1–3. (a) Jaký dar nám Jehova dal a jak by se mohlo stát, že by byl použit k něčemu špatnému? (b) Jak musíme dar řeči používat, abychom zůstali v Boží lásce?

JAK byste se cítili, kdybyste milovanému člověku dali dárek a on by ho záměrně používal k něčemu špatnému? Například byste mu darovali auto, ale později byste se dozvěděli, že s ním jezdil bezohledně a někoho zranil. Jistě by vám to bylo velmi líto.

² Jehova je Dárcem ‚každého dobrého daru a každého dokonalého obdarování‘. (Jakub 1:17) Jedním z jeho darů je řeč. Díky ní se odlišujeme od zvířat a máme možnost sdělovat druhým nejen své myšlenky, ale i pocity. Avšak podobně jako auto, i řeč je možné použít k něčemu špatnému. Jehovovi musí být velmi líto, když se s jeho darem zachází bezohledně, takže to druhým způsobuje bolest.

³ Máme-li zůstat v Boží lásce, musíme dar řeči používat tak, jak si to jeho Dárce přál. Jehova nám jasně sděluje, jaká řeč mu dělá radost. V Bibli se píše: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo, ale každé slovo, které je dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé.“ (Efezanům 4:29) Zamysleme  se nad tím, proč se v souvislosti s řečí musíme mít na pozoru, jaké řeči se musíme vyhýbat a co můžeme udělat pro to, abychom mluvili způsobem, který ‚je dobrý k budování‘.

4, 5. Jak některá biblická přísloví popisují moc slov?

⁴ Prvním důležitým důvodem je to, že slova mají moc. Přísloví 15:4 říkají: „Klidný jazyk je stromem života, ale jeho překroucenost znamená zhroucení v duchu.“ * Klidná řeč pronášená utěšujícím jazykem může občerstvit ducha těch, kdo ji slyší. Naproti tomu překroucená slova zvráceného jazyka mohou ducha druhých drtit. To, co říkáme, má tedy moc ubližovat nebo uzdravovat. (Přísloví 18:21)

⁵ Jiné přísloví působivě popisuje moc slov takto: „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem.“  (Přísloví 12:18) Bezmyšlenkovitá slova vyřčená ukvapeně mohou způsobit hluboké citové rány a zničit vztahy. Už se vám někdy stalo, že vaše srdce bylo probodnuto slovy? Na druhou stranu totéž přísloví uvádí: „Jazyk moudrých je uzdravení.“ Promyšlená slova z úst někoho, kdo projevuje zbožnou moudrost, mohou uzdravit nemocné srdce a obnovit vztahy. Vzpomenete si na situaci, kdy jste pocítili uzdravující moc laskavých slov? (Přísloví 16:24) Když budeme pamatovat na to, že slova mají moc, jistě budeme chtít svou řečí druhé uzdravovat, a ne zraňovat.

6. Proč je tak těžké ovládat svůj jazyk?

⁶ Bez ohledu na to, jak hodně se snažíme, nedokážeme svůj jazyk ovládat dokonale. S tím souvisí druhý důvod, proč musíme dávat pozor na to, co říkáme. Následkem hříchu a nedokonalosti máme sklon používat jazyk nesprávně. Slova vycházejí z našeho srdce a „sklon lidského srdce je špatný“. (1. Mojžíšova 8:21; Lukáš 6:45) ‚Držet jazyk na uzdě‘ je tedy opravdový boj. (Jakub 3:2–4) I když jazyk nedokážeme mít pod kontrolou dokonale, můžeme pracovat na tom, abychom se v tomto ohledu zlepšili. Jsme v podobné situaci jako člověk, který plave proti proudu a namáhá se, aby ho proud nestrhl. I my se musíme namáhat, abychom nepodlehli hříšnému sklonu používat jazyk nesprávně.

7, 8. Co je třetím důvodem, proč musíme dávat pozor na svá slova, a co z toho vyplývá?

