1. Jaké lidi k sobě Jehova přitahuje a proč tito lidé musí zůstat duchovně ostražití?

JEŽÍŠ řekl: „Praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť Otec skutečně hledá takové lidi, aby ho uctívali.“ (Jan 4:23) Když Jehova takového člověka najde — podobně jako našel vás —, přitáhne ho k sobě a ke svému Synu. (Jan 6:44) To je skutečně velká pocta. Ti, kdo milují biblickou pravdu, se však musí dál ‚přesvědčovat o tom, co je přijatelné Pánu‘, protože Satan je mistrem podvodu. (Efezanům 5:10; Zjevení 12:9)

2. Vysvětlete, jak se Jehova dívá na ty, kdo mísí pravé náboženství s falešným.

² Uvažujte o tom, co se stalo u hory Sinaj, když Izraelité žádali Árona, aby jim udělal boha. Áron se jim podvolil a vyrobil zlaté tele. Slovy „zítra bude svátek Jehovovi“ však nepřímo řekl, že tele představuje Jehovu. Bylo Jehovovi jedno, že se pravé náboženství mísí s falešným? Ne, protože pak nechal asi tři tisíce modlářů usmrtit. (2. Mojžíšova 32:1–6, 10, 28) Co se z toho můžeme naučit? Pokud se chceme zachovávat v Boží lásce, nesmíme se ‚dotýkat ničeho nečistého‘ a musíme pravdu žárlivě střežit před jakýmkoli znečištěním. (Izajáš 52:11; Ezekiel 44:23; Galaťanům 5:9)

3, 4. Proč bychom měli věnovat bedlivou pozornost biblickým zásadám, když budeme zkoumat oblíbené zvyky a svátky?

³ Je smutné, že po smrti apoštolů, kteří byli zábranou  proti odpadlictví, se pravé uctívání znečistilo. Takzvaní křesťané, kteří neměli lásku k pravdě, začali přijímat pohanské zvyky, oslavy a svátky a označili je za křesťanské. (2. Tesaloničanům 2:7, 10) Když nyní budeme o některých uvažovat, všimněte si, že se v nich neprojevuje Boží duch, ale duch světa. Obecně řečeno, světské svátky mají něco společného — zaměřují se na uspokojování tělesných tužeb a podporují falešné náboženské nauky a spiritismus, což jsou znaky ‚Velkého Babylóna‘. * (Zjevení 18:2–4, 23) Mějte také na mysli, že Jehova viděl ohavné pohanské obřady, ze kterých mnohé oblíbené zvyky pocházejí. Dnešní oslavy proto bezpochyby považuje za stejně ohavné. Jeho názor by pro nás jistě měl být rozhodující. (2. Jana 6, 7)

⁴ Jako praví křesťané víme, že určité svátky Jehovu zneuctívají. Musíme však také být pevně rozhodnuti, že s nimi nebudeme mít vůbec nic společného. Rozbor toho, proč si Jehova takové svátky oškliví, posílí naše odhodlání vyhýbat se všemu, co by nám zabránilo zůstat v Boží lásce.

5. Proč si můžeme být jistí, že se Ježíš nenarodil 25. prosince?

⁵ Bible nemluví o tom, že by s Ježíšovým narozením byla spojena nějaká oslava. Přesné datum, kdy se Ježíš narodil, ani není známo. S jistotou však můžeme říci, že to nebylo 25. prosince, kdy je v Palestině studená zima. * V Lukášově evangeliu je totiž napsáno, že když se Ježíš  narodil, „pastýři . . . žili venku“ a starali se o svá stáda. (Lukáš 2:8–11) Pokud by měli ve zvyku ‚žít venku‘ po celý rok, sotva by to stálo za zmínku. V Betlémě se však zima vyznačuje studenými dešti a sněhem. Stáda proto bývala v tomto ročním období pod střechou a pastýři ‚nežili venku‘. Kromě toho Josef a Marie šli do Betléma kvůli sčítání lidu, které nařídil Caesar Augustus. (Lukáš 2:1–7) Je velmi nepravděpodobné, že by lidem, kteří byli s římskou nadvládou nespokojení, Augustus přikázal v nejchladnějším období roku cestovat do měst, odkud pocházeli.

6, 7. (a) Z čeho vychází mnohé vánoční zvyky? (b) Jaký je rozdíl mezi dáváním dárků o Vánocích a dáváním podle křesťanských zásad?

