1.–3. a) Co se dozvídáme o lidské povaze, když pozorujeme vztah mezi rodiči a jejich dítětem? b) Jaký proces se přirozeně odehrává, když nám někdo projevuje lásku, a kterou důležitou otázku si můžeme položit?

 RODIČE velmi těší, když se jejich miminko usmívá. Často se k děťátku skloní a s úsměvem na něho něžně žvatlají. Dychtivě čekají na odezvu. Netrvá dlouho a ta se dostaví – ve tváři dítěte se vytvoří dolíčky a rtíky se roztáhnou do roztomilého úsměvu. Tento úsměv je zřejmě drobným projevem utvářející se lásky dítěte, kterou reaguje na lásku svých rodičů.

² Dětský úsměv nám připomíná důležitou skutečnost související s lidskou povahou. Naší přirozenou reakcí na lásku je láska. Tak jsme zkrátka byli utvořeni. (Žalm 22:9) Jak rosteme, naše schopnost reagovat na lásku dozrává. Snad si z dětství vybavíte, jak vám lásku projevovali rodiče, příbuzní nebo přátelé. Ve vašem srdci zakořenil vřelý cit, který dále rostl, až přinesl plody v podobě konkrétní odezvy – v projevech vaší lásky. Odvíjí se podobný proces i ve vašem vztahu k Bohu Jehovovi?

³ Bible říká: „My milujeme, protože on nejdřív miloval nás.“ (1. Jana 4:19) V prvním až třetím oddílu této knihy jsme si připomněli, že Jehova láskyplně a k našemu prospěchu projevuje svou moc, spravedlnost a moudrost. A ve čtvrtém oddílu jsme viděli, jakými pozoruhodnými způsoby Jehova projevuje svou lásku k lidstvu a k nám osobně. Nyní vzniká otázka. V určitém smyslu je to ta nejdůležitější otázka, jakou si můžeme položit: Jak budu na Jehovovu lásku reagovat já?

4. Co si mnozí lidé myslí o lásce k Bohu?

⁴ Jehova, původce lásky, velmi dobře ví, že láska dokáže druhé silně motivovat, aby projevili své nejlepší vlastnosti. Proto i když se proti němu většina lidí zatvrzele bouří, Jehova nepřestal důvěřovat tomu, že někteří na jeho lásku zareagují příznivě. A miliony lidí již skutečně zareagovaly. Je ale smutné, že náboženství tohoto mravně zkaženého světa nechávají lidi v nevědomosti o tom, co to znamená milovat Boha. Nesčetné množství lidí prohlašuje, že Boha milují. Vypadá to ale, že tuto lásku považují pouze za cit, který stačí vyjádřit slovy. Láska k Bohu tak sice může začínat – podobně jako se láska dítěte k rodičům může nejprve projevit úsměvem – ale v případě zralých lidí patří k lásce mnohem víc.

5. Jak Bible vysvětluje, co to znamená milovat Boha, a proč je to pro nás dobře?

⁵ Jehova vysvětluje, co to znamená milovat ho. Ve svém Slově říká: „Láska k Bohu je … v tom, že dodržujeme jeho přikázání.“ Lásku k Bohu je tedy potřeba projevovat skutky. Mnoha lidem se představa, že by měli někoho poslouchat, samozřejmě příliš nelíbí. Ale stejný verš laskavě dodává: „[Boží] přikázání nejsou příliš těžká.“ (1. Jana 5:3) Jehova nám své zákony a zásady dal proto, aby nám pomáhaly, a ne aby nám komplikovaly život. (Izajáš 48:17, 18) V Božím Slově je mnoho zásad, které nám pomáhají přiblížit se k Jehovovi. Jak? Zamysleme se nad třemi věcmi, které musíme dělat, aby se naše přátelství s Bohem prohlubovalo – musíme s ním komunikovat, uctívat ho a napodobovat ho.

6.–8. a) Jak můžeme Jehovovi naslouchat? b) Jak nám při čtení může Písmo ožít před očima?

⁶ Na začátku první kapitoly byla uvedena otázka: „Dokážete si představit, že byste rozmlouvali s Bohem?“ Viděli jsme,  že tato představa nepatří do oblasti fantazie. Mojžíš vlastně takovou rozmluvu zažil. A co my? Jehova nyní neposílá své anděly, aby s lidmi mluvili. Má ale vynikající prostředky, díky nimž s námi dnes může komunikovat. Jak Jehovovi můžeme naslouchat?