⁷ A jaký je třetí důvod, proč musíme dávat pozor na to, co říkáme? Za svá slova jsme odpovědní Jehovovi. To, jak používáme svůj jazyk, má vliv nejen na naše vztahy s bližními, ale i na naše postavení před Jehovou. Jakub 1:26 uvádí: „Jestliže se někomu zdá, že zachovává  vnější způsob uctívání, a přece nedrží svůj jazyk na uzdě, ale dále klame své vlastní srdce, jeho způsob uctívání je nicotný.“ * Jak jsme si ukázali v předchozí kapitole, to, co říkáme, není možné oddělit od našeho uctívání Jehovy. Pokud svůj jazyk nedržíme na uzdě, tedy pokud používáme jedovatá slova, která ubližují, pak by všechno, co děláme ve službě pro Jehovu, mohlo být v jeho očích bezcenné. To by pro nás mělo být varováním. (Jakub 3:8–10)

⁸ Máme tedy pádné důvody, proč dávat pozor, abychom dar řeči nezneužívali. Než se budeme zabývat tím, jak mluvit budujícím způsobem, uvažujme o tom, jaká řeč do života pravého křesťana rozhodně nepatří.

9, 10. (a) Jaká řeč je v dnešním světě běžná? (b) Proč musíme vulgární řeč zavrhovat? (Viz také poznámku pod čarou.)

⁹ Vulgární řeč. Nadávky, sprostá slova a jiné formy vulgární řeči jsou v dnešním světě zcela běžné. Mnozí lidé prokládají svou řeč sprostými výrazy proto, aby byla důraznější nebo aby nějak „obohatili“ svou malou slovní zásobu. Moderátoři zábavných pořadů často mluví vulgárně nebo dvojsmyslně, když chtějí lidi rozesmát. Takový způsob řeči však rozhodně není k smíchu. Asi před 2 000 lety apoštol Pavel adresoval křesťanům do Kolos inspirovanou radu, aby odložili „oplzlou mluvu“. (Kolosanům 3:8) A efezskému sboru napsal, že „oplzlé žertování“ patří k věcem, o kterých mezi pravými křesťany ‚nemá být ani zmínka‘. (Efezanům 5:3, 4)

 ¹⁰ Vulgární řeč uráží Jehovu a také ty, kdo ho milují. Právě láska k Jehovovi nás podněcuje, abychom vulgární řeč zavrhovali. Když Pavel psal o ‚skutcích těla‘, zmínil se o ‚nečistotě‘, do které se dá zahrnout i nečistá mluva. (Galaťanům 5:19–21) To je velmi závažné. Pokud by křesťan navzdory opakovaným radám nekajícně mluvil způsobem, který je hrubě nemravný, ponižující nebo zkažený, mohl by být vyloučen ze sboru. *

11, 12. (a) Proč je tlachání škodlivé? (b) Proč se ctitelé Jehovy musí vyhýbat pomlouvání?

¹¹ Tlachání a pomluvy. Lidé rádi mluví o druhých. Není nic špatného na tom, když si sdělujeme pozitivní a užitečné informace, například kdo byl pokřtěn nebo kdo potřebuje povzbuzení. Křesťané v prvním století se jeden o druhého upřímně zajímali a povídali si o tom, jak se daří jejich spoluvěřícím. (Efezanům 6:21, 22; Kolosanům 4:8, 9) Avšak tlachání je škodlivé, protože odhaluje soukromé záležitosti a může překroutit fakta. A co je ještě závažnější, může vést k pomluvám, jejichž cílem je ublížit. Pomluva je „nepravdivá, utrhačná zpráva“, která ničí pověst druhých. Ke zlomyslným pomluvám se uchýlili farizeové, aby pošpinili Ježíše. (Matouš 9:32–34; 12:22–24) Pomluva často vyvolává sváry. (Přísloví 26:20)

¹² Jehova nebere na lehkou váhu, když někdo zneužívá dar řeči tím, že poškozuje pověst druhých nebo  působí rozdělení. Jehova nenávidí ty, kdo vyvolávají „sváry mezi bratry“. (Přísloví 6:16–19) Řecké slovo překládané jako „pomlouvač“ je di·aʹbo·los neboli ďábel. Tímto výrazem je označen také Satan, ničemný pomlouvač Boha. (Zjevení 12:9, 10) Jistě se chceme vyhýbat řeči, která by způsobila, že bychom se mu podobali. Do křesťanského sboru pomluvy nepatří. Vedou totiž k takovým skutkům těla, jako jsou „sváry“ a „rozdělení“. (Galaťanům 5:19–21) Než tedy předáme dál to, co jsme o někom slyšeli, je dobré položit si například tyto otázky: ‚Je to pravda? Bylo by laskavé to říci? Je nutné nebo moudré se o takovou informaci podělit?‘ (1. Tesaloničanům 4:11)

13, 14. (a) Jaký dopad může mít utrhačná řeč? (b) Co je spílání a proč se křesťan, který druhým spílá, vystavuje nebezpečí?

