ŘEKNI mi, kdo ti dneska připravil snídani? — Možná maminka. Ty už víš, že před každým jídlem bychom měli poděkovat Bohu. Vzpomínáš si, proč? — Protože Bůh vytvořil rostliny, a my tak máme co jíst. Ale poděkovat bychom měli i tomu, kdo nám jídlo připravil.

Může se ale stát, že pro nás někdo něco udělá, a my mu nepoděkujeme. Když byl Velký učitel na zemi, pomohl několika malomocným a oni mu zapomněli poděkovat.

Víš, co to znamená, když je někdo malomocný? — Malomocenství je nemoc, při které se člověku dokonce může rozpadat kůže a maso. Když byl Ježíš na zemi, malomocní nesměli být pohromadě s ostatními lidmi. A když malomocný viděl, že k němu přichází nějaký zdravý člověk, musel na něj volat, aby k němu nechodil. Kdyby se totiž k malomocnému někdo přiblížil, mohl by se od něj nakazit.

Ježíš jednal s malomocnými velmi laskavě. Jednou, když cestoval do Jeruzaléma, přišel k nějaké vesnici. Před ní uviděl deset malomocných, kteří chtěli, aby jim Ježíš pomohl. Slyšeli totiž, že dostal od Boha zvláštní moc, a tak dokáže vyléčit všechny nemoci.

Malomocní se k Ježíšovi nepřiblížili. Zůstali stát dál od něho. Ale věřili, že Velký učitel má moc je uzdravit, a proto na něj volali: ‚Ježíši, učiteli, pomoz nám!‘

 Je ti líto nemocných lidí? — Ježíšovi jich bylo líto. Věděl, že malomocní velmi trpí. Proto těmto deseti malomocným řekl: „Jděte a ukažte se kněžím.“ (Lukáš 17:11–14)

Ale proč jim Ježíš řekl, aby šli za kněžími? Protože podle zákona, který Jehova dal svému lidu, musel malomocného prohlédnout kněz, aby zjistil, zda ten člověk je v pořádku. Když se malomocný uzdravil, mohl zase žít mezi lidmi. (3. Mojžíšova 13:16, 17)

Těch deset malomocných se ale neuzdravilo v tu chvíli, kdy s nimi Ježíš mluvil. Co myslíš, udělali to, co jim Ježíš řekl? —  Ano, poslechli Ježíše a šli ke knězi. Tito muži věřili, že Ježíš je uzdraví. Jak to dopadlo?

Než došli ke knězi, malomocenství zmizelo. Byli úplně zdraví! To byla krásná odměna za to, že měli víru v Ježíšovu moc. Museli mít velkou radost. Co myslíš, co měli udělat, aby ukázali, že jsou vděční? —

Jeden z deseti uzdravených mužů se k Ježíšovi vrátil a začal chválit Jehovu a děkovat mu. To bylo správné, protože schopnost uzdravovat nemocné dostal Ježíš od Boha. Ten muž také poklekl a poděkoval Velkému učiteli. Byl Ježíšovi velmi vděčný.

Ale co se stalo s těmi dalšími muži? Ježíš se zeptal: ‚Cožpak těch malomocných, kteří byli uzdraveni, nebylo deset? Kde je tedy těch devět ostatních? Jenom jeden z nich se vrátil, aby vzdal chválu Bohu?‘

Ano, jenom jeden z těch deseti mužů se vrátil,  aby Ježíšovi poděkoval a vzdal chválu Bohu. Navíc to nebyl Žid, ale Samaritán. Ostatních devět mužů nepoděkovalo ani Bohu, ani Ježíšovi. (Lukáš 17:15–19)

Který z těch mužů by pro nás měl být příkladem? — Jistě chceme být jako ten Samaritán. Na co bychom tedy neměli zapomenout, když pro nás někdo něco udělá? — Ano, je důležité poděkovat. Lidé na to často zapomínají, ale děkovat je správné. Jehovovi Bohu a jeho Synu Ježíšovi se takové jednání líbí.

Zkus se zamyslet nad tím, co všechno pro tebe druzí lidé dělají. Co když například onemocníš? Pravděpodobně ti nikdy není tak špatně jako těm malomocným. Ale když máš rýmu nebo tě bolí břicho, určitě se o tebe někdo stará. Asi ti dává léky a dělá pro tebe mnoho různých věcí, protože chce, aby ti brzy bylo dobře. Je ti to příjemné? —

Ježíš měl radost z toho, že mu Samaritán přišel poděkovat. Myslíš, že i maminka nebo tatínek budou mít radost, když jim poděkuješ za to, co pro tebe dělají? — Určitě je to potěší.

Někteří lidé se o tebe starají každý den nebo třeba jednou za týden. Může to být jejich zaměstnání a dělají to rádi. Možná tě  ještě nenapadlo, že by bylo pěkné jim poděkovat. Vaše paní učitelka se velmi snaží, abyste se toho hodně naučili. Je to její práce. Určitě ale bude moc ráda, když jí poděkuješ za to, že ti pomáhá.

Někdy pro tebe druzí udělají jen nějakou maličkost. Třeba ti někdo podrží dveře nebo ti u oběda podá jídlo. Je hezké, když poděkuješ i za to.

Když budeme děkovat lidem, pak pravděpodobně nezapomeneme ani na to, abychom děkovali svému nebeskému Otci. Vždyť je toho tolik, za co mu máme být vděční! Dal nám život a všechny dobré věci, ze kterých se můžeme radovat. Máme tedy mnoho důvodů k tomu, abychom Bohu vzdávali chválu a každý den o něm vyprávěli druhým.