DESÍTKY let předem badatelé Bible veřejně oznamovali, že v roce 1914 dojde k významným událostem. O jaké události šlo a z jakých dokladů vyplývá, že rok 1914 byl skutečně významným milníkem?

V Lukášovi 21:24 jsou zapsána Ježíšova slova: „Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů [„časové pohanů“, Kralická Bible].“ Jeruzalém byl hlavním městem židovského národa — královským sídlem  panovníků z rodové linie krále Davida. (Žalm 48:1, 2) Tito králové však byli na rozdíl od panovníků jiných národů v něčem výjimeční. Seděli totiž na „Jehovově trůnu“ jako představitelé samotného Boha. (1. Paralipomenon 29:23) Jeruzalém byl tedy symbolem Jehovova panování.

Jak a kdy však začaly ‚národy pošlapávat‘ Boží panování? Stalo se to v roce 607 př. n. l., když byl Jeruzalém dobyt Babylóňany. Na „Jehovově trůnu“ od té doby již neseděl žádný panovník, a královská linie Davidových potomků byla přerušena. (2. Královská 25:1–26) Mělo toto ‚pošlapávání‘ trvat navždy? Ne, protože v Ezekielově proroctví se o posledním jeruzalémském králi Sedekjášovi píše: „Odstraň turban a sejmi korunu. . . . Jistě [to] nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a jemu to dám.“ (Ezekiel 21:26, 27) Ten, kdo má „zákonné právo“ na davidovskou korunu,  je Ježíš Kristus. (Lukáš 1:32, 33) ‚Pošlapávání‘ tedy mělo skončit tehdy, až se Ježíš stane Králem.

Kdy mělo k této slavné události dojít? Ježíš vysvětlil, že pohané budou vládnout po určitou dobu, jejíž délka je pevně stanovena. Zpráva ve 4. kapitole knihy Daniel obsahuje klíč k pochopení toho, jak dlouho bude toto období trvat. Je v ní popsán prorocký sen babylónského krále Nebukadnecara. Viděl obrovský strom, který byl podťat. Pařez, který po stromu zbyl, však nemohl obrazit, protože na něm byly dva pásy — jeden ze železa a druhý z mědi. Anděl prohlásil: „Ať nad ním přejde sedm časů.“ (Daniel 4:10–16)

V Bibli stromy někdy znázorňují různá panství. (Ezekiel 17:22–24; 31:2–5) Podetnutím symbolického stromu je znázorněno, jak bude Boží panování — představované králi v Jeruzalémě — přerušeno. Ve vidění je však ukázáno, že ‚pošlapávání Jeruzaléma‘ bude dočasné — že potrvá „sedm časů“. Jak dlouhé období to je?

Zjevení 12:6, 14 ukazuje, že tři a půl času odpovídá ‚tisíci dvěma stům šedesáti dnům‘. „Sedm časů“ proto trvá dvakrát déle, tedy 2 520 dnů. Pohanské národy však nepřestaly ‚pošlapávat‘ Boží panství po pouhých 2 520 dnech od pádu Jeruzaléma. Je tedy zjevné, že toto proroctví se týká mnohem delšího časového období. Na základě 4. Mojžíšovy 14:34 a Ezekiela 4:6, kde se mluví o pravidle „den za rok“, můžeme dospět k závěru, že „sedm časů“ se vztahuje na 2 520 let.

Těchto 2 520 let začalo v říjnu roku 607 př. n. l., kdy byl Jeruzalém dobyt Babylóňany a kdy byl král z Davidovy rodové linie sesazen z trůnu. Zmíněné období skončilo v říjnu roku 1914. „Ustanovené časy národů“ tehdy skončily a Ježíš Kristus se stal Božím nebeským Králem. * (Žalm 2:1–6; Daniel 7:13, 14)

 Přesně v souladu s Ježíšovou předpovědí se jeho ‚přítomnost‘ v postavení nebeského krále začala vyznačovat dramatickými světovými událostmi — válkou, hladem, zemětřeseními a mory. (Matouš 24:3–8; Lukáš 21:11) Takový vývoj událostí je mocným potvrzením skutečnosti, že v roce 1914 opravdu došlo ke zrození Božího nebeského Království a že začaly ‚poslední dny‘ nynějšího ničemného systému věcí. (2. Timoteovi 3:1–5)