⁷ „Celé Písmo je inspirované Bohem“, a proto čteme-li jeho Slovo, Bibli, nasloucháme tím samotnému Jehovovi. (2. Timoteovi 3:16) Žalmista tedy Jehovovy služebníky vybízel, aby se tomuto čtení věnovali „dnem i nocí“. (Žalm 1:1, 2) To samozřejmě vyžaduje velké úsilí. Ale stojí to za to. Jak jsme viděli v 18. kapitole, Bible je jako drahocenný dopis od našeho nebeského Otce. Čtení tohoto dopisu by se nám tedy nemělo stát rutinou. Musíme číst Písmo tak, aby nám ožilo před očima. Jak toho dosáhneme?

⁸ Při čtení si představujte, jak se biblické události odehrály. Postavy popisované v Bibli se snažte vidět jako skutečné lidi. Uvažujte o prostředí, z něhož vycházeli, o jejich životních okolnostech a pohnutkách. Potom se nad přečtenou látkou do hloubky zamyslete a položte si otázky: Co mě tato zpráva učí o Jehovovi? Které jeho vlastnosti se zde projevují? Kterou zásadu mě Jehova chce naučit a jak ji mohu využít ve svém životě? Čtěte, rozjímejte a uplatňujte – budete-li to dělat, Boží Slovo vám před očima ožije. (Žalm 77:12; Jakub 1:23–25)

9. Kdo je „věrný a rozvážný otrok“ a proč je důležité, abychom tomuto otroku pozorně naslouchali?

⁹ Jehova k nám také mluví prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. Jak předpověděl Ježíš, malá skupina pomazaných křesťanských mužů dostala za úkol poskytovat v těchto náročných posledních dnech duchovní „pokrm v pravý čas“. (Matouš 24:45–47) Když čteme publikace, které byly připravené, aby nám pomohly přesně poznat Bibli, a když se účastníme křesťanských shromáždění a sjezdů,  necháváme se tímto otrokem duchovně sytit. Vzhledem k tomu, že je to Kristův otrok, je moudré, když uplatňujeme Ježíšova slova: „Dávejte … pozor, jak nasloucháte.“ (Lukáš 8:18) Nasloucháme pozorně, protože uznáváme, že věrný otrok je jedním z prostředků, pomocí nichž s námi Jehova komunikuje.

10.–12. a) Proč je modlitba nádherným darem od Jehovy? b) Jak se můžeme modlit tak, aby to Jehovu těšilo, a proč si můžeme být jistí, že si našich modliteb váží?

¹⁰ Ale co naše komunikace s Bohem? Můžeme my mluvit s Jehovou? Taková představa v nás může vyvolávat určité obavy. Jakou naději na úspěch byste měli, kdybyste se pokusili zajít za nejmocnějším vládcem ve vaší zemi, abyste s ním probrali nějaké své osobní starosti? Někdy by se i v samotném takovém pokusu mohlo skrývat nebezpečí. V době Ester a Mordekaie hrozilo, že člověk, který bez pozvání vejde k perskému monarchovi, přijde o život. (Ester 4:10, 11) A teď si představte, že předstoupíte před Svrchovaného pána celého vesmíru, ve srovnání s nímž jsou i ti nejmocnější z lidí jen „jako kobylky“. (Izajáš 40:22) Měla by nám taková představa nahánět strach? To rozhodně ne.

¹¹ Jehova opatřil jednoduchý a všem dostupný způsob, jak s ním můžeme mluvit – modlitbu. I malé dítě, které má víru v Jehovu, se k němu může ve jménu Ježíše modlit. (Jan 14:6; Hebrejcům 11:6) Modlitba nám ale také umožňuje vyjádřit naše nejspletitější a nejvnitřnější myšlenky a pocity – i ty bolestné, pro které těžko hledáme slova. (Římanům 8:26) Snaha zapůsobit na Jehovu vzletnou, květnatou řečí nebo předlouhou, mnohoslovnou modlitbou nevede k ničemu. (Matouš 6:7, 8) Jehova nás na druhou stranu nijak neomezuje v tom, jak dlouho nebo jak často k němu můžeme mluvit. Jeho Slovo nás dokonce vybízí, abychom se modlili „neustále“. (1. Tesaloničanům 5:17)

 ¹² Vzpomeňme si, že Jehova je označen jako ten, který vyslýchá modlitby. Naslouchá s opravdovou empatií. (Žalm 65:2) Je to snad tak, že modlitby svých věrných služebníků pouze toleruje? Ne, má z nich velkou radost. Ve svém Slově takové modlitby přirovnává ke kadidlu, při jehož pálení vystupuje vzhůru uklidňující, sladce vonící kouř. (Žalm 141:2; Zjevení 5:8; 8:4) Není snad příjemné vědět, že podobně i naše upřímné modlitby vystupují ke Svrchovanému pánu a těší ho? Chcete-li se tedy k Jehovovi přiblížit, často, každý den se k němu pokorně modlete. Vylévejte mu své srdce a nic před ním neskrývejte. (Žalm 62:8) Svěřujte mu své starosti i radosti, předkládejte mu díky i chvály. Tak se pouto mezi vámi a vaším nebeským Otcem upevní.

