můžeš mě uzdravit.‘ Ježíšovi ho bylo líto. Vztáhl k němu ruku, dotkl se ho a řekl: ‚Chci! Ať jsi zdravý.‘ Malomocenství okamžitě zmizelo a byl zdravý.“ (Marek 1:40–42) Ježíš věděl, že už samotná přítomnost malomocného je proti Zákonu. Bylo mu ho ale tak líto, že ho nejen neposlal pryč, ale udělal ještě něco mnohem neuvěřitelnějšího. Dotkl se ho.

¹² Dokážete si představit, co tento dotek pro malomocného znamenal? Abychom si to přiblížili, uvažujme o jednom zážitku. Specialista na malomocenství dr. Paul Brand vypráví o jednom malomocném, kterého léčil v Indii. Při vyšetření tento lékař položil svému pacientovi ruku na rameno a s pomocí tlumočníka mu vysvětloval, jaký druh léčby bude muset podstoupit. Malomocný se z ničeho nic rozplakal. „Řekl jsem snad něco nevhodného?“ zeptal se lékař. Tlumočník se mladého muže vyptal v jeho jazyce a odpověděl: „Ne, doktore. Říká, že brečí, protože jste mu položil ruku na rameno. Než přišel sem, nikdo se ho mnoho let vůbec nedotkl.“ Pro malomocného, který oslovil Ježíše, znamenal ten dotek ještě mnohem více. Nemoc, která ho stavěla na okraj společnosti, po tomto jediném doteku úplně zmizela.

13., 14. a) Jaký průvod Ježíš potkal, když přicházel k městu Nain, a proč to byla mimořádně smutná situace? b) Co soucitný Ježíš udělal pro vdovu z Nain?

¹³ Soucit ho podnítil, aby truchlící zbavil zármutku. Zármutek druhých lidí Ježíš intenzivně prožíval. Přemýšlejme například o zprávě u Lukáše 7:11–15. Příběh se odehrál u galilejského města Nain, asi v polovině Ježíšovy služby na zemi. Když Ježíš přicházel k městské bráně, potkal pohřební  průvod. Šlo o mimořádně tragickou situaci. Zemřel mladý muž, jediný syn, jehož matka již byla vdovou. V průvodu, jako byl tento, už asi jednou šla – když pohřbívala svého manžela. Tentokrát se jednalo o jejího syna, který se o ni možná jako jediný staral. V zástupu, který ji doprovázel, mohli být také smuteční zpěváci a hudebníci hrající truchlivé melodie. (Jeremjáš 9:17, 18; Matouš 9:23) Ježíš však svůj pohled zaměřil na zarmoucenou vdovu, která nepochybně kráčela poblíž már, na nichž spočívalo tělo jejího syna.

¹⁴ Truchlící matky mu bylo líto. Uklidňujícím hlasem jí řekl: „Neplač.“ Bez vyzvání přistoupil k márám a dotkl se jich. Nosiči – a snad i celý zástup – se zastavili. Pak Ježíš autoritativním hlasem promluvil k neživému tělu: „Mladý muži, říkám ti, vstaň!“ Co následovalo? „Mrtvý se posadil [a] začal mluvit“, jako by se probudil z hlubokého spánku. Potom přichází to nejdojemnější: „Ježíš ho vrátil matce.“

15. a) Na jakou spojitost mezi soucitem a jednáním poukazují biblické zprávy o situacích, kdy bylo Ježíšovi někoho líto? b) Jak můžeme v tomto ohledu Ježíše napodobovat?

¹⁵ Co se z těchto zpráv můžeme naučit? Všimněme si, že v každém z těch příběhů je spojitost mezi soucitem a jednáním. Ježíš se zkrátka nemohl dívat na utrpení druhých, aniž by mu jich bylo líto, ani s nimi nemohl soucítit, aniž by jim poskytl praktickou pomoc. Jak můžeme napodobovat jeho příklad? Jako křesťané jsme dostali za úkol kázat dobrou zprávu a činit učedníky. K této službě nás podněcuje především láska k Bohu. Ale nezapomínejme, že je to dílo, ve kterém hraje svou úlohu i soucit. Budeme-li s lidmi soucítit jako Ježíš, bude nás naše srdce podněcovat, abychom se s nimi v co největší míře dělili o dobrou zprávu. (Matouš 22:37–39) A jak můžeme projevit soucit svým spoluvěřícím, kteří trpí nebo truchlí? V naší moci není zázračně uzdravovat nemocné  nebo křísit mrtvé. Svým bratrům a sestrám ale můžeme říct, jak moc nám na nich záleží, nebo jim poskytnout vhodnou praktickou pomoc. (Efezanům 4:32)

