1. Zrak Bůh slepým chce zpátky dát

a též hluchým sluch vrátit má.

On poušť nechá zas krásně kvést,

dá vláhu půdě žíznivé.

Kdo dřív chromý byl, kráčet smí.

Bůh pouta hádu rozlomí.

Kdo touží též v tom ráji být,

ten má s odměnou v mysli žít.

2. Kdo dřív němý byl, smí vše říct,

nás stárnutí nesklíčí víc.

Svůj výnos dá zem úrodná,

vše nádherné pro nás Bůh má.

Pak píseň z úst dětských zazní,

zem mír a jásot naplní.

Též vzkříšené kdo chtěl by zřít,

ten má s odměnou v mysli žít.

3. S telátkem má medvídě spát,

s beránkem vlk si může hrát.

Má v říši zvířat vládnout mír

a pouhé dítě vést je smí.

Pak trápení svět Bůh zprostí

i pláče, nářku, úzkostí.

Kdo v ráji touží díl svůj mít,

ten má s odměnou v mysli žít.