KDYŽ se s někým poprvé setkáš, na co se ho zeptáš nejdřív? — Většinou se zeptáš, jak se jmenuje. Každý z nás má jméno. První člověk dostal své jméno přímo od Boha. Bůh mu dal jméno Adam. Adamova manželka se jmenovala Eva.

Ale jména mají nejen lidé. Víš, čemu ještě dáváme jméno? — Představ si, že od někoho dostaneš panenku nebo zvířátko. Vymyslíš jim nějaké jméno? — Jméno je velmi důležité.

Když se večer podíváme na oblohu, vidíme spoustu hvězd. Myslíš, že se také nějak jmenují? — Ano. Bůh každou z nich pojmenoval. Bible nám říká: „Sčítá počet hvězd; všechny je nazývá jejich jmény.“ (Žalm 147:4)

Co myslíš, kdo je nejdůležitější v celém vesmíru? — Ano, je to Bůh. Má také On nějaké jméno? — Ježíš řekl, že má. Když se Ježíš jednou modlil k Bohu, řekl: ‚Tvé jméno jsem dal na vědomí svým následovníkům.‘ (Jan 17:26) Znáš Boží jméno? — Dozvídáme se ho přímo od Boha. Říká nám: „Já jsem Jehova. To je mé jméno.“ Bůh se tedy jmenuje JEHOVA. (Izajáš 42:8)

Máš radost, když si druzí pamatují, jak se jmenuješ? — Určitě ano. I Jehova si přeje, aby jeho jméno lidé znali. Proto, když mluvíme o Bohu, používáme jméno Jehova. Právě to dělal Velký učitel. Jednou Ježíš řekl: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem.“ (Marek 12:30)

 Ježíš věděl, že jméno „Jehova“ je velmi důležité. Proto svým následovníkům říkal, aby Boží jméno používali. Dokonce je učil, že o Božím jménu mají mluvit ve svých modlitbách. Věděl, že Bůh si přeje, aby jméno Jehova znali všichni lidé.

Dávno před tím, než byl Ježíš na zemi, Bůh ukázal, jak je jeho jméno důležité. Ukázal to svému služebníku Mojžíšovi. Mojžíš patřil k Izraelitům a ti tehdy žili v Egyptě. Tam se Mojžíš narodil. Egypťané si z Izraelitů udělali otroky a jednali s nimi velmi krutě. Když Mojžíš vyrostl, snažil se svému lidu pomáhat. To faraóna, egyptského krále, rozzuřilo. Chtěl Mojžíše zabít. Proto Mojžíš z Egypta utekl.

Uprchl do jiné země, do Midianu. Tam se oženil a staral se o svou rodinu. Byl pastýřem, a proto pečoval o ovce. Jednou, když pásl ovce poblíž jedné hory, uviděl něco  velmi zvláštního. Uviděl trnitý keř, který byl v plamenech, a přesto neshořel! Mojžíš k němu přišel blíž, aby to prozkoumal.

Víš, co se stalo potom? — Uslyšel hlas. Ten hlas se ozýval zprostřed hořícího keře a říkal: „Mojžíši! Mojžíši!“ Kdo to na Mojžíše volal? — Byl to Bůh. Měl pro Mojžíše mnoho úkolů. Řekl mu: ‚Pojď, pošlu tě k faraónovi, egyptskému králi, a vyvedeš z Egypta Izraelity, můj lid.‘ Potom Bůh Mojžíšovi slíbil, že mu bude pomáhat.

Mojžíš ale Bohu odpověděl: ‚Až přijdu k Izraelitům a řeknu jim, že mě posílá Bůh, asi se mě zeptají: „Jak se jmenuje?“ Co jim na to mám říct?‘ Bůh Mojžíšovi řekl, aby Izraelitům odpověděl: ‚Posílá mě k vám Jehova. Jehova je jeho jméno navždy.‘ (2. Mojžíšova 3:1–15) Tím Bůh vysvětlil, že se bude stále jmenovat Jehova a že své jméno nikdy nezmění. Chce, aby jeho jméno lidé znali navždy.

 Když se Mojžíš vrátil do Egypta, Egypťané si mysleli, že Jehova je jen nějaký bezvýznamný bůh Izraelitů. Nevěřili, že je to Bůh celé země. Proto Jehova řekl egyptskému králi: ‚Postarám se o to, aby mé jméno bylo známé po celé zemi.‘ (2. Mojžíšova 9:16) A to se opravdu stalo. Víš, jak to Jehova udělal? —

Zařídil, aby Mojžíš vyvedl Izraelity z Egypta. Když Izraelité přišli k Rudému moři, Jehova způsobil, že se vody rozestoupily, a tak vznikla cesta, která po mořském dně vedla od jednoho břehu ke druhému a po které mohli Izraelité přejít. Faraón a celé jeho vojsko se po vysušeném mořském dně vydali za nimi. Jakmile se však Izraelité bezpečně dostali na druhý břeh, vody, které stály po obou stranách cesty, se začaly vracet na své místo, a Egypťané se utopili.

O tom, co Jehova udělal u Rudého moře, se brzy dozvěděli lidé na celé zemi. Jak to víme? — O čtyřicet let později přišli Izraelité do Kanaánu. To byla země, kterou jim Jehova slíbil. V Kanaánu žila jedna mladá žena, která se jmenovala Raab. Ta dvěma izraelským mužům řekla: ‚Slyšeli jsme, jak Jehova  před vámi vysušil vody Rudého moře, když jste vyšli z Egypta.‘ (Jozue 2:10)

Dnes mnozí lidé jednají stejně jako kdysi Egypťané. Nevěří, že Jehova je Bůh celé země. Proto Jehova chce, aby o něm jeho lid vyprávěl druhým. Právě to dělal Ježíš. Ke konci svého života na zemi se k Jehovovi modlil a říkal: ‚Dal jsem lidem tvé jméno na vědomí.‘ (Jan 17:26)

Chceš jednat podobně jako Ježíš? Říkej  tedy druhým, že Bůh má jméno Jehova. Možná zjistíš, že to mnoho lidí neví. Snad bys jim proto mohl ukázat, co Bible říká v Žalmu 83:18. Přečteme si ten verš teď spolu. Píše se tu: „Aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“

Co se z těchto slov dozvídáme? — Vidíme, že jméno Jehova je ze všech jmen nejdůležitější. Je to jméno Všemohoucího Boha, Ježíšova Otce, Toho, kdo vytvořil všechno. A vzpomeň si, že Ježíš řekl, abychom Jehovu milovali celým svým srdcem. Máš k Jehovovi takovou lásku? —

Víš, jak můžeme Jehovovi ukázat, že ho máme rádi? — Například tím, že vyprávíme druhým, jak mu na nás záleží. A také tím, že jim říkáme, jak se jmenuje. Přímo z Bible jim můžeme ukázat, že Boží jméno je Jehova. Můžeme jim vyprávět i o nádherných věcech, které vytvořil, a o tom, co dobrého pro lidi udělal. Jehova má velkou radost, když o něm mluvíme s druhými, protože chce, aby ho lidé znali. Chceš také dělat Jehovovi radost? —

Když druhým budeme vyprávět o Jehovovi, některým z nich se to nebude líbit. Vždyť ani Ježíšovi, Velkému učiteli, mnoho lidí nenaslouchalo, když mluvil o Jehovovi. Ale Ježíš o něm mluvit nepřestal.

Jednejme stejně jako Ježíš. Pokud i my budeme druhým vyprávět o Jehovovi, ukážeme tak, že si vážíme jeho jména. A Jehova z nás bude mít radost.