16. Jak se Ježíšova ochota odpouštět projevila i tehdy, když byl na mučednickém kůlu?

¹⁶ Ježíš dokonale napodoboval Otcovu lásku ještě v dalším důležitém ohledu – ochotně odpouštěl. (Žalm 86:5) Jeho ochota odpouštět byla zjevná i ve chvíli, kdy visel na mučednickém kůlu. O čem Ježíš mluvil, když měl ruce i nohy probodnuté hřeby, tedy v době, kdy věděl, že ho nemine potupná smrt? Vyzýval snad Jehovu, aby mučitele ztrestal? Naopak, k Ježíšovým posledním slovům patřilo: „Otče, odpusť jim, protože nevědí, co dělají.“ (Lukáš 23:34) b

17.–19. Jakými způsoby dal Ježíš najevo, že Petrovi odpustil trojnásobné zapření?

¹⁷ Možná ještě působivějším příkladem Ježíšovy ochoty odpouštět je to, jakým způsobem jednal s apoštolem Petrem. Není pochyb o tom, že Petr Ježíše ze srdce miloval. Poslední večer Ježíšova života, 14. nisanu, mu Petr řekl: „Pane, jsem připravený jít s tebou i do vězení, i na smrt!“ A přesto o pouhých několik hodin později třikrát zapřel, že by Ježíše byť jen znal. O tom, co se stalo, když Petr zapřel Ježíše potřetí, Bible píše: „Vtom se Pán otočil [a] podíval se na Petra.“ Petr byl zdrcen závažností svého hříchu, a tak „vyšel ven a hořce  se rozplakal“. Když Ježíš později ten den zemřel, apoštol si možná říkal: Odpustil mi Pán vůbec? (Lukáš 22:33, 61, 62)

¹⁸ Na odpověď Petr nemusel dlouho čekat. Ježíš byl ráno 16. nisanu vzkříšen a podle všeho ještě ten den Petra osobně navštívil. (Lukáš 24:34; 1. Korinťanům 15:4–8) Proč Ježíš věnoval takovou mimořádnou pozornost apoštolovi, který ho tak rezolutně zapíral? Ježíš asi chtěl kajícného Petra ujistit, že ho stále miluje a váží si ho. Ujistil ho však o tom ještě něčím dalším.

¹⁹ O něco později se Ježíš učedníkům objevil u Galilejského moře. Při této příležitosti se třikrát zeptal Petra (který předtím Pána třikrát zapřel), zda ho miluje. Když už se ptal potřetí, Petr odpověděl: „Pane, ty víš všechno. Víš, že tě miluji.“ Není pochyb o tom, že Ježíš mohl číst v srdci, a proto dobře věděl, že ho Petr miluje. Ježíš však dal Petrovi příležitost, aby svou lásku potvrdil. A co víc, pověřil ho, aby sytil a pásl jeho „ovečky“. (Jan 21:15–17) Petr již dříve dostal za úkol kázat. (Lukáš 5:10) Ale nyní mu Ježíš pozoruhodným způsobem projevil důvěru a svěřil mu další závažnou odpovědnost – pečovat o ty, kdo se stanou Kristovými následovníky. Nedlouho po tom mu svěřil význačnou úlohu v křesťanském sboru. (Skutky 2:1–41) Petrovi se muselo velmi ulevit, když si uvědomil, že mu Ježíš odpustil a nadále mu důvěřuje.

20., 21. Jak můžeme plně „poznat Kristovu lásku“?

²⁰ Jehovovo Slovo popisuje Kristovu lásku opravdu nádherně. Jak bychom však na ni měli reagovat? Bible nás vybízí, abychom poznali „Kristovu lásku, která převyšuje poznání“. (Efezanům 3:19) Jak jsme viděli, ze zpráv o Ježíšově životě a službě, jež jsou zaznamenány v evangeliích, se toho o Kristově  lásce dozvídáme mnoho. Ovšem plně „poznat Kristovu lásku“ znamená více než jen zjistit, co o Ježíšovi říká Bible.

²¹ Řecký výraz, který se překládá slovem „poznat“, znamená poznat „prakticky, na základě zkušenosti“. Jestliže tedy projevujeme lásku stejným způsobem, jakým ji projevoval Ježíš – nesobecky věnujeme druhým svůj čas a energii, soucitně reagujeme na jejich potřeby a ze srdce jim odpouštíme – pak můžeme skutečně pochopit, co cítil. Prostřednictvím vlastní zkušenosti tak můžeme „poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání“. A nikdy nezapomeňme, že čím více se budeme Kristu podobat, tím více se přiblížíme k tomu, koho Ježíš dokonale napodoboval – k našemu milujícímu Bohu Jehovovi.