⁶ Vánoce nevychází z Písma, ale ze starých pohanských svátků, jako byly římské saturnálie, které se konaly na počest Saturna, boha zemědělství. Podobně i ctitelé boha Mithry slavili 25. prosince „den narození neporazitelného slunce,“ uvádí New Catholic Encyclopedia. „Vánoce vznikly v době, kdy byl kult slunce v Římě zvlášť silný“, což bylo asi 300 let po Kristově smrti.

⁷ Během oslav si pohané dávali dárky a pořádali hostiny. To jsou zvyky, kterými se Vánoce vyznačují dodnes. Tehdy, stejně jako dnes, však dávání vánočních dárků nebylo v duchu slov v 2. Korinťanům 9:7, kde se píše: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ Praví křesťané dávají z lásky, necítí povinnost dávat dárky jen v určitý den a nečekají, že na oplátku něco dostanou. (Lukáš 14:12–14; Skutky 20:35) Navíc jsou velmi vděční za to, že jsou osvobozeni od vánočního shonu a že nejsou zatíženi dluhy, do kterých se lidé v tomto období často dostávají. (Matouš 11:28–30; Jan 8:32)

8. Přinesli astrologové Ježíšovi dary, když se narodil? Vysvětlete to.

 ⁸ Někdo ale možná namítne, že když se Ježíš narodil, astrologové mu při té příležitosti přinesli dary. Tak to ale nebylo. Jejich dary byly pouze projevem úcty k významné osobě. V biblických dobách bylo takové dávání darů běžným zvykem. (1. Královská 10:1, 2, 10, 13; Matouš 2:2, 11) Kromě toho nepřišli za Ježíšem v tu noc, kdy se narodil a ležel jako novorozeně v jeslích, ale přišli v době, kdy mu bylo už několik měsíců a celá rodina bydlela v domě.

9. Co mají společného oslavy narozenin, o kterých se píše v Bibli?

⁹ Narození dítěte je rozhodně důvodem k velké radosti. Bible však nikde nemluví o tom, že by nějaký Boží služebník slavil narozeniny. (Žalm 127:3) Zapomněli se  snad její pisatelé o něčem takovém zmínit? Ne, protože o dvou oslavách narozenin se v Bibli píše — o narozeninách egyptského faraona a Heroda Antipa. (1. Mojžíšova 40:20–22; Marek 6:21–29) Obě události jsou však uvedeny v nepříznivém světle, a to zvláště narozeniny Herodovy, při kterých byl popraven Jan Křtitel.

10, 11. Jak se na narozeniny dívali první křesťané a proč?

¹⁰ The World Book Encyclopedia uvádí: „První křesťané . . . považovali slavení jakýchkoli narozenin za pohanský zvyk.“ Například starověcí Řekové věřili, že každý člověk má strážného ducha, který je přítomen u jeho narození a pak ho po celý život chrání. Tento duch „měl mystický vztah k bohu, o jehož narozeninách se dotyčný  člověk narodil,“ říká kniha The Lore of Birthdays (Lidová tradice narozenin). Narozeniny jsou odedávna úzce spojovány s astrologií a horoskopy.

¹¹ Starověcí Boží služebníci odmítali slavit narozeniny nejen kvůli tomu, že mají pohanský a spiritistický původ, ale pravděpodobně i kvůli jejich samotné podstatě. Proč? Tito pokorní a skromní muži a ženy nepovažovali svůj příchod na svět za tak důležitou událost, že by bylo potřeba ji oslavovat. * (Micheáš 6:8; Lukáš 9:48) Místo toho chválili Jehovu a jemu děkovali za drahocenný dar života. * (Žalm 8:3, 4; 36:9; Zjevení 4:11)

12. V jakém smyslu může být den naší smrti lepší než den narození?

¹² Všichni, kdo věrně slouží Bohu, zůstávají po smrti v jeho paměti a mají zaručeno, že budou znovu žít. (Job 14:14, 15) Kazatel 7:1 říká: „Jméno je lepší než dobrý olej, a den smrti než den narození.“ ‚Jménem‘ je míněna dobrá pověst, kterou jsme si u Boha získali věrnou službou. Stojí za zmínku, že jediná slavnost, o které bylo křesťanům výslovně řečeno, že se jí mají účastnit, se netýká narození, ale smrti — smrti Ježíše, jehož znamenité „jméno“ je klíčem k naší záchraně. (Lukáš 22:17–20; Hebrejcům 1:3, 4)

13, 14. Jaký je původ Velikonoc a jejich symbolů?