¹³ Utrhačná řeč. Jak už bylo uvedeno, slova mají moc ubližovat. Je pravda, že následkem nedokonalosti občas řekneme něco, čeho pak litujeme. Bible nás však varuje, abychom si nezvykli mluvit způsobem, který rozhodně nepatří ani do křesťanské domácnosti, ani do sboru. Pavel křesťany vybízel: „Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč.“ (Efezanům 4:31) V jiných překladech je slovní spojení „utrhačná řeč“ přeloženo jako „zlá slova“, „urážlivá řeč“ nebo „ubližující jazyk“. Utrhačná řeč, ke které patří ponižující urážky nebo drsná a neustálá kritika, může druhé připravit o důstojnost a vyvolat v nich pocit bezcennosti. Utrhačná řeč má zhoubný vliv především na děti, protože jsou citlivé a důvěřivé. (Kolosanům 3:21)

¹⁴ Zvlášť důrazně Bible odsuzuje spílání, což je zvyk urážet druhé nadávkami a ponižujícími nebo ubližujícími  výroky. Ten, kdo si navykne mluvit takovým způsobem, se vystavuje nebezpečí — pokud nebude reagovat na opakovanou pomoc, může být z křesťanského sboru vyloučen. Když se nezmění, může ztratit i vyhlídku na věčný život. (1. Korinťanům 5:11–13; 6:9, 10) Je tedy jasné, že v Boží lásce bychom nezůstali, pokud bychom si navykli mluvit nevhodně, nepravdivě nebo nelaskavě. Taková řeč strhává.

15. Jaká řeč ‚je dobrá k budování‘?

¹⁵ Jak můžeme dar řeči používat v souladu s Božím přáním? Vzpomeňme si, že Bible nás nabádá, abychom mluvili způsobem, který je ‚dobrý k budování‘. (Efezanům 4:29) Jehova má radost, když mluvíme tak, že to druhé buduje, povzbuzuje a posiluje. K tomu je ale potřeba, abychom o svých slovech nejprve přemýšleli. Bible neposkytuje přesný návod, jak mluvit budujícím způsobem, ani neobsahuje seznam toho, co patří ke ‚zdravé řeči‘. (Titovi 2:8) Říkat to, co je „dobré k budování“, se nám bude dařit tehdy, když budeme mít na mysli tři jednoduché, ale důležité rysy budující řeči — je vhodná, pravdivá a laskavá. Pamatujme na to, když budeme nyní uvažovat o několika konkrétních příkladech budující řeči. (Viz rámeček  „Je to, co říkám, budující?“.)

16, 17. (a) Proč bychom měli druhé chválit? (b) Jaké příležitosti k pochvale máme ve sboru a v rodině?

¹⁶ Upřímná pochvala. Jehova i Ježíš dobře vědí, že je důležité druhé chválit a vyjadřovat jim uznání. (Matouš 3:17; 25:19–23; Jan 1:47) I my bychom měli druhé  upřímně chválit. Proč? Přísloví 15:23 říkají: „Jak dobré je slovo v pravý čas!“ Zamyslete se nad tím, jak se cítíte, když vás někdo pochválí. Cožpak vás to nezahřeje u srdce a nepovzbudí vás to? Upřímná pochvala ukazuje, že si vás někdo všímá, že se o vás zajímá a že to, co jste udělali, stálo za vynaložené úsilí. Takové povzbuzení posílí vaši sebedůvěru a podnítí vás, abyste se ještě více snažili. Jelikož si vážíte toho, když někdo pochválí vás, jistě byste se měli snažit chválit druhé. (Matouš 7:12)

¹⁷ Navykněte si hledat na druhých to, co je dobré, a pak je za to pochvalte. Ve sboru například uslyšíte dobře připravený proslov, všimnete si, že mladý zvěstovatel usiluje o duchovní cíle nebo že letitý bratr či sestra se navzdory pokročilému věku pravidelně účastní shromáždění. Upřímná pochvala může zapůsobit na jejich srdce a duchovně je posílit. Podobné je to v rodině. Manžel a manželka potřebují jeden od druhého slyšet vřelou pochvalu a slova ocenění. (Přísloví 31:10, 28) Zvláště děti touží po tom, aby si jich někdo všímal a vážil si jich. Pochvala a uznání jsou pro dítě totéž jako sluneční svit a voda pro rostlinu. Rodiče, hledejte příležitosti, kdy můžete své dítě pochválit za hezké vlastnosti a snahu. Taková pochvala může dítě povzbudit, dodat mu sebedůvěru a podnítit ho, aby se ještě více snažilo dělat to, co je správné.