13., 14. Co to znamená Jehovu uctívat a proč je vhodné, že to děláme?

¹³ Když komunikujeme s Bohem Jehovou, není to pouhé naslouchání a mluvení – jako když komunikujeme s přítelem nebo příbuzným. My tím Jehovu vlastně uctíváme, projevujeme mu zbožnou úctu, která mu právem náleží. Uctívání Jehovy je celý náš život. Je to způsob, jak Jehovovi celou svou duší prokazujeme lásku a oddanost. Když ho uctíváme, sjednocuje nás to se všemi ostatními Jehovovými věrnými tvory, ať už v nebi, nebo na zemi. Apoštol Jan ve vidění slyšel, jak anděl přikázal: „Uctívejte toho, který stvořil nebe, zemi, moře i prameny vod.“ (Zjevení 14:7)

¹⁴ Proč bychom měli Jehovu uctívat? Uvažujme o vlastnostech, které jsme v této knize rozebrali, například o svatosti, moci, sebeovládání, spravedlnosti, odvaze, milosrdenství, moudrosti, pokoře, lásce, soucitu, věrnosti a dobrotě. Viděli jsme, že v případě všech žádoucích vlastností Jehova představuje naprostý vrchol, nejvyšší možnou úroveň. Když se snažíme pochopit celý soubor jeho vlastností, vidíme, že  Jehova je mnohem více než jen velkou, obdivuhodnou osobností. Je nepřekonatelně nádherný, nesrovnatelně nás převyšuje. (Izajáš 55:9) Jehova je nepochybně naším právoplatným Svrchovaným panovníkem a rozhodně si zaslouží, abychom ho uctívali. Jak bychom to ale měli dělat?

15. Jak Jehovu můžeme uctívat „v souladu s duchem a pravdou“ a jakou příležitost nám dávají křesťanská shromáždění?

¹⁵ Ježíš prohlásil: „Bůh je duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v souladu s duchem a pravdou.“ (Jan 4:24) Máme-li Boha uctívat „v souladu s duchem“, musíme jeho ducha mít a nechat se jím vést. Naše uctívání Jehovy také musí být v souladu s pravdou, tedy s přesným poznáním získaným z Božího Slova. Vzácnou příležitost uctívat Jehovu „v souladu s duchem a pravdou“ máme při všech shromážděních s našimi spoluvěřícími. (Hebrejcům 10:24, 25) Když  ho chválíme svým zpěvem, společně se k němu modlíme, nasloucháme rozborům jeho Slova a také se jich aktivně účastníme, uctíváme ho tak, jak si to přeje.

16. Co je jedním z největších přikázání, jaká dostali praví křesťané, a proč podle něj toužíme jednat?

¹⁶ Jehovu uctíváme také tehdy, když o něm mluvíme s druhými a veřejně ho tak chválíme. (Hebrejcům 13:15) Vždyť kázat dobrou zprávu o Jehovově království je jedno z největších přikázání, jaká praví křesťané dostali. (Matouš 24:14) Ochotně se jím řídíme, protože Jehovu milujeme. Když myslíme na to, jak Satan, „bůh tohoto systému“, „zaslepil mysl“ nevěřících a jaké zlomyslné lži o Jehovovi šíří, netoužíme snad sloužit jako svědkové pro našeho Boha, abychom tyto pomluvy vyvraceli? (2. Korinťanům 4:4; Izajáš 43:10–12) A když přemýšlíme o Jehovových úžasných vlastnostech, necítíme snad v sobě rostoucí touhu vyprávět o něm druhým? Skutečně neexistuje větší čest než pomáhat ostatním lidem, aby našeho nebeského Otce poznali a stejně jako my si ho zamilovali.

17. Jaké další stránky má uctívání Jehovy a proč musíme Jehovu uctívat celým srdcem?

¹⁷ Uctívání Jehovy ale má i další stránky. Dotýká se každé oblasti našeho života. (Kolosanům 3:23) Jestliže Jehovu opravdu uznáváme jako svého Svrchovaného pána, budeme se snažit konat jeho vůli ve všem – v rodině, v práci, při jednání s druhými i v soukromí. Budeme se snažit Jehovovi sloužit „celým srdcem“. (1. Paralipomenon 28:9) Takové uctívání Jehovy nenechává žádný prostor pro rozdělené srdce ani pro dvojí život – pro pokrytecké jednání, při němž člověk předstírá, že Jehovovi slouží, a přitom se tajně dopouští vážných hříchů. Pokud člověk Jehovovi slouží celým srdcem, nedovolí mu to, aby jednal pokrytecky, a díky lásce je mu takové jednání odporné. Pomocí je také bázeň před Bohem.  Bible ukazuje, že jen ti, kdo se Jehovy bojí, mohou být jeho blízkými přáteli. (Žalm 25:14)

18., 19. Proč je realistické si myslet, že i nedokonalí lidé mohou napodobovat Boha Jehovu?