¹³ Velikonoce jsou sice považovány za oslavu Kristova vzkříšení, ale ve skutečnosti mají původ ve falešném  náboženství. Vezměte například v úvahu, jakou souvislost s Velikonocemi mají vajíčka a zajíci. Vejce „jsou významným symbolem nového života a vzkříšení,“ uvádí Encyclopædia Britannica. Zajíci a králíci jsou odedávna považováni za symboly plodnosti. Velikonoce jsou tedy ve skutečnosti svátkem plodnosti, který se skrývá za oslavou Kristova vzkříšení. *

¹⁴ Souhlasil by Jehova s tím, aby se vzkříšení jeho Syna připomínalo ohavným rituálem plodnosti? Rozhodně ne. (2. Korinťanům 6:17, 18) Písmo navíc oslavu Ježíšova vzkříšení ani nepřikazuje, ani nedovoluje. A spojovat to se svátkem plodnosti je ještě větším projevem nevěrnosti Bohu.

15. Jaký je původ Halloweenu a s čím je datum tohoto svátku spojeno?

¹⁵ Halloween neboli předvečer svátku Všech svatých je známý tím, že se při něm používají převleky a dekorace v podobě čarodějnic, skřetů a jiných strašidelných bytostí. Původ tohoto svátku je možné vysledovat až ke starověkým Keltům, kteří žili na území Británie a Irska. Při úplňku, který byl nejblíže 1. listopadu, Keltové slavili svátek Samhain, což znamená „konec léta“. Věřili, že o svátku Samhain je odstraněn předěl mezi lidským a nadpřirozeným světem a že duchové — jak dobří, tak zlí — se toulají po světě. Domnívali se, že duchové mrtvých se  vracejí do svých domovů a že rodinní příslušníci si mají tyto přízračné návštěvníky udobřit připraveným jídlem a pitím. Když se tedy dnes děti obléknou za duchy nebo za čarodějnice, jdou dům od domu a hrozí zlomyslnými šprýmy, pokud nedostanou sladkosti, bezděčně tím napodobují rituály při Samhainu.

16, 17. (a) Proč by křesťanská dvojice, která plánuje svatbu, měla místní svatební zvyky prozkoumat ve světle biblických zásad? (b) Co by křesťané měli vzít v úvahu v souvislosti s takovými zvyky, jako je například házení rýže?

¹⁶ Brzy „již [ve Velkém Babylóně] nebude slyšet hlas ženicha a nevěsty“. (Zjevení 18:23) Proč? Z části kvůli spiritistickým zvyklostem Velkého Babylóna, které mohou manželství znečistit už ve svatební den. (Marek 10:6–9)

¹⁷ Svatební zvyky se v jednotlivých zemích liší. Na některých nemusí být na první pohled nic špatného, ale ve skutečnosti pocházejí z babylónských rituálů, které mají přinést novomanželům nebo svatebčanům štěstí. (Izajáš 65:11) K takovým zvykům patří například házení rýže, konfet nebo něčeho podobného. Tento zvyk možná pochází z představy, že jídlem je možné si usmířit zlé duchy, aby nevěstě a ženichovi neublížili. Rýže je navíc od nepaměti spojována s plodností, štěstím a dlouhověkostí. Je jasné, že všichni, kdo chtějí zůstat v Boží lásce, se budou takovým poskvrněným zvykům vyhýbat. (2. Korinťanům 6:14–18)

18. Kterými biblickými zásadami by se měli řídit jak ti, kdo svatbu plánují, tak ti, kdo jsou pozváni?

¹⁸ Jehovovi služebníci se také vyhýbají světským zvykům, které mohou způsobit, že by křesťanská svatba a svatební hostina nebyly důstojné, nebo které mohou  zraňovat svědomí přítomných. To se může týkat například sarkastických a dvojsmyslných řečí, kanadských žertíků nebo výroků, které by ztrapňovaly novomanžele nebo jiné přítomné. (Přísloví 26:18, 19; Lukáš 6:31; 10:27) Křesťané také nebudou pořádat velkolepé svatby v pohádkovém stylu, které by svědčily ne o skromnosti, ale o ‚okázalém vystavování prostředků, které má někdo k životu‘. (1. Jana 2:16) Pokud plánujete svatbu, nikdy nezapomeňte, že Jehova si přeje, abyste na tento slavnostní den vždy vzpomínali s radostí. *

19, 20. Co jedna publikace říká o původu přípitku a proč je tento zvyk pro křesťany nepřijatelný?

