Přejít k článku

Přejít na obsah

19. KAPITOLA

Je správné bojovat?

Je správné bojovat?

ZNÁŠ nějaké kluky nebo holky, kteří chtějí vypadat jako siláci a drsňáci? — Je ti s nimi dobře, nebo máš raději někoho, kdo je laskavý a mírný? — Velký učitel řekl: „Šťastní jsou pokojní, protože budou nazváni ‚Božími syny‘.“ (Matouš 5:9)

Může se ale stát, že druzí udělají něco, čím nás rozzlobí. Už se ti to někdy stalo? — Možná bychom to takovému člověku nejraději hned oplatili. Chtěli to udělat i Ježíšovi učedníci. Budu ti o tom vyprávět.

Jednou šli s Ježíšem do Jeruzaléma. Když už měli kus cesty za sebou, Ježíš poslal několik učedníků napřed do samaritánské vesnice, aby našli nějaké místo, kde si všichni odpočinou. Ale Samaritáni měli jiné náboženství a neměli rádi nikoho, kdo chodil uctívat Boha do Jeruzaléma. Proto nechtěli, aby tam Ježíš a učedníci přenocovali.

Jak se Jakub a Jan chtěli pomstít Samaritánům?

Představ si, že se něco podobného stane tobě. Rozzlobíš se a budeš jim to chtít oplatit? — Právě to chtěli udělat Jakub a Jan. Zeptali se Ježíše: ‚Chceš, abychom řekli ohni, aby sestoupil z nebe a zničil je?‘ Není divu, že jim Ježíš dal přezdívku Synové hromu. Potom jim vysvětlil, že není správné takhle se zlobit na jiné lidi. (Lukáš 9:51–56; Marek 3:17)

Je pravda, že někdy se k nám lidé chovají ošklivě. Možná si s tebou některé děti nechtějí hrát. Třeba řeknou: „Běž pryč. S tebou si nebudeme hrát.“ Když se k nám druzí nechovají hezky, je nám to líto. Možná bychom jim to chtěli nějak oplatit. Ale myslíš, že by to bylo správné? —

Vezmi si Bibli a najdeme si Přísloví, 24. kapitolu a 29. verš. Tady čteme: „Neříkej: ‚Udělám mu, právě jak udělal on mně. Oplatím každému podle jeho jednání.‘“

Rozumíš tomu, co je tady napsáno? — Znamená to, že bychom neměli oplácet. Neměli bychom být na někoho oškliví jenom proto, že on byl ošklivý na nás. Co když se tě ale někdo snaží vyprovokovat ke rvačce? Možná tě chce rozzlobit, a proto ti nadává. Nebo se ti posmívá, že jsi zbabělec, a pokřikuje na tebe, že jsi bačkora. Co uděláš? Necháš se vyprovokovat? —

Pojď se znovu podívat do Bible. Najdeme si Matouše, 5. kapitolu a 39. verš. Zde Ježíš říká: „Neodporujte tomu, kdo je ničemný; ale ať ti dá políček na pravou tvář kdokoli, obrať k němu i druhou.“ Co tím asi Ježíš myslel? Chtěl tím říct, že když ti někdo dá ránu pěstí, máš stát a čekat, až ti dá další? —

Tak to Ježíš určitě nemyslel. Když ti někdo dá políček, není to stejné, jako když ti dá ránu pěstí. Ten, kdo nám dá políček, nás chce rozzlobit a vyprovokovat ke rvačce. Co se ale stane, když se rozčílíme a vrátíme mu to? — Pravděpodobně začne rvačka.

Ježíš nechtěl, aby jeho následovníci bojovali. A proto řekl, že když nám někdo dá políček, nemáme mu to oplácet. Neměli bychom se rozzlobit a začít se prát. Když se začneme prát, nebudeme o nic lepší než ten, kdo rvačku vyprovokoval.

Co myslíš, co je nejlepší udělat, když tě někdo začne provokovat? — Nejlepší je odejít. Možná do tebe několikrát strčí, ale tím to asi skončí. Když odejdeš, neznamená to, že jsi zbabělec. Naopak, dokážeš tím, že máš odvahu a že se snažíš vždycky dělat to, co je správné.

Co bychom měli udělat, když se nás někdo snaží vyprovokovat ke rvačce?

Ale co když se necháš vyprovokovat a toho druhého přepereš? Co se potom může stát? — Ten, koho zbiješ, se možná vrátí se svými kamarády. Mohli by tě dokonce zranit klackem nebo nožem. Už chápeš, proč Ježíš nechtěl, abychom se prali? —

A co bychom měli udělat, když vidíme, že se perou druzí? Měli bychom se přidat na jednu nebo na druhou stranu? — Podíváme se, co o tom říká Bible. Najdi si Přísloví, 26. kapitolu a 17. verš. Je zde napsáno: „Jako ten, kdo popadá psa za uši, takový je každý, kdo jde kolem a rozlítí se kvůli hádce, která není jeho.“

Když někdo tahá psa za uši, může se stát, že ho pes pokouše. Stejně nerozumné je plést se do rvačky jiných lidí

Co by se stalo, kdyby někdo tahal psa za uši? Psa by to bolelo, a proto by se ho snažil kousnout. Ten člověk by ho musel držet ještě pevněji, a pes by byl čím dál tím zuřivější. Jednou ho ale ten člověk bude muset pustit. A jakmile to udělá, pes ho pravděpodobně pokouše.

Podobné by to bylo, kdybychom se pletli mezi dva lidi, kteří se perou. Asi nevíme, proč se perou ani kdo začal. Je možné, že jeden z nich je pořádně bit, ale třeba tomu druhému něco ukradl. Kdybychom mu pomohli, vlastně bychom pomohli zloději. A to by nebylo správné.

Co tedy uděláš, když uvidíš, že se někdo pere? — Když to bude ve škole, můžeš o tom říct učiteli. A když to bude někde venku, můžeš zavolat své rodiče nebo policistu. Když se druzí chtějí prát, nikdy bychom se k nim neměli přidat.

Co uděláš, když uvidíš rvačku?

Jsme Ježíšovi učedníci, a proto se velmi snažíme vyhýbat se rvačkám. Tak dáváme najevo, že máme odvahu dělat to, co je správné. Bible říká, že Ježíšův učedník „nepotřebuje bojovat, ale potřebuje být ke všem jemný“. (2. Timoteovi 2:24)

Podíváme se ještě na další dobré rady, které nám pomohou nezaplést se do rvačky: Římanům 12:17–21 a 1. Petra 3:10, 11.