UŽ SE ti stalo, že ti někdo udělal něco špatného? — Ublížil ti anebo ti řekl něco ošklivého? — Myslíš, že by bylo správné oplatit mu to? —

Mnozí lidé tak jednají. Když jim někdo ublíží, ihned mu to oplatí. Ale Ježíš nás učil, že máme odpouštět lidem, kteří se k nám chovají špatně. (Matouš 6:12) A co když nám někdo ublíží mnohokrát? Kolikrát mu máme odpustit? —

To chtěl vědět i Petr. Jednou se Ježíše zeptal: ‚Mám svému bratrovi odpustit dokonce sedmkrát?‘ Ježíš mu ale ukázal, že sedmkrát nestačí — že má odpouštět vždycky, když proti němu někdo zhřeší. Proto Petrovi odpověděl: ‚Odpustíš mu 77krát.‘

To je skutečně mnohokrát! Co tato slova znamenají? Ježíš nám tím ukazuje, že bychom neměli počítat, kolikrát nám někdo udělá nebo řekne něco špatného. Dokonce bychom na takové věci měli zapomenout. Když nás ten, kdo nám ublíží, prosí o odpuštění, měli bychom mu odpustit.

 Ježíš chtěl svým učedníkům ukázat, že odpouštění je velmi důležité. A tak, když Petrovi odpověděl, vyprávěl svým učedníkům jeden příběh. Budu ti ho vyprávět také. Chceš? —

Kdysi žil jeden dobrý král. Byl velmi laskavý. Když se některý z jeho otroků dostal do těžkostí a potřeboval peníze, král mu je půjčil. Jednoho dne král chtěl, aby mu otroci peníze vrátili. Přivedli tedy před  něj jednoho otroka, který dlužil 60 milionů denárů. To bylo hodně peněz.

Ten otrok však všechny královy peníze utratil a nemohl mu svůj dluh splatit. Proto král přikázal, aby byl tento otrok prodán, a měl být prodán nejen on, ale také jeho manželka, děti a všechny jeho věci. A peníze z tohoto prodeje pak měl dostat král. Co myslíš, jak asi tomu otrokovi bylo? —

Padl před králem na kolena a úpěnlivě prosil: ‚Dej mi ještě nějaký čas, a splatím ti všechno, co ti dlužím.‘ A teď si představ, že tím králem jsi ty. Co s tím otrokem uděláš? — Králi bylo otroka líto, a tak mu dluh odpustil. Řekl mu, že z těch 60 milionů denárů nemusí splatit ani jediný. Když to otrok slyšel, musel být velmi šťastný.

Potom ale odešel a vyhledal jiného otroka, který mu dlužil jenom sto denárů. Popadl tohoto otroka za krk, začal ho škrtit a křičel na něj: ‚Vrať mi těch sto denárů, které mi dlužíš!‘ Umíš si to představit? Takovou špatnost udělal člověk, kterému král předtím odpustil tak velký dluh.

Ten otrok, který dlužil jenom sto denárů, byl chudý. Nemohl tyto peníze tak rychle vrátit. Padl před svým spoluotrokem na kolena a prosil ho: ‚Dej mi ještě nějaký čas, a já ti ten dluh splatím.‘ Co myslíš, měl mu jeho spoluotrok vyhovět? —

Tento muž nejednal laskavě. Nezachoval se jako jeho král. Chtěl své peníze dostat ihned. A protože mu jeho spoluotrok nemohl dluh splatit, dal ho zavřít do vězení. To, co se stalo, viděli i jiní otroci a nelíbilo se jim to. Bylo jim líto otroka, který byl ve vězení. A tak to šli říct králi.

 Králi se také nelíbilo, co se stalo. Velmi se na toho nemilosrdného otroka rozzlobil. Zavolal ho a řekl mu: ‚Ty zlý otroku, cožpak jsem ti neodpustil všechno, co jsi mi dlužil? Neměl jsi i ty odpustit svému spoluotrokovi?‘

Ten nemilosrdný otrok se měl poučit z toho, jak s ním jednal jeho král. Ale on se vůbec nepoučil. Proto ho král dal zavřít do vězení. Měl tam být tak dlouho, dokud nesplatí těch 60 milionů denárů. Ve vězení si však nemohl vydělat žádné peníze, a proto svůj dluh nikdy nemohl splatit. Musel tedy ve vězení zůstat až do smrti.

Když Ježíš dokončil vyprávění tohoto příběhu, řekl svým následovníkům: „Stejně bude můj nebeský Otec jednat i s vámi, jestliže nebudete ze srdce odpouštět každý svému bratrovi.“ (Matouš 18:21–35)

 Každý z nás dluží Bohu velmi mnoho. Vděčíme mu i za svůj život. Ve srovnání s tím, co všechno dlužíme Bohu, nám jiní lidé dluží jen málo. Jako by nám dlužili jenom těch sto denárů, které chudý otrok dlužil svému spoluotrokovi. Bohu dlužíme mnohem víc, protože někdy děláme věci, které se mu nelíbí. Náš dluh je jako těch 60 milionů denárů, které otrok dlužil králi.

Bůh je velmi laskavý. Odpouští nám, přestože děláme chyby. Nechce nás potrestat tím, že nám vezme možnost žít věčně. Ale nesmíme nikdy zapomenout na toto důležité poučení: Bůh nám odpouští jen v tom případě, že my odpouštíme lidem, kteří nám udělali něco špatného.

Co uděláš, když s tebou někdo bude jednat nelaskavě, ale potom ti řekne, že je mu to líto? — A co když ti ublíží mnohokrát? Budeš mu pořád odpouštět? —

Když někoho prosíme o odpuštění, chceme, aby nám opravdu odpustil, viď? — Stejně bychom tedy měli jednat i my. Když nás někdo poprosí o odpuštění, měli bychom mu opravdu odpustit. Když tak jednáme, dokazujeme, že skutečně chceme být následovníky Velkého učitele.