JAK je ve vaší Bibli přeložen Žalm 83:18? Ve Svatém Písmu — Překladu nového světa tento verš zní následovně: „Aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ Některé další překlady Bible zní podobně. Bezpočet překladů zde však jméno Jehova vynechává a místo něho uvádí tituly jako „Pán“ nebo „Věčný“. Jak má tedy tento verš správně znít? Má v něm být uveden nějaký titul, nebo jméno Jehova?

Ve zmíněném verši se mluví o jménu. Velká část Bible byla napsána v hebrejštině, a v původním textu se objevuje Boží jedinečné osobní jméno. Napsáno hebrejskými písmeny vypadalo takto יהוה (JHVH). V češtině se toto jméno běžně vyslovuje „Jehova“. Objevuje se však pouze v tomto biblickém verši? Ne. V původním textu Hebrejských písem se vyskytuje téměř 7 000krát.

Jak důležité Boží jméno je? Zamysleme se nad vzorovou modlitbou, kterou pronesl Ježíš Kristus. Začíná slovy: „Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno.“ (Matouš 6:9) Později se Ježíš k Bohu modlil: „Otče, oslav své jméno.“ Bůh na tuto prosbu odpověděl tak, že z nebe bylo slyšet hlas, který řekl: „Oslavil jsem je a opět je oslavím.“ (Jan 12:28) Z toho je vidět, že Boží jméno je nesmírně důležité. Proč potom mnozí překladatelé toto jméno ze svých překladů Bible vypustili a nahradili ho různými tituly?

Vedly je k tomu zřejmě dva hlavní důvody. Za prvé, mnozí lidé tvrdí, že Boží jméno by se nemělo používat, protože dnes již neznáme jeho původní výslovnost. Starověká hebrejština se totiž psala bez samohlásek. Proto dnes nikdo nemůže s jistotou říct, jak lidé v biblických dobách hlásky JHVH přesně vyslovovali. Měli bychom se však používání Božího jména kvůli tomu vyhýbat? V biblických dobách se jméno Ježíš možná vyslovovalo Ješua nebo snad Jehošua. Nikdo to dnes nemůže říct  s jistotou. Přesto lidé po celém světě používají různé formy jména Ježíš a vyslovují ho tak, jak je to v jejich jazyce běžné. Nezdráhají se toto jméno používat, i když nevědí, jak se vyslovovalo v prvním století. Pokud byste přijeli do nějaké cizí země, mohlo by i vaše vlastní jméno znít v tamějším jazyce poněkud jinak. Proto skutečnost, že přesně nevíme, jak se Boží jméno vyslovovalo ve starověku, není důvodem k tomu, abychom je nepoužívali.

Druhým důvodem, který se často uvádí na podporu toho, že se Boží jméno z Bible vypouští, je dlouhotrvající židovská tradice. Mnozí Židé totiž zastávali názor, že Boží jméno by se nikdy nemělo vyslovit. Takový názor je však očividně založen na nesprávném uplatnění biblického zákona, který říká: „Nepoužiješ jméno Jehovy, svého Boha, nehodným způsobem, neboť Jehova nenechá bez trestu toho, kdo používá jeho jméno nehodným způsobem.“ (2. Mojžíšova 20:7)

Tento zákon zakazuje zneužívání Božího jména. Ale znamená to snad, že zakazuje také jeho uctivé používání? Vůbec ne. Všichni pisatelé hebrejské části Bible („Starého zákona“) byli věrní muži, kteří žili v souladu se Zákonem, jejž dal Bůh starověkým Izraelitům. Přesto Boží jméno často používali. Například je zapsali do mnoha žalmů, které zástupy ctitelů nahlas zpívaly Bohu. Jehova svým služebníkům dokonce nařídil, aby jeho jméno vzývali. A věrní lidé to skutečně dělali. (Joel 2:32; Skutky 2:21) Proto ani dnešní křesťané neváhají Boží jméno používat. Dělají to však s úctou, podobně jako Ježíš. (Jan 17:26)

Když překladatelé Bible nahradili Boží jméno různými tituly, dopustili se tím vážné chyby. Přičinili se tak o to, že mnoha lidem Bůh připadá vzdálený a neosobní. Bible však lidi vybízí, aby si k Jehovovi pěstovali „důvěrný vztah“. (Žalm 25:14) Vzpomeňte si na nějakého svého důvěrného přítele. Jak blízcí byste si navzájem byli, kdybyste ani nevěděli, jak se vlastně ten druhý jmenuje? A mohou se snad lidé stát opravdu blízkými přáteli Boha, když neznají jeho jméno Jehova? Navíc když lidé Boží jméno nepoužívají, nemohou znát ani jeho podivuhodný význam. Co tedy Boží jméno znamená?

 Význam svého jména vysvětlil sám Bůh, a to svému věrnému služebníkovi Mojžíšovi. Když se Mojžíš Boha ptal na jeho jméno, Jehova odpověděl: „Prokáži se být tím, čím se prokáži být.“ (2. Mojžíšova 3:14) Rotherhamův překlad říká: „Stanu se, čím chci.“ Jehova se tedy může stát tím, kým je potřeba, aby splnil svůj záměr.

Řekněme, že byste se mohli stát čímkoli, čím byste si přáli. Co byste v takovém případě udělali pro své přátele? Kdyby někdo z nich vážně onemocněl, mohli byste se stát zkušeným lékařem a uzdravit ho. Kdyby se zase někdo jiný dostal do finančních potíží, mohli byste se stát štědrým sponzorem a pomoci mu. Pravda je ale taková, že v tom, co můžeme pro druhé udělat, máme své hranice. Ano, má je každý z nás. Když ale budete studovat Bibli, určitě vás velmi překvapí zjištění, že Jehova se stává kýmkoli, kým je třeba, aby splnil své sliby. A když svou moc používá ve prospěch lidí, kteří jej milují, těší ho to. (2. Paralipomenon 16:9) Před lidmi, kteří Boží jméno neznají, jsou však tyto nádherné rysy Jehovovy osobnosti skryty.

Je tedy jasné, že jméno Jehova do Bible patří. Když význam tohoto jména chápeme a když při uctívání Boží jméno bez zábran používáme, náš důvěrný vztah k našemu nebeskému Otci Jehovovi se tím významně posiluje. *