1. Láska jsi má, kost z kostí mých,

já dále být již sám nemusím.

Darem jsi od Boha krásným,

nazývat svou tě smím.

Pouze jedním teď tělem být,

jak Bůh si přál, tak můžeme žít.

Můžeme jak muž a žena

pocítit souznění,

spoutaní trojitou šňůrou být,

stále víc a víc

v srdci svém dát lásce znít.

Již pojí nás slib slavnostní,

kéž čeká nás jen čas radostný.

Jehovu kéž navždy ctíme,

navěky láskou mou máš být.