¹⁹ Běžným zvykem na svatbách i při jiných společenských událostech je přípitek. V publikaci International Handbook on Alcohol and Culture (Mezinárodní příručka o alkoholu a kultuře), která byla vydána v roce 1995, se říká: „Přípitek . . . je pravděpodobně světský pozůstatek starověkých obětních úliteb, při nichž se bohům předkládala nějaká posvátná tekutina . . . výměnou za nějaké přání či modlitbu shrnutou ve slovech ‚živio!‘ nebo ‚na zdraví!‘“

²⁰ Je pravda, že lidé většinou nepovažují přípitek za náboženské nebo pověrečné gesto. Přesto zvyk pozvednout sklenici může být považován za prosbu o požehnání, která je vznášena směrem k „nebesům“, tedy k nějaké nadpřirozené síle. Tento zvyk však není v souladu s tím, jak mají být takové prosby předkládány podle Písma. (Jan 14:6; 16:23) *

21. Kterým oblíbeným slavnostem, i když nemají nic společného s náboženstvím, se křesťané vyhýbají a proč?

²¹ Některé země podporují každoroční karnevaly, které se vyznačují smyslnými tanci, a dokonce oslavují životní styl gayů a lesbiček. Taková podpora je projevem upadajících měřítek tohoto světa, což je trend, na kterém se přímo nebo nepřímo podílí Velký Babylón. Bylo by vhodné, aby se ten, kdo miluje Jehovu, takové události účastnil nebo se na ni díval? Projevil by tak opravdovou nenávist ke špatnému? (Žalm 1:1, 2; 97:10) Mnohem lepší je napodobovat postoj žalmisty, který se modlil: „Dej, aby mé oči přešly a neviděly, co je bezcenné.“ (Žalm 119:37)

22. V jakém případě se křesťan může sám rozhodnout, zda se nějaké oslavy zúčastní?

²² Ve dnech světských svátků by křesťan měl dávat pozor, aby svým jednáním nevyvolal dojem, že se na oslavách podílí. Pavel napsal: „Ať . . . jíte, nebo pijete, nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě.“ (1. Korinťanům 10:31; viz rámeček „ Rozhodujme se moudře“) Na druhou stranu, pokud nějaký zvyk nebo oslava nijak nesouvisí s falešným náboženstvím, není součástí politických nebo vlasteneckých oslav ani neporušuje žádné biblické zásady, křesťan se může sám rozhodnout, zda se toho bude účastnit. Současně by však měl brát v úvahu pocity druhých, aby se pro ně nestal příčinou ke klopýtání.

23, 24. Jak můžeme vydat dobré svědectví o Jehovových spravedlivých měřítkách?

²³ Mnozí lidé považují oblíbené svátky především za  příležitost k setkání s rodinou a přáteli. Pokud se tedy někdo mylně domnívá, že jsme kvůli svému přesvědčení bezcitní nebo zacházíme do extrémů, můžeme mu taktně vysvětlit, že svědkové Jehovovi se s příbuznými a přáteli scházejí rádi. (Přísloví 11:25; Kazatel 3:12, 13; 2. Korinťanům 9:7) Navštěvujeme se v průběhu celého roku, ale protože milujeme Boha a jeho spravedlivá měřítka, nechceme taková příjemná setkání znečistit zvyky, které ho urážejí. (Viz rámeček „ Největší radost přináší pravé uctívání“.)

²⁴ Při rozhovoru s lidmi, které náš postoj ke svátkům upřímně zajímal, dosáhli někteří svědkové dobrých výsledků, když použili myšlenky z 16. kapitoly knihy Co Bible doopravdy říká? * Pamatujme však na to, že naším cílem je zapůsobit na srdce člověka, ne mu dokázat, že se mýlí. Mluvme proto uctivě, buďme mírní a „ať je [náš] výrok vždy s milostivostí, okořeněný solí“. (Kolosanům 4:6)

25, 26. Jak mohou rodiče pomáhat svým dětem, aby sílila jejich víra a láska k Jehovovi?

²⁵ Jehova svůj lid dobře vyučuje. Díky tomu víme, jaké máme důvody pro svou víru a proč určité věci děláme a jiné ne. (Hebrejcům 5:14) Rodiče, veďte proto své děti k tomu, aby přemýšlely o biblických zásadách. Budete tak posilovat jejich víru, pomáhat jim, aby uměly na základě Bible odpovídat lidem, kteří se na jejich víru ptají, a ujišťovat je o Jehovově lásce. (Izajáš 48:17, 18; 1. Petra 3:15)

²⁶ Všichni, kdo uctívají Boha „duchem a pravdou“, se nejen vyhýbají nebiblickým oslavám, ale také se snaží být v každém ohledu poctiví. Mnozí lidé dnes považují poctivost za nepraktickou. Jak ale uvidíme v následující kapitole, Boží názor je vždy ten nejlepší.