18, 19. Proč bychom se měli snažit utěšovat spoluvěřící a jak to můžeme dělat?

¹⁸ Útěcha. Jehova se velmi zajímá o ‚ponížené‘ a ‚zdrcené‘. (Izajáš 57:15) Jeho Slovo nás nabádá, abychom ‚utěšovali jeden druhého‘ a ‚mluvili utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším‘. (1. Tesaloničanům 5:11, 14) Můžeme si být jisti, že Jehova si všímá naší snahy  utěšovat ztrápené spoluvěřící a váží si jí.

¹⁹ Co ale říci, abychom sklíčeného spolukřesťana povzbudili? Nemusíte mít pocit, že je nutné, abyste jeho problém vyřešili. Největší pomocí jsou v mnoha případech jednoduchá slova. Řekněte sklíčenému, že vám na něm záleží. Navrhněte mu, že se s ním pomodlíte. V modlitbě můžete Jehovu poprosit, aby mu pomohl uvědomit si, že ho spoluvěřící i Bůh mají rádi. (Jakub 5:14, 15) Ujistěte ho, že si ho sbor váží a potřebuje ho. (1. Korinťanům 12:12–26) Přečtěte mu nějaký povzbuzující biblický verš, abyste ho ubezpečili, že se o něj Jehova opravdu zajímá. (Žalm 34:18; Matouš 10:29–31) Když si uděláte dost času na to, abyste sklíčenému předali „dobré slovo“, a když budete mluvit ze srdce, jistě mu to pomůže, aby cítil, že je milován a že si ho druzí váží. (Přísloví 12:25)

20, 21. Díky kterým faktorům je rada účinná?

²⁰ Účinná rada. Jsme nedokonalí, a proto všichni čas od času potřebujeme nějakou radu. Bible nás povzbuzuje: „Naslouchej radě a přijímej ukázňování, abys v budoucnosti zmoudřel.“ (Přísloví 19:20) Udílet rady nemusí pouze starší. Rodiče radí dětem. (Efezanům  6:4) Zkušené sestry možná musí poradit mladším ženám. (Titovi 2:3–5) Jelikož druhé milujeme, chceme jim radit tak, aby radu mohli přijmout a necítili se zdrceni. Co nám pomůže, abychom takové rady dávali? Přemýšlejme o třech faktorech, díky kterým může být naše rada účinnější. Jsou to náš postoj a pohnutky, to, na čem je naše rada založena, a způsob, jakým ji dáváme.

²¹ To, zda bude rada účinná, záleží do velké míry na rádci. Kdy je pro vás snadnější radu přijmout? Určitě je to tehdy, když víte, že rádci na vás záleží, že si na vás nevylévá zlost a že nemá špatné pohnutky. Když tedy radíte druhým, mělo by o vás platit totéž. Účinná rada také musí být založena na Božím Slově. (2. Timoteovi 3:16) Ať už budete z Bible citovat nebo se na ni odvolávat, pro každou vaši radu by měl být biblický základ. Starší proto dávají pozor, aby druhým nevnucovali své vlastní názory ani nepřekrucovali Písmo tak, aby to vypadalo, že podporuje nějaký jejich soukromý názor. Rada je účinnější také tehdy, když je správně předložena. Pokud je laskavá, je snadnější ji přijmout, a ten, komu ji dáváte, nemá pocit, že je ponižován. (Kolosanům 4:6)

22. K čemu chceme používat dar řeči?

²² Řeč je opravdu drahocenným darem od Boha. Láska k Jehovovi by nás měla podněcovat, abychom tento dar nezneužívali. Pamatujme, že to, co říkáme, má moc budovat i strhávat. Ze všech sil se tedy snažme dar řeči používat „k budování“ — tak, jak si to jeho Dárce přál. Díky tomu bude naše řeč povzbuzením pro naše bližní a pomůže nám, abychom zůstali v Boží lásce.