¹⁸ Každý oddíl této knihy uzavírala kapitola o tom, jak napodobovat „Boha jako milované děti“. (Efezanům 5:1) Je důležité nezapomínat, že i přes svou nedokonalost můžeme napodobovat Jehovův dokonalý způsob, jak používat moc, vykonávat spravedlnost, jednat moudře a projevovat lásku. Jak víme, že napodobovat Všemohoucího je opravdu možné? Připomeňme si, co jsme se naučili z významu Jehovova jména: Jehova se může stát čímkoli, čím se rozhodne, aby naplnil svůj záměr. Tato schopnost v nás právem vzbuzuje bázeň. Je to ale naprosto mimo naše možnosti? Ne.

¹⁹ Jsme vytvořeni k Božímu obrazu. (1. Mojžíšova 1:26) Lidé se tedy od všech ostatních tvorů na zemi liší. Nás totiž neovlivňují jenom instinkty, genetické vlivy nebo faktory související s životními podmínkami. Jehova nám věnoval vzácný dar – svobodnou vůli. I navzdory svým omezením a projevům nedokonalosti máme možnost se svobodně rozhodnout, jací budeme. A pamatujme ještě na jednu věc – Boží jméno také znamená, že Bůh může způsobit, aby se tím, čím chce, stali jeho služebníci. Chcete tedy být milujícími, moudrými a spravedlivými lidmi, kteří umějí správně využívat svou moc? Díky pomoci Jehovova ducha můžete přesně takoví být. Co dobrého to přinese?

20. Co dobrého to přinese, když budeme napodobovat Jehovu?

²⁰ Budete se líbit svému nebeskému Otci a dělat mu radost. (Přísloví 27:11) Můžete se Jehovovi líbit dokonce „ve všem“, protože chápe vaše omezení. (Kolosanům 1:9, 10) A když budete podle příkladu svého milovaného Otce nadále  rozvíjet dobré vlastnosti, budete mít úžasnou příležitost: V potemnělém světě odcizeném Bohu budete nositeli světla. (Matouš 5:1, 2, 14) Napomůžete tak tomu, aby se alespoň do určité míry na zemi projevovala Jehovova nádherná osobnost. To je skutečně velká čest!

21., 22. Jaká nikdy nekončící cesta je před těmi, kdo Jehovu milují?

²¹ Tato jednoduchá výzva zapsaná u Jakuba 4:8 je víc než jen cíl. Je to cesta. Zůstaneme-li svému Bohu věrní, tato cesta nikdy neskončí. Nikdy se nepřestaneme k Jehovovi přibližovat. Vždy bude příležitost dozvědět se o něm něco nového. Neměli bychom si myslet, že nás tato kniha naučila o Jehovovi vše, co je možné zjistit. Vždyť jsme teprve na začátku toho, co se o našem Bohu můžeme dozvědět z Bible. A ani Bible nám o Jehovovi neříká vše. Apoštol Jan předpokládal, že kdyby se sepsalo všechno, co během své služby na zemi udělal Ježíš, „na ty popsané svitky [by] nebylo na celém  světě dost místa“. (Jan 21:25) Je-li možné něco takového říci o Synovi, v mnohem větší míře to platí o Otci.

²² Dokonce ani věčný život nebude znamenat, že jednou Jehovu poznáme úplně. (Kazatel 3:11) Přemýšlejme tedy o tom, na co se můžeme těšit. Až budeme mít za sebou stovky, tisíce, miliony, ba i miliardy let života, budeme toho o Bohu Jehovovi vědět mnohem víc než teď. Přesto budeme stále cítit, že je nespočet věcí, které se ještě můžeme dozvědět. Budeme toužit po dalším poznání, protože budeme mít vždy důvod cítit se jako žalmista, který zpíval: „Pro mě je dobré přiblížit se k Bohu.“ (Žalm 73:28) Věčný život bude nepředstavitelně bohatý a rozmanitý – a to nejkrásnější bude, že náš vztah k Jehovovi bude čím dál bližší.

23. O co chcete usilovat?

²³ Kéž na Jehovovu lásku už teď reagujete tím, že ho milujete celým srdcem, duší, myslí a silou. (Marek 12:29, 30) Kéž je vaše láska věrná a stálá. Kéž se ve vašem každodenním rozhodování, ať už se jedná o malé, nebo velké věci, projevuje vaše touha mít s vaším nebeským Otcem ještě pevnější vztah. Stále se k Jehovovi přibližujte a kéž se on stále přibližuje k vám – a to po celou věčnost.