Přejít k článku

Přejít na obsah

Píseň 111

Zavolá

Zavolá

(Job 14:13–15)

1. Jak mlha zdá se život nestálý,

dnes je tu, zítra mizí.

Co člověk má, to rychle pomíjí,

jen žal a slzy sklízí.

Může znovu žít, kdo ve smrti spí?

Poslouchej, co slíbil Bůh:

(REFRÉN)

Zavolá a mrtví slyší.

Pokyn dá a ožijí.

On sám dílo svých rukou

uvidí, když zatouží.

Vírou svou to můžeš chápat,

on je Bůh, nad smrtí Pán.

Ty smíš mít život věčný,

Bohem tvým ten slib je dán.

2. Když poslušní svůj život dožijí,

ti nejsou v zapomnění.

Bůh o nich ví, že jenom chvíli spí,

pak ze smrti je vzbudí.

Potom skutečný život budeš mít,

nekonečně v ráji žít.

(REFRÉN)

Zavolá a mrtví slyší.

Pokyn dá a ožijí.

On sám dílo svých rukou

uvidí, když zatouží.

Vírou svou to můžeš chápat,

on je Bůh, nad smrtí Pán.

Ty smíš mít život věčný,

Bohem tvým ten slib je dán.